Trajektt

I když musím říct, že mi moc americký sitcomy tohoto typu nepřirostly k srdci, tak tento počin narozdíl od jeho úspěšnějšího předchůdce Teorie velkého třesku (TV seriál) (2007) mě fakt prozatím baví a to hlavně z důvodů sledování vývoje této kokotí rodinky, která mi tak trošku tou retrospektivou připomíná jeden báječnej seriál z konce osmdesátých let s názvem Báječná léta (TV seriál) (1988), kde taktéž sledujeme život pubertálních američanů střední třídy a jejich rodin včetně prvních lásek, zklamání ad. V tomto seriálu je rozdíl v tom, že tato švihlá rodinka má mezi sebou asociálního, egoistického chytrolína, který má chodit na základní školu jako jeho stejně staří vrstevníci, ale jelikož jeho inteligence už v raném věku vykazovala značnou anomálii, tak se ho jeho rodiče za přispění pár přátel pokusí přihlásit na vysokou školu ve které se mu daří  a dokonce své spolužáky v lecčems převyšuje a dává jim to pěkně sežrat, jelikož nemá skoro žádnou empatii, tak si tu svojí aroganci ani neuvědomuje, což jsme mohli vidět i v TBBT. Mít takovýho chytrolína doma, tak nevím, nevím asi bych ho občas praštil nějakou tou pánvičkou po hlavě, ať se vzpamatuje a neubližuje samozřejmě nechtěně svému okolí. Ona celá ta jeho rodinka je povedená a zažíváme s ní veselá a zábavná dobrodružství a narozdíl od TBBT mi ten humor a scénky přijdou přirozenější a reálnější a i postavy a jejich ztvárnění je mi sympatičtější a proto po čtvrté sérii dávám zatím něco přes 90%.

Psychopatická policajtka, která se s ničím nemazlí a jde si tvrdě za svou věcí a to doslova i přes mrtvoly se se svým přístupem dostane skoro až do vedoucí pozice ozbrojených složek, kde neotřele každýmu maže med kolem pusy a to vše ve svůj prospěch. V první sérii, která mi přišla o trošku slabší než druhá se seznamujeme s jejím životem, jak rodinným taktéž i pracovním a jak se pomocí svých nekalých praktik propracovala až na vedoucí pozici místního oddělení policie. Do toho je vsunut kriminální případ, který je starý 27 let a ve kterém naše hrdinka hraje nemalou roli a do toho všeho musí řešit případ z dnešní doby. První série mi připadá jako taková mírně nadprůměrná britská kriminálka, kterou bych hodnotil něco přes 70%. V druhé sérii se opět setkáváme se sympatickou policajtkou, která opět povýšila hlavně díky svým nekalým praktikám. Ale případ, který se zde řeší je fakt dobře vymyšlen a ještě lepší na tom je, že paní policajtka, která si doteď dokáže se vším poradit, ať už po dobrým, ale spíš po zlým zde nemá žádné pravomoce, jelikož se jedná o rodinného příslušníka. Ale to by nebyla Bancroftová, aby si nějakou tu cestičku nenašla a tím rozpoutala napínavou podívanou u které vám vlasy budou napětím stát. Dobré herecké výkony pro mě zcela neznámých herců a napínavé příběhy u kterých doufám, že nejsou poslední a že je uvidím ještě v pár stejně napínavých sériích. Za druhou sérii dávám něco přes 100%.

Španělská expanze kvalitních filmových kousků doslova vtrhla do mého pokojíčku a usadila se na několik večerů na obrazovce mého domácího kina. Velice podrobný manuál, jak vykrást nějakou tu banku a odnést si nějaký ty drobný, ať člověk nemusí každodenně vstávat do nějaký tý práce. Hlavně mi to ukázalo na co si dávat pozor a že mi nestačí nějaká ta lopatička a sbíječka, ale hlavně používat mozek a mít náhradní plán, kdyby se něco pos.... Celkem sympatičtí hlavní hrdinové nás přenesou na místa zločinu, kde se samozřejmě to něco pos... a oni se s tím musí vypořádat po svém, většinou díky moudrým radám svého duchovního guru a strůjce veškerého plánu, kterého všichni přezdívají Profesor. Vidíme tam mnoho retrospektivních, někdy i zábavných momentů, jak všechno vzniklo a jak se partička zlodějíčků pojmenovaných po městech setkala. Bohužel musím konstatovat, že někteří mí favoriti a koně, kterým jsem fakt fandil mi tam zkapou a člověk pak musí uronit nějakou tu slzu. Ale také jsou mi tam dvě postavy nesympatické a někdy i odporné svými nelogickými výbuchy. Ty postavy nebudu jmenovat, ale napovím, že svou neloajalitou a výbušným a neprofesionálním chováním ohrožují sebe sama a i ostatní. Zatímco první dvě série byli takové seznamovací a řekl bych někdy až komorní odehrávajíc se na dvou až třech místech. Tak zatím třetí a čtvrtá série byla akčnější a z mého hlediska promakanější až by se dalo říci někdy až srdcervoucí a moc se těším na pátou sérii o které tak trochu tuším, jak skončí, ale možná se pletu a určitě se nechám překvapit. Prozatím po čtyřech zkouknutých sériích dávám něco přes 90%.

Když si lehnete na trávu, zavřete oči a nadechnete se čerstvého vzduchu a k tomu si pustíte lahodnou melodii této skladby a přitom necháte plynout čas jakoby jste nebyl ani v čase a prostoru  a občas ty oči otevřete, aby jste viděli na nebi plynoucí bílá oblaka, která se pohybují rychlostí větru a na které když se jistou dobu soustředíte, tak vidíte různé ornamenty představujíc cokoliv z vaší představivosti. V tu chvíli je vám krásně a říkate si, že ta příroda je opravdu zázračná a jedinečná a nedokážete pochopit „Proč jsou na světě lidé, kteří hlavně pro svůj zisk a pro své hamižné sobectví dokážou dnes a denně tuto krásu ničit a devastovat?" Tento text a melodii k této písni napsal člen kapely Depeche Mode Martin Gore (nar. 1961, Velká Británie), který když tuto skladbu skládal, tak mu šla přímo od srdce, to je vidět. Je známý tím, že je odpůrce aut a jeho největší fobií je automobilová nehoda. Množství lidí nám tuto harmonii s přírodou nechtějí dopřát a dělají vše pro to, aby tu krásu kolem nás obrali doslova až na kost až z ní nic nezbyde, přesně tak jak se zpívá v této skladbě. Svými továrnami, automobilovým průmyslem a dalšími nepotřebnými prkotinami nám berou ten zbytek toho, co nám ještě zůstává a lidi si to neuvědomí to té doby než se budou dusit a plivat krev na potkání. Tak tímto poselstvím se nás chlapci z Britských ostrovů pokusili donutit, aby jsme o tom aspoň přemýšleli než fakt bude pozdě a popřípadě si uvědomili, co jsme vlastně zač my pánové tvorstva, kteří chtějí prostor jen pro sebe a své nedůležité výdobytky moderní doby. V klipu vidíme ničení aut, pálení televize a dalších věcí, které ničí naši přírodu a naši mysl. Tento song byl do této doby předělán 51 hudebními interprety z nichž nejznámější jsou asi němečtí Rammstein, Scooter, Gregorian a pro mě nejpovedenější coververze od německé EBM kapely In Strict Confidence.

Už to tady bylo milionkrát. Přesně tak, takových příběhů ve kterých někdo ztroskotá na pustém ostrově a my sledujeme jeho nebo většinou jejich boj o přežití a zajištění základních potřeb nutných k životu tu bylo mnoho a ještě mnoho bude, protože je to vděčné téma a lidi to zajímá, když je někdo v úzkých neřkuli na dně, celkově řečeno když je na tom někdo hůř než oni, tak to vždycky potěší, co si budeme povídat, hned nás to zahřeje u srdce, že nejsem na jeho či jejich místech a válím se pěkně v teple domova a nemusím se starat o nějakej oheň či jiné základní priority lidského života. Ať už to byl legendární Robinson Crusoe, Tajuplný ostrov, Dva roky prázdnin či v neposlední řadě americký seriál Ztraceni (2004), tak jsme vždy viděli napínavé příběhy hlavních postav těchto filmových počinů. V tomto filmovém zpracování úspěšného prvního románu od anglického spisovatele Williama Goldinga se stejnojmenným názvem si můžeme všimnout, že se liší ve velkém množství detailů narozdíl od knižní předlohy. Pro příklad připomenu vynechání přestřelky letounů nad ostrovem a následující minipříběh anebo také rozhovor chlapců u ohně, kde se baví o seriálu Alf (1986), který vznikl až v druhé polovině osmdesátých let zato tato kniha vyšla jich v letech padesátých. Ale to jsou jen detaily. Koncept a hlavně poselství tohoto příběhu zůstal stejný a to je důležité a výběr dětských herců byl taktéž uspokojivý i když jsem většinu z nich neznal, tak své postavy zahráli poměrně reálně, že se jim to dalo i uvěřil. Důležité je, že z počáteční dětské euforie chlapců, kteří byli šťastni, že nemusí poslouchat žádné dospělácké kecy a rady, co smí a co nesmí se po vniřních neshodách rozdělili na dvě skupiny, v nichž v první skupině zavládl rozum, empatie a celkově smysl pro spravedlnost a sociální cítění, zato v druhé skupině zavládla touha po svobodě a lovecké vášni a poslouchání jednoho vyvoleného, který rozkazuje a trestá. To, co se stane posléze je jen důkazem toho, že každý člověk má v sobě zakodované skryté zlo, které může kdykoliv vylézt na povrch přesně jako to vidíme v tomto snímku. Za mě musím dát po zralé úvaze zasloužených 90%.

Fakt mám radost, že po dlouhé době jsem zase viděl film ve kterém jsem tipnul hlavního viníka této šarády dřív než to bylo řečeno ve filmu a nenechal jsem opít rohlíkem, kterým se mně tvůrci snažili obalamutit během tohoto napínavého vyprávění. První díl jsem neviděl, takže nemůžu hodnotit podobnosti, které se nám zjevují retrospektivně a které jsem v průběhu zcela pochopil, jelikož byli celkem důstojně vysvětleny. Jde o to, že se v jednom švédském lese najde prázdné auto ve kterém jsou stopy krve a majitel auta nikde. Místní lovci, kteří jsou právě na lovu ihned přestanou lovit naháněnou zvěř a začnou hledat pohřešovanou z tohoto auta, protože se všichni znají v tomto zapadlém koutku světa, tak ihned vědí, kdo ta pohřešovaná je. Ze Stockholmu je povolán specialista z oddělením vražd, kterého jsme mohli vidět v prvním díle a který zde jako malý vyrůstal, takže zná místní komunitu. Velitel Policie je jeho vzdálený příbuzný, jelikož si vzal vdovu po jeho bratrovi. Furt mu někdo hází klacky pod nohy, aby nemohl vyřešit tento zapeklitý případ a po nalezení mrtvoly se ho někdo snaží zmást uměle vykonstruovanými důkazy, které nesedí s původními stopami, které vyčmuchal jako starej vlčák s expertizou na vraždy. A proto také náhle zjistí, že je něco shnilého v tomto městě švédském. Dál nebudu spoilerovat, ale musím podotknout, že po dobu celého filmu jsem se kochal krásnou přírodou místní krajiny včetně čarokrásných západů slunce, taktéž vykreslení charakterů hlavních postav bylo obstojné a jejich ztvárnění přítomnými herci bylo taktéž solidní. Jediné, co mi možná trochu vadilo byla zbytečně natahovaná stopáž, ale to se vykompenzovalo díky navrácení mého sherlockovského instinktu, který jsem už dlouho postrádal. Dávám zasloužených 70%.

Není se co divit, že právě v Belgii začali jančit a točit filmy s tímto pro mě nepřijatelným tématem. Odpověď je nasnadě, jelikož ten boom odstartovalo odsouzení Marca Dutrouxe na začátku 21. století, který byl usvědčený sériový vrah a prznitel malých dětí a díky tomu policie společně s mediálním přispěním začala rozkrývat dobře organizovanou bandu těchto pedofilních, deviantních pošuků, kteří bohužel nevymřeli, ale někteří se pomocí internetu a debilních sociálních sítí stáhli do virtuálního světa, kde pobývají v anonymitě dodnes a brousí si drápky na své nové oběti. V tomto naštěstí fiktivním snímku máme jednoho takového slintala, který těch deviací má trošku víc a musím přiznat, že je expertem ve svém oboru a že se na něm ta matka příroda fakt vyřádila, že těm svým bludům dokonce i věří. Už od začátku tohoto příběhu sledujeme příběh nevyrovnaného policisty, který se utápí svými retrospektivními pohledy z dětství, kdy mu zmizel bratr, který se do dnešního dne nenašel a právě asi i kvůli tomuto traumatu se dal k Policii, kde řeší i případy těchto sexuálních delikventů. Jedním z těchto případů je i případ zmizelého malého dítěte, které je bohužel později nalezeno mrtvé a zneužité a tím se mu připomene jeho rána z dětství a začne se chovat jako utrženej ze řetězu. Čím víc se zaplétá do případu tím si je jistější, že to není poslední oběť tohoto morbidního fantoma, kterého jeho známí pedouši přezdívají trol nebo také kousáč. Velice syrovým způsobem vyprávěné a pro někoho možná i nechutné, že chápu některé zdejší slabší jedince, že tento počin ani nedokoukali i když pro mě to byl o dost slabší odvar od německého filmu podle skutečné události s názvem U Zlaté rukavice (2019), kde ten frajer byl taky libovej. Bohužel, taková je realita a musíme si zvykat, že tací podivní jedinci jsou mezi námi a jediné řešení jak tento plevel zničit je, „Pochytat je všechny a naházet je do pytle a dusit, dusit, dusit a zase dusit až změknou, tak je občas zalít troškou vařící vody na konci přidat trošku tymiánu a papriky, mírně osolit. Po hodině strčit do trouby a nechat dopíct až bude křupavá kůrčička, pak vyndat a nejlépe podávat s bramborem". Za tento počin z krajiny kreslených Šmoulů a reportéra Tintina dávám nechutných 90%.

Tak toto je typickej model slasher vyvražďovaček, kterých vidíme v hollywoodských škvárech miliony podobných tohoto druhu. Prostě banda tupých mladých lidí jede kvůli vidině slušného výdělku do lesů, kde mají čtyři dny dělat, co jim jejich velitel a plátce řekne. Ten jejich velitel je tak trochu asociální psychopat a dává jim úkoly nad kterými zůstává rozum stát. Ale celou dobu tato banda drží hubu a krok kvůli vidině nadcházejícího zisku. Samozřejmě, jak už jsme u tohoto druhu hororu zvyklý, tak se v lese a na březích rybníku pohybuje cosi tajemného a nepředvítalného. Tvúrci nás nechali celou dobu dusit napětím, které by se dalo krájet, jelikož to něco začne jednat a hlavním představitelům nezbývá moc času. Dozvíme se i něco o tragické minulosti tohoto místa, ale jinak je to průměrný horor, kterých bylo natočeno habaděj. Nevím, jestli mi byly až natolik sympatické postavy hlavních hrdinů anebo ta čarovná krajina norských lesů. ale je také možné, že mám chorej mozek a nějak to celkově fungovalo tak, že se mi to líbilo a dobře se nato koukalo a proto dávám 70%.

Buenos días, compañeros !!! Tak jsem dokoukal třetí španělský film v rozmezí dvou dnů a zjistil jsem, že začínám trochu šprechtit španělsky. Základní slovíčka jako madre, padre, sakramente, Pedro a mnoho dalších rozumím automaticky bez pomocí slovníčku a nastrčených titulek. Když to takhle půjde dál, tak se ze mně ještě stane  lamač dívčích srdcí Don Juan anebo sympatickej prodejce drog Pablo Escobar. Svojí nově nabytou znalost tohoto libozvučného jazyka jsem si chtěl vyzkoušet hned, jak jsem vyšel z baráku a viděl jsem partičku pětiletejch cikánskejch dětí, jak si hrajou bez dozoru na místním pískovišti. Usmál jsem se na ně a slušně pozdravil „Hola niños" a reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Jeden z vůdců této bandy asi černej Robin Hood zavelel, aby na mně začali házet bábovičky, lopatičky a v jednom případě dokonce i sekyrku. Pak se začali shlukovat a vůdce pronesl „ V jednotě je síla, hrrr, na něj !!!" Zčistajasna začali vyndávat z písku své dobře uložené zbraně nevyjímaje nunčaky, rybičky, dětské kalašnikovy a další povedené dětské zbraně. Jejich gesto jsem včas pochopil a tak jsem vcukuletu hodil mizíka. Asi si musím tu moji španělštinu líp oprášit ve španělském seriálu Papírový dům (Netflix verze) (2017) na který se chystám od zítřka a po zhlédnutí se budu moc zase pochlubit capartům na pískovišti, jak jsem pokročil ve výuce španělštiny, protože si myslím, že jsem měl asi špatný dialekt, takže mi blbě rozuměli. Jinak v tomto filmu, kterej je celej naruby a obráceně jsem si s nadhledem myslel, že scénáristi vymysleli jednoduchou zápletku a celou dobu jsem si naivně myslel, jak všechno vím a že už se ani do konce snímku nemusím dívat, jak to dopadne, jelikož to bylo jasný jako facka. Tuto moji troufalou nadřazenost mi tvůrci v poslední půlhodince hodně rychle vyhnali z hlavy a já jsem na konci jen nevěřícně kroutil hlavou, jak jsem se neskutečně spletl. Celou dobu mě přesvědčovali, jak je to jednoduchá báchorka, ale nakonec se stal opak pravdou a vše bylo srozumitelně vysvětlené a všechny dílky skládačky do sebe perfektně zapadly. Příběh vypadá jednoduše, prostě se jedné noci v márnici ztratí mrtvola ženy a tím začíná koloběh na sebe navazujících událostí, které nemá cenu rozvádět, protože by se spoilerovalo. Akorát podotknu, že v tom nejsou žádní ufouni a nadpřirozeno, ale po dobu celého filmu cítíte jakýsi nádech hororové atmosféry. Jediný, co mi moc nesedlo byl casting a to hlavně v případě hlavního představitele, kterýmu jsem fakt nedržel palce, ale jinak musím dát hodně přes 80%.

V tomto snímku, který se odehrává začátkem osmdesátých let v malém městečku kdesi v prdelákově Pyrenejského poloostrova, kde nic není takové jaké se zdá být se setkáme se dvěma nesourodými policajty, kteří jsou přiděleni z hlavního španělského města Madrid do této končiny, aby vyšetřili zmizení dvou mladistvích, promiskuitních sester. Nejprve se setkají s místními obyvateli, kteří neříkají to, co by měli říkat a nechávají si pravdu pro sebe a tak se tyto dva renegáti španělské policie rozhodnou vyjet kousek za město, kde se můžou kochat rozmanitostí místní fauny a flory a také velkým množstvím opuštěných holobaráků. Poté, co najdou krásně naranžovaná těla dvou místních poletuch, tak začíná souboj s časem než sériový vrah udeří znovu... Zároveň se dozvídáme něco z minulosti těchto dvou policejních floutků a také rozdílných praktik jejich vyšetřování, což se jim málem stane osudné. Dál už nebudu popisovat děj této kriminálky, abych neprozradil pointu tohoto příběhu, ale mile mě překvapilo, že i na jihu Evropy jsou schopni konkurovat svou atmosférou a promakaným příběhem svým bratrancům a sestřenicím z amerického kontinentu a taktéž s neméně povedenými mrazivými příběhy ze severu Evropy. Tvůrci zachovali ráz napínavého příběhu, který má spád a překvapivé zvraty a navíc tomu dodali tajemnost místního pro mě zcela neznámého prostředí a mentalitu lidí, která se určitě odlišuje od zbytku Evropy svou živočišností. Pro mě neznámí herci, vcelku originální námět i když někdo to přirovnává k americkému kriminálnímu seriálu Temný případ (2014), tak se plete, protože to je úplně něco jiného i ten způsob vyprávění je úplně jinej a já dávám za originální punc tohoto příběhu s místním koloritem pro mě neznámých lokalit zasloužených 90%.