motyka52

I po tomhle dokumentu bohužel zůstává pocit, že v celém příběhu pořád zůstává spousta věcí nevyřčených a zamlžených. Není tam nic než minimální pokus třeba o jiný úhled pohledu, o nasvícení osobnosti Bartošové jinak než jako naivní holky ve velkoměstě. Nikdy nezvěřejněné autentické záběry jsou fajn, ale když fungují jako prázdné kalorie, tak k čemu to vlastně je? Bartošová jistě byla nesmírně zajímavá osobnost a její story stojí za převyprávění, ale ono už to bylo mnohokrát uděláno. Navíc je prostě špatně, když dokument úplně ignoruje všechny ty bizarní Macury a Rychtáře, protože přesně ty si člověk pamatuje a do toho drsného konce prostě patří. Nakonec z toho opět je pouze rutina. Kvalitní, která účel splní, pokud toho o Bartošové zase tak moc nevíte, ale přesto jen rutina.

Dokument o značce, o které jsem nikdy neslyšel, který "odhaluje" šokující problémy a praktiky, o nichž v souvislosti s módním průmyslem slyšeli naopak úplně všichni. Plus je tady k tomu špetka údajného rasismu a neonacismu. Ničeho z toho tady ale není dost na to, aby to ten dokument udělalo zajímavější nebo snad zapamatovatelnější. Vyloženě otravné pak jsou některé snahy tvůrců kecat firmě například do toho, jaké by měla vyrábět velikosti a dělat škandál z toho, že nemá snahu vyhovět všem. To je naprosto typický případ "problému", který si s efektivitou sobě vlastní vyřeší trh.

Pokud nejste starej zašpklej bačkora nebo plesnivá frigidní bába, tak vás to musí audivizuálně uhranout. Je to klipovité, tripovité, přefiltrované, ale pořád přehledné. Plus samozřejmě k tomu hraje kulervoucí mladej soundtrack, kterej to celý dělá ještě o něco víc cool. Ale nic pěkného to často není, zkaženost je všudypřítomná a tísnivost jakbysmet. Pokud chcete v první řadě kozy a prcání, be my guest. Tohle nejsou Sněženky a machři, ani žádné Prcičky, tady se jede sex, drogy, rock´n´ro ... sorry, hip hop natvrdo. Skoro byste si ani nestačili všimnout, že je to další drtivé vítězství formy nad obsahem, ale i když vám to dojde (a závěr - bohužel - tomuhle poznání hodně pomáhá), je vám to skoro jedno. EDIT: dvě speciální epizody jsou především zbytečné, ta o Jules je navíc ještě docela otravná.

Precizně vycizelované do úplného westernového westernova, kamera se kochá, vichřice kouše do tváří, chlapi smrdí potem a tabákem i přes obrazovku a srub paní Minnie působí veskrze útulně. Zároveň je tu od začátku přítomná podvratná atmosféra toho, že prakticky nic není, čím se to zdá být. Tarantino si s divákem hraje a ze své autorské vize není ochoten uhnout ani o píď. Mezi vybroušené dialogy vrší některé památné a kulervoucí scény (Silent night), snaží se překvapovat, pobavit a samozřejmě šokovat. A přestože tohle všechno tam je a funguje to, nezabrání to tomu, aby si člověk nepovšiml kolísavého tempa a občas dokonce neměl pocit, že se to snad dokonce táhne. Vždycky ho pak z toho útlumu sice vytrhne nějaká další prvotřídní scéna, ale fakt je ten, že tady si měl střihač nalít ještě jedno pořádně silné kafe a vykonat svoji práci trochu víc důkladně.

Z dokumentárního hlediska se tady nic převratného nekoná - současné záběry, archivní záběry, rozhovory se všemi možnými. Průlet kariérou, trocha osobního života, kauzičky pohříchu jen naťuknuté. Přílišné skákání v čase tam a zpátky je dost matoucí. Nicméně o Škrtelovi jsem toho před tímhle moc nevěděl, chtěl jsem se něco dozvědět a dozvěděl jsem se. Navíc se na to povětšinou pěkně koukalo a Škrtel je sympaťák, takže úplně v pohodě.

Herecké výkony a uvěřitelnost, to jsou dvě hlavní devízy Němých tajemství. Jsou tam některá hluchá místa, možná by to dokonce klidně fungovalo i jako kratší televizní film a prospělo by to, ale to nic nemění na tom, že tady všichni vědí, co dělají - a to jak filmové postavy, tak filmoví tvůrci.

Chvíli mi trvalo sžít se s tím, že je to taková horská dráha, kdy hlavní postava v jednu chvíli dělá věci, které smysl dávají, aby vzápětí dělala věci, které jsou zdánlivě úplně mimo. Balancuje na hraně příčetnosti, stejně jako se tady balancuje na hraně žánrů. Jenže ono to nakonec přesně odráží mentální nastavení Cassandry v podání skvělé Carey Mulligan, která si není jistá sama sebou a nedovede se vyrovnat s jedním hodně nepěkným zážitkem z už poměrně hluboké minulosti. Není to žádná superžena, takže po cestě za rafinovaným vyrovnáním účtů dělá chyby, někdy i hodně zásadní, ale i tak zvládne celý svůj příběh - pro ní - uspokojivě završit.

O Conanovi jsem věděl, že existuje a co dělá, ale žádnou jeho show jsem nikdy neviděl. Ovšem tohle si mě získalo. Milé, vtipné, bezprostřední. Někdy to sice bylo "už moc", ale nikdy tak, abych se netěšil, co se bude dít v další scéně. Lovení Bona bylo naprosto boží. Samozřejmě o navštívených zemích se tady nic nedovíte, ale to taky nikdy nebylo smyslem.

Po prvních dílech jsem byl na čtyřech hvězdách, ale při těch dalších jsem si uvědomil, že to bylo hlavně protože pokrývaly dobu, ve které jsem vyrůstal. A nostalgie je mocná čarodějka, která navíc odpustí nejednu chybu. Jenže tady se další Králové videa nekonají. S postupující dobou mě začaly štvát ty všelijaké rádobyvtipné vložky z televizního archivu, z kterých se stal bohapustý manýrismus. Raději bych se toho víc dozvěděl. To se nestalo. Poslední epizoda je pak čiré zoufalství, které dělá holkám-designerkám především medvědí službu.

Škoda, že si trochu koksu nešňupli i tvůrci, třeba by to pak většinu stopáže nemusela být taková ukrutná nuda. Dvě relativně vtipné scény (útěk v sanitce a altán) to fakt nespasí.