Réžia:
Charlotte WellsScenár:
Charlotte WellsKamera:
Gregory OkeHudba:
Oliver CoatesObsahy(1)
Niekedy v deväťdesiatych rokoch, kdesi v tureckom prímorskom rezorte trávi dovolenku rozvedený mladý otec Calum (Paul Mescal) spolu s jeho jedenásťročnou dcérou Sophiou (Francesca Corio). Pohodové vystupovanie otca, ktorý nepokazí žiadnu zábavu a baví sa tým, že ho okolie považuje skôr za staršieho brata Sophie, však zastiera znepokojivý závoj melanchólie. (Filmtopia)
(viac)Recenzie (231)
Po Vílach z Inisherinu jsem myslela, že mě momentálně emočně nic tak nezasáhne, ale viděla jsem AFTERSUN... Film, který těžce rozdejchávám. Je to totální emocionální ponor do hlubin našich vzpomínek na rádoby dokonalé rodinné dovolené v turistických resortech, kde na týden nebylo dovoleno nic jiného než se bavit a kde se často formovali naše první a zásadní zkušenosti v životě. Příběh zasažen do tureckého omšelého resortu někdy v 90.letech, kde nenápadně pozorujeme pravděpodobně jednu z posledních dovolených mladého otce a jeho dospívající dcery. Mezi poleháváním u bazénu, popíjením drinků, potápěním a jeden na druhého napojených konverzací se začíná nenápadně prorůstat stín v podobě sžírající deprese otce (v neuvěřitelném podání Paula Mescala.). Snímek je nejsilnější v náznacích, ve skrytých až ukradených pohledech ať už na krásný vztah otce a dcery, vývoje mladého člověka nebo až oživlou, pohlcující bolest otce, který se snaží vše marně polknout aspoň na ten jediný ,,dokonalý“ týden. Aftersun je podle mě jeden z nejpovedenějších debutů, co jsem kdy v životě viděla a píseň Under pressure už bude mít pro každého, kdo film uvidí jiný význam. Běžte na to, dlouho na nic takového nezapomenete… ()
Observační snímek o otcovství, který nabízí jiný vhled do vztahu otce a dcery, přestože nenabízí žádné složitější zápletky. Záznamy z VHS prohlubují pocity z jejich vztahu a přirozeně navazují na další dějové linie. Pohodový film, který nezamrzí a odnesete si z něj hlubokou katarzi. "I think it's nice we share the same sky." ()
Tenhle netradiční film je pro mě takovým dotykem léta, líné ospalé nálady typické pro letní dovolené. Takového toho, když můžete všechno a nemusíte nic, kdy se jen tak poflakujete, spíte, sníte, opalujete se, jíte, hrajete hry, jste s tím, koho máte rádi. Chvílemi jsem při sledování Aftersun skoro sama cítila horké paprsky slunce na tváři, písek mezi prsty, slanou mořskou vodu na jazyku.. Zároveň je vám jasné, že tu není něco úplně v pořádku, že něco bobtná pod povrchem a dřív nebo později asi vybouchne. Takže je to i přes tu letní ospalost vlastně místy takové příjemně-nepříjemně napínavé, probouzí zvědavost. Proč jen tři hvězdy? Když to hodně zjednoduším, tak asi hlavně proto, že to nakonec (alespoň v mých očích) tak úplně "nevybouchlo", těch otázek bez odpovědí, neuzavřenosti, možných interpretací tam na můj vkus bylo až moc. Film bych ale nezatracovala, řadě lidí může podle mě sednout a když si na něj např. zajdete s někým, kdo rád o filmech diskutuje a přemýšlí nad nimi, můžete z určité počáteční nevýhody filmu udělat výhodu a společnými silami hledat odpovědi na nedořešené otázky, pátrat po smyslu celého toho díla. V Aftersun může každý podle mě vidět něco (úplně) jiného, takže věřím, že se vám tak nashromáždí spousta různorodých i třeba hodně protichůdných vysvětlení, která vás předtím ani nenapadla (ozkoušeno). A budete zase mít o čem přemýšlet dál. Může to asi být i fajn film pro opakovaná zhlédnutí. Tedy pokud se smíříte s tím, že možná nikdy nebudete mít stoprocentní jistotu, co tím dílem chtěl básník říci. Plusem jsou příjemné přirozené herecké výkony ústředního otcovsko-dcerkovského dua - musím se přiznat, že Paul Mescal, do kterého do budoucna vkládám velké naděje, byl také hlavním důvodem, proč jsem Aftersun chtěla vidět:) 60 %. ()
Nechapu zdejší pozitivní hodnocení. Mimořádně nudný film. Bez zápletky, vyvrcholení a kloudného závěru. Ano, posledních pět deset minut bylo docela fajn, ale to je na takřka sto minut bolestně málo. Paní režisérka si zřejmě zavzpomínala na čas strávený s tatínkem a patřičně se u toho dojala. Mě ale jen potrápila nudou. Ve filmu možná jsou nějaké skryté náznaky, které vysvětlují pocity a chování postav. Ty však zřejmě vidí jen sama tvůrkyně a místní intelektuálové šňupající sentiment a filmy bez děje jak Mia Wallace koks. Normální běžný divák nemá vůbec šanci pochopit chování a motivace jedné z hlavních postav. Jediné pozitivum je ta malá holka. Ta byla opravdu skvělá. ()
Clovek stale ceka co se stane a ono se nestane nic ()
Hezky natočená idylická dovolená otce s dcerou v Turecku, jenže něco není tak skvělé jak se zdá a ten film vám to postupně naznačuje.Ukázka toho, že dítě opravdu nepochopí problémy dospělých i když se o to opravdu snaží. Parádní režisérský debut a fenomenální herecké výkony ústředního dua. 8/10 ()
Když Christopher Nolan a Sundance a zdejší všeobecné nadšní řekli, že tohle je boží, tak jsem se díval a čekal ,kdy to jakože bude boží. A pořád ne a ne a pořád to boží nebylo. Aspoň pro mě ne. Domácí video z dovolené do Turecka vydávané za celovečerní film. ()
Sometimes I go running in to dark ()
Sú filmy, ktoré vo vás rezonujú dni po ich projekcii a predsa im nedáte plné hodnotenie. Pre mňa je jedným z takých filmov aj Aftersun (a uznávam, že v podobných prípadoch som tak nízku známku ešte nedal). Tri hviezdičky vyjadrujú totiž môj autentický pocit priamo v kinosále, kde ma film proste nebavil. Áno, ten pomalý dej smeroval k záverečnej bombastickej scéne (kataklizme), tá však nenapravila dojem z predošlých deväťdesiatich minút. A to som absolvoval (aj v kine) stovky pomalých artoviek. A aj uznám, že v tomto filme je skvelo vystihnutá atmosféra 90’s, že je tu výborný strih, že dve hlavné postavy (a to najmä detská herečka) hrajú neuveriteľne dobre. No ako mnohí iní predo mnou v komentároch uviedli, že to nie je príbehový, ale pocitový film, u mňa bola primárnym pocitom nuda. Možno sa k filmu po rokoch vrátim a "nafeelujem" ho na päť hviezdičiek. ()
Zdánlivě se tu nic moc neděje, jen prostě dovolená někde v devadesátkách v tureckém resortu. Jenže to má jednak fakt ten nepříjemný feeling blížící se tragédie, až jsem se toho závěru bál. A herecky je to prostě skvělé (stojí to vlastně na dvou hercích a nějakém tom komparzu). Některé scény budu z hlavy dostávat dlouho. 8/10 ()
Takováhle melancholická pocitovka vážně není můj šálek kávy. Kdybych byl blíž cílovce, určitě bych šel s hodnocením výš. ()
Pocitovka, bez děje, zajímavá kamera, nápaditý záběry, pár dobrých momentů a hodně náznaků, co mě nikam nedovedly. ()
Nostalgia a melanchólia v letnom tričku so slnečnými okuliarmi, kde pod idylickým povrchom drieme temnota. Miestami však pôsobí tiahle a neurčito, očakával som väčšiu príbehovú dynamiku, hlavne v závere, kde sa mala dostaviť emočná katarzia, no u mňa to akosi nefungovalo. Nie zlé, ale mohlo byť lepšie. ()
Niekomu stačí fotoalbum, Charlotte si natočila film. Film, aký do našich končín dorazil rok po premiére v Cannes a polroka po premiére v US. Skrátka sa tu z ničoho nič objavil, tak si ho v krátkosti predstavme. Ide rýdzu artovú záležitosť, aká cieli na pocit. Tým, že už máte kde-čo napozerané v neistote čakáte, že sa v tureckom rezorte dačo pokazí a len odhadujete čo a kto za to bude niesť vinu. Aj napriek dlhým zdanlivo zbytočný záberom, je tu indícií na to dosť. Lenže ako si dovolenka bez all inclucive plynie, vy zisťujete, že je to skutočne len spomienka jednej mladej ženy na posledné bezstarostné chvíle s otcom. Ten pravdepodobne dal dohromady posledné nasporené, dobil digitálnu kameru a potlačil nevyliečený bôľ z manželstva, v ktorom moc toho nevyšlo. Nečakajte však žiadne emočné výbuchy, dejové zvraty ani rozuzlenia. Čo si vás počká, bude zvláštna príchuť melanchólie odetej v habite nezávislej filmárčiny so silným osobným rozmerom. ()
Taková ta tradiční bezdějová festivalovka. ()
"Záběry z dovolené" dobře ilustrují co mají - vztah otce a dcery je vykreslen pěkně. Asi bych to uměl prostříhat na rychlejší spád, ale v rámci všeho se to dalo zprocesovat. #kviff2022 ()
Mela mela melankolia. ()
Po zkončení titulků mě to emočně naprosto zválcovalo a žádnej příjemnej pocit to nebyl… takže bacha ()
Sílu snímku hledejte v nevyřknutém. Na půli cesty, mezi řádky nebo v odraze televize. Jen těžko se rozdýchávají hudbou svázané poslední momenty. (75%) ()