Gulash

Po Vílach z Inisherinu jsem myslela, že mě momentálně emočně nic tak nezasáhne, ale viděla jsem AFTERSUN... Film, který těžce rozdejchávám. Je to totální emocionální ponor do hlubin našich vzpomínek na rádoby dokonalé rodinné dovolené v turistických resortech, kde na týden nebylo dovoleno nic jiného než se bavit a kde se často formovali naše první a zásadní zkušenosti v životě. Příběh zasažen do tureckého omšelého resortu někdy v 90.letech, kde nenápadně pozorujeme pravděpodobně jednu z posledních dovolených mladého otce a jeho dospívající dcery. Mezi poleháváním u bazénu, popíjením drinků, potápěním a jeden na druhého napojených konverzací se začíná nenápadně prorůstat stín v podobě sžírající deprese otce (v neuvěřitelném podání Paula Mescala.). Snímek je nejsilnější v náznacích, ve skrytých až ukradených pohledech ať už na krásný vztah otce a dcery, vývoje mladého člověka nebo až oživlou, pohlcující bolest otce, který se snaží vše marně polknout aspoň na ten jediný ,,dokonalý“ týden. Aftersun je podle mě jeden z nejpovedenějších debutů, co jsem kdy v životě viděla a píseň Under pressure už bude mít pro každého, kdo film uvidí jiný význam. Běžte na to, dlouho na nic takového nezapomenete…

Ta ženská je kombajn!

Po požárech, povodních, Covidu, globálním oteplování přišla na lidstvo v roce 2020 další zkáza v podobě tohoto filmu ....zapálit a zbytky pohříbt na dně oceánu.