Trajektt

Tak tu máme jedno z dalších překvapení z Pyrenejského poloostrova ve kterém se setkáme s velkém množstvím mrtvol, které čekají zakopané v zemi pěknou řádku let. Samozřejmě některé jsou čerstvější, ale některé hnijí pod zemí i neskutečných deset let. Příběh začíná nevinným zmizením jedné dívky na které pošle okresní policejní ředitelství jednu ze svých vyšetřovatelek, jelikož v té době má místní buňka četnické stanice mnoho práce s příjezdem papeže do poutního místa všech katolíků s názvem Santiago de Compostela, které sídlí nedaleko tohoto vidláckého města. Poručice Rosa začne vyšetřovat zmizení jedné dívky, ale u místních buranů doslova pohoří, protože jejich buranství je neskutečné, tak začne improvizovat a my se nestačíme divit kolik úchyláků a podivných deviantů nám vyleze ze dna pytle v této malebné galicijské krajině. Taktéž se zdá, že tato hlavní vyšetřovatelka to v hlavě nemá úplně srovnané o čemž se přesvědčíme v překvapivě zamotaném závěru tohoho překvapivě kvalitního seriálu překvapivě z produkce Netflixu. A jsem moc zvědavý, jaké překvapení mě čeká v druhé sérii tohoto vcelku tajemného příběhu ve kterém je všechno jiné než jaké se zdá být. Za milé překvapení a překvapivě kvalitní scénář, který je kvalitně natočen a zahrán dávám překvapivých prozatímních 90%.

Tak jsem zkouknul další příběh, který byl natočený podle skutečné události a ve kterém jde o počáteční lásku jedné mocné bukvice s druhou néé moc mocnou, ale spíš na hlavu nemocnou bukvicí, která mluví víc než je zdrávo a když promluví tak lže až se mu od huby práší. Dokonce bych řekl, že tak trochu trpí Munchhausenovým syndromem a je dosti podobný svému předchůdci baronu Prášilovi a to zejména v jeho bájném lhaní. Oba hlavní protagonisté si prožívají svůj milostný románek až do jednoho krásného dne, kdy se mocná bukvice rozhodne opustit tu nemocnou bukvici a to fakt neměla dělat, protože nemocná bukvice se cítí zhrzená a nenechá si to líbit. Začne ho vydírat a tím pádem té mocné bukvici nezbyde nic jinýho než se jí zbavit. Je to moc složitý na vysvětlování, proto je lepší se na tento přiteplenej počin podívat na vlastní oči, protože občas nevíte, jestli se máte smát anebo brečet a také teda aspoň v mém případě nevíte komu máte fandit, když je to všechno tak krásně přiteplený. Hlavní hrdina, jestli se tomu tak dá vůbec říkat je naoko spořádanej občan, kterej má manželku a dítě a vede liberální stranu ve Spojeném království na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Tento příběh nám vypráví o skandálu, který vyprodukovali tito dva neposední vlezdoprdelkové. Ve třech epizodách této britské minisérie se seznámíme jak to všechno bylo. V prvním díle se seznamujeme s pozadím počátku jejich vztahu. V druhém díle se to přiostřuje a oba dva jsou na ostří nože. A konečně ve třetím díle proběhne soudní proces, kteří bysme mohli nazvat minimálně fraška destiletí. Co se týče hlavních hereckých představitelů, tak mě celkem dost překvapili, hlavně Hugh Grant, který si svou roli snad zkoušel v nějakým gay baru a tu jeho teplou udici jsem mu sežral i s navijákem. Za pobavení a překvapivě kvalitní teplomilné výkony obou hlavních představitelů dávám 90%.

Tento mrazivý příběh, který se odehrává v sovětském pohoří Ural na konci padesátých let a je natočen podle skutečné události, která je zahalena řadou nevysvětlitelných záhad a je taktéž baštou pro konspirační teoretiky. Podíváme se zde na desetičlennou turistickou výpravu, kterou uspořádali mladí studenti do této bohem zapomenuté krajiny a již v prvním díle se dozvíme, že nikdo z této výpravy nepřežil. Už od začátku sledování tohoto seriálu z ruské produkce mě zaujala podmanivá příroda, která skvěle zapadla do tohoto tajuplného příběhu. Tvůrci nám zde předkládají dvě dějové linie, které jsou doplňovány vzpomínkami hlavních účastníků této tragédie. První linií je vyšetřování tohoto případu a druhou linií je příběh viděný očima studentů od začátku až do konce. Musím přiznat, že jsem na tento počin koukal celou dobu s otevřenou hubou a s obdivem k filmařskému umění našich východních sousedů. Už od začátku se mi rozvlnila moje pohovka a nezůstala klidná až do konce. Dokonce jsem si musel dát dávku ruské vodky napíchanou do vodního melounu, aby se mi lépe přemýšlelo. Těch teorií je zde předkládáno tolik, že jsem si udělal bezpočet chybných závěrů. Samozřejmě zde vystupuje vyšetřovací komise s vedoucím ruským agentem Mulderem a jeho kámoškou Scullyovou, která vše řeší z pitevny. Také zde vystupuje mnoho KGBáků, darebáků, ale i sympaťáků. Tato záhada se ve světě proslavila pod názvem „Zánik Ďatlovovy výpravy" a tento snímek pracuje s oficiální verzí vyšetřování. Pro milovníky amerického seriálu Akta X je to určitě příjemným zpestřením konspiračních teorií, kterých je v tomto snímku nespočetně. Ale taktéž musím vyzdvihnout herecké výkony pro mě zcela neznámých herců a hlavně perfektní hudbu hodící se k tomuto žánru. Taktéž přidané hororové prvky spojené s místními legendami a sestřihy masakrů z druhé světové války, které se prolínají tímto příběhem jsou dechberoucí, že ani po zhlédnutí celého seriálu si nebudete jisti s oficiálním uzavřením celé záležitosti, tak jak ho oficiálně prezentovali úřady spojené s tímto vyšetřováním a tak, jak ho vidíme v tomto seriálu. Za milé překvapení a reálné vypodobení doby v sovětském socialismu a za profesiální prací ruských filmařů, kteří tímto počinem klidně můžou konkurovat americkým snímkům tohoto typu dávám zasloužených 100%.

V tomto zajímavém a poučném televizním zpracování se dozvíme mnoho faktů o tom, jak funguje demokracie ve Spojených státech a jak se proti těmto nařízením občané mohou bránit. V tomto případě se jednalo o rozhodnutí federálního soudce Leonarda Sanda, který v osmdesátých letech dvacátého století uzákonil, že se v bílých čtvrtích vystaví sociální byty pro menšinové obyvatelstvo většinou afrického nebo hispánského původu. Místní obyvatelstvo se začalo bouřit z důvodu jejich bezpečnosti a tím nastal kámen úrazu. Byli nespokojeni s jednáním místní samosprávy a tak zvolili jako svého starostu mladého, nezkušeného a kariérního politika, který jim nasliboval hory, doly, ale skutek utek. V tomto městě, které se jmenuje Yonkers a které hraničí s newyorskou chudinskou čtvrtí Bronx žije necelých dvěstě tisíc obyvatel. Na základě svého negativního postoje k příkazu federálního soudu tento mladík vyhrál volby a stal se starostou. Ihned po zvolení obrátil svůj postoj, kterým se prezentoval před svými voliči a začal propagovat výstavbu nových bytů, které měli získat jejich obyvatelé zadarmo. A v tom vidím tu nespravedlnost, protože v kapitalistické společnosti přece nejde zavádět prvky socialismu, kde jednomu něco dáte zadarmo a druhý nato musí celej život makat. Vůdčí demonstrantů zaměřili své demonstrace proti místnímu magistrátu a tím udělali asi největší chybu, jelikož to byl příkaz od soudce Sanda z federálního soudu, tak se místní pobočka KKK měla spíše zaměřit na tohoto soudce a néé na magistrát, který s tím ani nic udělat nemohl, ale to nikoho z těch demonstrujících nenapadlo, protože se nechali vést špatnými lídry jako je to skoro vždy u všech demonstrací a vidíme to bohužel i u nás, kdy banda tupých ovcí demonstruje a ani člověk občas nechápe proti čemu, Tento pohled do duše americké společnosti a vydíráním občanů a upřednostňování menšin vůči celku mi připadal velice poučný a taky mě ujistil, že politika na všech úrovních je fakt svinstvo. Režisér, ale i celkově tvůrci zde ukazují svůj pohled na věc v tomto  černobílém experimentu, kde smíchaj jablka s hruškami a pak čekaj, co se bude dít. Celkem kvalitní herecký výkon podle mě celkem slizkého starosty zde ztvárnil guatemalský herec Oscar Isaac , který přesvědčivě zahrál tohoto egoistického, arogantního starostu, kterému v té době  bylo pouhých dvacet osm let, takže neměl zkušenosti a nedokázal vysvětlit lidem vůbec nic a který kydal hnůj na své oponenty. A jaké ponaučení z toho plyne. Asi mě napadá hlavně to, že stát se rozhodne něco udělat a vůbec se nezajímá o to, co si o tom myslí lidé, kteří v dané oblasti žijí. Tvůrci to natočili jako jednostrannou agitku, kde vidí jen jednu stranu a tu druhou stranu očerňují, což je v dnešním obráceném světě asi už zcela normální. A proto dávám pouhých 70% za tento jednostranný pohled na tuto věc.

Tak to jsem si zase nandal nálož plnou radioaktivního spadu z krásné ukrajinské divočiny v podání anglických všeumělů, kteří rozjeli svoji show založenou na skutečných událostech, které si někteří pamatují do dneška jako by to bylo včera. Po pravdě řečeno z osmdesátek si dobře pamatuji mnoho zážitků, od Depeche Mode až po první setkání s Arnoldem Schwarzeneggerem, tím samozřejmě myslím na filmovém plátně. Ale taktéž si pamatuji černočernej mrak, kterej plul nad naší školou v Kutné Hoře, kde jsme měli zakázáno vycházet, protože je prej z Černobylu. V tý době jsem věděl kulový, co je nějakej Černobyl a spíš mě zajímalo koukání holkám pod sukně anebo co mi to roste za bouli na těle a to nemyslím svaly. Ale, když se na to zpětně podívám, tak to nebezpečí radioaktivity tady fakt bylo, protože Černobyl není zase tak daleko. Určitě ne, co se rychlosti větru týče. Ale zpátky k seriálu, kterej byl moc hezky natočenej a celkem i reálně zahranej. I ty ksichty byly dost podobný skoro našim východním sousedům. Je dobře, že to natočili soudruzi z Velké Británie a ne jejich vzdálení bratranci zpoza americké louže, jelikož ti historičtí převraceči dějin by zase vyměnili bílou za černou a to mě už fakt nebaví. Myslím to tak, že seriál byl sice v koprodukci americké HBO a britské Sky, ale hlavní slovo v něm měli britové a to včetně výběru hlavních rolí, které jsou vybrány především z evropského kontinentu. Samozřejmě, že fakta budou trochu jiná než jsme zde viděli, ale pilíř příběhu zůstal nedotčený. Viděli jsme, jak fungoval státní aparát v bývalém Sovětském Svazu, což samozřejmě tvůrci nemohli vědět, protože složky KGB nebyly nikdy odtajněny, ale věřím tomu, že na nejvyšších místech sovětského politbyra sedělo dost vybraných, ale i vyžraných jedinců, kteří věděli vše o všem, ale vlastně nevěděli nic o ničem a to včetně zaprděnýho mongoloida včele této bandy, takzvanýho vlastizrádce sovětského lidu, kterého všichni znají pod jménem Mikhail Sergejevič Gorbačov. Vidíme zde také mnoho lidských osudů, kteří pomáhali z odklízením a napravováním škod této strašné tragédie, kteří za své hrdinské činy bohužel zaplatili životem. A taktéž se zde mnozí z nás přiučili, co to to jádro a jaderná energetika je a jak vůbec funguje. No prostě, není to žádná sranda, když se něco takovýho stane. Nebylo to poprvý a ani naposled, ale myslím si, že když už se něco takovýho stane, tak se má přiznat barva a ne jako v tomto snímku se držet hesla „ZAPÍRAT, ZAPÍRAT, ZAPÍRAT". Což byla asi největší chyba, protože následky mohly být o hodně menší a nemuselo se rodit tolik mutantů, což se můžeme přesvědčit i v dnešní době, protože tito mutanti žijí všude kolem nás a potkáváme je doslova na každým rohu. A za to můžeme poděkovat bandě nadutých blbců okolo potrefenýho vola se šrapnelem na čele. A ačkoliv tento druh jaderných katastrof nemám rád, tak přesto dávám 90%.

Ono je celkem jedno, jestli se tento příběh stal přesně tak jak byl zfilmován nebo ne. Protože si myslím, že odsuzovat něco v co nevěřím je výsada hlupáků a těch kolem nás žije habaděj. Ono, když na něco nadávám a jsem chytrej jak rádio, tak bych o tom měl aspoň něco vědět. A jelikož většina zdejší populace jsou ateisté a to většinou jen z přesvědčení, že je to moderní. Ale většinou je to kvůli tomu, že ty dané svaté knihy ani nečetli. Já jsem četl i Bibli, tzn. Starý i Nový zákon, pak svatou knihu Islámu tzv. Korán a pak mnoho knih, které byly napsány o Siddharthovi Gautámovi, který byl zakladatelem tzv. buddhismu. Ono nejde ani tak ke kterému náboženství nebo víře se přidáte nebo nepřidáte. Ono jde v první řadě o to, aby se lidé chovali tak, jak se v těch knihách píše. A to je skoro vždy stejné ve všech těchto knihách. A proto jsem také ateista, protože neupřednostňuji žádné z těchto náboženství, ale snažím se chovat, co nejlépe, aby se to slučovalo s takzvaným přírodním kodexem. To je jako nadávat na Hitlera nebo komunismus a neznat  základní knihy jejich ideologie. Já jsem četl i Mein Kampf a taktéž dvě základní knihy tzv. komunismu a to jsou „Komunistický manifest" a „Kapitál" od Karla Marxe a toho druhýho šamšuly. Ono jde o to, že když jste přečetli aspoň tyto knihy, tak vám něco uvízlo v paměti a samozřejmě poznáte, když někdo něco pomlouvá a haní, aniž by o tom cokoliv věděl nebo přečetl. Taktéž poznáte, že ten dotyčnej člověk o tom neví zhola nic, tudíž jeho komentáře jsou zcela bezpředmětné, což jsem se přesvědčil při čtení zdejších komentářů na tento film, kde se mnozí kryploidi ztrapňují svými nejapnými komentáři o problematice o které vůbec nic nevědí. Na tento film se krásně kouká, jelikož v něm vidíme mírně řečeno pohádkový motiv a herci jsou vcelku důvěryhodní, že jim prostě musíte držet palce. Snímek se ani tak moc nezabývá náboženským tématem jako spíš rozkladem rodinné idylky z důvodu smrtelné nemoci. Lokace tohoto snímku byla vybrána opět podle mého gusta. Tentokrát jsme se podívali do amerického Texasu, kde na venkově žije místní komunita spořádaných buranů, kteří chodí pravidelně do kostela a plní si své vidlácké povinnosti. V této komunitě žije bezstarostná pětičlenná rodinka, které se jednoho dne obrátí život naruby kvůli nevyléčitelné nemoci jedné ze tří dcer. A dál už psát nebudu, abych nespoileroval, ale doporučuji všem budoucím divákům, aby se na tento film dívali bez náboženských předsudků a brali ho jako pohádku na dobrou noc. Za zázraky, které se na světě dějí dávám 80%.

Kdo má rád punk a to zejména Sex Pistols, kteří hrají v tomto tragikomickém příběhu nemalou roli, tak mu zaručuji, že se mu tento norský snímek bude líbit. Tento film se odehrává v Norsku v sedmdesátých letech minulého století v rodině tzv. volnomyšlenkářů, kteří se chovají jako jejich nedalecí příbuzní z Ameriky, které můžeme znát pod označením takzvaného hnutí Hippies. Žijou stylem života, který nám silně připomíná socialismus, který jsme zažili ve šťastném Československu let osmdesátých. Vtipné narážky na kapitalismus a vysvětlování potomkům různé svinstva kapitalismu je základní premisou tohoto příběhu. Třeba se ho syn ptá, jestli má Coca-Colu? A otec mu odpoví „Coca-Cola, to je černá krev kapitalismu, tu my nepijem." Tato čtyřčlená tak trošku ujetá rodinka žije svým maloměšťáckým životem až do doby, kdy se stane nešťastná nehoda a všem se zhroutí svět. Mladšího syna se otec vzdá a starší syn tak trošku zvlčí a vzhlédne se v textech a ponuré hudbě anglického punku, který hlásá, že nemáme žádnou budoucnost a že nic nemá smysl. Tímto heslem se řídí a začne se podle něj i chovat. S partičkou stejně smýšlejících kolegů založí punkovou kapelu, začne dělat bordel na ulicích, zhorší se mu prospěch ve škole atd. Nejlepší na tom je, že ho v tom jeho fotřík podporuje a jednou ho také vezme do nudistického tábora mezi nespočet visících šulínů a také nespočet doslova visících někdy až moc vnadných partií ženského těla. Myslí si, že synek pochopí, co to je svoboda a že ho to přivede na správnou cestu. Moc milý příběh s mnoha zábavnými momenty, který mě pohladil po duši a na který se jen tak nezapomíná, hlavně kvůli vykreslení doby kapitalistického Norska sedmdesátých let, ale hlavně také kvůli hereckým výkonům hlavních představitelů, zejména Svena Nordina, kterého jsem si oblíbil především z kriminálního seriálu Wisting, kde si zahrál vyšetřujícího komisaře Williama Wistinga, který má plné ruce práce s dopadením sériových vrahů. Za nevšední zážitek s prosluněného severu dávám zasloužených 90%.

Tak jsem si před nedávnou dobou chtěl stáhnout kriminální drama s Jodie Foster s názvem Úkryt a místo toho jsem si čirou náhodou stáhnul film se stejným názvem, ale úplně jiným obsahem a hereckým obsazením. Tak jsem si sednul před moje domácí kino, připravil jsem si popcorn, coca-colu a další nezbytné ingredience, které potřebujete ke sledování filmů. Konečně jsem si pustil tento film a vidím, že místo filmu s Jodie Foster tam hraje Michael Shannon a že jsem si asi stáhnul jinej film. Představení jsem vypnul a DVD jsem uložil na nějakou dobu do šuplíku. Pak jsem si stáhnul ten pravej film s Jodie Foster a byl jsem celkem zklamán. Oni totiž existují čtyři filmy s tímto názvem a pravděpodobnost, že si stáhnete úplně jinej film je poměrně vysoká, hlavně pro takový trumbery jako jsem já. Včera jsem si prohrabával šuplík kvůli hledání ztracených diplomů z pionýrských táborů, abych si připomněl jakej jsem býval štramák a narazil jsem jsem na toto DVD, které jsem se rozhodl zkouknout. Nečetl jsem si ani obsah, ani recenze na tento počin a nechal film volně běžet, jak zákon káže. Vidíme v něm příběh celkem šťastné rodinky, která se skládá z matky, otce, psa a jejich malé hluchoněmé dcerky. Všechno probíhá v pohodě až do doby kdy otec této rodiny začne vídávat ve snech živé představy děsivých událostí připomínající apokalypsu. Takže z původně rodinného filmu jsme se přesunuli k psychologickému dramatu s hororovými prvky, kdy tento otec rodu, kterej se začne chovat jako vidláckej paranoidní magor a začne si na zahradě budovat protibouřkový bunkr, aby ochránil svou rodinu. Nikdo v jeho okolí ho nechápe a mají ho za blázna, což by se dalo pochopit, jelikož těm buranům kouká zpoza uší seno a piliny. Ale hlavní hrdina si jede ve svým a nehledí na své okolí a na to kdo si co myslí. Až po jednom excesu si uvědomí, že by se mohl mýlit a začíná o své představě pochybovat, že dokonce navštíví psychiatra. Ve snímku se prolínají dva dějové proudy a to zaprvé opravdová realita a za druhé to jsou jeho snové představy při kterých mi občas můj kyblík s popcornem začal bezdůvodně poskakovat tak, že jsem pak zbytek popcornu musel sbírat z podlahy. Jak to skončí psát nebudu, ale z původního nulového napětí a bezstarostné pohody místních buranů až po srdcervoucí houstnoucí atmosféru, která by se dala na konci tohoto snímku krájet a také za skvělé herecké výkony všech hlavních představitelů souhlasím s místním hodnocením 75%.

Moc milej a příjemnej film, kterej jsem si na nedělní podvečer pustil a vůbec toho nelituji, protože věřím, že mnoho lidí zasáhl u srdce a poplakali si u něj. A není se, čemu divit, jelikož i já jsem si u něj taktéž poplakal. A to už je, co říct, jelikož mně jen tak něco nerozhodí a nebrečel jsem ani na konci Titanicu anebo vlastně asi jo, ale to je jedno. Narazil jsem na něj pří projíždění databází sci-fi filmů, které jsem neviděl a vidím tam obrázek slona, tak jsem si ho ihned bez přečtení obsahu stáhnul a vzápětí ihned pustil, protože moje oblíbené zvíře je slon a klokan. A co nevidím, hned na začátku je mi vysvětleno, že to není slon, ale geneticky upravené prasátko obřích rozměrů, které vyrůstá v nádherné přírodě kdesi v Jižní Koreji společně s její nejlepší lidskou kamarádkou Mijou se kterou zažívá nejedno zábavné dobrodružství. Vše vypadalo v pořádku a myslel jsem si, že sleduji příběh dětského přátelství s roztomilým tvorečkem z živočišné říše a že tam bude maximálně zápletka jako z mého oblíbeného dětského seriálu z dětství s názvem Goro, bílý pes. Po půl hodině tohoto dvouhodinového snímku nastal zlom a já jsem zase dostal takovej vztek, že jsem to musel stopnout a naházet do sebe dvě čokoládičky, abych se uklidnil. Dál psát nebudu, abych nepsal spoilery, ale musím podotknout, že toto co dělají nejenom nadnárodní korporace zvířátkům kvůli svému zisku je do nebe volající a také doufám, že fakt existuje karma, která jim umožní v příštím životě se vtělit pomocí tzv. reinkarnace do těla těchto zvířat. Protože dokud budou žít takovéto kreatury, kterým já neříkám lidi, tak žádná lidská instance je nepotrestá. Ale až se dostanou na smrtelnou postel, tak se jim před očima objeví všechny zlé věci, které za celý život udělali a jelikož reinkarnace je založena na zásadách příčiny a jejich následků, tak si myslím, že to mají spočítané tito bohatýři, kteří nemají a nikdy nebudou mít dost, aby byli spokojeni. Pak je tu další věc, kterou jsme mohli vidět v tomto sice fiktivním příběhu, ale položeném na reálném základu a to je to, že existují lidé, kteří proti těmto bastardům bojují většinou nenásilnou formou a z mého pohledu by za to zasloužili minimálně metál, protože většina lidí jsou konzumenti a jsou mezi mentálové, kteří spořádají třeba i pět kilo masa týdně a pak se potěj a smrděj seškvařeným tukem, kterej jim leze i z uší, A dokonce jsem jel jednou na Moravu na brigádu, která spočívala ve sbírání jablek a tam byl chlapík, kterej popojížděl s bednami svým traktůrkem a ten mi dokonce říkal, že si neumí uvařit jídlo bez masa a že dokonce ani jedno nezná. Tak jsem vytasil svoji encyklopedii jídel, kterou mám pečlivě uschovanou v mojí makovici a vyhrkl jsem na něj asi sto jídel, které jdou udělat bez masa. A on tam celou dobu jen tak stál s otevřenou hubou a potil si to svoje sádlo, které přilákalo samozřejmě velké množství masařek a dalšího nepříjemného hmyzu. A takových retardérů žije v našem okolí velké množství a tento film by ani nepochopili, protože na to nemají buňky. Pochybuji, že tento snímek otevře těmto lidem oči, ale jsou mezi námi tací kteří ten rozum v hrsti mají a je to i vidět na zdejším hodnocení a proto já dávám 100%.

Tak jsem se rozhodl napsat o tomto filmu, který považuji za klasiku všech klasik, co se týče akčního žánru s prvky sci-fi a společně s Terminátorem je u mně uveden do zlatého fondu filmů Arnolda Schwarzeneggera z osmdesátých let. Od začátku do konce tohoto snímku vidíme nafouklé svaly tohoto rakouského nosiče těžkých klád a jiných extrémně těžkých břemen, jak se se svýma kámošema z klubu milovníků zbraní a všeobecného zabíjení snaží osvobodit svoje souputníky ze zajateckého tábora. Ale nikdo z nich netušil, že na ně čeká v džungli roztomilej emzák, jehož záliba je v nahánění a posléze zabíjení všeho živého, co mu přijde pod ruku. V loveckém slangu se tomu říká „Headhunter". A tím začíná boj o přežití, ve kterém božský Arnold využije svou přirozenou schopnost orientace a pokusí se zneškodnit tohoto nepředvídatelného soupeře. Užijeme si zde velké množství filmové krve a to jak té lidské, tak i té mimozemské a zejména pocit strachu z neznámého individua s krásně vyčistěnými zuby a řádně upravenými vlasy, které na nás může kdykoliv vybafnout zpoza stromu. Predátor tam kosí své nepřátelé originálními způsoby a bez problémů jako by to byly kuželky na bowlingové dráze. Nádherná romantická destinace místního pralesa nám připraví mnoho překvapení a i když se některým trikům musíme dnes smát, tak v té době, když to běželo v kinech to bylo nadčasové a mnozí z pamětníků potvrdí, že když byli na tomto snímku v kině, tak by se tam v té době dalo napětí krájet. Taktéž mnoho fanoušků tohoto rakouského buldozera začalo navštěvovat kulturistická střediska tzv. posilovny, aby vypadali jako jejich idol. Dokonce jeden blbec za mnou přišel po tom, co tam chodil asi tejden a napnul ruku a říká mi „Hele vole, vypadám jako Predátor, to jsou svaly, to čumíš, co?" Asi ten film nepochopil, protože ve filmu je predátor postava mimozemského zabijáka a néé Arnold. Ale nechal jsem ho přitom, aby se mohl ztrapňovat o dům dál. Za perfektní film plný napětí a akce se sci-fi složkou dávám zasloužených 100%.