Hovoří ženy

Konverzační drama, které ale značně postrádá kýžené napětí, jenž by film vyzdvihlo z průměru. Ano, téma samo o sobě je alespoň teoretickou hrozbou, ale není dostatečná pro filmové zpracování, kde unylé tempo spíš unudí. Film se sice snaží témata zneužívání a patriarchátní společnosti rozebírat víc než jen povrchně, na věc nahlíží skrz různé generace, jenže divácky to zkrátka není vděčné. Herecky místy křečovité, nevyužitá Frances McDormand zamrzí, naopak Rooney Mara jako jediná působí přirozeně a hraje postavu, která jí evidentně sedí. Women Talking je tak jeden z těch filmů, které zkrátka fungují jako kniha, ale filmovému zpracování chybí jakákoliv hmatatelnost a jakékoliv citelné drama, které by téměř dvouhodinovému klábosení dodalo tolik potřebnou jiskru. (08.04.2023)

(5,5/10). Women Talking je přesně příklad toho filmu, který mě z Oscarových Nominees nesmírně nudil. Minulý rok se této role chopil The Power of the Dog a letos to vyšlo na tento snímek. Téma je to bezpochyby silné a na papíře to vypadá skvěle, ale režisérka Sarah Polley mi nedokázala předat potřebné emoce, které by ze snímku udělaly něco jiného než nudnou podívanou. Mezi prvky, které tento film pozvedají do hranice únosnosti bych zařadil velice zajímavý filtr, který byl na film použit. Filmu dodává potřebnou autenticitu a umocňuje pocit ztrápenosti. Hudba Hildur Guðnadóttir byla ve filmu hodně cítit a pozvedala celkovou úroveň filmu. Je docela zvláštní, že i letos museli Oscaři za každou cenu nominovat film, ve kterém se objeví Frances McDormand. Nevím, jestli má tato herečka uzavřený s Akademií nějaký pakt, ale přijde mi to trochu úsměvné. Dovoluji si tvrdit, že se považuju za feministu. Tím pádem mě velice překvapilo, že ve mně tento snímek nezanechal žádnou stopu a naprosto mě minul. Možná, že kdybych byl opačného pohlaví, tak by byl útok na moje srdce přece jenom o něco přesnější, ale takto je to pouze bídné zakončení letošních Oscars Nominees. Měl jsme si přece jenom nechat na konec ty Fabelmanovy, kterých jsem se bál podstatně více. (12.03.2023)

Sarah Polley získala sice Oskara za nejlepší adaptovaný scénář, před kamerou se setkala velká škála skvělých hereček a Ben Whishaw, jenže na mě film působil spíše jako promarněná šance uchopit silné téma. A upřímně nevím, jestli nedokáže uchvátit vizuální stránka, herecké polohy, střih či prostě scénář. Jediné, co na mě silně zapůsobilo bylo použití relativně současných skladeb do relativně vizuálně dobového příběhu (ale nechť se divák nenechá mýlit!) Není to nutně k vylepšení skóre, ovšem kdo si pamatuje Dawsnův svět a jednu z epických scén při skladbě Daydream Believer - when you know..... you know..... :) (16.03.2023)

Pozeral som to "na čisto", takže si nedovolím to nazvať bezbrehou píčovinou. Subjektívne pol dňa banda obskúrnych žien o niečom diskutuje v stodole na slame a mňa jediná vec čo trápila bolo, aby im to tam tie lampáše nepodpálili. Po cca 15 minútach som si musel prečítať, o čo to je a o čom to chce byť, lebo nedával som tie žvásty. Každý rok je nejaká oskarovka, ktorá žalostne ostrúha a myslím, že tento rok máme jasného favorita. Ale ako hovorím, nikto ma už neprinúti to pozerať druhý krát, aj keď myšlienku a príbeh to má možno dobrý, neviem. 1 z 5 (07.03.2023)

Tohle by byl podle mě ten film, který by ohromně překvapil, kdyby získal Oscara za nejlepší film. Takový ten "šokový film", protože o něm málokdo slyšel...Ale já bych mu ho nedala. To téma je aktuální již stovky let, ale tady je to tak krásně a zajímavě zasazené do současnoti, což nepoznáte ale desítky minut, dokud tam neprojede auto se sčítáním lidu 2010 a v tu chvíli pochopíte, že je to v tomto století...Protože jinak do té doby si říkáte, že je to někdy mezi 1900-1960...Prozradila ho ta propiska ;) Nicméně - Je to hodně povídací, citlivé, o velkém rozhodnutí, které ženy případně uvrhne do neznáma, protože oni okolní svět mimo kolonii vůbec neznají a my si nedokážeme vůbec představit, co to pro ně znamená a jaký to bude šok..Za mě udělaly dobré rozhodnutí a doufala jsem v něj ;) (08.03.2023)

Je mi jedno, že to bolo podľa skutočných udalostí, s touto blbosťou nemám súcit. Že ma znásilnil Duch Svätý, alebo Satan, by som neverila, ani keby ma napumpovali litrom ketamínu či čoho. Ani že je normálne, že ma muž mláti, mláti aj moje deti, a že treba držať hubu a poslúchať. Na to, že boli zvyknuté držať hubu, v tomto filme kvákali až toľko, že som mala radšej chuť počúvať rádio. Celý čas tam vo volákej drevárni iba uvažujú a hádajú sa, či majú zostať a byť ticho, či zostať a brániť sa, alebo odísť z kolónie. Sory, ale toto bolo skôr smiešne ako smutné. A hlavne NUDNÉ! (15.03.2023)

téma zajímavé maximálně pro hajzlbábu na vlakáči, ale jinak další oskaroví výplach a průměrná kecanice na jednom starém bělidle o mužském homodebilis, jak vykořisťuje inteligentnější samice, tak aspoň něco za co budou feministky rády. (30.03.2023)

Já tedy upřímně netuším, jestli se kdysi nějaký frajer nějakým zásadním, samozřejmě negativním způsobem podepsal na jinak poměrně neúspěšné a hlavně nevýrazné herečce Sarah Polley, ta se každopádně ale nyní rozhodla, že se sveze na módní vlně MeeToo a přispěje k tomu svým scénářem a režií, což jí samozřejmě nemůže nikdo jistě upřít, a to ať si o tom hnutí každý myslí co chce, jenže ona to udělal asi zatím tím nejradikálnějším způsobem, co se tohoto tématu ve filmu vůbec týče. Její počin Hovoří ženy totiž zcela neskrývaně a nekompromisně odsuzuje kompletně celé mužské pokolení jako bandu násilnických a primitivních zvířat, pohlížející na ženy jen jako na sexuální objekty, stvořené pouze k plození dětí. Pane jo. Až přemýšlím, jestli se sám tak trochu nezačínám cítit pod agresivním ženským nátlakem 8D. No, asi takhle, a nemyslím to jako urážku na nikoho, beru to všeobecně, ale ať už tedy Hovoří ženy, či Hovoří muži, kterým to zde tedy není jen tak mimochodem ale umožněno, tak by měli hovořit každopádně jen tehdy, pokud mají co říct, a Sarah Polley tímto filmem nemá co říct. Obsahem této podívané je totiž jen téměř stominutové tlachání o jediném dilematu, a to zda odejít, či zůstat, jenže ono se to za celou tu dobu prakticky nepohne nikam ani o píď, respektive tedy nakonec k nějakému výsledku ony ženy dojdou, ale když si u toho potenciální divák schrupne, případně odejde na nějakých devadesát minut pryč, tak zjistí, že vlastně vůbec o nic nepřišel, protože Hovořící ženy melou pořád a pořád a pořád to samé dokola od začátku až do konce, až by nejednoho dohnali si to jít snad radši i hodit. Navíc to celé postrádalo i jakékoliv emoce, které tu samozřejmě měli hrát naprostý prim, dále se Polley nepodařila navodit ale ani žádná atmosféra, dramatické okamžiky působily též vesměs zcela nepřesvědčivě, a tak tu vlastně zbyly na nějaké to pozitivnější hodnocení jen výkony přítomných výrazných hereček, kdy to u mě osobně vyhrála díky svému výkonu Claire Foy, jinak to ale celé opravdu působí jen jako přestřeleně afektovaná obžaloba všech chlapů na světě, což vem čert, kdyby to ale bylo podáno alespoň nějakou záživnější a kvalitnější formou. Takhle je to prostě jen samolibá a nesoudná konverzační sračka několika nezajímavých bab pod taktovkou emancipované hysterky. (25.09.2023)

Kvůli čemu jinému se ty izolované náboženské komunity zakládají, když ne kvůli sexuálnímu zneužívání žen? Prostě to jenom chce tam nevstupovat. Připomínám případ z ČR, kdy guru Jára přezdívaný Nadsamec ÓM „odháčkovával“ ženské přes pipinu. Jedna moje známá vstoupila ve svých devatenácti letech do nějaké tajné lóže. Říkal jsem jí, že dělá blbost, ale nenechala si poradit. Pak se hrozně divila, když ji tam chtěli ojet, a stěžovala si na to na webu. Napsal jsem jí v komentáři, že to nepřekvapuje, protože slovo lóže je odvozené od slova lože čili od názvu místa, kam je zvykem pokládat členky a praktikovat na nich rituály. – Hlavní hodnotu filmu spatřuji v tom, že slouží jako varování; zdá se, že takových varování není nikdy dost. (12.03.2023)

| Metro-Goldwyn-Mayer | Prešpikovaná divadelná konverzačka v jednej stajni, prítomné iba ženy a jeden Ben Whishaw, ktorý je neskutočný herecký talent! Nevie iba dabovať Paddingtona a hrať Q v bondovkách, ten chlap je strašne presný v minimalistických hereckých kreáciách. Ale ostatne, aj ženy tu boli výborné, najmä Claire Foy a Jessie Buckley. O chvíľu oscarový (?) scenár je výtečný - je dvojzmyselný, človeka donúti pozastaviť sa nad blbou situáciou žien a doslova diskutovať s nimi. Nie je to jedna veľká MeToo agitka, ale melancholická dialógová prestrelka, ktorá obsahuje aj jednu veľmi decentnú romancu. Dobrý to film. Viac TU. | Hodnotenie: 8/10 | (23.02.2023)

Podľa môjho názoru výnimočný a dôležitý film, ktorý si právom zaslúžil nomináciu na Oscara. Skvelé herecké obsadenie, pre mňa na čele s Rooney Marou, iba podtrhuje výbornú atmosféru a dialógy. Rovnako sa mi páčilo, že ženy pristupovali k svojmu rozhodnutiu aj z pohľadu viery, a že sa okrem učiteľa/spisovateľa a detí vo filme nevyskytovali muži, o ktorých sa väčšiu časť filmu iba hovorilo. Fantastická práca Sarah Polley. 7,7/10. (22.02.2023)

Doprdele, co to bylo?? Parta ženských se dohaduje v nějaké stodole, jestli mají opustit jakousi komunitu, protože je jejich muži bijí a znásilňují? Rozhodují se mezi variantou nedělat nic, bojovat anebo odejít. Takhle melou ... dlouho. Já to vydržel asi 40 minut, poté jsem zbytek dojel během asi 5 minut. Od začátku jsem nemohl odhadnout, v jaké asi době se to odehrává. Tipoval jsem, podle oblečení a celkového vizuálu, tak rok 1890, možná 1910. A PAK TAM PROJEDE AUTO A Z TLAMPAČE HLAS VYZÝVÁ OBČANY, ABY SE UKÁZALI, PROTOŽE BUDE SČÍTÁNÍ LIDÍ V ROCE 2010?!? Jakože rok 2010, slovy "dvatisícedeset"?? T-O--S-N-A-D--K-U-R-V-A--N-E-E-E!!!!!!! Anebo mi něco zásadního uniklo mezi tím vším bezduchým plkáním o ničem? (16.07.2023)

Názorovo zaujímavý a prekvapivý film. Aj keď si myslíte, že sa do žien nebudete vedieť vcítiť sa to tak udeje a zrazu začnete chápať ich svet. I liked it. 3,7* (25.02.2023)

Když dvouslovný název filmu vystihne veškerý děj filmu, je něco špatně. Nepochybně silné téma je pojaté strašně plytce a nezajímavě, kdy samotný problém sexuálního zneužívání je pojat tak náznakově, že divák až v průběhu filmu pochopí, o co vůbec jde. Ženy, negramotné a vychované k absolutní poslušnosti, si svou frustraci vybíjí vůči jedinému muži, který je na jejich straně (August), a ačkoliv se neumí ani podepsat, umí používat slova jako pacifismus nebo dělat analýzu pro a proti. Nakonec ani pointa vlastně není nijak uspokojivá, neboť se dostaneme přesně tam, kam film celou dobu jednoznačně směřuje - nekoná se žádný plot twist. Vlastně mi uniká smysl tohoto filmu - letos už platí kvóty na Oscarové nominace? Protože to by bylo jediné vysvětlení, proč tento film vůbec vznikl... (07.03.2023)

Osm rozhněvaných žen rozhoduje o svém osudu. Docela příjemně se na to koukalo, sledujeme diskuzi, ve které není těžké se přidat na stranu diskutujících obětí a být rozhněvaný spolu s nimi, prostředí Mennonitů tomu všemu dodávalo nádech exotiky a romantična. A v tom tkví i hlavní nedostatek filmu - na povrchu se tváří jako oduševnělé konverzační drama, které jde na dřeň, ale přitom je bezpečný, drží se v zajetých kolejích. Nezazní tam nic, co by naštvalo, překvapilo, donutilo změnit postoj - třeba jen na chvíli. Už to ústřední dilema - odejít či bojovat - je vlastně celkem slabé a bezpečné. Na tom hlavním - odsouzení útoků a odhodláním bránit se - se diskutující ženy shodnou. Pokud jsem se dočetla správně, tak skuteční Mennonité byli mnohem víc promíjející a zpracování takového - pro většinu z nás nepřijatelného postoje - tam naprosto chybělo. Ale nezáleží na tom, "jak to bylo doopravdy". Film prostě trochu působí názorově ploše, jednoduše, uhlazeně. Celý dojem z filmu pro mě zosobňovala panenko-mariánská postava Ony (Rooney Mara), která byla naprosto nenapadnutelná a tím pádem zcela nezajímavá až otravná. U filmu i Ony mi chyběla nějaká nelíbivost, opravdovost, schopnost dát prostor těm názorům a lidským stránkám, které jinak potlačujeme a odsuzujeme - tak jak se to například podařilo jinému filmovému rozhněvanému osazenstvu. (02.03.2023)

Všechno, všude, najednou si Oscara za nejlepší film plně zasloužilo, ale Women Talking by si ho zasloužilo určitě víc. Jen škoda, že to nikdo tady pořádně nedocenil, ale aspoň to svědčí o tom, že se česká společnost nezměnila... (16.04.2023)

Mrzí mne, že tolik lidí tento film vnímá jako nudný nebo banální. I když tomu možná maličko rozumím - je to komorní snímek odehrávající se v jednom konkrétním místě, během jednoho odpoledne a noci, v uzavřené komunitě, kde se až příliš dlouho přehlíželo násilí. Je to snímek o citlivosti a odvaze. O ženském pohledu, přístupu, chcete-li. Ale nehraje si s okázalostí a rádoby ženskou silou a krásou, s jakou to dělá třeba film Barbie (který je IMHO velmi banální). Právě naopak, je to citlivý a poetický snímek, který ukazuje naprosto obyčejné a přesto nádherné věci, jako je třeba obyčejné splétání copů, dětská hra, pohled na hvězdy, společný smích, šeptání tajemství... Myslím, že seznam, který je sepsán v závěru filmu, velmi dobře vystihuje podstatu filmu. Zároveň je to film o odvaze a strachu. O hranicích, které si sami vytyčujeme. A předně, film o lásce. O mateřské lásce, lásce k domovu, Bohu, lásce k tradici a práci, lásce k naprosto běžným věcem, které nás definují, aniž bychom si to sami uvědomovali. Ano, některé dialogy byly možná nadbytečné a vzhledem k místu, kde se odehrávaly, možná nelogické, nebo spíš působící nepatřičně, ale v celkovém kontextu splnily svůj účel. Netuším, jaký typ diváka jsem. Ale málokdy se mi stane, že by se mne film takto hluboce dotkl. Možná, že kdybych neměla dceru, možná, kdybych vyrůstala v jiném prostředí, možná, kdyby pro mě venkov neznamenal, co znamená, nahlížela bych na film zcela odlišně. Ale jsem ten, kdo jsem. A Women Talking je pro mne citlivý a krásný snímek. Jeden z nejlepších, který jsem tento rok viděla. (23.08.2023)

Do riti Akademia, kde su nominacie pre Claire Foy a Bena Whishawa za vedlajsakov? Na akademickej urovni je i "malickovska" trpezliva kamera jednoduchej "stodolovej" vypravy, vsetko lemujucich kukuricnych poli. Mimo toho to ma ale Sarah Polley prilis teatralne preexponovane a flashbacky (zakrvavene nohy po znasilneni, vymlatene zuby, rozflakany ksicht Jessie Buckley) su jedinym divackym krmivom vytrhavajucim z divadelnickej letargie. Linka odchod - pomsta - odpustenie sa prilis dlho riesi posedeniami na slame v stodole, aby narychlo "vykypela" do riesenia, ktore vsetci chcu uz od zaciatku ("Leave!"). Whishawov monolog o laske a porozumeni, ktore vyriesia vsetko, vynikajuci... ale taka Frances McDormand s dorezanym ksichtom trestuhodne nevyuzita, rovnako i zvysok osadenstva (okrem tych dvoch spominanych v prvej vete). Keby to pani reziserka pojala ako akademicky western, ku ktoremu to vyzyvalo tym gitarovym motivom po patnastich minutach filmu a zeny by vytiahli kolty/brokovnice v mode "krvava pomsta" ako jedine riesenie, to by bolo zalizovanie za usami. 6/10 (04.03.2023)

"Dvanáct" rozhněvaných žen mluví. (12.03.2023)

No podíval jsem se na to jen kvůli nominacím na Oscara. A bohužel se mi potvrdil můj předpojatý předpoklad, že to je zase jen o tom, aby se ženy necítily ukřivděně a přehlíženě. Na tohle já vám kašlu! Kvalitu filmu neposuzuji podle barvy pleti herců, pohlaví představitelů nebo podobným nesmyslů. A tohle prostě není dobrý film. Nuda k uzoufání. (13.03.2023)