Réžia:
Cristian MungiuScenár:
Cristian MungiuKamera:
Tudor Vladimir PanduruHrajú:
Marin Grigore, Judith State, Orsolya Moldován, Endre Rácz, József Biró, Ovidiu Crisan, Zoltán Deák, Cerasela Iosifescu, Andrei Finti, Miklós Bács (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Po odchode z práce v Nemecku sa Matthias niekoľko dní pred Vianocami vracia do svojej multietnickej transylvánskej dediny. Chce sa viac zapojiť do výchovy svojho syna Rudiho, ktorý bol príliš dlho zverený do starostlivosti matky Any, a zbaviť chlapca nevyriešených obáv, ktoré ho sužujú. Stará sa o svojho otca Otta a túži vidieť aj svoju bývalú milenku Csillu. Prijatie niekoľkých nových pracovníkov do malej továrne, ktorú Csilla vedie, naruší pokoj v komunite a dospelých sa začínajú zmocňovať skryté obavy. Cez tenký plášť zdanlivého porozumenia a pokoja vyplávajú na povrch frustrácie, konflikty a vášne. (Film Europe)
(viac)Videá (3)
Recenzie (18)
Sociální dramata z východu jsou vždycky dobrý a z Transylvánie, kde kromě Drákuly žije už jen pár vesničanů, jsou vůbec nejlepší. Rumunština jim tam samozřejmě nevadí, mad'arština taky ne, němčina se tam ještě přežije, ale jak místní uslyší tamilštinu, stávají se z nich fanatici. Hezkej morální kompas nám naservíroval ten Cristian Mungiu. ()
Zkušený režisér a scenárista Cristian Mungiu servíruje další z morálních dramat v rytmu rumunské nové vlny. Mungiu částečně ustoupil od typických dlouhých záběrů a také se snaží pokrýt více sociálně třaskavých témat. Přestože to není vždy ku prospěchu věci, zajímavou výpověď o evropské společnosti jsme přesto dostali. ()
Transylvánský Lovec medvědů v hlavní roli s rumunským De Nirem, ve kterém vietnamské trauma, které rozloží celou ustálenou komunitu městečka, nahrazují tři bezkonfliktní srílandští námezdníci. Počáteční vykreslení zdánlivě idylické vesnice, složené se zástupců hned několika etnických menšin, je dost vzdálené obvyklému snímání Rumunska jako bezútěšného dismalandu, kde je již vše ztraceno. Jen občas znervózní ty zmínky o tom, že "Cikánů se nám již podařilo zbavit". V průběhu filmu, zatímco ústřední hrdina učí traumatizovaného syna jak udělat lesní past a nad ohništěm vyčistit znečištěnou vodu, ve vsi se nad hodovními stoly vytváří podloží pro takový ten malý roztomilý lidový pogrom, tradici spojující evropské národy víc než Eurovize. Těch postav, toho děje, těch motivů - strašně mě bavilo se na to dívat a odhalovat účel každé scény (největší satisfakci mi pak nabízel závěr, který mi už úplně sebral otěže kontroly), ale Mungiu není Haneke a není schopný tý rafinovanosti náznaků a neřečeného, takže se všechny obsažené problémy strašně nahlas a vulgárně artikulují, aby bylo všechno dostatečně zřetelně řečeno a nedošlo k omylu, o čem se tu vypráví. Bez téhle berličky by to bylo absolutní. ()
Mungiu opäť vyhrocuje situáciu a podáva si miestnych vidlákov tak, že mňa skoro chytali infarktové stavy! (Najviac ma vytáčal ten mladý pičus s bielym golierom, ktorý sedel úplne pred kamerou, ked boli v kulturáku ku koncu filmu, a v jednom kuse pritakával, alebo krútil hlavou a furt sa otáčal v smere toho, kto práve rečnil!) Od piatich hviezd ma delí tajuplný, mysteriozny záver, po ktorom som si najskôr myslel, že mi niečo uniklo. Avšak po prečítaní tunajších komentov zisťujem, že nie som sám. 85% ()
Sociální sonda do maloměsta kdesi v Sedmihradsku. Civilní, mrazivá, frustrující. Nesestříhaná scéna z kulturáku, kde se místní xenofobové a dezoláti předhánějí v tom, kdo je větší píčus, tomu s přehledem vládne. Podobnost s aktuální roadshow Víta Rakušana po sociálně odloučených krajských lokalitách je čistě náhodná. ()
Galéria (22)
Fotka © Le Pacte
Reklama