Rimini
Rimini
Rimini
Rimini
Réžia:
Ulrich SeidlKamera:
Wolfgang ThalerHrajú:
Michael Thomas, Tessa Göttlicher, Hans-Michael Rehberg, Inge Maux, Claudia Martini, Georg Friedrich, Silvana Sansoni, Natalya Baranova, Rosa Schmidl (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
Smrť matky privedie Richieho Brava z jeho adoptívneho domova v Taliansku späť do imaginárnej izby v rodnom Dolnom Rakúsku. S alkoholom v ruke a zamatovými melódiami Wurlitzera sa lúči v pivnici so svojím ""piccolo fratello"", zatiaľ čo jeho otec bezútešne hľadí z okna, opustený v domove dôchodcov. Bývalá popová hviezda Richie Bravo prežíva a zarába v Rimini aj mimo sezóny. Tvrdí, že je stále ""con molto amore"" - a to je len malá dávka sexuálnej vášne, ktorú potrebuje, aby sa mohol obliecť do korzetu a ""jacketto"", čo sa rýmuje s ""perfetto"", a potom s chuťou spievať zádumčivé nemecké piesne v strohých hotelových foyeroch pre organizované zájazdy postarších krajanov. Tento rakúsky gigolo oplývajúci zmyselným a značne zatuchnutým šarmom si razí cestu do myslí, tiel a peňaženiek postarších žien bez akýchkoľvek zábran a škrupulí. Seidlov nový opus magnum je hlboko romantický až smutný. Hoci na povrchu pôsobí tento film špinavo a zvrátene, v hĺbke zachytáva životný pátos ako máloktorý iný. V Rimini sa naposledy objavuje na plátne Hans-Michael Rehberg (v úlohe otca) a Michael Thomas žiari ako jeho syn. (Film Europe)
(viac)Recenzie (31)
Sledovat fungování tohoto týpka prostě baví! Flákače a baviče - zpěváka, legendu místních pulpových barů a hotelových salonů pro seniory na dovolené, doženou hříchy minulosti. Skvěle zachycené prostředí italského plážového letoviště v liduprázdné off-season, ponořené do mlhy a sněhového poprašku. Pokud máte z německého kýčového pop-folku prču, jakou si zaslouží (milovníci Káji Gotta prominou), a zároveň rádi zkoumáte životní osudy bizarních individuí v nekonvenčním prostředí, s Ulrichem Seidlem jste opět na nejlepší adrese. ()
Pokud jste trochu na art a trochu gerontofilní, tak budete z této pomalé ultradeprese v sedmém nebi. ()
Boha, kde ten Seidl chodí na tie nápady?! Všetky jeho filmy sú čistý hardcore! Našťastie, a to sa mi lúbi najviac, vie, kedy uťať scénku v praví čas. Tak isto ako aj pri sledovaní Sparta (2022) , tak aj v Rimini sú situácie, kedy som bol napnutý ako struna a cítil sa veľmi nepohodlne. Film je síce celkom zábavný, avšak s ťažkým smútkom a depkou na jeho pozadí. A tí všetci, polihujúci a spiaci kade tade utečenci bez domova, vypadali totálne ako postavičky z Kaurismakiho filmov. No a ten záver jakbysmet, čistý Kaurismaki ! ()
Deuce Bigalow potkává Wrestlera v režii Ulricha Seidela. Hlavní hrdina je takovým vyčpělým Danem Nekonečným, který baví důchodkyně příšernými odrhovačkami v odporném Rimini a jako přivýdělek s některými souloží ve standardně explicitní Seidolově režii. Není to pro každého, ale má to vtahující atmosféru, která dokáže i největšího pesimistu přesvědčit, že na tom není tak zle jako hlavní hrdina Richie, který je ale ve výsledku možná i šťastný. Doporučuje 9 z 10 gerontofilů. ()
Ulricha Seidla sleduji průběžně a patřím k jeho příznivcům. A tak jsem se dopídil i k jeho poslednímu kousku, a jak říkají Pražáci: a jsem za to velmi rád. Nejdřív jsem si přečetl místní recenze (není jich moc, 14) a poznamenal si v nich uvedená mužská jména (Seidla a Richieho Brava samozřejmě pomíjím): Deuce Bigalow, Karel Gott a Mickey Rourke, recenzent Topco doplňuje Karola Duchoně, a já z vlastní zkušenosti Stanistava Hložka, která nás kdysi obšťasňoval na podnikové konferenci, naopak Pavel Novák byl na podnikovém plese skvělý) . Možná to je jakási základna, nad níž se film vypíná. Uvidíme. Z malatestovské slávy jsme toho v Rimini (město znám poměrně dobře) sice moc neviděli, hodně ovšem z pádu člověka, který odmítá stárnout a bláhově se domnívá, že ještě dokáže něco napravovat. Rimini není "pro starý", podobně jako - byť v jiném smyslu - Mannovy Benátky. Seidl, jako správný stratigraf, kope zběsile kolem Richieho Brava, který je sám o sobě nedotknutelný ve svém povolání i přebývání, a na povrch vynáší jednu vrstvu za druhou, nic neodděluje ani nepřesívá, jen to strká do vitrín... Uvedl jsem seznam jmen, některá jsem zatím vynechal: sebe a vás. Poprali jsme se lépe se svým osudem? Nezapomínejme, že Ritchie byl až do samého konce svobodným člověkem... Samozřejmě se se mi to moc nelíbilo - zvlášť italalsko-německý popík by sotva snesitelný, ale těším se na dalšího Seidla, kterému osud Richieho Brava zřejmě nehrozí, alespoň dokud nezačne odkrývat "svoje vrstvy". ()
docela depresivní sonda do života vypelichaného seladona, který je stále více či méně přesvědčen o své neodolatelnosti, nicméně jediné co v životě má je zpívaní německým důchodkyním a občasné souložení s nimi. Jeho "pohodičku" mu ovšem naruší jednak smrt matky a hlavně návštěva dcery, kterou neviděl osmnáct let a ona po něm teď chce chybějící roky vynahradit. Samozřejmě finančně, Ani zdaleka nejde o jakkoliv příjemný film, nicméně i přes svojí "neatraktivitu" mě dokázal udržet valnou většinu stopáže a vzhledem k tomu že šlo o moje první setkání s Ulrichem Seidlem, nejspíš by nebylo od věci si doplnit některé jeho další kousky...65% ()
Příběh stárnoucího seladona, kterého dožene jeho vlastní minulost aneb noční můra z Šlágru. Chápu co tím Ulrich Seidl chtěl říct, jenom mi moc nesedl způsob vyprávění, za mě bohatě stačila jedna projekce. ()
A tak my tu žijem.. ()
Rimini je pohľadnicou, ktorú nechcete nikdy poslať ani dostať. Smutný pozdrav z časopriestoru, kde sú vlasy mastné aj po dôkladnom umytí, duša nezvratne skazená, poháriky večne prázdne, zrkadlá pokrivené, publikum hluché i slepé, chodby dní zatuchnuté a rodinný dom prázdny, aj keď sa nečakane zaplní. Viac v mojej recenzii. ()
Na to, že Rimini má jednoznačně pozitivnější diváckou odezvu oproti Spartě (což ano, je to hodně jiný level kontroverznosti), tak pro mě to bylo fakt zklamání. Bohužel Rimini disponuje zbytečně prázdnými, hluchými scénámi a vyloženě nic nepřináší. Což ono to ve finále dává smysl jako taková reflexe života vyhořelého umělce, který se zaprodává svým starým obdivovatelkám pro jejich potěšení za pár šprdliků, aby vrátil finanční kompenzaci své promlčené dceři za její ztracené dětství a tak nějak uživil i sebe. Ten příběh ale nemá sílu a nemá pro mě přidanou hodnotu jako měla Sparta. Je to pomalu se táhnoucí cesta do nikam s velkou depresí ze života a s těžkou koulí minulosti na noze ve snaze najít v životě stabilitu. To že je to téměř nemožné vás utvrdí poslední scéna, která veškerou tu bezmoc ještě více umocnila. ()
V Rimini sice čiší deprese z každýho záběru, pomalý tempo, statická kamera a Richieho cringe vystoupení působí minimalisticky syrově, až by z toho mohlo jednomu být nevolno, ale cringe sám o sobě nestačí a tady ho vlastně ani není tolik, aby se to byť minimálně dalo považovat za zábavnej bizár, jako třeba takový Hundstage (který by stopařka Marie Hofstätter utáhla i sama). Chyběl mi tu Seidlův cynismus a něco víc než jenom příběh alkoholické trosky a jejího toxickýho (ne)vztahu s dcerou. A že se ta troska za zenitem prochází po pláži, která stejně jako jeho život dávno není prosluněná, a občas při tom překročí nějakýho kempujícího migranta, kterej je stejně jako on sám vykořeněnej, tomu pro mě hloubku taky nedá, protože mi to přijde moc zkratkovitý a povrchní, zejména s ohledem na to, co za emoce ve mě Seidl dovedl vzbudit ve svých předchozích filmech. ()
Deprese na mě z toho přímo kapala.To nemám ráda.Toho je v reálu kolem dost a dos ! tA je zajímavé ,že u takhle jednoduchého příběhu nedají na kameru filtr. ()
Tohle jsem chtěl vidět z nostalgie. Vidět mimosezónní Rimini, kde jsem jedno léto jako kluk před mnoha lety strávil u moře. Ultra vážná deprese v autentickém módu podzimu a zimy rekreačního střediska se povedla na jedničku. Stárnoucí estrádní zpěvák a gigolo Richie, pro rakouské důchodce dychtící vrátit čas, se může přetrhnout, aby vidělal ze dne na den éčka na chlast a nájem oprýskané vilky, když mu do života vleze zapomenutá dcera Tessa se syrskou rodinou. Smutný bizár osudů lidí v paralerním světe mrtvého letního místa a zatoulaných migrantů, kde se zastavil čas někde na pomezí 80.- 90.tek 75% ()
Depka? Jo… Utahaný? Jo… Zábavný? Víceměně. Ačkoliv si v pomalých a depresivních tvorbách často libuji, tak RIMINI nepatří mezi snímky, na které bych vzpomínal nebo si je dokonce chtěl někdy zopakovat. Jedná se o zajímavý portrét vyhasínající pseudohvězdy venkovských zábav, která celý život parazituje na naivitě dam ve zralém věku. Zub času a životní styl se na ní však po letech nemilosrdně podepisují a sledujeme existenciální kolaps se vším všudy. Že by se však jednalo o jedno z vrcholných děl pana Seidla, to rozhodně ne. Jeho rukopis je sice znát v každém záběru a středové kompozice polomrtvých periferií letoviska fungují dobře, nicméně mi chybělo něco trochu peprnějšího, co by šokovalo a celý děj alespoň lehce okořenilo (hra na schovávanou v hotelu tomu nahrávala a trochu jsem doufal, že se na temném schodišti alespoň někomu něco zvrtne!). Finální ztráta posledních zbytků pevného zázemí byla ikonická a vlastně mi bylo Richieho docela líto - začínalo to pomalu dobrovolným propůjčováním svého zázemí za účelem přivýdělku, které nakonec vygradovalo v tichou invazi kukaček a ztráty posledních životních jistot… naprostá rezignace tak bylo to jediné, co zbylo. (R.I.P. nacistickému tatíkovi, který své zázemí ztratil dávno před Richiem). ()
Depresivní pohled na starého, vyžilého gigola, který si vydělává zpěvem dojáků v pochybných podnicích a obsluhováním starších žen, v Itálii i Německu. Volné vyprávění Seidlovým stylem nás vede s ním níž a níž. (max.70%) ()
Donšajn z Wishe se kutálí od jebu k jebu v off-season Rimini, aneb Faunovo velmi pozdní odpoledne v německém provedení. Vůbec tady nejde o příběh či dokonce o zápletku. Divák vstoupí do světa svérázného týpka a prožije s ním pár měsíců, během kterých se stane to, co se v civilním životě většinou stává. Tedy až na jednu událost v podstatě prd. Přesto je to podáno způsobem, který nenudí. Musím ale uznat, že prostředí zimního Rimini, které je tou dobou městem duchů (a bezďáků) má nezaměnitelnou atmosféru. ()
Rimini i Richie po sezoně... Richie Bravo je něco mezi Karlem Gottem ze second handu a Mickey Rourkem. Seidl nezklamal! ()
Seidl, prostě Erste klasse ()
Lze to jistě odbýt komentářem: typický potměšilý Seidl, trocha nechutně laciné erotiky, potrápení postav i diváků, zdlouhané scény, nelítostný pohled na stáří bez příkras. Jenže ono se mu v zimním spánku tohoto letoviska, které má zde již opravdu velmi dlouho po hlavní sezóně, podařilo stvořit naprosto unikátního hlavního antihrdinu, pop idola bypasovaných srdcí, gigola v důchodu Richieho Brava. Některé situace s ním (mimo jeho strašná vystoupení) sahají po čtvrté hvězdě. Dokonalé vystižení určitého typu, který vám připadá důvěrně známý, a přitom ve skutečnosti jste ho skoro určitě nepotkali (a ani nechtěli potkat). Takhle nějak by možná nakonec dopadl Dude Lebowski, kdyby žil v Rimini. ()
Mne tento snímok maximálne nesadol. Chápem zámer Seidla ponúknuť pesimistický obraz života konkrétneho jednotlivca a jeho rodiny bez nejakého hlbšieho významu, ale skôr mi vadil ten spôsob, ako sa k tomu prepracoval. Strašne úmorný film s neskutočne nesympatickými postavami a miestami nezmyselnou dejovou linkou. Pozerať na škaredého "playboya" obrábajúceho obstarožné dámy nie je veľmi pre mňa a už vôbec to nechcem prirovnávať k artu. 45 % ()