AdamXB-1

Druhá světová, film o holocaustu, zas a znova? Ne tak docela, tentokrát jinak, s novým, obtížným nápadem a s důrazem na vizuální vyprávění. Časté výstřely a štiplavý kouř ti nemusí vadit, když si plníš sen o krásném bydlení se zahradou a chováš se tak jak chce führer. V jednom domě se zde soustředí postoj celého národa, který nechtěl nic vědět a nebo možná ještě jinak, chtěl souhlasit se vším. Zpracovat takový nápad je ovšem opravdu obtížné, film postrádá rozmanitost, na začátku nastaví znepokojivou atmosféru a zůstane v ní až do konce, na jedné úrovni a divákovi nezbyde, než si to celý film trochu monotónně odsedět. Nějaký silnější pocit po shlédnutí nemá ambice ve mě přetrvat delší dobu. Tři hvězdy za postoj a odvahu pro tvůrce.

Až fanaticky manipulátorský thriller s jen velmi malou nutriční hodnotou, ale o to větší  hodnotou uměleckou. Hudba, školní uniformy, charaktery postav, tohle ve filmu vybočuje, vystřeluje, ujíždí a svým jistým způsobem velmi vtipně provokuje. Nejsilnější stránka Jessica Hauser je bezesporu kompozice prostředí, nebyl snad jediný záběr, kdy bych si neřekl: Tam chci být, kde to je? Sečteno podtrženo, jde o koukatelně zpracovaný nápad, provokativní, ale pocitově odlehčený a vtipný. Nic nejíst, jednoduché, ale musíte věřit.

Joo záchodky v Tokiu, to je úplně jiná liga. Uklízet je, poslouchat hitovky 70. a 80. let, fotit stromy, číst knihy z výprodeje, s rutinou jsou dny perfektní. A co se stane když tu rutinu sem tam něco nabourá? Vznikne poetické, všednodenní a pomalé drama, pro pocit příjemně strávených dvou hodin.