Aftersun

Ke konci stále nepříjemnější sonda o počátcích dospívání Sophie během dovolené v Turecku. Skvěle je zachycena jistá osamělost dívky mezi ostatními návštěvníky. Krásně je zachycen její vztah s tátou, ale přesto všechno je ve své podstatě vlastně smutný film, který si raději znovu pouštět nechci. I přesto že se v něm vlastně nic špatného nestane. 70% (03.03.2024)

Uvědomil jsem si během sledování, že, zjevně stejně jako Charlotte Wells, mám z dětských výjezdů do zahraničních rekreačních center převážně v paměti tu neustálou rozválenost a únavu. Polehávání po křeslech, usínání v autobusech, několikavteřinové otevření očí než se zase propadnete do mělkého spánku. Aftersun prvotřídně pracuje se subjektivním vnímáním cizího prostoru. Přesně ty stejné odstíny světel na těch povědomých instantních předmětech. Nad kompozicí záběrů tady někdo opravdu přemýšlel, viz dlouhý dialog, během kterého sledujeme jenom malou televizi, na které je nejdřív promítán feed z videokamery a když se ta vypne, tak sledujeme ústřední dvojici v černém odrazu obrazovky. Sedačky turistického autobusu mají přesně ty potahy v přesně tom samém odstínu slabého oranžového vnitřního světla, tmavomodrá večerní obloha uzavírá zdánlivě dlouhý den, neútulné pokoje laciného rezortu za nimiž dělníci sestavují lešení nabízejí po setmění pohled na probíhající instantní zábavné aktivity pro dospělé, kterým nikdo moc nerozumí, ale všichni se jich účastní. Dystopické prostředí evropského rezortu s minimem prostoru poznat cizí zemi, zato spoustou prostoru pro to si introspektivně uvědomit, jak jste na kraji propasti. Všechno je to naprosto výstižný, jenomže problém je v tom, když si zvolíte zdánlivě obecně oblíbenou píseň a navážete na ní vyvrcholení celého příběhu, tak 9 z 10 dermatologů se sice dojme a bude to pro ně vrchol roku, ale ten desátý, který ji považuje za vlezlou nevkusnou marmeládu, která ho v hospodě nutí předčasně platit, tak má prostě smůlu. Jinak pro mě ideální kombinace francouzského À l'abordage a amerického C'mon, c'mon. (24.05.2023)

Počas celej stopáže som nadával na bezdejovosť, absenciu akéhokoľvek reálneho konfliktu a najmä všadeprítomnú nudu. A v tom zrazu nabehli záverečné titulky, niečo vo mne cvaklo a ja som nevedel prestať plakať. Tomu hovorím slow burn. Je to strašne jemné. (SPOILER: Kľúčovou informáciou pre mňa bolo zistiť, že režisérkin otec spáchal samovraždu, keď mala 16.) (04.03.2024)

Keď som videl to vysoké hodnotenie (78%) a lákavý popis, tak som sa celkom potešil. O to väčšia sklamanie to potom napokon pre mňa bolo. Prekvapený som jedine z toho, aké ódy tu ostatní v recenziách zanechali. Nič proti psychologicko-filozofickým monotónnym filmom, ale toto bola nehorázna nuda. Čakal by som, že prostredie tureckého rezortu a dovolenka otca s dospievajúcou dcérou prinesie nejakú sviežejšiu zápletku. Ale tu v podstate zápletka ani nebola, skôr to pôsobilo dosť lyricky a celé je to sústredné skôr na vnútorné emócie postáv. Na môj vkus to bolo až príliš komorné, a hlavne nudné... 1* (23.11.2022)

Klidná a melancholická dovolená, která pomalu ale jistě plyne. Nic neříká napřímo, jen tiše a klidně naznačuje. Nedá se říct, že by Aftersun při sledování nabízelo nějaký strhující zážitek, pod kůži se dostává velmi pomalu a s rozvahou. Závěrečné Under Pressure je pěkným zakončením, ale pravým finále jsou až nejisté pocity, které se dostavily až po konci závěrečných titulků. (16.03.2023)