AnanAss

Do obchodních center jdu jen v nejnutnějších případech a stejně se z nich snažím co nejdříve vypadnout. Proto mě udivují některé moderní famílie, které jsou schopny v nich dobrovolně a s nadšením trávit celé víkendy, místo toho aby podnikly něco smysluplnějšího. Avšak poflakovat se v obchoďáku Kevina Smithe, to by byla jiná. S Jayem a Bobem bych se snažil překazit natáčení televizního pořadu, Stan Lee by mi dal rady ohledně osudové lásky a upozornil mě nad nevhodností přílišné fixace na pohlavní údy superhrdinů, vědma nahoře bez by mi předpověděla budoucnost, ve skryté malbě by se mi možná podařilo spatřit plachetnici, od Bena Afflecka bych dostal do držky a s trochou štěstí bych narazil na Brendu ve výtahu. Sakra, takto strávený den bych si nadmíru užil… a určitě bych si nepodával ruku s Jasonem „Earlem“ Leem. Geniálně napsaná a vypointovaná Smithova konverzačka o životě, vztazích, popkultuře a smrtelném nebezpečí při jízdě na eskalátorech. Vzhledem k režisérově současné tvorbě jeho nejlepší dílo, které již nepřekoná.

Spolu s uvedením Ramones do Rock’n’rollové síně slávy byl natočen i tento dokument, který je přeci jen více o charakterech jednotlivých členů a vztahů mezi nimi, než o průřezu hudební tvorby této legendy. Legenda, která skončila po dvaadvaceti letech, protože už údajně neměla fanouškům co nabídnout. No neřekl bych - 14 řadových alb, spousta živáků a desetitisíce (statisíce, …) kapel po celém světě, které ovlivnila. Která banda se něčím takovým může pochlubit, navíc formovala žánr punku i jeho odnože. Avšak díky se musí také vzdát Iggymu, MC5 a dalším, které zase formovaly Ramones. A Iggy měl zase za vzory Chucka Berryho, Jerryho Lee… ale to už jsou jiné písničky. Není to však pouze o chemii uvnitř kapely, i tak se zde dočkáme spousty záběrů z prvních koncertů, archivních videí a fotografií z akcí a soukromého života. Pokud jste fanoušek, tak jednoznačně povinnost. A pokud ne, tak si to stejně dejte i tak, kvalitních hudebních dokumentů není nikdy dost. "Hey ho! Let‘s go!"

Ničím neurážející severské vlkodlačí béčko, které si pro diváka nějaké to eso v rukávu nechává. No, i když plakát ho vlastně vyzradí. Slabší rozpočet je zde sice znát a vidět... a to hlavně, když se nám chlupatá potvora představí v celé své kráse. Každopádně je šikovně maskován zpočátku až detektivním vyšetřováním, nádhernou skandinávskou přírodou, solidní kamerou a sem tam drsnější scénou (škoda, že nebyla odvaha, nebo spíš peníze pořádně se odvázat při přeměně v autobuse). Jasně, nic světoborného a nového pod sluncem, navíc postavy se chovají občas docela pitomě, ale to už jaksi k žánru patří.

Jejich revírem je domov důchodců, jejich rychlost a reflexy jsou nulové, jejich protivníky jsou pohřebáci, zdravotní sestry a mumifikovaní faraoni. To jsou chovanci vidláckého starobince, kteří chrání naši bezpečnost. Bruce si to zde dává s přehledem, a přestože většinu času stráví na nemocničním lůžku, tak hláškuje skoro jako za starých časů. Je ale škoda, že se film neutrhne pořádně ze řetězu a nepřitvrdí (moc rád bych jej viděl přejít do Ash módu), protože s takovým námětem si o to vyloženě říkal. No uznejte sami, kde jinde uvidíte jako hlavní postavy Elvise s vředem na penise a černého Kennedyho, bojující proti mumii oháklé jako John Wayne.

První třetinu jsem si při sledování říkal, že podmořské záběry jsou sice nádherné, ale toť vše. No a posléze se přistihnu, že mi denní harmonogram té osmichapadlové potvory není úplně putna a těším se na její další průzkum mezi korály a podmořskou havětí. Závěrem můžu také podotknout, že budoucí filmaři se můžou snažit sebevíc, ale napínavější souboj žraloka s chobotnicí už nejspíše nenatočí.

Žádným extra fanouškem Jackieho Chana nejsem, ovšem před jeho kaskadérskými kousky (často i za hranicí smrti) musím smeknout své pomyslné tupé. Navrch snímky, které jsem viděl z jeho hongkongská tvorby, bych mohl spočítat na prstech jedné ruky, bylo tedy na čase doplnit si nějaké ty mezery. Božská relikvie je pro mě takovým slabším bratříčkem Indyho a Bonda, s Jackieho klasickým, pomalu až groteskním humorem, ovšem s neuvěřitelně nápaditými (taktéž pro něj klasickými) kaskadérskými výkony. Takže vlastně pomalu jako celá tvorba nejznámějšího čínského parkouristy, patřící však k těm vydařenějším kouskům.

Jó, to byla doba, když v devadesátkách Pamela vystavovala své míče po boku… ehm Mitche. Dnes už v podstatě přežívá ze své rané slávy, odříznutá na venkově, a čas tráví s matkou a dvěma syny. Upřímná zpověď se sebereflexí, ve které se navíc projevila jako docela sympatická osoba se smyslem pro humor a fajn vzpomínka nejen na časy, kdy se nám, prostřednictvím televizních obrazovek, po plážích ve zpomalených záběrech, promenádovala parta plavčíků. Doporučuji dát si spolu s touto vydařenou minisérií o odcizení domácí pornonahrávky.

Gerard Butler už s přehledem ukočíruje ponorku nebo vesmírnou stanici, bylo tedy na čase vrhnout se na dopravní letadlo. A dopadlo to hodně dobře. I když úvodní půlhodinka se trošku vleče a čas strávený ve vzduchu bych klidně omezil, od ztroskotání to však nabere pořádné grády a manuál nouzového přistání se změní v drsný survivor, ve kterém se odstřelují separatisti a zachraňují pasažéři. To vše za doprovodu lahůdkové akce, ve které je Butler spíše většinu doby za přicmrndávače žoldáků, avšak finální záchrana přeci jen bude záviset opět na něm.

Může romanťárna začínat scénou, ve které je muž umlácen k smrti a ženě prostřelena hlava? Proč by ne, pokud ji navíc točí holandský úchyl Paul Verhoeven, který se snaží pobuřovat v každé druhé scéně. Takže nic pro puritány, my ostatní dostaneme film plný nahoty, sexu a trošku ujetého vztahu. Turecký med je ale hlavně příběhem o lásce a o tom, že život je moc krátký a proto bychom si měli užívat každou jeho chvíli, protože nikdy nevíme, kdy skončí. A také příběhem o jedné pevné stolici.

Taliánský brak v příjemných papundeklových kulisách, přesycený barvami, kečupem, oživlými mrtvolami v igelitových sáčcích, obřími mimozemskými kostrami, mlhovým oparem, latexovými skafandry a navrch s optimistickým závěrem pro celé lidstvo. Dát si jednou za čas podobně blbý a zároveň nenáročný snímek, jako proč ne.