Adramelech

Podle názvu bych čekal, že půjde o film natočený podle románové předlohy píseckého rodáka Richarda Weinera (1884–1937), ale není tomu tak. Filmový příběh je notně přitažený za vlasy, ale na ukrácení dlouhé chvíle postačí. Snad nejlepší hláška se objevuje ve chvíli, kdy se manželka přiznává manželovi, že se živí jako nájemná vražedkyně, protože nic jiného neumí. On na to: „Zabíjení je špatné. Zapiš se do rekvalifikačního kurzu.“ Čistě akademicky by mě zajímalo, jestli nájemné vražedkyně existují i ve skutečnosti. Pokud se u nás na webu referovalo o tom, že někoho takového soudili, tak to vždycky byl muž. A na Slovensku lautr to samé: investigativního novináře Kuciaka s jeho snoubenkou také odprásknul muž. Možná se film snaží bořit staré genderové stereotypy chování a povzbudit ženy, aby se též uplatnily na těchto skvěle honorovaných pracovních pozicích. Trefný komentář: majo0007.

Migrantsko-lesbická agitka. Věru vytříbený kousek neomarxistické propagandy.

Občas dobré hlášky, ale problémy té rodiny mě nezajímaly a dost mě štvalo, jak tam na sebe všichni pořád řvou a hádají se.

Už z anotace mi bylo zřejmé, o čem ten film je a že není určený pro mě. Přesto jsem si jej pustil, abych viděl, jak se kulturistka s tváří chlapa uplatní u eskortní služby, kde si přivydělává, aby mohla nakupovat steroidy, anabolika a jiná svinstva, co do sebe tihle lidé musejí ládovat. Čekal jsem různé úchylárny a dočkal jsem se. Kdo se zajímá o sexuální psychopatologii, ten si přijde na své. Nechci prozrazovat, co je tam všechno k vidění, ale z věcného hlediska je všechno správně, byť někdy ne zcela dotažené k dokonalosti. (Svého času jsem kvůli psaní jedné knihy musel nastudovat příslušnou odbornou literaturu. Je jí spousta, velmi informativní je třeba tato publikace: Arne Hoffmann: Lexikon des Sadomasochismus, Der Inside-Führer zur dunkelen Seite der Erotik: Praktiken und Instrumente, Personen und Institutionen, Literatur und Film, Politik und Philosophie, Berlín 2001.) Přesto bych uvítal, milí filmoví tvůrci, kdybyste příště natočili film o životě tanečnice u tyče, abych mohl lépe pocitově rezonovat.

Film o tom, jak lidem v období covidu začalo hrabat. Vyzdvihnout je třeba realistické zobrazení běžných amerických žen, jež často mají ke štíhlosti daleko. Možná za to může tamější způsob stravování. Obě hlavní hrdinky nejsou vysloveně obézní, ale jsou, abych tak řekl, poněkud oplácané. Koukat se na ně ale celkem dalo, i když český divák je z reálného života zvyklý na krásnější ženské exempláře. Prvních víc než 30 minut mě film nudil, protože se tam prakticky nic nedělo. Aspoň o pár dobrých hlášek to mohl scénárista obohatit, ale asi ho žádné nenapadly. Protože jsem však z recenzí jiných uživatelů věděl, že děj se rozjede až později, tak jsem vydržel, a vskutku, pak už to docela odsejpalo. Kdyby film nebyl tolik postižený fenoménem černé obrazovky, bylo by to na tři hvězdičky.

Anotace filmu zní slibně, ale jeho nízké hodnocení (v tuto chvíli 28 %) poněkud odrazuje. Je však třeba vzít v potaz, že film dosud nehodnotil Pavel1000, který prakticky všem filmům vylepšuje skóre. Podle mého názoru není toto filmové dílo žádný zázrak, ale jako jednorázová oddechovka se dá akceptovat. Uvažuji, co bych na filmu pochválil. V první řadě ten dům. Tam by se, panečku, vešlo knížek! V domku pro hosty bych vybudoval spagyrickou laboratoř nebo ještě lépe magickou oratoř. I když, pokud bych žil v USA, tak bych si tam asi zařídil zbrojnici. Moji pozornost upoutala též ústa stážistky. Má pusu jak stvořenou pro orální sex. Nevím, proč to režiséra nenapadlo a proč v tomto smyslu neupravil dívčinu roli. Kdyby snoubenka toho chlápka dostala mobilem takovou fotku, vyvolalo by to u ní silnější emoční odezvu než fotka polibku a chlápkovi by se hůře vysvětlovalo, že šlo o spontánní aktivitu jeho kolegyně z práce. Také divácké oblibě filmu by to jistě prospělo.

Filmoví tvůrci se pokusili navázat na veleúspěšnou sérii filmů započatou Jurským parkem, ale vůbec se jim to nepovedlo. Scénář je ubohý, animace žalostná, omezený rozpočet je patrný na první pohled. Extrémně nízké hodnocení filmu o něčem vypovídá a komentáře uživatelů to jen podtrhují. Věděl jsem tudíž, do čeho jdu. Hned na začátku filmu se objevuje drobná černovlasá holka s kroužkem v nose. Vypadá jako typické žrádlo pro dinosaura. Předpokládal jsem, že bude sežrána jako první. Vydala by tak na dvě sousta a její nosní kroužek, který by uvíznul dravci mezi zuby, by zvíře znechuceně vyplivlo. Aspoň kdybych psal scénář já, tak by to takhle bylo. Namísto toho... Ale nebudu víc prozrazovat, aby diváci nepřišli o překvapení a mohli žasnout, jak se dá zmršit námět, z nějž by při troše invence mohl vzniknout průměrný nebo i dobrý film.

Děj se odehrává na ostrově Chiloé, který leží kousek od západního pobřeží jihoamerického kontinentu zhruba v polovině chilské „nudle“. Ostrov je pro své klima a přírodní poměry srovnáván s Irskem. Podle toho, co vidíme ve filmu, je tam pořád zataženo nebo prší. Ostrované chodí teple oblečení a indiánky v bederních zástěrkách tam cestovatel rozhodně nespatří. I hlavní hrdinka, mladá indiánská dívka, chodí v jednom kuse navlečená jak mumie. Příběh je situován do doby ke konci 19. století, kdy jej okupují Němci, kteří by indiány nejraději vyhladili. Dost možná četli dílo zakladatele vědeckého rasismu Arthura de Gobineau, podle jehož úsudku patří indiánská rasa k těm nejzdegenerovanějším. S tímto názorem hluboce nesouhlasím. Opírám se přitom o svoji osobní zkušenost. Svého času jsem byl v kontaktu s jednou (mexickou) indiánkou. Slečna byla důkladně obeznámená s latinskoamerickou literaturou, intelektuálně byla na výši a ani po fyzické stránce nevykazovala žádné nedostatky či vady. Zpět k filmu, který má podle anotace pojednávat o indiánské magii. Ta však přichází na pořad až ke konci filmu a zrovna moc tam toho neukázali. Každopádně mi přijde divné, že by se holka tak rychle zaškolila. Bohužel se mi nikdy nedostala do rukou žádná monografická studie o magii chilských indiánů a tento film ji nemůže nahradit ani náhodou.

Film se snaží přiblížit divákovi psychologii homosexuálního pedofila. Naskýtá se otázka, k čemu je tato osvěta dobrá. Zdá se, že LGBT se dotklo svých hranic a narazilo na problém. Homosexualita je dnes propagovaná až do omrzení, ale homosexuální pedofilii zákon pořád ještě zakazuje a trestá. Nelze vyloučit, že v budoucnu dojde k odtrestnění homosexuální pedofilie, protože homosexuály nelze takto diskriminovat donekonečna. Nejdřív je třeba, aby lidé takové chování pochopili a začali je aspoň částečně tolerovat, pak je odtrestnit a dále masivní propagací přesvědčit veřejnost, že je to normální. – Myslím však, že existuje ještě druhá možnost, totiž že v důsledku politických změn ve světě i v Evropě celý ten ideologický balast se všemi svými vymyšlenostmi půjde kopru včetně těch, kdo jej naplánovali, financovali a vědomě aktivně podporovali ve snaze zničit západní civilizaci jak morálně, tak ekonomicky, a poté nastolit NWO.

Já jsem ten film asi nepochopil. Není mi jasné, proč nějaký Vasil z Bulharska emigroval do Španělska. Bulharsko i Španělsko jsou kapitalistické státy a oba jsou členy EU. V Bulharsku v roce 2022 neprobíhala žádná válka a nikde nepadla zmínka o tom, že by Vasil byl v Bulharsku politicky pronásledovaný. Jestli chtěl žít na sociálních dávkách, mohl je přece coby bulharský občan pobírat v Bulharsku, ne? Nebo jsou ve Španělsku vyšší dávky? O jeho kvalifikaci se dozvídáme pouze to, že Vasil umí hrát šachy a bridž. Pro život nic moc, ale kdyby k tomu přidal ještě poker, tak už by to mohlo něco hodit plus k tomu sociální podpora... Ale třeba mu v Bulharsku vadily turecké záchody. Když jsem v roce 1968 navštívil Bulharsko, tak mi vadily docela hodně. Zkrátka o Vasilově motivaci může divák jen spekulovat, k čemuž má dostatek času, zvláště když sleduje, jak se Bulhar ve Španělsku plácá od ničeho k ničemu. Posléze si sežene práci načerno jako kuchař, ale praskne to a je z toho průšvih. A tady, tj. asi v polovině filmu, jsem to vypnul, neboť jsem se už nesnesitelně nudil. – Naskýtá se otázka, jak by se dal vylepšit tak slabý scénář. Možná takto: Vasil je zakuklený monarchista a rád by v Bulharsku obnovil carský režim. Podporu svého plánu získá mezi španělskými radikály, kteří jsou obdivovateli zesnulého generála Franca. Představa monarchofašistické diktatury oběma stranám lahodí. Politický převrat se však nepodaří, protože takový film by dnes nepůsobil dobrým dojmem, a Vasil umírá se slovy bulharské carské hymny na svých vadnoucích rtech: „Всемогъщи прави Боже, / молим, Царя ни пази. / Дай му сили, за да може, / зли поврати да срази.“