Anatomie pádu
Anatomie d'une chute
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Réžia:
Justine TrietKamera:
Simon BeaufilsHrajú:
Sandra Hüller, Swann Arlaud, Milo Machado Graner, Jehnny Beth, Samuel Theis, Saadia Bentaïeb, Antoine Reinartz, Camille Rutherford, Sophie Fillières (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Úspešná spisovateľka Sandra (Sandra Hüller) žije so svojím manželom Samuelom a jedenásťročným, čiastočne nevidiacim synom Danielom v odľahlej chate vo francúzskych Alpách. A zatiaľ čo Sandra pracuje na svojom ďalšom románe, Samuel renovuje ich priestranné obydlie. Jedného dňa však Daniel nájde pri návrate z venčenia ich psa otca na zemi pred chatou mŕtveho v kaluži krvi. Bola to samovražda, nešťastná náhoda alebo má manželovu smrť na svedomí Sandra, ktorej tvrdohlavá povaha z nej robí hlavnú podozrivú? Verejné vyšetrovanie prípadu odkrýva nielen okolnosti samotnej smrti, ale aj intímne a znepokojujúce detaily ich búrlivého vzťahu. (ASFK)
(viac)Recenzie (217)
Precizně zvladnutá práce procedurálního dramatu. Právní otázka je ve filmu řešena dopodrobna, což přidává na věrohodnosti, ale i na náročnosti snímků. Skvělý výkon herečky v hlavní roli nechá otázku vinny otevřenou po celý film a dokonce i po jeho zhlédnutí. Zasloužená Zlatá palma. ()
Od francouzských soudních dramat ( Vrahové pořádku, Verdikt ad.) se Anatomie... liší hlubším psychologickým rozměrem vztahu mezi obětí a podezřelou i jejím malým synem, jenž se musí vyrovnat se ztrátou otce a rizikem, že ztratí i druhého z rodičů, pokud bude odsouzen. A zjistí, že matčin (a tím pádem i svůj) osud může také trochu ovlivnit.... ()
Žádný film nečekejte. Spíše nudnější, epizodní, hraný dokument či lépe vhled do justiční síně "soudkyně Barbary" s rozborem tuctového, nepříliš výjimečného kriminálního případu nenadálého úmrtí s kopou zcela běžných právnických pindů. A když už se protrpíte kupou zdlouhavých nezáživných i velmi poskrovnu sympatických dialogů a náznaků do pouze ZDÁNLIVĚ možného či nadějně šokujícího nebo alespoň takového konspiračního finále, že by to mohlo být všechno jinak, zpraží vás banální informace............FŠECKO BLBĚ DOBŘE DOPADLO avšak s velmi nevděčnou výhrou vítězky...... Bravo...... Opravdu velmi mě mrzí, že od průtoku odpadní trubkou nezachrání tento justiční polotovar ani obdivuhodný, oprávněně Zlatou palmou ověnčený herecký koncert Sandry Huller. Ale to je nebohé VŠE a k mému hodnocení filmu jako celku to nestačí. Zajímavé je, že náznak prolínání se reálného života s dramatem spisovatelky a tajným nahráváním použila ( nadějná, nezkušená, ale jistě sečtělá a Kingem odkojená) Triet již ve vcelku beze škod vstřebatelném dramatu "Sibyl". ()
Sterilné, rozvláčne a málo uveriteľné, vrátane akejkoľvek verzie príčin úmrtia, dospelého uvažovania jedenásťročného dieťaťa, nerozvedenej psychológie postáv a príbehu, ktorý by vydal na štyridsaťstranový paperback. ()
Tentokrát souhlasím s odbornými porotami a filmovými kritiky. Tato anatomie tříčlenné rodiny byla hluboká, kultivovaná a velice poučná. Ještě nevím, co přinesou Oscary, ale pro mně nejlepší film loňského roku. Mužští diváci se s tímto názorem povětšinou rozcházejí. ()
Zajímavý počin. Zápletka sice není bůhvíjaká, ale ta civilní a velmi realistická režie mě dostala. Z herců jsem neznal vůbec nikoho, ale nevadilo to. Naopak. Bavila mě hlavně rekonstrukce pádu. Samozřejmě se vytahují různé sračky z osobního života. Zaznamenaná hádka je jak ze reálu. Připadalo mi to, jak kdyby syn vytrhnul matce trn z paty. Pochopil jsem ale, že to byl záměr. Chválím. Jo a parádně zahrál pes Snoop! ()
Psychologicky propracovaná nuda. Dloooouhá nuda. ()
10/10. To je ode mě MASIVNÍ ano, kluci. Toto konkrétní dílo bylo zpracováno s pečlivou přesností a dodáno s velkou pečlivostí. Spadá do kategorie intelektuálně stimulujících procedurálních dramat, kde jistota pravdy zůstává nepolapitelná a konečný úsudek ponechává v rukou diváků.Ale víš co? Na výsledku soudu nezáleží. Způsob, jakým se Justine Triet noří do nejhlubších aspektů lidského bytí, je úchvatný. Zobrazení myšlenek, emocí a rozhovorů je pozoruhodně autentické a odráží to, jak se odvíjejí v reálném životě. Triet mistrovsky zahrnuje vrstvy základního významu, což umožňuje divákům dešifrovat implicitní sdělení. Je to opravdu skvělé.Vždy mě doslova fascinovalo, jak fungují mezilidské vztahy. A tento film se ponoří do spletitosti vztahů a předvádí ostré a dokonale propracované dialogy. Zejména dvě scény mi naskočily husí kůži a stáhly se mi hrdlo: když se Sandra a Samuel prudce pohádali a ta debata mezi Danielem a jeho otcem na cestě k veterináři. Tohle rozhodně není kino: to je život!Bezpochyby si zaslouží prestižní ocenění Zlatá palma.Výkon Sandry Hüller není ničím výjimečným, upoutá vaši pozornost od začátku do konce, takže není možné odvrátit pohled. A ano, je tak důležité mít další film se silným a dokonalým ženským výkonem. [57.KVIFF] ()
Nejlepší film 57. Karlovarského filmového festivalu a obecně jeden z nejlepší filmů, který jsem tam měl možnost napříč mnoha ročníky vidět. Za mě skvost evropské kinematografie, který i přes svojí obrovskou 150 minutovou délku nezačne nudit ani na chvíli a divák s napětím čekám na kterou stranu se misky vah spravedlnosti převáží. Vedle perfektního scénáře film stojí především na úžasném hereckém výkonu nejen hlavní ženské postavy ale i všech ostatních včetně kluka a psa (bez legrace). ()
Pro mě událost roku. Narozdil od většiny filmů, kde nechápete, proč postavy dělají, co dělají a Vás to ani nezajímá, tak tady všechno funguje dokonale. Nejenže je na tom plátně chápete, ale i fyzicky cítíte, co se jim děje. A navíc to má i neprvoplánovou message. A navíc tam umí hrát. V čele s tím chlapečkem a psem. Bez žertů. ()
Kdo neumí nebo nechce rozumět mezi řádky, uvidí jen zdlouhavý proces analyzující pád z okna. Tohle je však ten film, kde je nutné dávat pozor co a jak kdo říká, a jak to kdo přijímá, a pracuje s tím, a navíc nechtít od tvůrců mít vše jednoznačně, na stříbrném podnose. Jen tak si divák může "vychutnat" anatomii rozpadu jedné rodiny, který se tu před námi skutečně brilantně rozplétá, ale přitom není z role vnějšího pozorovatele explicitně vidět. Spolehlivá Hüller hraje jako o život, a mně dosud neznámý Arlaud tady navíc vypadá jak mladý Christopher Walken. ()
Jedenáctileté citlivě se projevující dítě by nic nedonutilo k vědomému ohrožení svého asistenčního psa (navíc takto pragmaticky) - je to přece nejvěrnější člen jeho rodiny, takže přes tuhle nesrovnalost se nepřenesu, ale jinak velmi dobré. ()
Asi jeden z nejlépe napsaných a zahraných filmů letoška, kterého jsem skrze žánr a stopáž nejprve obával, ale prakticky od prvních scén se mu dařilo tyto předsudky rozhánět. Má opravdu skvělé tempo, neustále nahazuje nové otázky a témata a postupně odkrývá mnohem detailnější a komplexnější příběh za celým případem. I za podpory fantastických herců jde kompletně na dřeň jednotlivých postav a skrze dechberoucí dialogové scény si pohrává s jejich psychologickou stránku. Filmu nechybí ani vynikající režie, která je vysoce precizní a je tak poskládaný způsobem, jemuž není příliš co vytknout. Z pár reakcí jsem vyčetl, že po emoční stránce jde o spíše chladnou záležitost, ale právě skrze skvělou výstavbu a gradaci scén či herecké výkony (kde Sandra Huller se svým filmovým synem naprosto excelují!) to ve mně hned několikrát pozitivně zavřelo. Obecně tak musím Anatomii pádu od režisérky Justine Triet extrémně pochválit, jde určitě o jeden z nejpovedenějších filmů letoška a po úspěchu v Cannes očekávám, že i v příštím roce na Oscarech bude po zásluze oceněno. ()
Anatómia pádu kladie viac otázok než odpovedí. Jeho hlavnou témou paradoxne nie je policajné vyšetrovanie potenciálneho zločinu, ale charakterová štúdia rozkladu manželstva. Dráma Justine Triet sa prevažne opiera o dialógy, zároveň však dokáže byť štylisticky ozvláštňujúca. V centre filmu však zostáva niekedy chladný, inokedy intenzívne prežitý výkon Sandry Huller. Jej herectvo funguje presvedčivo aj v najemotívnejších vrcholoch a nikdy neupadne do nezámernej komiky. ()
Úžasně zpracované téma nemožnosti vydat svědectví o člověku a partnerském vztahu. Vždy budeme vršit jen střípky, které interpretujeme. Vždy si budeme jen vybírat, čemu uvěříme! ()
90% ()
Simple, brilliant and easy to watch. Despite duration, definitely not boring, without blank spaces and full of great natural acting. 8.5/10 ()
50%. Jeden smrtelný pád a víceméně jen dvě možná vysvětlení, pro která ale není dostatek důkazů. A teď co s tím? Tvůrci se vydali cestou dvouhodinového soudního spekulování. Pro někoho výživný materiál k přemýšlení, mě k tomu film neinspiroval. ()
Výborné (soudní) drama. Nejen o tom, co dělá ženu ženou podezřelou. Respektive podezřelejší, než kdyby odpovídala společenským standardům. Sandra Hüller je skvělá podezřelá a zdatně ji sekunduje Milo Machado Graner v roli nevidomého, ale vědoucího syna. Film má 150 minut, ale bude to hodně dobře investovaných 150 minut. Fakt! ()
Súvisiace novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (viac)
49. ceny César ovládla Anatomie pádu
V pátek 23. února 2024 proběhl v pařížské koncertní síni Olympia slavnostní ceremoniál 49. ročníku předávání cen francouzské Akademie filmových umění a technik (Académie des Arts et Techniques du… (viac)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (viac)
38. Premios Goya – výsledky
V sobotu 10. února 2024 byly předány výroční španělské filmové ceny Goya. Slavnostní ceremoniál proběhl ve městě Valladolid, předávání cen tak vůbec poprvé probíhalo ve španělském regionu Kastilie a… (viac)
Jedno z nejoceňovanějších a nejdiskutovanějších překvapení minulého roku je konečně k sehnání.. Možná nebylo nejmoudřejší se do snímku pouštět zcela bez přípravy, i třeba proto, že jsem si myslel, že jde o leteckou katastrofu (nazvěme to naivitou), ale především, že Anatomie pádu není kousek, do kterého se před spaním zažerete a třeba "přetáhnete večerku", aby jste se dobrali konce.. Přeji všem, aby viděli film co nejdříve anebo mu dali chvíli čas, jelikož teď na přelomu roku se na mě valil ze všech stran a bylo skoro až necitlivé mu odolávat, když každý pěl takové ovace. A je možná rozumnější počkat, až emoce utichnou.. Anatomie pádu je teprve čtvrtý celovečerní kousek od francouzské režisérky Justine Triet, ale že se dočká takového ohlasu, se rozhodně nečekalo, ovšem když se z loňské divácky oblíbené festivalovky stal takový hit, byl jsem opravdu zvědavý, čím nás francouzská produkce zase jednou hodlá obohatit. A zda je Anatomie pádu aspoň nejzajímavějším evropským filmem roku? No, nejen že se i na evropském filmovém rybníčku urodily lepší kousky, ale i čistě na francouzském trhu mě daleko více zasáhli perfektní Tři mušketýři.. Příběh vypráví tragický rodinný příběh, kdy poklidné žití rodiny věhlasné spisovatelky Sandry přeruší šokující smrt jejího manžela. Pryč od civilizace, kdesi v horách na odlehlé chatě je její muž nalezen mrtev po pádu z okna domu. Byla to sebevražda anebo do něj manželka strčila? A tak se rozplétá kriminální podstata celého činu a minulost páru je odhalována před zraky všech médií a veřejnosti.. Samotný úvod, v němž probíhá důkladné vyšetřování policie, se vleče a neustále divákovi klade otázku, co je ta manželka zač. Rozbor rodinného krbu, analýza podivné příčiny smrti, to má být pouze úvod k zjištění, co stálo za tragickým pádem milovaného otce od rodiny.. Jak normálně miluji ty filmové úvody, které vás pomaličku vkládají do příběhu a vy se sžíváte s postavami, tady se to nehorázně vleče. Postupné vyšetřování sledujeme skrze skoro anonymní osoby policejních detektivů, kteří tak nejsou motorem celého případu. Skoro bych řekl, že všechno divákovi zprostředkovávají samotné podezřelé postavy, které zcela normálně mají nejen citově zkreslené vnímaní, ale třeba mlží, jak se jim hodí. A jako průměrný divák kriminálek jste rychle nabytí skepsí.. Nejhorší je, když jdete k filmu s nějakým vnějším očekáváním, které ještě třeba pramení spíše z řad filmových vzdělanců, máte někdy totiž pocit, že se Vám dostane zážitku, jaký by se Vám měl líbit a mělo by na něm cosi být.. Jenže já měl u Anatomie pádu snad celou první polovinu pocit, že to nedám.. Neuvěřitelně vlekoucí se vyprávěcí tempo, pomalé dialogy, které stejně nemají větší gradaci a těm šťastnějším se pořádného rozřešení dostane až ve finální třetině. Divnej kluk, divná matka, kteří tolikrát působí citově úplně mrtvě.. A pak to přijde, film se konečně výrazně posune a příběh přehodí v čase až do samotného soudního přelíčení, v němž se má rozhodnout, co se stalo otci a zda se z synka nestane náhodou rovnou sirotek, když mu maminku zavřou za vraždičku tatínka.. Uznávám, průběh soudu je super. Nemáte ani na chvíli pocit, na čí straně je moudřejší stát. Oba právní zástupci pronášejí svoje obsáhlé monology ve snaze vylíčit obžalovanou, tak aby zapadla do jejich představy o činu. Zpětně se sice díky retrospektivnímu výkladu dozvídáme i ten "úvod", který z dané kompozice úplně vypadl a není tak nouze o napětí či emoce.. Je to ten film, kdy musíte vědět, jak to dopadne a bez toho zjištění se nemůžete pohnout dále, nemůžete jít spát, nemůžete myslet na nic jiného, ale přichází to až pak.. Mám rád filmy, které si hrají s divákem, nechávají v něm bublat teorie a je zapotřebí jeho vlastních skládaček, aby se dobral obrazu, jaký se třeba pak bude shodovat s výsledkem, jenž přednese rozřešení příběhu. Ale tohle není ten případ, minimálně ne po celou dobu.. Už jsem viděl hodně soudních dramat, takové téma vyhledávám. Žeru právnické přestřelky, i když tady jsou hodně podřízeny filmu. Ovšem stejně bych čekal víc. Bojujete o životy, rozhodujete o svobodě, rozvracíte rodinu a já chci vidět stříkající emoce postav. Tak seš nevinná ne, copak můžeš jít do vězení.. Hodně podřízeno přístupu a směru, jakým chtějí tvůrci dílo vést, a pokud vás to jako mě nechytlo vyčítejme ten severský chirurgicky odpoutaný přístup. Chce se mi brečet, jak si zdejší postavy nechaly svoje slzy pro sebe a ani na závěr nenechali ukázat, že jsou taky lidé.. Anatomie pádu se bude líbit, kdo chce být chytrej řekne, jaká pecka to byla. Já to uznám, nesedlo mi to a považuji dílo skoro za banální a mezi loňskou špičku se to nemá šanci vyšplhat. 65% () (menej) (viac)