Sedm schodů k moci

Sedm schodů k moci je o případu, který se v Česku opravdu stal, jak všichni víme. Nejvtipnější jsou samotná jména, která (ne)mají odkazovat na reálné představitele. Petr Nečas - Tomáš Vichr - alespoň tvůrci zůstali u počasí. Premiér Dub - Topolánek - strom jako strom. Více než samotný fakt, že se ze samého společenského dna někdo může dostat až do premiérské kanceláře je pozoruhodné to, jakou cestou musela Anička jít a co všechno postupně dělala. Z hodné holky se stala výstavní mrcha schopná úplně všeho. Ale to je moc. Jakmile jí někdo ochutná, je opojná. Za zmínku ovšem stojí, že zpočátku ji k řadě krokům navedla či popostrčila její kamarádka, která se pak dost divila, co se z Aničky stalo. Zajímavý je ale seriál i tím, jak zobrazuje politické prostředí. Státní zakázky, lobbisté, vztahy mezi opozicí a vládou, ale i třeba novináři. Pozoruhodné, že se tvůrci nebojí poukázat na tzv. novinářské svině. Tohle je bohužel politika a nedělám si iluze, že kdekoli na světě to funguje jinak. Eva Podzimková hraje cílevědomou Aničku skvěle. Dobře jsou obsazeny i další posty. Jedinou výtku bych měl ke krátkosti seriálu. Tahle přímočarost je spíše na škodu. (18.03.2024)

Tady se zúročilo Klímovo životní investigativní gró, kdy dal dohromady funkční příběh o naivní čajce, která se díky svému osobitému kouzlu a vagíně dostala až do vrcholné politiky. Sice jako podržtaška, ale když je ta taška od LV nebo Gucciho, tak se drží skoro sama. Politický intriky a osobní mantinely, které postupem mizí, jsou tu vykresleny skvěle a hlavní představitelka si přerod z holčičky na manipulativní kurvu užívá a tahá to celý kupředu. Seriál má dost hluchých míst a přes uspěchaný finále nemůžu dát víc než 4*. I tak je to pravděpodobně nejlepší, co produkce Primy kdy vyhodila. Neuvěřitelný, že jsem tu větu napsal. Silnější průměr. 3* a.k.a 65% (06.02.2024)

Klímův přehled o aktuálním dění je tady v tom dobrém na scénáři velmi dobře vidět a nemám problém to zařadit mezi nejlepší scénáristické počiny letošního roku. Opět tak dostáváme reálný příběh, tentokráte točící se okolo aféry Jany Nagyové, a ačkoliv jsou jednotlivé charaktery zamaskovány za fiktivní jména ,tak je poměrně snadné rozluštit kdo je kdo vůči reálným osobám. Líbilo se mi celé vystavění příběhu, které v rámci dílů a názvu spolu pěkně koordinují. Stejně tak bylo fajn po delší době v podařené roli vidět Evu Podzimkovou. Jen škoda zbytečně urychleného konce, který docela vybízí k druhé řadě. (04.12.2023)

"Tenhle příběh je tak neuvěřitelnej, že by se ve skutečnosti stát nemohl ... anebo mohl?" Přiznávám se bez mučení tajnými službami, že tu (J)Aničku, o který tenhle příběh vůbec není, opravdu nesnáším. Prošel-li však její život něčím podobným, tak ji dokážu snad i pochopit. Utěšit nikoli. Ovšem mě politický sviňárny vždycky bavily, takže jsem se nadšeně rochňal v tom bahně. A přemejšlel jsem o tom, jestli jsou větší svině politici, lobbisti nebo novináři. Vítěze sice nemám, ale tohle bylo fakt dobrý. Bavily mě namyšlený ředitelky na ministerstvech, divadelní představení "znepřátelených" politiků před kamerami i nafouknutej kámoš Kája pro řešení problémů. Vlastně si myslím, že v podstatě všechny postavy byly přesně trefený, což je v případě ochočenýho joudy v čele vlády docela problém. (10.04.2023)

Námět obrýleného premiéra a jeho drzé konkubíny nám nabídl sám život ve své přenádherné pestrosti. Líbila se mi tato linie příběhu - pocházím z chátry, stále mne obklopují chátrovské situace, musím uniknout, vyprostit se, ale protože tak činím za použití chátrovských strategií (jiné ani neznám), tak to jsem se vlastně nikam moc neposunula. (18.03.2024)