Zóna zájmu
The Zone of Interest
The Zone of Interest
Strefa interesów
The Zone of Interest
The Zone of Interest
Réžia:
Jonathan GlazerScenár:
Jonathan GlazerKamera:
Łukasz ŻalHudba:
Mica LeviHrajú:
Sandra Hüller, Christian Friedel, Ralph Herforth, Freya Kreutzkam, Max Beck, Ralf Zillmann, Imogen Kogge, Stephanie Petrowitz, Marie Rosa Tietjen (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Rudolf, Hedwiga a ich štyri deti žijú vo veľkom dome s krásnou, udržiavanou záhradou. Každý deň si vychutnávajú spoločnú večeru, spomínajú na milované Taliansko, užívajú si víkendové výlety k vode a prechádzky s priateľmi. Spoza múrov ich domova sa však ozývajú znepokojujúce zvuky a občas niečí zúfalý krik. Pánom domu je totiž Rudolf Höss. Veliteľ koncentračného tábora v Osvienčime. (ASFK)
(viac)Recenzie (250)
Rodinná selanka ve stínu koncentračního tábora. Neotřelým (ne)pohledem na zvěrstva v Osvětimi, vycizelovanými záběry a zvukem jako jednou z hlavních postav jsem byla po nějaké době přejedená. Kouzlo pominulo. Působivé pasáže, kdy se otřesete odporem, nevěřícně kroutíte hlavou nad absurdností poklidného rodinné života pár metrů od bolesti a utrpení jiných, byly. Ale vzápětí vás film nechává tápat ve tmě po významu (nebo možná nedohlédnu důležitosti hygienických návyků hlavy rodiny Hössových nebo symboliku vepře na silnici viděti). Herecké výkony Sandry Hüller (Hedwig Höss) a Christiana Friedela (Rudolf Höss) však byly excelentní. ()
Zóna zájmu si v mých očích rozhodně zaslouží chválu, především za své de facto dokonalé technické zpracování a za inovativní přístup ke svému námětu a holocaustu, jako takovému. Nasávat nepříjemnou atmosféru a sledovat veškeré dění okolo Osvětimského vyhlazovacího tábora tak, že se nikdy nepodíváme dovnitř, ale pouze slyšíme výkřiky, výstřely nebo vidíme mohutný dým vycházející ze spaloven, a to navíc očima lidí, kteří jsou vůči všemu tomu zlu otupělí ba někteří i vysloveně lhostejní, je dozajista působivé a velmi osvěžující. Plus Jonathanu Glazerovi se tak povedlo úspěšně se vymanit ze zajetých žánrových kolejí. Rovněž je vlastně příjemné, že film není příliš doslovný po obsahové stránce, a tak nabízí dost prostoru k vlastní interpretaci či zamyšlení. Bohužel i přes tyto pozitiva nemůžu Zóně zájmu dát lepší hodnocení a to proto, že mé nadšení ze zvolené formy trvalo asi tak jednu třetinu stopáže, a ve zbylých dvou už to pro mě byl takový pomalý, monotónní dojezd. Také tomu příliš nepomohl chladný a odtažitý styl režie, který má své opodstatnění a film díky němu funguje jak má, avšak pro můj divácký zážitek to byla jen další rána a například na postavy jsem se absolutně nedokázal napojit. Musím tedy říct, že i přes zmíněná pozitiva a můj osobní respekt vůči zajímavému zpracování, jsme se s J. Glazerem příliš nepotkali a více, než mírně nadprůměrné hodnocení ze sebe dostat nedokážu. ()
Jedna téma. Jeden nápad. Jedno rámovanie záberov. Jedna (autorská) zóna záujmu. Jeden psychedelický soundtrack. Jeden nadpriemerný záver. ()
Artova pecka, jeden z najlepších filmov minulého roka. ()
Ne, raději knihu! Smrt je mým řemeslem. Ta je za pět. ()
Film tak mrazivý a minimalistický, vypĺňajúci vojnový žáner o chýbajúci prvok zobrazenia desivej histórie, tentoraz z inej perspektívy, aká tu doposiaľ nebola ukázaná. Zvuky smrti z koncentračného tábora, stúpajúci dym zo spalovní, prichádzajúci deportačný vlak, štekot zúrivých psov, hukot dozorcov, výstrely, plač a predsmrtný krik umierajúcich väzňov... To všetko, odohrávajúce sa za múrom letného sídla, kde si nacistická rodinka užíva idylický život a výchovu detí, s každodenným životom a pracovnými povinnosťami, skoro ako u bežných ľudí. Glazerov najlepší film, najosobnejší a zároveň majstrovsky zrežírovaný, o čom každého presvedčí posledná ,,upratovacia" scéna v priestoroch najväčšieho masového hrobu našej novodobej histórie. ()
Keď forma prebije obsah, alebo extra nápad ešte neznamená extra film. Nápad a jeho prevedenie do života je fakt jeba o tom žiadna. Film na jednej strane môžete púšťať deckám k nedeľnému obedu, keďže neobsahuje žiadne násilie, či sex, no na druhej strane všetkým dospelejším, udalostí znalým a živou predstavivosťou obdareným jedincom musí zvuková kulisa plná podprahového kričania, kňučania, vzlykania, náckovského škriekania a streľby na pozadí idylickej, aj keď monotónnej rutiny jednej obyčajne neobyčajnej nazi family privodiť husiu kožu. Problém je, že všetko čaro nápadu a jeho zrealizovania vyprchá dosť rýchlo. Filmu šialene chýba aspoň jedna tvrdšia pasáž ku koncu filmu, ktorá by prebrala diváka z letargie kopačkou do gulí. Takto len človek hladí a počiatočný diskomfort sa pribúdajúcimi minútami mení na rutinu, podobne ako v živote nemeckej rodiny. ()
Za dobrých deset minut jsem měl po filmu. Ta šokující stránka je vlastně hned v zárodku pryč a tak začíná docela dlouhé takové nic nedělání, který pro diváka může vyvolat dojem, že už může jít spát. Film je sice udělaný do artového portofilia, ale u mě snímek brzo vyčpěl. Jestli má člověka nahlodat, že jsme doopravdy za zdmi koncetračního tábora, tak vesměs ano. Z komíny se kouří, na věži jsou i lidi. Musím říct, že někdy i menší detaily tu vážně překvapují. Kamera je statická, jednou za uherák z leva doprava. Nevidím na tom nic skvělého, ale vcelku to drží. Ruda v podání Christian Friedela už je dosti křečovitý a hlavně neskutečně neosobitá postava, že je ve výsledku neutrální. To Sandra Hüller převyšuje i hlavní postavu a její role zahradnice v člověku docela zůstane i po skončení filmu. Ale člověk nešel koukat na nedělní Receptář. Příběh se snaží držet nějaké rutiny, ale to mě vyloženě nebavilo. Zvuky sem tam, ale že bych šel hned jak někdo píše pro Oscary :) No tvl. To asi jiný filmy můžou rovnou zavřít studia, vyhodit komponisty a další. Kromě fakt nahraných řečí a zvuků, je i ta lokonická hudba děs tedy. Film prostě opět těží z toho celého námětu a jakou rovinu chce sehrát. Někdy je to i zajímavé, ale někdy je to na pětníku. Je to rodinné drama, kdy si jdou kluci hrát, matka zatáhne záclony a máme tu den druhý. Kromě doopravdy těch mimodělků, kdy musí Ruda navštívit jiný kraj, tak nějaký emoce jsou úplně někde možná v peci. Jestli mělo někoho zvednout ze židle, že si Ruda šel trochu poškádlit pérko s jednou židovkou, tak to nějaký šok moc nepřineslo. Všechno je to takové, že se to děje a moc se nad tím nemá cenu zamýšlet. Bohužel tohle všechno se přenese i na diváka. Jestli někomu stačí, že z filmu se střihneme do Auschwitzu v reálných prostorách a pak opět na hranou roli a schodem to končí. No jestli to někomu stačí ten střed filmu, který se dá srovnat do deseti minut ,protože jako kraťas by to fakt bylo dobrý. Glazer toho moc nenatočil a tohle jen díky tomu, kde to je a o čem to mát být zklamalo. Těšil jsem se a dostal jsem průměrný artový film, který kromě fakt překvapivých detailů a Sandry nic moc světoborného nepřinesl. To, že se snažil jít na to trochu jinak, mu stále nedává právo být vyjímečným, protože není.50% PS: Je po Oscarech a ten film fakt za to dostal sošku :D Tak asi musím vyměnit soundbar. ()
V istom slova zmysle je toto asi najdepresívnejšie natočený film o holokauste vôbec. Práve tým, že na pozadí rodinnej idylky počujete nesmierne množstvo krutých, desivo znejúcich a naliehavých zvukov, ktoré museli byť každodennou súčasťou oného miesta, ma tento film dostal do kolien. Až zarážajúco chladné podanie pointy zanecháva ťažkú stopu na duši diváka a za tónov mrazivej hudby do neho vháňa ten naliehavý pocit nezmyselnosti a zvrátenosti celého diania v Osvienčime. Tento snímok by mal byť veľkým mementom súčasnej doby, ktorá si koleduje o reprízu týchto udalostí. 80 % ()
Obyčejný život. Divné cizí nesrozumitelné zvuky. Za zdí. Tam někde venku. Tam někde, kde se mě to nijak netýká. Film dává divákovi prostor. Prostor pro to, aby mohl přijít na to, kde je jeho zóna zájmu, a jaké zvuky ve svém vlastním životě nevnímá on, přestože jsou přece tak blízké, jasné a nepřeslechnutelné. Studie "banality zla" ne u nacistické zrůdy Rudolfa Hösse a jeho rodiny, ale u mě a mé rodiny. ()
Víc než film mě zaujala myšlenka, jestli někdo čte ty předlouhé komentáře. ()
Ve filmu se vlastně vůbec nic neděje, je nám předkládán pouhý obyčejný všední život. Všechno ostatní důležité je řečeno nepříjemnými zvuky a občas i nepříjemnými barvami obrazu. Ač jsem si vědom umělecké snahy o vyjádření, toto úsilí mě bohužel neoslovilo. ()
tak hildina polemická chůze raněný vrány, samozřejmě rudolf, ale! ale taky ten barák! každej po jedný! ()
Nezáživná artová nuda, kde síce vyniká kamera, ale to je asi tak všetko. Atmosféra chladná; nijak zvlášť ma to nepohltilo. Tri krát som pri tom zaspal. Vďaka bohu za záverečnú scénu s vysávačom. ()
Nevím co si o tom mám myslet, protože to bylo hodně slabý. Hned na začátku se 2 minuty nic nedělo, prostě jsme se dívali na černou obrazovku. Já si začal myslet, jestli náhodou nezapomněli zapnout obraz. Nakonec jsme se dočkali a film byl teda hodně slabej. Na tomto filmu vidím jako pozitivum jen kameru, nářek za zdí a možná ty herecký výkony. Soundtrack byl o ničem. Po střihové stránce to bylo dosti odflaknutý, stačí si vzpomenout na finální scénu při chůzi ze schodů. Nevím o čem ten film měl být, tady se prostě celý film řeší nějaká přitroublá zahrada. Proboha koho to zajímá, kromě botaniků? Mě teda ne. Atmosféra tam vlastně žádná nebyla, protože k tomu nebyl důvod. Hlavní ženská postava byla naprosto příšerná. Ta mě tam srala celým filmem a já měl chuť odejít z kina, jen co se tam objevila. Nechápu proč se tvůrci rozhodli, dát do finální scény uklízení Osvětimi v přítomnosti, to je tam za mě úplně na hovno, stejně to filmu nepomůže. Ani nechápu tu linku holky, která schovává vězňům jídlo, to je tam taky úplně o ničem. Za mě zklamání, opravdu mě nebaví 70 minut sledovat debaty o zahradě. 5/10 Tak toto bylo hodně mizerný! (Olympia - 1.3.2024) ()
Hodina a třičtvrtě že života nacistické rodinky žijící hned za zdí koncentračního tábora. Idilku narušují jen zvuky, které přes vysokou zeď doléhají na zahradu. Chápu, co tím chtěli tvůrci říct, ale mně to příliš neoslovilo. ()
Spoiler : Film, ve kterém se dějí normální věci za nenormálních okolností, zvuková kulisa tu hraje prim a dech mi vzala scéna plánování nového efektivnějšího krematoria, jako kdyby se jednalo o plnění běžného pracovního plánu. Akorát že na jeho konci měli být další statisíce mrtvých. ()
Musí se nechat, že film pracuje se zajímavým nápadem, kdy všichni víme, co se za zdí děje za zvěrstva, avšak ani jednou to nevidíme v nějakém explicitním podání. Ani nebylo třeba. Snímek tu hrůzu dokázal zprostředkovat jinými způsoby (náhlé výkřiky, střelba z pušek, neustále jedoucí vlaky), které ještě dlouho po filmu rezonují. Bohužel touto myšlenkou to nějak tak všechno končí. Poté se film stává nudný a pouze sledujeme život rodiny, která nám nic moc nenabízí. Film ve snaze udržet diváka u obrazovky, vnáší do děje různé prostřihy jako třeba termovizi nebo na závěr filmu rychlý náhled do muzea z Osvětimi z let dnešních, ale to mě spíš uvedlo do rozpaků, než abych to ocenil. Závěrem jenom dodám, že film určitě stojí za to vidět, bohužel utáhnout téměř dvě hodiny na jednu myšlenku je poněkud fádní. ()
Další art film, který na Vás dýchá ohromnou atmoškou. Mě tyhle filmy, kde se pro většinu nic moc neděje, baví. V pozadí se toho totiž děje vcelku dost. Nečekejte žádnou akci a ani zabíjení. Film se odehrává převážně v domě Hössových. Z Auschwitzu jsou vidět pouze střechy za zdí a kouř z komínů. Celý film je doprovázen zvuky střelby, naříkáním lidí a štěkáním psů, takže si vše, co se tam nejspíše děje, musíte domýšlet. Nejzajímavější jsou rozhodně scény v černobílých inverzních, které vás zaskočí v doprovodu dunivé hudby. Na konci mi celou atmošku, kterou ve mě film po celou dobu budoval, rozbil náhlý odskok do současnosti, který za mě byl vcelku zbytečný. Film rozhodně není pro každého a většina u něho nejspíše i usne. Takže: Vizuál- 7/10, Kamera- 7/10, Hudba- 6/10, Výprava- 6/10, Herecké výkony- 7/10 ---> Celkem 7/10 ()
Súvisiace novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (viac)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (viac)
Nominace na Ceny Akademie zveřejněny
V úterý 23. ledna 2024 byl v Samuel Goldwyn Theater v Beverly Hills z úst herců Jacka Quaida a Zazie Beetz oznámen kompletní výčet nominací pro nadcházející 96. ročník předávání cen americké Akademie… (viac)
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Rok 2023 se uchýlil ke svému konci a přišel tedy čas, abychom vám stejně jako v předešlých letech opět představili výroční topky tří filmů a případně taky tří seriálů podle některých z… (viac)
Když jsem vyrážel do kina na novinku Zóna zájmu, uvažoval jsem nad tím, jak složitou práci dělají kritikům festivaly. Jen si to představte, co máte napsat do kritiky filmu, který získá cenu v Cannes, v Berlíně, nebo snad dostane Oscara. A vám se třeba nelíbil. To se pak vystavujete riziku, že budete za idiota, který nechápe umění. Tak jsem si jel v tramvaji se svými myšlenkami a doufal jsem, že mi Zóna zájmu poskytne dostatek podnětů, na kterých půjde následující text postavit.První co mě napadá je poznámka, že film si bere na paškál jedno z nejsložitějších témat světové historie. Zároveň je to také téma, o kterém vzniklo nespočet filmů, ať už dokumentárních, hraných a nejspíš i pár animovaných. A každý z těch filmů vám bude tvrdit, že toto téma zpracovává jinak než ostatní, že je to jeho pojetí originální a jinde to neuvidíte. Ovšem jen u některých to bude pravda. A Zóna zájmu podle mě, mezi ně patří.Příběh totiž nezpracovává samotné téma koncentračních tábotů, či nacistických zvěrstev. Jeho tématem se stává fakt, že i přes to, co se v sousedství dělo, existují lidé, kteří si za plotem pro sebe dokázali postavit ráj na zemi, který nade vše milovali a nehodlali jej opustit i přes různé nepříjemné události. Ovšem místo klasické tříaktové struktury, kterou bychom čekali, autor toto téma zpracovává jakožto sérii obrazů z života rodiny hlavní postavy, které propojuje jen neznatelným dějem. Tento neznatelný děj má ale podle mě opodstatnění právě ve zvoleném vyprávěcím postupu. Protože, kdyby autor tuto sérii obrazů naplnil překotným dějem, získal by to co, třeba Petr Václav u Il Boema. Tedy vznikla by mu velká spousta dějových linií, které by nikam nevedly, jen by komplikovali děj a divákovi by motali hlavu. Toto skromné pojetí celého příběhu je proto za mě vhodnější. I tak mi ale chvíli trvalo, než jsem si na toto tempo zvykl, protože film je nasnímán velice pomalým, utlumeným způsobem, který se skládá převážně ze statických záběrů. Ty jsou propojeny velmi elegantním střihem a tak jedinné, co mi na kamerové složce chybělo byl nedostatek pohyblivých záběrů (v celém filmu je jich jako šafránu a když už je někde užit pohyb, je to jen v málo podstatných scénách, kde bych se bez něj obešel). Další co bych na kameře pochválil, je volba úhlů kamery. Téměř nikde totiž není v úrovni očí hlavních postav (jak bývá zvykem), ale je všude jinde. Volí podhledy, nadhledy, ovšem nejvíce je asi v úrovni pasu. Co se pak týče střihu, je to za mě asi nejzajímavější složka celého díla. Skvěle spojuje netradiční kameru, se spoustou zvukových efektů a hlavně vše výše zmíněné nádherně komponuje do výsledné podoby. Užívá třeba nestandartní zvukovou předehru a dohru celého filmu, občas též provede zvláštní velmi dlouhé prolínačky, ovšem nejvíce bych asi ocenil, že střihač přesně věděl, kdy záběr utnout a kdy jej nahradit jiným. Zajímavě se tu také pracuje s tmou, jakožto ekvivalentem ticha ve zvukové složce. Asi nebude překvapením, když na konci konstatuji, že se mi to líbilo. Myslím, že Zóna zájmu se již nyní zařazuje mezi nejzajímavější filmy letošního roku a plně rozumím všem kritikům i akademikům, kteří se rozhodnou nebo rozhodli tento snímek ocenit. A i kdyby to toho Oscara nedostalo, tak stále to má ocenění z Cannes, což si myslím, že ukazuje kvalitu filmu asi nejlépe. () (menej) (viac)