Aftersun

Nenápadný film, o němž jsem si myslel, že je to další bezduchá nudná artovka. Ne tak úplně. Ze začátku to tak může vypadat, nicméně s ubíhající stopáží si film podmaňoval mou pozornost čím dál víc, a to jak díky brilantnímu herectví, zajímavé obrazové kompozici a citlivé hudbě, tak zejména prosluněnou, a přesto těžce znepokojivou atmosférou. Nepříjemný pocit během filmu graduje, a s blížícím se koncem stále více tušíte, že neskončí happy endem, ačkoliv jeho interpretace může být různá. Film v poslední části může být nepřehledný, jelikož zkombinuje dvě časové roviny, jenž po utřídění v mysli dotvoří úplný obraz. A ten se mi líbil velmi. (26.06.2023)

Aftersun je neuvěřitelně něžný film. Neříká divákovi jak se cítit, či s kým soucítit. Objektivně a nuancovaně ukazuje dvě strany krásného i když nedokonalého vztahu dcery a otce, kteří oba svým způsobem trpí. Vztah dvou komplexních lidí, kteří dokáží zdánlivě každodenními činy a dialogy sdělit tak moc o tom jak se cítí a co prožívají. Film, kromě skvělých herců a scénáře je i velmi dobře natočený. Je to jedno z těch děl, u kterých neočekáváte ani tolik nevnímáte více vizuální stránku, nicméně když si všimnete, zjistíte, že se jedná o krásně dirigované a natočené dílo plné neopakovatelných obrazů. (02.07.2023)

Ze začátku filmu jsem byl poměrně skeptický. Film jsem všude viděl vychvalován do nebe, ale jeho první polovina mě opravdu neuchvátila. Až ke konci, kdy film konečně poodhalí svůj "twist" (který moc prozrazovat nechci, ale ve zkratce zahrnuje postoj starší Sophie k oné dovolené v Turecku), kdy mi konečně vše docvaklo a film dostal svůj dlouho nenalezený smysl. Na první pohled film o ničem, který ale bez nějakého většího zásahu zbytečné dramatičnosti vykreslil neobvyklý vztah mladého otce a ještě mladší dcery. (03.07.2023)

Nádherná vzpomínka hlavní hrdinky na dovolenou s tátou, s podpovrchovými záblesky smutku. Celková forma filmu pripomina přehrávání domácího videa, nejenom ty vsuvky. I dialogy postav působí zpomaleně a zastřeně.__Esence devadesátek, jak ji dovede ztvárnit jenom moje generace, která v té době prožívala nejmagičtější momenty života - dětství. Montáž na Under Pressure je směsí radosti, stesku a vnitřní osamělosti. Strašně přirozenej a spontánní film. Paul Mescal je fajn, ale kde by to bylo bez Frankie Corio. (06.07.2023)

To dievčatko bolo excelentné... (13.07.2023)

Ze tří hvězdiček jsem hodnocení po pár měsících a druhým shlédnutí na velkým plátně zvýšila na hvězd pět. Frankie Corio je naprosto kouzelná. Výkon Paula Mescala oceňuji po druhém shlednutí mnohem víc. No brečela jsem. "There's This Feeling, Once You Leave Where You Grew Up, That You Don't Totally Belong There Again." (25.07.2023)

Je to hodně tíživý film, který přestože není tak jako klasicky filmově ukecaný a volí pro běžného diváka ne tolik zvyklé principy vyprávění, říká toho opravdu hodně. Tedy každému, kdo chce naslouchat. Říká hodně o tom, jak je těžké být člověk, jak je těžké vypořádávat se sám se sebou a vlastními chmury, o tom, jak je nechceme přenášet na své blízké, ale v konečném důsledku to nikdy zcela nejde, jak je těžký chápat sebe i ostatní, jak se snažíme dělat věci správně, přestože něco v nás správně není. (27.07.2023)

17.5.2023 Asi po hodině shlédnutí filmu, co jsem už jela domů autobusem a poslouchala jsem Under pressure, tak jsem si uvědomila, jaký dopad to na mne doopravdy mělo (a to si myslím, že i na většinu zaplněné Scaly). Jednoduše to dokáže vtáhnout do jedince pocity věčné melancholie, pomocí jednoduchých detailů, které se tu vyskytují. Každý jemně ukrytý detail má svůj význam, který pak tvoří význam tohoto díla. Člověk si ani nemusí projít všemi motivy, či dokonce žádným, co se vyskytují ve filmu a pořád dokáže cítit nepříjemnou nostalgii. Film byl schopen býti nehorázně autentický a já jsem tuto autentičnost pociťovala hlavně díky kombinaci různých technik záběrů. Tím myslím hlavně kombinaci přirozených a neobyčejně obyčejných záběrů spolu se záběry ze staré kamery, které diváka dokázaly vtáhnout do filmu a vžít se do něj. Ukazovaly výrazně vzpomínky Sophie. Jak Sophie vnímala jejího otce. Proto to bylo tak nehorázně autentické – měli jsme možnost vidět svět a otcovu lásku očima 11 leté Sophie a to i pomocí pasáží ve filmu, kde byli na rave party. Tam jsme mohli vidět vztahovou linii a co asi následuje po tom (když otec na konci zaklapne kameru a odchází do tohoto smyšleného světa (rave party) – odchází zpět do vzpomínek Sophie. To nás vede k otázce ,,co se asi mohlo stát?” – zřejmě, podle detailních částí filmu (jako npř. rave party vzpomínky, brek a neustálý stres či ten fakt, že otec si myslel, že se ani do 30 let nedožije), si můžeme uvědomit, že už je pouze v jejích vzpomínkách. Může to být sebevražda, nebo i něco jiné, co zapříčinilo jeho smrt. Každopádně víme, že měl strach ze stárnutí a celá vázanost vztahu ho trápila. Nevěděl, co vše dělat, aby udělal jeho dceru Sophie šťastnou. Hluboko v sobě trpěl a utápěl se. Naopak Sophie chtěla být jako starší a trávila bohužel i někdy víc času se staršíma, jelikož dělali nelegální věci a hlavně poznali lásku a právě malá Sophie chtěla být jako oni. Chtěla býti brána jako oni. Film ukazuje hrozně krásnou dynamiku vztahu otce a dcery, který se točí kolem jedné dovolené, která je jednou velkou vzpomínkou Sophie na jejího otce. (09.08.2023)

Na debut poměrně silné a ambiciózní. Bohužel jsem k filmu nedokázal úplně proniknout, proto nedávám vyšší hodnocení, ale komu bude styl vyhovovat, nedokážu si představit jakoukoliv formu zklamání. Ale vyvrcholení z 0 na 100 mě opravdu dostalo. Těším se, s čím režisérka přijde v příštím filmu. (28.08.2023)

Tři hvězdičky jsou v podstatě jen za úžasnou Frankie Corio. Taková premiéra na velkém plátně, to je opravdu unikát. Jinak je to ale - a tentokrát bohužel - klasický festivalový film. Velmi pomalý, nic moc se zdánlivě neděje a asi to každému dává příležitost projektovat si do toho své vlastní pocity a emoce. Přiznávám, že jsem nakonec vlastně moc nepochopil, co se tím snažil básník říci (edit - po přečtení některých recenzí zde jsem o něco moudřejší). (07.09.2023)

Dějová linie je bez nějakých zvratů a překvapení. Otec s dcerou prožívající dovolenou, toť vše?! Zeptejte se kteréhokoli rozvedeného chlapa s dítětem a řekne vám barvitější příběh. (10.09.2023)

Hvězda za hudbu..jinak nevím co hodnotit. Lidi vzpamatujte se tady 🤦‍♂️ (17.09.2023)

This is ourselves. Pátá hvězda za ten subjektivně srdcervoucí závěr. (30.09.2023)

Asi nejsem cílová skupina nemyslícího stáda, která bude hýkat nadšením nad 5 minutovým "art" záběrem do potemnělého pokoje, kde někdo chrápe. Hodnocení je totální hype. Ve filmu se neděje naprosto nic. Film vítězí v kategoriích: Nejhorší film o Turecku. Nejhorší film o rodinných vztazích. Nejhorší scénář. Nejhorší režie. Nejhorší kamera. A těm co téhle hrůze dali víc jak 2 hvězdy, bych film povinně pouště každý víkend - je to přece tak skvělé dílo... (03.11.2023)

Výborný artový film, takýto druh filmov zbiera ceny po festivaloch, samozrejme musí byť do detailu vypiplaný. Hlavné 2 postavy, otec s dcérou, sú na prvý pohľad na idylickej dovolenke, ale neustále máte pocit, že niečo nieje v poriadku, že to čo vydíte je len obal, objavujú sa tu náznaky toho čo sa odohráva v hlave hlavného protagonistu, je tu stále očakávanie, kedy nastane nejaký zlom, niečo zásadné sa udeje a ono nič. Nieje tu prakticky žiadny dej, ale nádych mysteriózna, neustály pocit napätia, ktorý je v niektorých momentoch silnejší ako v hororoch, to plnohodnotne vynahradzuje, zábery ako z home videa vybudzujú dojem realističnosti. Na prvý pohľad originálny, na ten druhý možno až tak už nie, ale hlavne melancholická a depresívna verzia Účastníkov zájazdu, kvalita sa nezaprie, ale ja ako akčná povaha dať plnú pálku nemôžem. (31.12.2023)

Calum stojí za zvuku cikád na kamenných polorozpadlých schodech amfiteátru, když jeho malá dcera Sophie společně s okolními turisty začne radostně zpívat narozeninovou písničku. Calumovi má být totiž za pár dní jednatřicet. Na rozdíl od holčičky na jeho tváří není ani smítko štěstí a záběr na jeho zachmuřenou tvář pozvolna přechází v scénu v tmavém pokoji, kde hlasitě vzlyká. Skotská režisérka Charlotte Wells zasadila příběh do prostředí tureckého hotelu. Calum ztvárněný Paulem Mescalem, který byl za roli nominován i na Oscara, bere Sophie alias Frankie Corio na dovolenou. Skotačí spolu u bazénu, kupují koberec, chodí na výlety, tancují na diskotéce. Děj působí všedně až obyčejně, čemuž napomáhá i stylizace obrazu. Scény vypadají jako záběry z „devadesátkové“ domácí kamery. Pečlivý divák si však všímá ženy, která se v některých záběrech odráží. Sophie přemýšlí, co jí táta tajil, o čem jí nikdy neřekl, jak se cítil a zda mohla zabránit tomu, co se stalo. Doslovný příběh v případě Aftersun není tak podstatný, zásadní je naopak emoce, kterou vyvolává. Beznaděj, že pod idylou se skrývá něco mnohem těžšího. Film je melancholický, citlivý a velmi křehký. Naprosto fenomenální je závěrečná taneční scéna ústřední dvojice na píseň Under Pressure. Aftersun je famózní debut. Režisérka Wells skvěle skloubila herecké obsazení, kameru, střih i hudbu. Jen díky tomu vznikl snímek, který v mysli utkví ještě několik dní po shlédnutí. (20.01.2024)

Opravdu jsem se snažil v tomhle filmu najít nějaký hlubší význam,ale asi jsem to nepochopil a nevím o co v tomhle filmu vlastně šlo (05.02.2024)

Intimní drama, které části diváků vyrve srdce a rozdrtí ho na malé kousíčky. S naprostým citem natočeno a v minimalistickém kabátu předvedeno. Na debut až mistrovské dílo paní režisérky, která má o filmovou budoucnost a talent postaráno. (02.03.2024)

Zbožňuju artove filmy, ale toto...ne, toto ne. (24.03.2024)

bojujem,ako tento film zhodnotit...ale musim ist proti davu...prva tretina ma priserne nudila..neskor sa odohralo par scen,kde pomalost deju.takmer dokumentarnost davali velky zmysel..trochu ma zaskocili komentare o udajnej sokujucej zaverecnej scene---vsak bolo jasne takmer od zaciatku,k comu to smeruje,haloo..hoci asi do polovice filmu sa tam primiesalo este par motivov,ktore mohli viest k znepokojivemu finale...napr. zjavne prebudzanie sexuality sophii a jej stretavanie s partiou mohli viest k sexualnej drame..pripadne jej slabe plavecke schopnosti trebars k jej utopeniu..ale najviac znepokojivy mi prisiel ten vztah otec-dcera...az som pochybovala ci je to naozaj jej otec...nepovedzte,ze ste to necitili..bolo tam zvlastne napatie...navyse tatko calum mal silne gej vibracie...takze naznakov k nejakemu rozuzleniu filmu bolo viac,co ma aj donutilo sledovat do konca..nakoniec sa potvrdil ten jeden ocividny,takze som nezostala v soku-tym padom ten film pre mna stratil na sile..tolko ospevovana underpressure scena mi sposobila akurat bolest hlavy a napriek tomu netusim,k comu bola dobra,ani jej pointu...reziserka obkukala zopar artovych vychytavok,ktore vzdy zaberu, a natlacila to do pribehu-ale to nestaci...z celeho filmu mam tazivy smutok na dusi,pradoxne vobec nie z pribehu,ale zo spracovania.tam davam bod...frankie corio bola neskutocna,vratane svojej prebudzajucej sa sexuality...napriek tomu som sklamana... (21.05.2023)