Aftersun

Funkční celovečerní debut režisérky a scenáristky Charlotte Wells dokazuje, že o Paulu Mescalovi diváci rozhodně neslyší naposledy, chválená festivalovka obsahuje spousty zajímavých aspektů, které diváky buďto emocionálně olízne nebo nechá zcela suché. I „tým poražených“ ovšem může ve finále v Aftersun najít dost nosného materiálu…. (12.03.2023)

Nolane, Nolane. Tvoje filmy miluju, ale filmy, co miluješ ty, očividně ne. Účastníci zájezdu. Jenže jsou jenom dva, nejsou v Itálii, ale v Turecku. Nedělají vůbec nic, nebo přinejmenším nic zábavného. Kdokoli tam cokoli našel, tak mu to přeju, ale já mezi ně nepatřím. Nuda nuda, šeď šeď, říkáme s Cimrmanem... 20% (24.02.2024)

Nechapu zdejší pozitivní hodnocení. Mimořádně nudný film. Bez zápletky, vyvrcholení a kloudného závěru. Ano, posledních pět deset minut bylo docela fajn, ale to je na takřka sto minut bolestně málo. Paní režisérka si zřejmě zavzpomínala na čas strávený s tatínkem a patřičně se u toho dojala. Mě ale jen potrápila nudou. Ve filmu možná jsou nějaké skryté náznaky, které vysvětlují pocity a chování postav. Ty však zřejmě vidí jen sama tvůrkyně a místní intelektuálové šňupající sentiment a filmy bez děje jak Mia Wallace koks. Normální běžný divák nemá vůbec šanci pochopit chování a motivace jedné z hlavních postav. Jediné pozitivum je ta malá holka. Ta byla opravdu skvělá. (17.06.2023)

Klidná a melancholická dovolená, která pomalu ale jistě plyne. Nic neříká napřímo, jen tiše a klidně naznačuje. Nedá se říct, že by Aftersun při sledování nabízelo nějaký strhující zážitek, pod kůži se dostává velmi pomalu a s rozvahou. Závěrečné Under Pressure je pěkným zakončením, ale pravým finále jsou až nejisté pocity, které se dostavily až po konci závěrečných titulků. (16.03.2023)

Jako pohled, kterej jste si coby památku dovezli z dovolený, blednoucí pod náporem prachu a světla kdesi na nástěnce, po dekády bez povšimnutí. A pak, v jednu chvíli - když v místnosti zavládne samota a ticho - se k nástěnce přiblížíte a pod rouškou nostalgie sledujete všechny fotky a útržky a maličkosti ze všech těch míst plných radosti i zdánlivě nekonečný pohody. A když se zrak zastaví na onom zapomenutém pohledu odkudsi, oči se změní ve fontánu smutku a dočasně, asi tak na pět minut, sami sebe utopíte v moři deprese. To je Aftersun, film, v jehož všednosti tkví devastační emocionální jádro. (15.02.2023)