Chudiatko

"I'm something of a romantic myself!" ____________ Šel jsem víceméně naslepo na nejnovější film mýho oblíbenýho režiséra Yorgose Lanthimose. A odešel jsem pln emocí a s názorem, že tu sice máme teprve únor, ale už tu máme film roku 2024 [zcela neironicky]. A zároveň nejprovokativnější, nejzvrácenější, nejbizarnější, nejmorbidnější, nejvíc cynický, nejdokonaleji vypointovaný, a celkově vzato nejlepší umělecký veledílo/filmový sociální experiment tohoto bláznivýho řeckýho tvůrce neméně bláznivých společenských tragikomedií [mnohdy právě řeckýho střihu], jmenovitě třeba geniálního Špičáku, Humra, Zabití posvátného jelena, a mnoho dalších.... POOR THINGS se totiž [stejně jako předchozí dílka Yorgose Lanthimose] zabývá otázkami sexuality vs. promiskuity, empatie/lidskosti vs. sobectví/bezohlednosti, sociálních nerovností, rebelie vůči autoritám, a rozporu mezi konzervatismem vs. progresivismem, pesimismem/realismem vs. optimismem/idealismem, nebo odvěkého boje mezi vědou/fakty vs. emocemi/lží, respektive objektivity vs. subjektivity.... Příběh jako takový vypráví o životních osudech emočně labilní holky Belly [kdo tuhle psychickou sračku má moc dobře pochopí], která se až anarchisticky bouří proti společenským konvencím, objevuje svět a život kolem, a pomalu ale jistě se učí jeho radostem i strastem, a uvědomuje si, jak to ve světě [který předtím neznala] vlastně doopravdy chodí [pomyslný pomrkávání na Forresta Gumpa určitě nejde přehlídnout :))] – díky čemuž všechny tématický i narativní roviny v podobě disstracku na kapitalismus, hierarchii, byrokracii, xenofobii, anti-feminismus a mnohem víc funguje na výbornou jako v málokterý společensko-politicko-kritický alegorii – a to ať už příběhově, formálně, tak i stylisticky. Yorgos pod svojí pečlivou režijní taktovkou vede herce nehorázně démonicky, instinktivně a živelně, díky čemuž herecký tandem Emma Stone - Mark Ruffalo - Willem Dafoe funguje na výbornou jako v žádným jiným filmu, kde se tenhle trojlístek dohromady objevil [takže jestli Emma Stone nezíská po tomhle životním výkonu Oscara, okamžitě zakládám petici haha].... Pro lidi co nemaj MOZEK [kdo viděl tak pochopí] tak půjde o lacinou levičáckou [možná skoro až komošskou] emancipační agitku. Pro lidi co mozek maj a správně ho používaj; a kteří budou POOR THINGS sledovat bez předsudků a s čistou hlavou; půjde o geniální svobodomyslnou tragikomickou společenskou satiru alá Trojúhelník smutku na kokainu – a to nijak prvoplánově, ba naopak neskutečně komplexně, hravě a důmyslně, aneb "je to vtipné protože je to pravda a protože to bolí".... Háček je akorát v tom, že POOR THINGS jsou výsměchem současný společnosti, akorát zasazený do až anti-utopické vize viktoriánský Anglie/Evropy. Snímek zároveň střídá nespočet extrémně ambivalentních žánrových i tématických rovin a mění kabát jak Emma Stone chlapy jak ponožky [kdo opět viděl, pochopí] – prvně začíná jako typický old-schoolový pseudo-monster-horror od Universalu ze 30. let alá Frankenstein, pokračuje jako kafkovský psychologický komediální drama alá Shining na tripu, a končí jako brilantní dobrodružná sociální satira/groteskní erotická anti-pohádka o patriarchátu alá Barbie non plus ultra. A já už asi nemám co bych dodal, protože fakt pochybuju, že tenhle meta-zážitek v komplet narvaným kinosálu letos něco překoná. Snad jen: běžte na to; neprohloupíte. Už dlooouho mi nic neodjebalo dekel jako právě tohle.... VERDIKT: karma je zdarma; španělská vesnice pro diváky bez nadhledu; morální kocovina at its finest. 11 orgasmů z 10. Yorgos je král. 🖤 (22.02.2024) (menej) (viac)