Cerbajz

Je to hodně tíživý film, který přestože není tak jako klasicky filmově ukecaný a volí pro běžného diváka ne tolik zvyklé principy vyprávění, říká toho opravdu hodně. Tedy každému, kdo chce naslouchat. Říká hodně o tom, jak je těžké být člověk, jak je těžké vypořádávat se sám se sebou a vlastními chmury, o tom, jak je nechceme přenášet na své blízké, ale v konečném důsledku to nikdy zcela nejde, jak je těžký chápat sebe i ostatní, jak se snažíme dělat věci správně, přestože něco v nás správně není.

Já vím, že člověk ve svých rukou život prostě nemá. Věci se dějí. Ale když sedáte za volant, zásadním způsobem ho do svých rukou, doslova i přeneseně, berete. A navíc nejenom ten vlastní. A přestože to nemusí být stále jen na vás, je dobrý si tohle uvědomovat a minimálně se snažit být co nejvíce přítomný okamžiku a dát si 1+1 dohromady. Čím více lidí si tohle uvědomí, tím více budou silnice bezpečnějším místem. Nechci nikoho soudit či moralizovat, sám neřídím, leč řidičák mám a ve velké míře neřídím právě z nějakého osobního strachu (a za sebe viva la hromadná doprava a vyhlížím plně autonomní auta. To je nicméně na jinou debatu). I kdyby tenhle dokument měl pomoci zachránit jedinej lidskej život, stálo za to ho udělat. Proto vám všem, řidičům i neřidičům, doporučuji si ho pustit. Dávejte na sebe i ostatní pozor a přeji všem spoustu šťastných a nehektických kilometrů bez sebemenší nehody. A jen tak mimochodem, víc takových Klusáků, kteří klusají pouze bezpečně a jen k těm správným cílům. Doufám!

Clinte, klobouček...!