Adramelech

Literární předloha Josefa Nesvadby je mnohem působivější a nese jiné morální poselství. Její filmová podoba je radikálně předělaná a tím i zmršená. Předností filmu jsou aspoň herecké výkony. Jedna hvězdička za Brejchovou, jedna za Brodského.

Film je hrozná slátanina, ale dávám jednu hvězdičku za lesby, protože mě přiměl k tomu, abych se nad nimi zamyslel. Nikdy jsem žádnou stoprocentní lesbu neviděl, zatímco bisexuálek jsem viděl poměrně hodně. Dokonce ani moje oblíbená uživatelka Asia_Power, která o sobě na svém profilu píše, že je 99%ní lesba, podle některých názorů neexistuje, nýbrž je pouze něčím multiprofilem. V knihách se lze dočíst o jezinkách, polednicích, klekánicích a jiných ženských bytostech, které jsem v reálu také nikdy neviděl, ale přesto věřím v jejich existenci, ačkoli by se dalo namítnout, že to jsou jen produkty lidové imaginace, stejně jako lesby jsou produktem genderového fantazírování neomarxistů. Bez těch i oněch ženských entit by však svět byl méně poetický, takže jestli neexistují, měly by existovat. Ve filmech bývá k vidění spousta věcí, které se ve skutečném světě nevyskytují, a divák se přeci nerozčiluje, že filmoví tvůrci jsou zaostalí pověrčiví tmáři, když nám ve svých dílech sem tam prezentují nějakou tu vílu nebo mořskou pannu.

Jako příznivec (byť nikoli chovatel) koček nemohu dát méně než tři hvězdičky. Jsou to fakt zajímavé mrchy, to se musí nechat. Doufám, že se dočkáme dalších dílů filmu, konkrétně: Co se psovi honí hlavou, Co se ženské honí hlavou, Co se chlapovi honí hlavou. A to didaktické režijní pojetí, prosím, neměnit, protože je dobré!

Nevím, jak tenhle film přišel ke špatné pověsti. Pravda, je to úlet, ale má přesah a je zábavný. Přitom spousta současných českých filmů je amatérských, hloupých, trapných, nudných, a nikdo se nad tím nepozastavuje, neboť prý je třeba „ocenit snahu“. Tohle v porovnání s nimi oslňuje námětem jak vystřiženým ze života, pronikavým psychologickým vhledem do mentality amerických žen a mužů, oduševnělými a nevyumělkovanými dialogy, civilním a nestrojeným projevem herců, romanticky uchopenými erotickými scénami a hlavně originálním režijním pojetím. Je to pozoruhodné dílo, ať už vzniklo díky rafinovanému tvůrčímu záměru nebo nějakým nedopatřením.

Řekl bych, že na zabití je nejenom nájemník, ale i režisér a scénáristé.

Příběh působí vykonstruovaně, nepravděpodobně a postavy se vesměs chovají jak pitomci, takže scénář se možná opravdu opírá o skutečnou událost. Děj není nijak zvlášť poutavý a je snadno předvídatelný. Několikrát jsem byl v pokušení film vypnout, ale vydržel jsem jej sledovat až do konce, aniž jsem si přitom zdřímnul. Herci se celkem snažili, štěně vlčáka přátelsky vrtělo ohonem, policejní detektiv měla černou pleť, akorát lesba nikde žádná, a přitom jsem si na ně v těch filmech už docela zvyknul. No co se dá dělat. Žádný zázrak to nebyl, ale úplný odpad také ne.

Působivost tohoto filmu je založená hlavně na iluzi autenticity, postavy jsou jako vystřižené z reálného života: pohledná a ukecaná televizní reportérka, komisní policisté, obětaví hasiči, staří senilní manželé, Vietnamka horko-těžko lámající španělštinu (v dabingu češtinu), sedmiletá holčička, která má horečku... Sice se z toho pak vyklubou jenom zombie, ale je to jeden z mála filmů o tomto tématu, který mě docela bavilo sledovat.

Podobný námět jako v Kingově povídce Děti kukuřice, ale ne tak psychologicky vypointovaný a méně elegantně zpracovaný. Prvních cca deset minut, kde se ukazují autentické záběry z koncentračních táborů a válek, by bylo třeba vystřihnout, protože s filmem v podstatě nijak nesouvisejí a působení tohoto hororu nikterak neumocňují. Chování postav místy postrádá logiku. Kdyby chlápek, poté co byl svědkem první akce vražedných harantů, pravdivě informoval manželku a oba by se neprodleně pokusili z ostrova uprchnout, mohli se zachránit. On místo toho bloumá hotelem, sem tam zakopne o mrtvolu, vrtí hlavou nad tím nepořádkem, ale že by možná neměl nechávat manželku samotnou, ho ani nenapadne. Jenže někdy se filmové postavy musí chovat jako tupci, protože jinak by film v důsledku jejich racionálního uvažování a logického jednání předčasně skončil. Filmaři jsou však asi placení podle stopáže natočeného filmu, a proto něco takového nemohou potřebovat. Představuji si, jak José Luis Alcaine povídá Narcisu Ibáñezi Serradorovi: „Cos to do toho scénáře napsal, kámo? Ten chlap se chová jak debil. Na to se nedá koukat.“ A Narcis na to: „Hele, José, jestli si chceš vydělat prachy, tak nekecej a toč. Jak jsem to napsal a jak to zrežíruju, tak to taky bude! Já vím, co dělám.“

Když v zoologické zahradě předhodíte dvouleté dítě lvům, tak bezprostředně na to vypadne v celé ZOO proud. Aspoň ve filmu tomu tak je. Ale nemá smysl, aby si to člověk ověřoval a pak si stěžoval, že do lvího výběhu naházel celé osazenstvo jeslí a proud pořád ne a ne vypadnout; akorát lvi se přežrali. Věci se totiž mají tak, že když v tom nemá prsty Satan, tak k efektu s výpadkem proudu nedochází. Ano, je to Satan, kdo v tomto příběhu ponouká lidi k tomu, aby tropili různou neplechu, jejímž vyšetřováním se pak musí zabývat policie. Dokonce způsobuje i to, že v prostředí, kde je přítomen, nehoří svěcené svíčky, což představuje zajímavý teologický problém. Je toho víc, čím tento snímek diváka překvapí, jako například ukřižovaná kočka, ale další lahůdky už neprozradím. Z pohledu okultismu zde najdeme různé absurdity, ale není to učebnice démonologie, nýbrž mysteriózní film, který by milovníci tohoto žánru neměli přehlédnout.

Na začátku pseudohermetické tlachy, na konci hrdinové šťastně vylezou kanálem. Scénář pod psa! Asi nejsem pro takový film vhodným divákem.