Síla psa

Síla psa je poctivé slow burn drama, které prostřednictvím několika postav zvládne chytře i nenásilně vypovídat o širokém spektru témat. V kombinaci se skvělými herci a opojným vizuálem není pochyb o tom, že se jedná o jeden z filmů roku. Více zde. (11.12.2021)

The Power of the Dog nie je zlý film. Campion citlivo a tajne (len tak medzi nami divákmi...wink, wink) rozohráva emocionálnu hru, ktorej hlavným účelom je predostrieť, ukázať a naznačiť v postavách niečo, čo by sme do nich za iných okolností nepovedali. Táto premisa funguje. Greenwoodova hudba je vťahujúca. Prostredie Austrálie zase dychberúce. A postavy sú zase presne zadefinované vo svojich charakteroch. Finále je dokonca veľmi pôsobivé (ak teda zachytíte všetky tie wink, wink od režisérky). Ale aj napriek tomu tomu chýba silnejší a razantnejší dôraz na...vlastne na čokoľvek. Ono je to tak veľmi nekonfliktné, že sa človek v tej náznakovosti utápa. Nie stráca, ale utápa. A v tomto smere je to nepríjemne vyčerpávajúce. Hlavne, keď vezmeme do úvahy, že postavy sú síce fajn zahrané aj znázornené, ale prečo by sme mali v sebe riešiť podobné príbehy a sledovať podobné postavy, keď stačí ísť do Gajar a spýtať sa akejkoľvek ženy, aký to mala vlastne deň a dostaneme podobný príbeh z prvej ruky? To, že vieme uchopiť motivácie a presne ich viesť k divákovi je skvelé. Ale vo finále je to film, ktorý je práve kvôli tej nejednoznačnosti a bez pamätnej scény odsúdený zapadnúť do zabudnutia. Nie je zlý. Len sa hrá s pomerne jednoduchou schémou a svojim prevedením ju posúva akože niekam vyššie. Ale tie skutočné emócie...tam v konečnom dôsledku nie sú. Aspoň u mňa neboli. (21.01.2022)

Melancholický, pomalu ubíhající western, jehož největší síla je ve tklivých obrazech zasazených do drsné krajiny a atypicky vykreslených charakterech. Snímek The Power of the Dog režisérky Jane Campion rovněž zaujme faktem, že žádná postava nemluví o svých pocitech, nýbrž je nechává pomalu “bublat” pod povrchem, což následně vyústí v neočekávané finále. Bohužel zde ale velmi zamrzí roztěkaný scénář a příběh rozdělený do několika po sobě jdoucích fragmentů, díky čemuž mě nějaký větší dějový oblouk minul alespoň o kilometr. Ve finále tedy dostaneme vizuálně opojný ale zoufale vykleštěný snímek, v němž je největší předností skvěle hrající Benedict Cumberbatch, což je, jak určitě sami uznáte, opravdu tak nějak málo. Škoda. (Netflix) „Bronco Henry told me that a man was made by patience in the odds against him.” (09.02.2022)

Bleeeh...Oscary sú už fakt len politika. Je to dobrý film, s remeselnou réžiou a dobrými hereckými výkonmi. Ale ako sa v poslednej dobe včesáva stream do plnohodnotného kina, je na zvratky. Ak majú TV filmy svoje ocenenia ( Glóby, Emmy ) tak nech sa páči. Nechcem tvrdiť, že filmu by sa nehodilo v kinosále ( už je to len milimetrová línia medzi filmami s kín a TV ), tož ale dajme už konečne šancu veciam, ktoré si to zaslúžia ( som rád, že DUNA sfúkla 6 Oscarových sošiek , aj keď sa tiež musela kvôli...proste priživiť na streame ). (17.04.2022)

Radši tady ani nebudu psát po kolika letech (hm hm desetiletích) jsem si dala čisté a průzračné rande s filmem Jane Campion.... A hleďme ono to zase bylo vcelku intenzivní! Máme tu striktně nedoslovnou optiku, k (anti)hrdinům si hledáme postoj skrz jejich nejednoznačné činy a jen těžce v nich hledáme emoce, a přesto oni v nás ty emoce vyvolávají. Hraje krajina, dobytek, koně, interiéry, banjo, piáno, divná hudba a taky samozřejmě Benedict, kterej mě ve své kreaci s pozérsky ošuntělým honák feelingem spolehlivě přesvědčil o tom, jakým lidským monstrem se jeho hlavní zmetek díky drásavé vnitřní samotě stal, jak dokonale si dokázal objektivizovat svůj vnitřní mindrák a s jakou klidnou krutostí si na něm pochutnal. Ale co už, spravedlnost si ho naštěstí našla! (18.03.2024)