Aftersun

Observační snímek o otcovství, který nabízí jiný vhled do vztahu otce a dcery, přestože nenabízí žádné složitější zápletky. Záznamy z VHS prohlubují pocity z jejich vztahu a přirozeně navazují na další dějové linie. Pohodový film, který nezamrzí a odnesete si z něj hlubokou katarzi. "I think it's nice we share the same sky." (18.05.2023)

Rozhodně neříkám, že je to fádní, a že mne konec trochu nerozbil, naopak. Jen je to opět (taková již skoro epidemie v indie světě) v mých očích často nefunkční koncept na první pohled všedního příběhu, jenž si důvod ke zvěčnění v podobě filmu vyslouží až "šokující" katarzí či vypointováním v posledních minutách filmu, kterým předchází dlouhá (a pomalá) expozice postav a jejich vztahů a zdánlivě nesouvisející střípky, které by si měl divák poskládat právě po prožitém vyvrcholení a prohloubit si tak zážitek... tenhle přístup ale na mě zafunguje málokdy - pokud je povětšinu času film odtažitý a emočně plochý, je pro mě těžké dostávat se mu pod kůži zpětně, i když často (a i v případě Aftersun) je možné dříve či později vytušit, k jakému vyústění příběh směřuje. Je to škoda, Paul Mescal i Frankie Corio jsou skvělí, přirození... jejich vztah krásný a postupně prohlubující se nepříjemné pocity ze stále jasnějšího vědomí, kam se neodvratně blížíme, určitě nemizí do ztracena. Zvláště v kombinaci s kontrastem letní atmosféry a sympaticky nepatetického přístupu. Ale je to prostě trochu málo. Možná to chtělo s Calumem a Sophií prožít trochu víc času, prožít nějakou emoci bez pomoci chytlavý songů, možná to chtělo méně "budovat atmosféru" příliš dlouhými záběry a více času věnovat samotným postavám... Možná je taková forma uchopení v jádru tísnivého a tragického příběhu jednoduše nefunkční. 6.5/10 (22.01.2024)

Aftersun - Amarcord. Je náhoda, že názvy začínají na A a mají stejný počet písmen? A dělí je skoro přesně 50 let... Myslím, že ne. Aftersun je Amarcord pro mou generaci...  Vida, toť má první konspirační teorie, kterou jsem v životě vytvořil... Režisérka Charlotte je Sophie. Je skoro na den o deset let mladší než já. Její (ani Sophiin) otec (ve filmu Culum) bych tedy být nemohl. Jsem tedy někde uprostřed mezi nimi. Mám proto  pocit, že jim oběma, a tomu co chtěla Charlotte Wells  tímto filmem říct, velmi dobře rozumím... p.s. neodehrává se to "někdy v devadesátých letech", ale v roce 1999 - podle písně Tender od Blur z alba 13, které vyšlo v tomto roce a ve filmu zní ne jako doprovodný soundtrack, ale hraje přímo z reproduktoru v jedné scéně. Singl Tender v UK Singl Chart debutoval 29. února 99 hned na druhém místě. Režisérka měla v 99. roce 12, ale až v červnu. Sophie má ve filmu koncem léta 11... Takže to celkem sedí.... (05.10.2023)

Chvíli trvalo než jsem to zpracoval. S odstupem mě to rozkládá čím dál víc. Film, který nahazuje indicie a zbytek už je zcela na vás. Krásnej film o vnitřním boji, který se před těmi co milujeme víc než sami sebe snažíme schovat. Pokud se film do vás dostane, zůstane tam s vámi ještě dlouhou dobu. A to se mi osobně nestalo už nějakej pátek. Bez patosu a civilně takhle roztřelit srdce… Hrozná šleha film. Minimálně nominace by tomu hodně prospěla. (05.01.2023)

Počas celej stopáže som nadával na bezdejovosť, absenciu akéhokoľvek reálneho konfliktu a najmä všadeprítomnú nudu. A v tom zrazu nabehli záverečné titulky, niečo vo mne cvaklo a ja som nevedel prestať plakať. Tomu hovorím slow burn. Je to strašne jemné. (SPOILER: Kľúčovou informáciou pre mňa bolo zistiť, že režisérkin otec spáchal samovraždu, keď mala 16.) (04.03.2024)