Lima

Ne moc pocta spaghetti westernům, navzdory camea Franca Nera, spíše jen takové protirasistické (chválím) popíchnutí, které v závěru ani nedává moc smyslu. A zážitek se podobá sinusoidě. Dokud se na plátně producíruje Waltz se svým entuziasmem, je to lahoda, která ctí i westernová pravidla. Ale od setkání s DiCapriem jede film kvalitativně sešupem dolů, kdy žánrové pojmenování by nejlépe pasovalo ke slovnímu spojení „typická tarantinovská kecárna“ a kdy moment „zatykače v kapse“ (to je mi náhodička!) je tak lacinou, nelogickou scenáristickou berličkou, že mu to může sežrat jenom naivní divák. Od Tarantina bych čekal leccos, ale takové klišé opravdu ne. A zde prezentované násilí, s hektolitry stříkajícího kečupu, je tak přehnaně přestylizováno (zejména v závěrečném maskaru), že už mě vlastně ani nebaví.__PS: Scéna s ku-klux-klanem asi rozesměje každého, včetně mě.

Film tak geniální a ve druhé půli tak mistrovsky vysoustružený a vygradovaný, až mě to dohání k slzám. Jeden z výrazných kamínků mozaiky zvané „Zlatá éra československé kinematografie 60.let“ a jasný důkaz (jeden z mnoha), že právě v té době u nás vznikla ta největší filmová díla. Herecký výkon Kronera a Kamińské je absolutní TOP, film v době svého vzniku slavil celosvětový zasloužený úspěch (o čemž svědčí i ten Oscar a v historii této ceny zcela ojedinělá o rok opožděná oscarová nominace pro paní Kamińskou), škoda jen, že dnešní mladé generaci je skoro neznámý.

Plakátové.info: POUZE PEKLO MOHLO SPLODIT TAK ENORMNÍ STVůRU!!! POUZE BůH BY JÍ MOHL ZNIČIT!!!___ O něco přijatelnější, než Kelloggův souputník THE KILLER SHREWS, přičemž oba filmy byly promítány během jednoho večera, za jednu koupenou vstupenku (v 50.letech poměrně častý jev u krátkých B-filmů). Možná je to sympatickým hlavním představitelem, možná těmi třemi docela pěknými písničkami, možná pestřejší vizuální stránkou, že se úplný průser nekoná. Každopádně, i zde je triková stránka zoufalá, v podstatě tu ani triky neexistují, poněvadž záběry „skutečného monstra“ (natočený pohyb ještěrky, která se mrcasí mezi miniaturami) jsou poslepovány s reálnými záběry ve filmu. Někdy docela k sobě pasují, někdy vůbec ne a celkově to vypadá nechtěně komicky. Interakce s živými postavami, ani zadní projekce, tu prostě neexistují. Asi se šetřilo, kde se dalo.

"Já žiju v Americe. A v Americe jsi na všechno sám. Amerika není země, je to jen byznys. A teď mi kurva zaplať."___Nevím, jak se tohle poslouchá neo-liberálům, ale tyhle věty bych tesal do kamene....

Plakátové.info: SYROVÁ PANIKA!!! UVIDÍTE TO, CO SE FILMOVÉ PLÁTNO NIKDY NEODVÁŽILO VYJEVIT!!!___Samozřejmě, film je nutné poměřovat optikou tehdejší doby a respektovat tehdy zažité filmařské postupy, jako půjčování živých záběrů vojenské techniky z jiných filmů (proto zdejší nic nechápající dobytkův komentář s klidem ignorujte). Zdařilých úvodních 20 minut je jak od horšího Hitchcocka – podezíravost, strach, snaha porozumět „Co se to ksakru děje?“. Když se pak vyloží karty na stůl, objeví se první robot (těch si divák užije cca 5 minut z celkové stopáže) a zapojí se armáda, film postupně přestává být tak zajímavým a čeká se jenom na velké finále, které tak nějak nenaplňuje očekávání (pokud tím nemyslíme úsměvnou bitku s jedním robotem na hotelovém balkóně). Pojmout globální katastrofu prostřednictvím 6-ti lidí, kteří se vyhnuli evakuaci a přežívají v jednom z hotelů, mi přijde zajímavé a vzhledem k žánru osvěžující. A tak ani nijak nevadí, že robotí uzurpátoři hrůzu nebudí a vypadají jako Robot Emil z české populární TV série z 60.let. Pointa filmu pak jasně naznačuje, kde se inspiroval Tim Burton ve způsobu likvidace ufounů v jeho ´MARS ÚTOČÍ´.

Plakátové.info: MAMUTÍ KAMENNÉ MRAKODRAPY HŘMÍ NAPŘÍČ SVĚTEM!!!____Pěkně to režisérská legenda Jack Arnold (autor kompletního příběhu) vymyslel. Viděl jsem už lecjaké sci-fi kousky ´Zlaté éry sci-fi Hollywoodu 50.let´, ale tenhle patří námětově k těm nejoriginálnějším. Žádné živé mimozemské entity, žádné ztracené civilizace či zmutované velké (či malé) bestie, nýbrž pouhý spadlý kámen z vesmíru, který po kontaktu s vodou enormně nabývá svých rozměrů a po styku s lidskou pokožkou jí připravuje o elasticitu, čímž lidské tělo mění v jakýsi nehybný tvar (viz. jeden z dialogů: „Co se jí stalo?“ – „Její ruka – mění se v kámen! A strašně rychle se šíří!“). Sám se divím zdejšímu podprůměrnému hodnocení, protože s troškou tolerance (která je nezbytná pro sledování těchto filmů) lze říci, že tvůrcům hrálo vše do karet. Kvalitní herci, slušně gradující děj a VELMI zdařilé triky, životně a uvěřitelně působící, i když jich není příliš. Pohled na krajinu s domky, za jejichž zdmi vyrůstají a drolí se hrozivé černé masivní krystaly za zlověstného hřmění, je pohled za všechny prachy. V rámci žánru B-scifi je těch několik trikových sekvencí opravdu až nezvykle kvalitních, včetně té, která v závěru graduje celý příběh, takže s nadprůměrným hodnocením tentokrát neváhám ani na chvilku.

Plakátové.info: NEPOPSATELNÝ! NEZNIČITELNÝ! NIC HO NEMůŽE ZASTAVIT!____Zábavný sci-fi horůrek, jehož největší předností je fakt, že byl natočený v takové té odlehčené rovině, která vyvažuje rádoby děsivé momenty, kdy se mimozemský sliz nalepuje na pokožku nebohých lidských obětí a postupně je konzumuje. Dále pro film hraje skutečnost, že dialogy jsou docela vtipné a vkusné, herci v čele se začínajícím charismatikem Steve McQueenem (ve svých téměř 29-ti hraje mladistvého delikventa) také nejsou k zahození a barva v té době také nebyla přímo standartem. Útok rudého slizu na kino, nebo hospodu, snese na tu dobu přísnější triková měřítka (samozřejmě v rámci nízkorozpočtové tvorby té doby), zkrátka a dobře, tenhle i v dnešní době v zámořských TV stanicích reprízovaný kousek je dodnes celkem svěží.

Plakátové.info: NOČNÍ MůRA A HRůZA PLÍŽÍCÍHO SE OKA, KTERÉ ROZPOUTALO TRÝZNIVÝ TERROR NA ÚPÍCÍ SVĚT!!!___Filmové shrnutí tehdy populárního TV seriálu, zpočátku děsně ukecané, naopak posledních 15 minut se dějí doslova akční hody, kdy si to mimozemská obří oka lebedí na střeše observatoře a ze vzduchu je bombardují stíhačky. Výprava je skromná, ale roztomilá. Střídají se tu prakticky jenom tři interiéry – chata v horách, vnitřek hotelu a observatoře. Exteriérové záběry jsou velmi řídké a dokonce je někdy simulují malované kulisy horského prostředí jak od Josefa Lady a modýlky domů a horských svahů. Mimozemská oka jsou fajn, svými chapadly chytají lidi (v reálu loutky), nutno ale říci, že triky - interakce loutek s živým prostředím - nejsou příliš silnou stránkou filmu. Obživlé útočící mrtvoly, čtyři vraždy a postava senzibilky pak ozvláštňuje primitivoučký děj jakýms takýms mysterióznem a hororovým nádechem. A do toho všeho dialogy typu: „Pročpak jsi ho nechal být?“ – „Copak jsi to neviděl? Jeho hlava….byla utržená!“. Jo, bylo to naivní, hloupoučké, ale takovým tím milým, neurážejícím způsobem.

Nejpozoruhodnější na tomto ultra-nízkorozpočťáku je fakt, že do něj producenti ukecali tehdy populární countryovou hvězdu, Miss Universe 1957 a tatínka režisérské legendy Sidneyho Lumeta. Výprava filmu byla opravdu mrzká – tvůrci si vystačili s jedním barákem, obehnaným vysokým dřevěným plotem kdesi v nepříliš vábně vypadající krajině a….to je vlastně všechno. Vizuální stránka je opravdu nevalná, nepřitažlivá a korunu všemu nasadila samotná monstra – zabijácké „zmutované krysy“, tedy malí chrti s nalepenými dlouhými chlupy a nasazenými šavlovitými špičáky. Sem tam někoho sežerou, probourají zeď a jedinou jistotou je útěk před nimi v odpadkových koších. To, jak jsou nasnímány ataky „monster“ (nastrčíme před kameru hlavu vycpaniny, ono to nějak dopadne), je opravdu nechtěně vtipné a asi jediné, co stojí za zmínku.

Základní kámen 50´s sci-fi boomu, velmi vážně a seriózně pojatý, v té době s přelomovými triky. Nechybí zobrazení stavu beztíže (který kosmonauti překonávají pomocí magnetických bot) a s tím související scény jako např. ve vzduchu volně poletující tableta, kterou se jeden z hrdinů snaží spolknout, spousta kamerových fíglů, optických klamů a netradičních záběrů, aby se docílil vizuální dojem beztíže. Dále je tu výstup kosmonautů na plášť rakety při letu, kdy se jeden z nich dostane do volného prostoru, nezajištěn a jeho kamarádi ho za pomocí lana a vzduchové bomby snaží zachytit. Nechybí ani záběry z povrchu měsíce (de facto celá závěrečná třetina), kde za chytrého použití neviditelných lanek je simulován pohyb kosmonautů za nižší gravitace. Na začátku filmu jsme dokonce poctěni Waltem Disneyem osobně, respektive jeho pětiminutovým filmečkem, který vtipnou formou vysvětluje fyzikální principy a úskalí meziplanetárních letů. Zamrzí pouze, jakou rovinou se vyvíjí děj v poslední třetině, příliš naivně a jako z nějakého laciného béčka. Jinak ale velká spokojenost a pro scifisty vpodstatě „povinná četba“.