Chudáčci
Poor Things
Poor Things
Poor Things
Poor Things
Réžia:
Yorgos LanthimosScenár:
Tony McNamaraKamera:
Robbie RyanHudba:
Jerskin FendrixHrajú:
Emma Stone, Mark Ruffalo, Willem Dafoe, Ramy Youssef, Christopher Abbott, Jerrod Carmichael, Hanna Schygulla, Margaret Qualley, Vicki Pepperdine (viac)Obsahy(1)
Chudiatko film od oceňovaného režiséra Yorgose Lanthimose a producentky Emmy Stone prináša neuveriteľný príbeh o fantastickom vývoji Belly Baxter, mladej ženy, ktorú k životu vrátil geniálny a nekonvenčný vedec Dr. Godwin Baxter. Pod Baxterovou ochranou Bella túži po poznaní sveta a ľudí. Hladná po skúsenostiach ktoré jej chýbajú, utečie s Duncanem Wedderburnem, prefíkaným a zhýralým právnikom, do víru dobrodružstiev naprieč kontinentmi. Bella nepodlieha predsudkom doby a zasadzuje sa za rovnoprávnosť a slobodu. (Cinemart SK)
(viac)Recenzie (495)
Lanthimos si jede svoje, a když na to začíná slyšet i Akademie, tak už nic měnit nebude. Krátkodobě to je sranda, ale přes dvě hodiny bizáru můžou být na někoho už moc. Stone full frontal potěší, ale bacha na to, aby to zanedlouho nebyl jediný požadavek na Oscara. Zase tak úžasný výkon to nebyl ani pro jejího skalního fanouška. ()
Steampunková odysea za emancipací. Trochu Karel Zeman, trochu Jean-Pierre Jeunet, trochu Terry Gilliam a taky trochu Yorgos Lanthimos. Frankensteinova skládačka, která vesele drží pohromadě. Ten hlad po životě a nových podnětech je vyloženě nakažlivý. ()
Tolik důstojnosti, sebevědomé emancipace, z lásky k životu ve společnosti většinově sešněrované diktátem moci vyvěrajícího humoru, smutku, spiklenectví, zvědavosti, odvahy, tvořivé vynalézavosti z nezbytnosti... a objevované, vytvářené, prožívané a sdílené krásy. *** Fascinující život, fascinující film. *** Nejlepší snímek, formou i obsahem, přinejmenším v tomhle tisíciletí, ne-li vůbec. *** Touché! *** Detaily tohohle brilantního osvobodivého počinu, tak zdravě nakažlivého, se mi jen nechce rozepisovat. *** Každopádně budu dál zvědavě sledovat vývoj režiséra, který se tematicky posouvá od ulpívání u nezdravých choromyslností a mocenských schémat k inspirativnímu vymaňování se z nich. *** Vidět na pláně nutné. *** (Na Probo, s R. 26. 4. 2024.) *~ ()
Současný hit Yorga Lanthimose nominovaný na extrémní počet ocenění vychází z knihy Alasdaira Graye Poor Things: Episodes from the Early Life of Archibald McCandless M.D., Scottish Public Health Officer (1992). Gray bývá srovnáván s Jamesem Joycem, přesto máme v českých překladech jen dva jeho texty a Poor Things mezi ně nepatří. I proto je tak snadné podlehnout dojmu o genialitě Lanthimose, jehož přínos nicméně spočívá jen ve spojení Grayova pseudoviktoriánského románu s Frankenhooker (1990) Franka Henenlottera. Osobně vnímám samozřejmě mnoho dalších odkazů, ať už to jsou Freaks nebo Elephant Man, každopádně celek tvoří nevšedně půvabný pastiš. O kouzelných hereckých kreacích Stone, Ruffala, Dafoa, Schygully nebo Qualley se není nutné rozepisovat, protože v takto kreativním filmu musela být radost pracovat. Mary Shelly by jistě byla nadšená. #čsfdprojekce ()
Natočí Yorgos Lanthimos ještě něco více přístupnějšího pro masy? Dle mého se tomu přiblížil, jak jen mohl, jen zkrátka svým osobitým až nechutným způsobem. Poor things jsou bizárkem, jež mi dokázaly plně znechutit Emmu Stone, která zde odhodila všechny zábrany a také naplno vyjevit groteskní stránku Marka Ruffala, jemuž jsem se několikrát hlasitě zasmál. Jemu a dalším podobným absurdním situacím, díky nimž mi vlastně spolehlivě utekl. Taková opatrná sedmička, nadšené ohlasy bych nikterak nepřeceňoval, dle mého zkrátka kritici ocení všecko, co se byť jen trošku vymyká nebo kladou nějaké otázky s politickými konotacemi. V tomto případě jen to první. ()
U Favoritky se dalo hravě říct, že šlo o zatím nejméně ujetou šílenost řeckého klenotu Yorgose Lanthimose. S Chudáčky je zase zpátky na koni a kouzelně pitvá slasti i strasti lidského bytí. Jeho vykulená a zatím nenaplněná ženská nádoba Bella se učí zvyklostem za pochodu, krouží mezi mužskou ješitností a vyčkává na pestrou road movie plnou chytrých myšlenek. Po bizarním úvodu kino opustil první kus, zhruba v polovině pak mladý pár, zbytek v sobě nechal tuhle atrakci doznít až do konce závěrečných titulků. Ač je to absolutně netradiční filmařina, líbí se mi, že je Lanthimos čitelný a nehází ramena á la Nolan. Willem Dafoe roky trpěl, jak na něm vlastní otec prováděl pološílené anatomické pokusy a tu a tam ho připravil o nějakou důležitou žlázu, sám coby geniální nekonvenční vědec rád kuchá, a ještě raději cpe zvířecí hlavy na nepatřičná těla, teď se nicméně vyšvihl s dospělou oživenou černovláskou s mozkem batolete. Zatím je to o neudržení moči, rozbíjení nádobí a nekoordinovaném pohybu, ovšem pokroky má značné. A londýnský dům toho času v 19. století jí přestává stačit, protože vsunování ovoce do tělních otvorů je jen začátkem jejího poznávání onoho velkého světa tam někde venku. A dozrávání v nezávislého jedince… Průvodcem je jí nejprve světácký a oknírkovaný (a pořád krapet nedoceněný) Mark Ruffalo, alfasamec i uplakánek v jednom, který si střihne vkusný taneček, je skvělý a mělo ho být prostě víc. Ještě větší tanec ale předvádí Emma Stone, která režisérovi povolila až nečekaně moc a která musí v březnu získat svého druhého plešouna. Její tělesné herectví, její živelnost, její ignorace společenských konvencí. Absolutorium si zaslouží i výtvarná stránka, kdy onen malý černobílý bizarní mikrosvět nahrazuje ten dobrodružný pastelový venku. Kostýmy, masky, kamera a nasvícení, zvuková složka, hudba a experimenty s ní. Radost. Místy sice krapet přešlapujeme na místě (divočení s klienty nevěstince už bylo dlouhé, i když se mezi ně vklínila třeba otcovsky obětavá výuka), humoru postupně ubývá a s pistolníkem v závěru zase lehce opadne tempo a krapet už se zkouší trpělivost diváka, nicméně Lanthimosovy velmi křehké vztahy zase trochu jinak mě jednoduše baví. Testování hranic publika mu opět vyšlo. A možná i proto, jaká je věnovaná pozornost Scorsesemu či Nolanovi (přitom mě oba zklamali), prostě dávám lehce nadhodnocený plný počet. Cukající koutky a znovu příjemně nepříjemná podívaná. ()
Nenapíšem nič prekvapivé, čo by si človek neprečítal už v iných komentároch a tak len zopakujem, že "Poor Things" je dosť podivná záležitosť, akurát, že keby chcem podotknúť, ako pre svoj svojský spôsob spracovania, nesadne každému, tak by som bol vzhľadom na tunajšie hodnotenie, za celkom solídneho dementa. Ja osobne neviem, čo kto na tomto vidí, no za mňa nie - "ďakujem". ()
Už dlouho mě herecký výkon neuchvátil tak jako ten, který tady předvádí Emma Stone. Byl jsem opatrný, protože Lanthimosova Favoritka na mě před pěti lety rozhodně nezapůsobila tak jako na zbytek světa, a to se přitom alespoň naoko tvářila jako relativně normální film. Chudáčci to ale nedělají a byli mi od úvodní scény nesmírně sympatičtí. Viktoriánský surrealismus, podivné výjevy střídají podivnější, a postupně všechno začne dávat smysl, ale stejně netušíte, kam to směřuje. Jsem si jistý, že film překypuje různými psychologickými a filozofickými významy, dvoj-, troj- a vícesmysly, které lze postupně odhalovat, ale není to nutné. Obstojí i bez nich a své sdělení předá bez problémů každému, jakkoliv jsou příběh a jeho protagonisté bizarní. ()
Špičák, Humr a vlastně i Favoritka pro mě byly vyloženě mrazivé podívané. Chudáčci jakoby byli do značné míry konglomerátem těchto tří filmů, ale je to hlavně legrace. Stylizace je hravá a vytváří kontrast vtipně zvrácenému obsahu. Emma Stone úžasná, stejně jako muzika. Zároveň se nemůžu ubránit dojmu určité prodivácké vypočítavosti, kterou jsem ze starších Lanthimosových filmů tolik necítil, ale asi je to přesně to, co bylo potřeba, aby byl konečně jeho film bezpečně v červeném. Přesto je to pro mě asi nejpozoruhodnější režisér současnosti a doufám, že příště zase všem vypálí rybník. ()
Emma Stone v dechberoucím hereckém výkonu, co ta tady předvádí, je prostě WOW. Táhne celý film a bez debat jde o jeden z nejvýraznějších hereckých výkonů poslední doby. Lanthimos obvykle není úplně můj šálek čaje, nikdy jsem se nedokázala na jeho předchozí filmy napojit, ovšem tady mě pohltil od začátku až do konce. Na první pohled možná jde o další jeho bizár, ale pod tím vším se skrývá opravdu silný příběh plný skrytých detailů, které jistě povedou k několika zajímavým diskuzím, protože věřím, že každý tam nalezne něco jiného. V poslední třetině je sice pár momentů, které už mi přišly zbytečně na víc, ale zároveň rozumím účelu těchto momentů a co chtěl tvůrce říct. Velmi silné 4* ()
Lanthimosovi Chudáčci jsou abstraktní kaleidoskop hýřivých barev započatých střídmostí černobílého úvodu, fantaskní hravostí a bohatou nabídkou roztomile pitoreskních zvířecích monster. Bella, dcera geniálního vědce Dr. Baxtera, je ten nejdokonalejší experiment a doktor ji neskonale miluje. Bella mě uchvátila svou rozpustilostí (návštěva u otce v laboratoři a cvrnkání do penisu mrtvého muže ležícího na pitevním stole), živočišností a touhou poznávat tajemství velkého světa, rozkoš vlastního těla, sexualitu a vášeň. Film, který je natolik jiný, že jsem mu naprosto podlehla. ()
Fascinujuca verzia Barbie... ()
Jimmy Kimmel to na Oscaroch pomenoval vtipne a presne- "Práve ste videli všetky zábery z Chudáčkov, ktoré je možné odvysielať v televízii..." Úvod ma chytil, prvých 10-15 minút bola atmosféra naozaj ala Frankenstein...,Výkon E. Stone bol fajn, ale u mňa to na Oscara nebolo, no na druhej strane prečo nie? Postupne sa však postava Belly začne meniť, čo je stále v poriadku, veď to je hlavná linka príbehu. Po scéne s uhorkou, ktorá jej robí dobre tam dole..., to však začína škrípať. Venovať sexualite pár scén a dialógov ok, ale tretinu filmu? s takmer pornografickými scénami? Prestavoval som si solídnu a precítenú drámu s útokom na emócie, no ostal som úplne chladný a s pribúdajúcimi minútami ma film zaujímal čoraz menej. Emma Stone ako herečka ok, ale robiť z nej sexsymbol a ženu z ktorej sú všetci muži paf? Ok, každý máme nejaký vkus, ale Emma Stone nie je Monica Bellucci ani Charlize Theron ani ,ani , mohol by som pokračovať. Ak ma niečo zaujalo tak postava "stvoriteľa", ktorú stvárnil W. Dafoe. Na ich vzťahu, odlúčení a poznávaní sveta sa dalo stavať, ale režisér Lanthimos zvolil pre mňa osobne veľmi pochybný prístup. Nechápem vôbec nominácie tohto filmu a už vôbec nie úspech, ktorý zožal. Film na jedno pozretie. Zásadne bez detí!!!, nenechajte sa zmiasť názvom, ktorý deti priláka k obrazovke! 60%. ()
Dokonalé ať už se týče zvolené obrazové formy i v postupném vývoji postav. Herecký výkon Emmy Stone se dá rozhodně považovat za galapředstavení a Oscar pro ni je jediný možný výsledek. Věřím že tímto filmem se Yorgos dostane mnohem více do mainstreamu, takže lidi zpětně docení jeho předchozí tvorbu, která je rozhodně zajímavá. Poor Things stojí bez debat hlavně na skvělé ústřední myšlence. 80% ()
Asi maximum, co se dá z artu propašovat do mainstreamu. Fér film, který má člověk rád víc proto, jak je roztomilý, než proto, nakolik je hluboký. /// (5. 3. 2024) Napodruhé už víc vadí ty vulgárnější a prvoplánovější vtípky, a hlavně hrozná ukecanost, doslovnost, aby pochopil i ten nejnatvrdlejší z diváků. No, je to daň za globální úspěch. Žena mezitím přečetla předlohu - kromě mnoha změn (manžel skončí jinak, místo černocha Rus) ve filmu skoro absentuje téma socialismu, které v knize řeší několik postav, tady je smrsklé jen do postavy prostitutky, což mi bylo podezřelé už při prvním podívání, jak je to nápadně nevytěžené. ()
To bylo tak hrozně moc dobrý, až se mi nechce vypisovat v čem všem. ()
Surrealistický gejzír, kamera utržená ze řetězu (miluji záběry rybím okem, co už dneska nejsou jaksi moderní) a mrazivě dunivá hudba měnící se tu v kakofonii, tam jen v pár vybrnkaných tónů. Orgastická extáze snad ještě neměla lepší hudební doprovod, o řádění na parketu nemluvě. Při některých intenzivních pasážích jsem si vzpomněl na Michaela Nymana a jeho hudbu k filmům P. Greenaway. Magický mix steampunku a secese doplněný vizemi jak od Karla Zemana (včetně té mořské ryby). Navrch ještě něco z Felliniho a Tinta Brasse. A z černobílého Londýna do světa plného barev, dobrodružství, sexu, krutosti a smrti. A ty skvostné interiéry! Jedním z hlavních motivů je emancipace, ale nějak to nevadí. A samozřejmě svoboda. A ač se tu skáče o sto šest, film vůbec není oplzlý a vulgární. V menších rolích mě potěšila H. Schygulla, vynikající německá herečka. Její scénka točící se okolo sexu a masturbace neměla chybu. Film, co je třeba zažít v kině - obraz + zvuk=dokonalost. Myslím, že dlouho nic lepšího z poslední doby jen tak neuvidím. ()
Emma má tátu, táta řeže maso, Emma má Oscar. Jé my se máme. ()
Poor Things je filmová špecialitka pre určitý typ diváka, ktorý ocení nekonvenčný scenár a technicky nápaditý a zvádzajúci vizuál. Emma Stone skvele stvárňuje psychosexuálny vývoj ľudsko-neľudského stvorenia, ktoré sa od malého dieťaťa v dospelom tele vydiferencuje do podoby emancipovanej ženy. Počas svojho zrenia prechádza z orálno-análnej fázy do falicko-latentnej vyvrcholením poznania, že svet je plný zmyslových vnemov, túžob, citov a vzťahy sú to, čo dáva zmysel. Chvíľami som myslela na filmového surrealistu Luisa Buñuela a temného Tima Burtona. Po technickej stránke sú uchvacujúce najmä kulisy, symbolická projekcia a čáry-máry s kamerou. Viem si predstaviť, že si herci pošmakovali na možnosti vyhrať sa s expresívnosťou postáv, Emme Stone sa to podarilo naozaj bravúrne. Po stránke obsahovej príbeh aj so všetkými uchvacujúcimi výrazovými prostriedkami vyvoláva chlad a prázdno. Vydýchla som si až keď skončil. ()
Súvisiace novinky
Válka Roseových dostane novou verzi
Připravte se na notnou dávku vyhrocených manželských hádek na velkém plátně, u studia Searchlight Pictures je totiž v přípravách nová adaptace knihy amerického spisovatele Warrena Adlera pod názvem… (viac)
Další film Yorgose Lanthimose má obsazení i premiéru
Emma Stone (La La Land) si sotva nechala na plaketu svého druhého Oscara vyrýt své jméno a název filmu Chudáčci, za který jej obdržela, a už má zase napilno. Stejně tak řecký režisér Yorgos Lanthimos… (viac)
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (viac)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (viac)
Výraznou tvorbu vytvářel už ve svém domovském Řecku, filmař Yorgos Lanthimos k většině diváků ovšem došel až skrze tvorbu americkou. Každý film se rázem stával větší, v širších okruzích uznávanější a dle mnohých i divácky vděčnější. Tak či onak jde tvorbu Lanthimose rozhodně vnímat jako dostatečně výraznou, aby každý jeho nový projekt mohl automaticky vyvolávat zvědavost. Druhá spolupráce s Emmou Stone po Favoritce, která adaptuje román Poor Things od Alasdaire Graye, který přiznaně vycházel z původního novely Frankenstein od Mary Shelley, známý příběh ovšem postavil tak trochu na hlavu. Oznámení filmové adaptace poté na sebe nenechalo dlouho čekat. Zlatý lev na Filmovém festivalu v Benátkách, Zlaté glóby za výkon Emmy Stone a komediální či muzikální film, čerstvě také 11 nominací na Oscara. Vše by tak mohlo napovídat tomu, že Lanthimos nešlápl vedle. A také nešlápl. Natočil totiž svůj dosavadní magnum opus! Chudáčci jsou FILM! Nepsané pravidlo říká, že se dobrý film pozná po pěti minutách. Chudáčci k tomu nepotřebují ani dvě. Málokdy promítačka vypustí film, který snadno vyvolá dojem, že do něj vše skvěle zapadá, chvilkové momenty, které vyvolají dojem, že filmu krapet padá řetěz zvládne rychle vynahradit, vyvolávající pocit audiovizuální vyšperkovanosti, především se ovšem málokdy zvládne vyvolat pocit, že člověk sleduje herecký výkon pravděpodobně nejlepší herečky své generace. Emma Stone na počátku filmu hraje dospělou ženu s mozkem dítěte, těžko se poté dá věřit tomu, že by kdokoliv zvládl zdánlivě retardovanou dívku a skoro až Frankensteinovo monstrum v sukni ztvárnit tak přesvědčivě. Věrohodně, zábavně i mrazivě. Jak se poté z dítěte stává dívka a z dívky zase žena, Emma Stone přesvědčivě mění herecké polohy, především ovšem zvládá uhrát všechny stěžejní momenty, které budují charakter Belly Baxter. V jejím podání tak působí věrohodně orgasmy, náznaky nynfomanie a erotománie, objevování vlastní sexuality, prostoduchost, vážnější i humornější momenty. V závěru tak strhne vynikající charakterní vývoj, který funguje především proto, že je v podání Stone vývoj Belly naprosto věrohodný a o to více silnější. Nejedná se jenom o nejpůsobivější ženský herecký výkon loňského roku. Jedná se o jeden z nejpůsobivějších ženských výkonů tohoto století. Už počáteční momenty s Emmou Stone jasně naznačí, zda je Lanthimosova novinka pro diváka určena. I když se může film zdát zdánlivě nejvděčnější ze všech jeho filmů, už nastavená mrazivá atmosféra, podtexty a především témata filmu mohou být kontroverzní, pobuřující a nepříjemná. Žádný Lanthimosův film ovšem ještě nikdy nebyl provokativní tak sympatickým způsobem. Lanthimos má pořád slabost pro černý humor, který je případě Chudáčků vyloženě vtipný. Stačí se podívat na tragickou postavu Godwina Baxtera v podání Willem Dafoea. Pro svého otce spíše pokusná myš nežli syn, znetvořený vědec, který díky soustředěnému podání Dafoea s vážnou tváří podává dialogy, která snadno vybízejí k úsměvu. Stejně tak k humoru snadno vybízí lechtivost momentů, které obsahují erotické pasáže a především snadno vybízející ke kontroverzím v momentě, kdy si divák neuvědomí, že jsou Chudáčci zcela unikátní případ. Tam, kde je většinou sex navíc a vlastně vyprávění nikam neposouvá, Chudáčci jsou jedním z mála filmů za poslední roky, kdy přítomnost sexuálních scén není vůbec zbytečná. Děj filmu je zasazen do neupřesněného období Viktoriánského Londýna (i když obsahuje očividné futuristické prvky), i díky sci-fi prvkům ovšem nevadí, že je Viktoriánský Londýn vykreslen tak trochu jako z jiného světa. Chudáčci působí jako film Tima Burtona v době, kdy jeho styl ještě nebyl okoukaný a zvládal být působivý, dá se vlastně snadno říct, že jsou Chudáčci ,,lepší film Tima Burtona´´ nežli poslední filmy skutečného Tima Burtona. První ze šesti kapitol poté jakoby se snažila vzdát poctu původnímu Frankeinsteinovi od studia Universal díky černobílému settingu, jakmile ovšem Bella duševně vyroste a roztáhne křídla, film v druhé kapitole přeskočí do barvy, rázem má ještě větší šanci vytáhnout se výprava filmu a výsledek nabízí něco, co za pochodu evokuje Karla Zemana, Terryho Gilliama nebo Wese Andersona. Film je poté zdánlivě zasazen do 19. století (i přes fantaskní nadstavbu), tedy do období, kdy témata jako emancipace a práva žen nebyla vyloženě na pořadu dne a byla brána jako nepřípustná. Bella se poté z primitivního dítěte stává ženou posedlou sexem, kdy to celé snadno svádí k využití její naivity a faktu, že jí vlastně není příliš těžké přemlouvat a jakýmkoliv psychickým či fyzickým nátlakem jí zneužít. Adaptovaný scénář Tony McNamariho ovšem dokáže nejednou překvapit. Vlastně jde o velmi svěží film, protože i když se dá například vývoj událostí v kapitole Paříž snadno předpovědět, těžko se v průběhu čeká, že by se v Chudáčcích nějak pracovalo s tématy ženské emancipace a duševního rozvoje nezávislé ženy. A pak vás Lanthimos a McNamara poprosí, abyste jim podrželi pivo! Chudáčci nejsou ani tolik filmem, který by sázel na černý humor a satiru. Černý humor a satirou jdou spíše ruku v ruce se silným charakterním příběhem, kdy je hlavní postava tak nosná především proto, že je její vývoj a jednání dávají smysl, doslova tato postava dozrává před oči diváka. Každá ze šesti kapitol nějak dotváří její osobnost, nedá se říct, že by cokoliv bylo nějak nadbytečné. V jeden moment naivní Bella zjišťuje, že svět není růžový, tu jí zaujme filozofie, tu najde ,,práci snů.´´ I díky tomuto 141 minut filmu uteče jako voda, kdy se o filmech s podobnou délkou bohužel nedá říci to samé. To, že film příliš rychle uteče, je ovšem vlastně jeho zdánlivě největší slabost. Jde totiž o film, který nechce divák tak snadno opustit. Kameraman Robbie Ryan pracuje s Lanthimosovým oblíbeným rybím okem ještě výrazněji nežli u Favoritky, především ovšem výtečně pracuje s nasvícením jednotlivých scén, mnoho scén má výtečnou barevnou kompozici, výprava je skutečně působivá a výrazná, stejně tak soundtrack Jerskina Fendrixe výtečně sedí k nastavené atmosféře filmu. Lanthimos tak sice točí zdánlivě vděčnější film, přitom všem ovšem neztrácí to nejdůležitější - sám sebe. Dá se tak snadno poznat, že jde o film tvůrce Zabití posvátného jelena nebo Favoritky, zároveň působí jako tvůrce, který se skutečně vyvíjí. Má jasně danou vizi, obraz filmu nejednou svede i k nějakému tomu vizuálnímu vtipu, především se Chudáčci nikdy nezbaví nálepky podivnosti. I když je poté podivnost vnímána většinou jako negativní slovo, rozhodně tomu tak nemusí být v každém případě. V případě Chudáčků rozhodně ne. Dá se naprosto snadno pochopit, že Chudáčci nebudou pro každého. Jde pořád o film s mentálně nevyspělou hrdinkou, která nechápe, že se nehodí strkat si okurku do rozkroku a šahat lidem pod sukně. Takovou, která si klade otázky o tom, proč lidé nemohou provozovat pohlavní styk 24/7 a plně si vlastně ještě neuvědomuje krapet zvrhlé nároky svých sexuálních partnerů. Film se dotýká prostituce, smilstva i případů, kdy se ze sexuálního vztahu stane vztah založený na posedlosti. Je ovšem příjemné sledovat protagonistku, která nad všemi zavedenými konvencemi a případnými nástrahy v podstatě mává rukou. Její naivita je pořád většinu času komediálním zlatem, její následky navíc dávají pořádnou příležitost zazářit Marku Ruffalovi, který si po vzoru Emmy Stone zaslouženě došel pro oscarovou nominaci. Chudáčci působí jako film z jiného světa, byla by ovšem velká chyba vnímat to jako nějakou výtku. Už od výrazného zobrazení experimentů doktora Baxtera i zmíněných futuristických prvků jde o film, který nešetří nápady a nebojí se je použít. Málokterý film zvládá vyvolat pocit, že musel dát obrovskou míru práce a přitom nemůže být vzdálenější tomu, aby z toho vznikla taková blbost. I když jde dle všeho o dobový film, je aktuálnější nežli by se dalo říct. A Bella Baxter v závěru vydá za tucet feministek a polovinu takových gendermanů. Film o objevování nejen své sexuality, ale především sebe samé, který zvládá být provokativní, i nejen díky tomu ovšem také naprosto sympatický. Nejen v momentech, kdy jedna postava dost možná (a možná také ne) záměrně evokuje postavu Quasimoda z Chrámu matky Boží v Paříži. Nejen v momentech, kdy se ukazuje, že každý výraznější vedlejší charakter je obsazen naprosto ideálně a zamrzí, že je výkon Emmy Stone všechny do velké míry zastíní (Margaret Qualley, Kathryn Hunter...). Především skutečně potěší, že se v téměř každé kapitole přistupuje k filmu tak trochu jinak. Úvodní kapitola tak skoro místo Frankensteina zvládne evokovat Sloního muže od Davida Lynche, části děje s Bellou a Duncanem Wedderburnem v podání Ruffala poté chvílemi zvládají evokovat skoro až nějakou starosvětskou (i když trochu opepřenou) komedii od Billyho Wildera, závěr poté může snadno vyvolat skutečně ten pocit, že filmu spadne řetěz, kdy se náhle objeví ještě výrazná postava filmu, která zatím absentovala. I když zdánlivý dějový zvrat ve filmu zpočátku působí navíc, rychle se ukáže, že šlo o příliš zbrklý pohled na věc, protože i tento kotrmelec zapadá do celého příběhu a nakonec vyústí ve vlastně úsměvné finále, které zvládne vyvolat pocit, že jde skutečně film o Yorgose Lanthimose. To, že Yorgos Lanthimos zdánlivě natočil svůj nejvděčnější film vůbec neznamená, že jsou Chudáčci skutečně film vděčný. Na to už kolem něj teď krouží příliš kontroverzí a zápletka filmu rozhodně není pro slabé mentální povahy. Jde ovšem o naprosto svěží film, který působí dojmem, že v něm do sebe vše dokonale zapadá a z filmu, který začíná jako alegorie na Frankensteina, vyvine se v hypersexuální černou komedii a nakonec se stane funkčním dramatem o ženské emancipaci, se vyklube jedna z perel loňské filmové nabídky. Nejvíce stejně ovšem perlí Emma Stone, která posouvá význam herectví na nový level. Jen tak dál Lanthimosi! () (menej) (viac)