Adramelech

Příběh je založený na otřepaném motivu dvojníků a je prošpikovaný notnou dávkou sentimentality. Na Brittany Underwoodovou se sice kouká docela dobře, ale celkový dojem z filmu to nezachránilo.

Nepříliš sofistikovaný, leč přesto koukatelný oddechový akční film. Vzkaz pisateli anotace: Správně se píše syndikát, nikoli sindikát, intelektuále!

Existuje spousta zajímavých osobností, o nichž člověk nikdy neslyšel. Je fajn, že Italové zfilmovali pohnutý životní příběh Letizie Battagliové, této talentované, tvůrčí a odvážné ženy.

Film je zřejmě míněn jako varování gamblerům: Nepřehánějte to, nebo vás herní automat spolkne! Pochválit je třeba výběr tří hlavních hrdinek: bruneta, blondýna a zrzka, všechny bílé pleti. Pěkně jim to v těch plavkách i jiných oblečcích slušelo. Samotný děj filmu je extrémně slaboduchý, ale počítačové hry takové možná bývají. Co já vím, když jsem nikdy žádnou nehrál? Kvůli naprosté nekoukatelnosti příběhu jsem se soustředil na ony tři ženské postavy. Nejlepší mi přišla ta zrzka, ale to by ji museli ukázat celou, abych dal takovému filmu aspoň jednu hvězdičku.

Pěkný katastrofický film, který ocení zvláště diváci trpící klaustrofobií. Aby to nebylo jenom o zaplaveném metru, zakomponovali filmoví tvůrci do děje ještě milostný trojúhelník. To byl dobrý nápad i z důvodu přehlednosti. Některé ženy mají totiž sklon vytvářet milostné víceúhelníky až mnohoúhelníky. Kdyby se v tom manželé takových žen chtěli vyznat, museli by schémata milostných aktivit svých drahých poloviček vymodelovat na počítači.

Knižní předlohu jsem nečetl, ale film je velmi působivý. Připomínám dvě další zázračně zmizelé osady, jejichž příběhy byly rovněž zfilmované: Německá vesnice Gremelshausen, kdysi prý ležící v Durynsku, je staroněmeckým motivem, jež se objevuje v dílech Müllera, Heineho, Uhlanda a dalších. Nejznámější je zpracování v povídce Germelshausen od Friedricha Gerstäckera. Tato vesnice se před dávnými časy propadla do země patrně kvůli kacířství, neboť tamější farář vedl spor s papežem. Jednou za sto let však vystupuje na jediný den na povrch. Hlavním hrdinou povídky je mladý malíř Arnold, který do vesnice náhodou zabloudí právě v takový den. Zamiluje se tam do mladé ženy Gertrudy, která mu vypráví příběh o Gremelshausenu. Mládenec na dívčino naléhání zmizí z vesnice právě včas, aby nebyl pohřben s jejími obyvateli, a zůstává navždy odloučen od své lásky. Téma inspirovalo muzikál Brigadoon a jeho filmovou adaptaci. - - - Kitěž (Китеж) je zmizelé město z ruských legend, které bylo pro zbožnost jeho obyvatel ukryto v jezeře, aby bylo uchráněno před mongolskými nájezdníky. Údajně se nacházelo na místě dnešního jezera Světlojar v Nižněnovgorodské oblasti. Pověst zpracoval Pavel Melnikov v románu V lesích, Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov v opeře Vyprávění o neviditelném městě Kitěži a panně Fevroniji a Werner Herzog v dokumentárním filmu o ruské spiritualitě Glocken aus der Tiefe – Glaube und Aberglaube in Rußland.

Není snadné natočit lykantropický film tak, aby proměna ve vlka nepůsobila komicky. Zde bylo toto téma pojato netradičně. Výsledek je docela slušný a film stojí za shlédnutí. Motiv proměny v dravé zvíře je v lidské imaginaci i nevědomí stále živý, jak ukazuje následující záznam snu. - - - Sen o vakovlčici (v noci z 13. na 14. srpna 2022) - - -     Volá mi nějaká paní a sděluje mi, že její dcera je v hrozném  průšvihu a nutně by potřebovala moji pomoc. Je to neopohanka, praktikuje lykantropii a nějak zůstala ve vlčí podobě. Nemohl bych přijet, nejlépe ihned, a proměnit ji zpátky? Případ mě zaujme a říkám, že jestli je to v rámci Prahy, tak bych se na to přišel mrknout.      Jsem na místě. Očekává mě matka děvčete plus přítel její dcery. Dozvídám, že k proměně došlo za úplňku, no jak jinak, ale žádné podrobnosti neznají. A kdepak tu holku, totiž vlčici mají? Vedou mě do obýváku, abych se na ni podíval. Spatřím tam šelmu. Zvíře je zjevně ve stresu a kňučí. Jenomže to není vlčice, nýbrž vakovlčice. Ptám se, jestli se slečna nezajímala a spiritualitu přírodních národů. Vedou mě k její knihovně. Vidím tam řádku knih v angličtině o australských domorodcích a o severoamerických indiánech. Aha, tak tady asi někdo experimentoval. Navrhuji, že bychom to tak zatím mohli nechat a počkat, jestli účinek kouzla při příštím úplňku neodezní. Jenže holka studuje na gymnáziu a musí chodit do školy. Také nemohou celý měsíc chovat v paneláku vlka. No jo, to fakt asi ne.      Pohladím vakovlčici po hřbetě a zkusmo pronesu jednu magickou formuli. Nic se nestane. Hm, tak takhle jednoduše to nepůjde. Uvažuji, co by se s tím dalo dělat. Nejdřív bych měl purifikovat prostor, nejlépe kuřidlem Impepu, potom na nešťastnici máznout nějaký fluidický kondenzátor a pak vyzkoušet nějaké formule. Ale to bych si musel zajet domů pro věci. Matka říká, že dcera tu má magické propriety, které by se snad daly použít. Hledám ve slečnině magické kuchyni. Je tam sušená šalvěj, ta bude stačit, a nějaké magické oleje nakoupené v prodejnách esoterických potřeb. Na žádném z nich není uvedené složení. Zkusím vybrat něco po čichu. Tak třeba tenhle indiánský kouzelný olej.      Provedu jednoduchý magický obřad a hle, místo vakovlčice tu stojí nahá slečna. Jenomže kouzlo se tak docela nepovedlo. Holka má snědou pleť, indiánské rysy a kolem obou bradavek má vytetované tři kroužky, jak to mívají indiánky z kmene Vičitů. Kromě toho se nehýbe ani nemluví, evidentně není při vědomí. Matka říká, že tahle dívka se její dceři sice podobá, ale není to tak úplně ona. Zeptám se mládence, jestli slečna měla na prsou tetování. To tedy neměla. Kromě toho předtím měla pěkně tvarovaná ňadra, a ne tak legračně špičatá jako teď. Mně však dělá větší starost to, že slečna je naprosto apatická. Vezmu ji za ruku a mluvím na ni. Nereaguje. Všimnu si, že její paže, s níž jsem trochu pohnul, zůstala v poloze, do které jsem ji uvedl. To je jasná katatonie a je to na hospitalizaci. Sakra! Sakra! Uchopím slečnu za paži a druhou rukou jí lehce zatlačím na záda ve snaze přimět ji k chůzi. Kráčí jako náměsíčná. Dovedu ji před zrcadlo a tam ji zastavím. Hledí do zrcadla, ale nezdá se, že by něco viděla.      Napadne mě, že když se narodí dítě, tak ho hned plesknou přes zadek, aby pochopilo, že přešlo z jedné etapy existence do jiné etapy. Neváhám a plesknu slečnu přes zadek. Trochu sebou škubne a její tvář konečně získá nějaký výraz. Holka zírá do zrcadla a okamžik jí trvá, než pochopí, že vidí sebe. Koukne se po svém těle, osahá si prsa a začne nadávat jak špaček, naštěstí česky, takže nebude třeba shánět experta přes indiánské jazyky. Říkám matce, že i takto vypadající dcera je pořád lepší než vakovlčice. Kromě toho jsou dnes příslušníci etnických menšin preferovaní. Kdyby někdy žádala o sociální dávky, bude ji úřednice pokládat za mongoloidní cikánku a nebude ji honit do práce. A její přítel si aspoň v posteli užije trochu exotiky.

Podle mého názoru jedna z nejlepších českých komedií z období normalizace. Pohádkový rámec jí vysloveně prospěl. Pokračování Saxána a Lexikon kouzel je už pouze umělecky slabým a myšlenkově řídkým odvarem z tohoto skvělého filmu. Chcete-li spatřit sešup české porevoluční kinematografie v jeho nejfrapantnější podobě, pusťte si oba jmenované filmy po sobě: 1971 a 2011.

Film ukazuje neutěšený život chudé francouzské rodiny, jež kombinuje příležitostná zaměstnání se sociálními dávkami: moc dětí, málo peněz, hrozí jim vypnutí elektřiny kvůli neplacení účtů, není ani na cigarety... Po úvodním nástinu situace se začne rozvíjet vlastní děj filmu. Patnáctiletá holka ze zmíněné rodiny šlohne rezervní klíče od bytu své kamarádky ze zámožné rodiny, která odjíždí na delší dovolenou. Děvče si chce užít klidu a soukromí v luxusním prostředí. Nejdřív vyžere ledničku a pak se jde vykoupat do vany. V tom se vrátí bratr její kamarádky, který nikam nejel. Zaslechne z koupelny nějaké šplouchání, jde se podívat, co se tam děje, a hle, objeví ve vaně nahou slečnu: v ruce časopis, na uších sluchátka s muzikou se tam s požitkem rozvaluje a chvíli si ani nevšimne, že někdo přišel. Věru ideální příležitost k seznámení, neboť mládenec si o děvčeti může vytvořit komplexní úsudek. Slečna ani moc nezapírá a místo aby tvrdila, že tam přitekla vodovodním kohoutkem, se přizná, že si vypůjčila klíče. Mezi oběma mladými lidmi začne vznikat vztah. Mládenec je plachý introvert, ale slečna je prakticky založená. Kromě toho už v patnácti přišla na chuť pivu a ani kořalka jí není proti mysli. O tom, že kouří cigarety, se snad ani není třeba zmiňovat. Ke cti jí slouží, že nebere drogy. Ale kde by na ně vzala peníze? Film se nedrží klišé, jak chudá holka ke štěstí přišla, nýbrž má otevřený konec. Není to velkolepá freska, spíše jen drobná mozaika, téměř sociologická mikrostudie dotýkající se určitých aspektů života v pozdním kapitalismu. Jedna hvězdička za film jako takový, jedna za koupací scénu.

Proč se Anthony Bourdain oběsil? Protože už to sám se sebou nedokázal vydržet. "Nenajdeš vody, duše bludná, když z tebe, z tebe netryská." (Goethe: Faust)