Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Horor
  • Sci-Fi

Recenzie (2 200)

plagát

Beyond the Time Barrier (1960) 

Nejlepší na tomhle filmu je jeho plakát, který prolhaně láká na sci-fi špektákl, jaký tu ještě nebyl. Do toho má ale opravdu daleko. Ulmer to v roce 1960 vysekl jak Baťa cvičky, za pár dní, souběžně s jiným filmem a na výsledku je to znát. Exteriéry tu zastupují několikaminutové záběry z letiště a nějakého fádního zbořeniště, zbytek je jedna zadní projekce a levné kulisy se pseudoscifistickou architekturou, kde nejdražší na celém filmu musel být ten bazén. Ukecaná zápletka je velmi fádně a nezajímavě podaná a z lehkého podřimování člověka vytrhne pouze několikasekundový útok mutantů deset minut před koncem. Výsledek bohužel není rozhodně tak hloupý, aby se člověk aspoň bavil na účet tvůrců, je pouze neskutečně nudný.

plagát

Stroj času (1960) 

Lehce zidealizovaná věrná adaptace již tak naivního románu H.G. Wellse. Jestli byste, vzhledem k udělenému Oscaru (nezaslouženě), čekali nějakou trikovou přehlídku, nedočkáte se. Vyjma scény, kdy hlavní postava George sedí ve svém stroji času a svět se kolem něj mění, květy rychle kvetou a uvadají, figurína ve výloze obchodu rychle mění svůj oděv. Toho efektu bylo docíleno dlouhým kamerovým záběrem, jenž byl pro potřebu filmu dodatečně zrychlen. Jednoduché jak facka a překvapivě trikově jediné, co stojí za zmínku. Dojem budoucnosti navozují dvě futuristické stavby a interiér jeskyně Morloků. A to je všechno. Samotné masky Morloků jsou úsměvné, což by nevadilo, ale Georgova konfrontace s nimi je dost režijně nezvládnutá, takže připomíná spíše nechtěnou parodii. O.K., daň doby, beru. A stejně tak je nutno přimhouřit oči na těmi děsivými scenáristickými dírami, kterých je ve filmu plno. Co za pochvalu naopak stojí určitě, je příjemný soundtrack a charismatický herecký výkon Roda Taylora. Resumé: žádný technologický a filmařský zázrak se nekoná, pouze příjemné dobové sci-fi, které je ale určitě mnohem lepší, než paskvil z roku 2002.

plagát

Batman (1966) 

Něco tak praštěného a ujetého prostě musíte ocenit. Každého ze tří stěžejních Batmanů (Schumacherova ignoruji) mám rád pro něco jiného. Burtonova pro jeho komiksovou atmosféru, architekturu a bizarní výtvarné nápady, Nolanova pro jeho epickost, svůdnou pochmurnost a osudovost a tohoto pradědečka? Ten si mě získal svým nadhledem, humorem a záměrnou stylizací do podoby nezávazné bžundy, kterou nemůžete brát vážně. Film je navíc strašně rychlý a dynamický, pořád v pohybu a pořád se v něm něco děje, batmaní jeskyně a jeho udělátka jsou k zulíbání a spojení Riddlera, Tučňáka, Jokera a Catwoman (tady jako výhradně záporná postava) do jednoho nepřátelského celku funguje na výbornou. Nolanova a Burtonova Batmana obdivuji, ale tohoto….tohoto jsem si asi paradoxně užil nejvíc, přestože filmařských kvalit svých následovníků nedosahuje.

plagát

Aligátoří lidé (1959) 

Plakátové.info: JEJÍ LÍBÁNKY SE ZMĚNILY V HOROROVOU NOČNÍ MůRU!!!___Synopse má sladký nádech správného béčkového hororu: uprostřed novomanželských líbánek muž náhle opustí svojí manželku. Ta ho hledá po celé zemi, až ho vystopuje hluboko na jihu, v sídle jeho rodičů, uprostřed nehostinných bažin. Tam se zjeví krutá pravda – její novomanžel po jistých vědeckých experimentech se mění postupně v….krokodýla!!___Užít si tenhle horor předpokládá tři věci: máte rádi ukecaná dramata, kdy na první větší vzrušení jste nuceni čekat dvě třetiny stopáže. Nepřipadá vám vysloveně blbé, že hlavní postava překračuje v bažinné krajině okaté modely krokodýlů, kteří jen tak plácají čelistmi do vzduchu. A v neposlední řadě – jste divácky tolerantní vůči naivním maskám, které sebou doba přinášela. Pak si tenhle horůrek, solidně produkčně natočený, s vyšším rozpočtem a reálnými exteriéry bažinné krajiny, v klidu vychutnáte. Zdejších průměrných 35% si „Aligátoří lidé“ určitě nezaslouží.

plagát

Obří Behemot (1959) 

Plakátové.info: NEJVĚTŠI VĚC OD STVOŘENÍ SVĚTA!!!___Britská nízkorozpočtová odpověď, či spíše vykrádačka, o 6 roků starší klasiky THE BEAST FROM 20000 FATHOMS. Dějově je to samé v bleděmodrém, co nového také lze vymyslet v tolikrát i ohrané a osvědčené zápletce „radioaktivitou narostlé monstrum se probudilo a útočí na město“, ve filmařině samotné to ale vázne. Zatímco ve stop-motion animaci ústředního monstra se ještě může hrdě srovnávat s Harryhausenovým Rhedosaurem (ale vzhledem k celkově stopáži je hodně málo využitá), celkově triky, i když novější, hodně pokulhávají. Zejména Behemothův útok na dopravní trajekt musel vypadat blbě už v té době, vypadá to podobně, jako když si malé dítě vezme do vany gumové hračky a naráží s nimi do sebe. Zajímavý je ve srovnání střídmý britský přístup, kdy si v boji s ještěrem vystačí s lehce vybavenou domobranou a jednou mini-ponorkou, zatímco Američané nasadili celou po zuby ozbrojenou flotilu, podporovanou ještě letecky. Přestože se nejedná o bůhvíjaký hororový skvost, překvapilo mě zjištění, že i dnes má ´Behemoth´ své jisté místo v programech některých britských TV stanic.

plagát

Den Trifidů (1963) 

Plakátové.info: POZOR PŘED TRIFFIDY….rostou…vědí…chodí….mluví….plíží se….a ZABÍJEJÍ!!!___Lkát nad tím, že starý monster-horror z naivní ´Zlaté éry sci-fi 50 a 60.let´ vykastroval literární předlohu Johna Wyndhama je jako posmívat se Seagalovi, že si nikdy nezahrál Hamleta. Prostě je to úplně zbytečné a kontraproduktivní. Britové i ve skromných podmínkách, kdy za nimi nestálo bohaté studio typu Universal, natočili levný horůrek, který vypadá dražší, než ve skutečnosti byl a i když už některé trikové scény hodně zestárly (pád letadla), o vyslovený průser se nejedná. Masky triffidů jsou na svoji dobu docela fajn a závěr v majákové věži obstojně graduje. Možná, že i k celkem přijatelnému výsledku přispěl i pomocný režisérský dohled legendy studia ´Hammer´ Freddieho Francise, jehož jméno se v titulkách neobjevilo.

plagát

Netvor přichází (1956) 

Plakátové.info: ÚPLNĚ NOVÁ PODVODNÍ VZRUŠENÍ!!! TERROR SE VKRÁDA DO ULIC MĚSTA!!!____Kvalit předchozích dílů CREATURE FROM THE BLACK LAGOON a REVENGE OF THE CREATURE zkušeného matadora Jacka Arnolda pochopitelně nedosahuje, ale ani nijak nepřežvýkává již jednou přežvýkané a jde si sympaticky svou cestou. To zejména nápadem postupné transformace Gill-Mana v Ichtyosapiense - mezistupeň mezi žabím mužem a člověkem, kdy vlivem hlubokých popálenin Gill-Man ztratí schopnost používat žábry a je odkázán pouze na plíce a stává se tak nepoužitelným pro podvodní život. Nechybí již osvědčené atraktivní, v první půli zhusta používané, podvodní záběry, kdy Gill-Mana hraje tehdejší přeborník v potápění Ricou Browning, samozřejmě celý navlečený v uvěřitelné masce a kostýmu. Aby se děj nezvrhl ve fádní zápletku (již v prvním díle s úspěchem použitou) v podobě časové přímky: lov na monstrum-chycení-útěk monstra, tvůrci ho okořenili trošku otřepaným milostným melodramatem hlavních postav, jenž ústí v tragický konec. Poslední minuty, směřující v nevyhnutelnou sebevraždu, jsou asi nejemotivnějším momentem celé série.

plagát

Day the World Ended (1955) 

Plakátové.info: LIDSKÉ EMOCE AŽ NA DŘEŇ!!!…...NAPADENI STVŮROU Z PEKLA!!!!____Rané Cormanovy filmy po výpravné stránce vypadají – jak to nazvat – „sociálně potřebné“ :o). Atomovou „zkázu lidstva“ tu supluje jeden záběr na rozbořený dům, postapokalyptickou atmosféru navozuje pár obláčků umělého kouře, vznášející se v pár záběrech nad krajinou kolem domu. V něm se odehrává drtivá většina děje, s nesourodou skupinkou sedmi přeživších, kterou jejich nepsaný vůdce vtipně nazval „nadějí pro nové lidské pokolení“. Pokud se Corman držel nepsaného pravidla, že „nejvíc se bojíme toho, co není vidět“, tady to moc nefunguje. Těch pár náznaků s detailem na chapadlo monstra s dlouhými drápy moc děsu nebudí a než se cca 10 minut před koncem zjeví celé, jde o poněkud zdlouhavé čekání, kdy z divácké letargie vytrhne maximálně tak temperamentní záporákova přítelkyně a její tanečky před gramofonem, plus vypečené dialogy typu:__ „Vypadá nebezpečně. Měl by být odstraněn- - Ne, Jime. Je pro nás důležité, aby žil. – Proč? – To zatím nevím. Až to budu vědět, tak ti řeknu.“__a PC pařani by mohli zbystřit své sluchadla při starcových zmínkách o svém oslíkovi, kterého pojmenoval „Diablo“ :o) A propos monstrum – zní to až k neuvěření, ale zde ho představuje – podle nákresů jedné z postav – radioaktivním zářením zmutovaná severoamerická veverka ´čipmunk´. Vypadá jako strašák z dětského karnevalu. Má podsaditou lidskou postavu, na hlavě tlustý make-up z moduritu a do něj napíchané dva rohy a špičatá ušiska. Strašidelný není vůbec, ale koukat na něho je prostě žrádýlko :o)

plagát

True Blood: Pravá krv (2008) (seriál) 

´TRUE BLOOD´ potkal stejný osud, jako seriál ´HEROES´. Zahlcenost a přeplácanost. 1.sezóna byla ještě vynikající. Svět lidí i svět upírů ctil pravidla logiky, byl jasně vymezen a jejich prolínání bylo zajímavé a divácky atraktivní. Stejně jako jeho hlavní postavy, ať už šlo třeba o důstojného upíra Billa, přitepleného Lafayetta, na sexu závislého Jasona Stackhouse, či chlapáckého šerifa Bellefleura. 2. a 3.sezóna ještě pokračovaly v jakžtakž snesitelném nastoleném trendu, navíc 3.série přinesla nejzábavnější postavu celého seriálu – výřečného upíra Russella Edgingtona. Jenže počínaje 4.sezónou se tým kolem Alana Balla zcela utrhl ze řetězu a zaplavil seriálový svět bizarními, nesmyslnými dějovými liniemi s ještě bizarnějšími postavičkami, jakoby se snažili vyplnit těch 600 minut jedné řady a nevěděli už, kudy kam. To vše podle vzoru pohádky ´Jak pejsek s kočičkou vařili dort´. Takže po těch všech měňavcích, panterech, vílách s plazmovými paprsky, voodoo příšerách, čarodějnicích, ohnivých duchách a upířích kastách jsem už jenom čekal, kdy se objeví třeba ufouni, nebo se odněkud vyloupne krvežíznivá Godzilla. Když v průběhu 5.sezóny , ve scéně, kdy duch v podobě ohnivého golema pronásledoval kuchaře Terryho, jsem si sám sobě položil otázku: „Co tady v tom rozpohybovaném bizáru ještě dělám?“ a sáhl jsem s chutí a neomylně po tlačítku DELETE.

plagát

Hystéria (2011) 

Vstup volný i pro zaryté puritány, mezi které se naštěstí nepočítám. Nevědět o filmu nic, po přečtení stručného nástinu děje bych se podivoval, co za látku z toho může vylézt a zda mě nečeká nějaká plytká prcičkoidní taškařice, ale omyl! Tohle je veskrze příjemná a vkusná zábava, která nepodceňuje inteligenci svého diváka. Zlehka a zajímavě naťukává dobové reálie a probouzející se boj žen za svá práva a historie vibrátoru je tady vtipným bonusem navíc. Objektivně by to bylo tak na 4*, ale za ten pozitivní pocit, co mi film navodil, lehce nadhodnotím. Nenápadné klenůtky musí člověk podporovat.