JohnCZ

Fajn mood konce devadesátek a snaživé budování atmosféry, ale Stir of Echoes má tu smůlu, že v tomhle období vznikla celá řada výborných mystery thrillerů na které se ani náhodou nechytá. Ve druhé polovině tempo trochu slábne a jako horor to taky moc nefunguje - děsivé to není skoro vůbec. I když je ale pointa od začátku průhledná a hlavní hrdina k ní postupně lineárně dojde, vcelku se mi líbilo ono spojení nadpřirozena a reálného zla. Načrtnutá mytologie mi navíc tak trochu připomněla The Shining a vůbec bych se nezlobil, kdyby v podobném duchu vzniklo nějaké soudobé volné pokračování (však víme s kým).

V prvních 30 minutách neskutečná parodická smršť hlášek, gagů a utahování si nejen ze Supermana ale i z ostatních DC hrdinů. Posléze už to co do humoru trochu zvolní, přichází na řadu taková ta klasika - záporák, budování týmu, akce a nechybí ani trocha emocí v podobě dojemného flashbacku. Po celou dobu se to ale drží v dobrém tempu, s parádními postavami, skutečně vtipnými hláškami, které spíše než na děcka míří na znalce DC komiksů, potažmo jejich adaptací. Příjemné překvapení, té modré je škoda.

Kompletní recast sice nepotěší, ale hodně rychle jsem si na nové herce zvykl. Je to minimalističtější, jak co do hereckých projevů, tak režijně, a celý příběh působí spíše jako delší epizoda klasické televizní kriminálky. Jenže takové té seversky chladné, umírněné a přesto do děje vtahující kriminálky, takže i když to není ani zdaleka taková pecka, jako díl předchozí, pořád je to vlastně dost dobré. Česká stopa potěší a Zdeněk Godla se i nekomediální role k mému překvapení chopil se ctí.

Tak tohle mi absolutně nesedlo a strašně jsem se u toho nudil. Vizuálně na svou dobu sice hravé, rozhodně neotřelé, ale taky velmi poplatné době vzniku a s děsně nesympatickou ústřední dvojicí.

Člověk musí počítat s hodně levnou animací, ale jinak se na to nekouká špatně. Stylizací je to více do původního temného a řádně krvavého Dragon Age než do třetího barevného Inquisition, čemuž odpovídá třeba i samotné Orlais, které je v herním pokračování daleko více stylizované do období renesance, kdežto tady až dystopicky sterilní. Příběhově se to zaměřuje přesně na to náboženské mambo jambo inspirované křesťanstvím, které moc nemusím ani na herní předloze. Samé Andraste a Maker sem, Chantry a Divine tam. Naštěstí je tu i dostatek akce a draci oproti tomu zbytku vypadají parádně. Cassandra mi tu přišla dokonce sympatičtější než v herním pokračování - no nebudu zapírat, že pravděpodobně proto, že tvůrci jaksi zapomněli, v jakém universu jsou, že to není Final Fantasy, a navlékli ji do takového outfitu, aby si divák mohl do mrtě užít všechny ty dramatické nájezdy na odhalená stehna a proklatě krátkou sukni hmpfňmň. Za ty sekance do slabin to za to ale zřejmě stálo.

Příjemně to připomnělo klasické devadesátkové akční thrillery typu Speed a i když to ve finále až taková pecka není a kult z toho asi nebude, je to pořád zábavně intenzivní jízda s jednou fest pěknou akční scénou na jeden záběr.

Nemá to takový rozmach jako Planet Earth a ani to není tak akční jako třeba The Hunt, ale tím, že se dokument zaměřuje na tematicky mnohem užší celek, paradoxně přináší mnohem víc dosud neviděných a ve "velkých" dokumentech jinak opomíjených rostlin a živočichů. Pro mě osobně je i plusem, že přírodu a scenérie konkrétně britských ostrovů miluju, takže mi Wild Isles velmi padli do noty i svým zaměřením. Minimálně poslední díl je fakt mistrovská jízda - úžasně nasnímaná, skvěle sestříhaná i nazvučená. Kameraman Doug Anderson na sebe může být hrdý a to nejen za ty parádní záběry, ale i pro to, co pro ochranu oceánského habitatu ve své domovině dělá.

Přesně takový ten druh filmu, který velmi nepatrnými náznaky a lehkým odváděním pozornosti drží diváka v napětí a v očekávání, kdy se ukáže, co je vlastně špatně. Jednoduché, ale velmi uvěřitelné a civilně zahrané, s pěknou kamerou a v hezkém prostředí kdesi na odlehlém místě na Gran Canaria.

"Why do you always have to suffer?" Střet mezi ochránci přírody a cizími pytláky, který se postupně překlápí ve střet dvou mužů. Šedivé a věčně mlhavé prostředí bažin v deltě italské řeky Pád utváří ponurou atmosféru skoro až východní Evropy, stejně jako chudoba a zmar místních obyvatel, kteří se snaží uživit zakázaným rybolovem. Hrubost a neotesanost místních ochránců a četníků, kteří si zase vyřizují účty hezky po staru z toho pocitově dělají až jakýsi neo-western. Za mě dobrý italský slow-burn s koncem, který sice sám o sobě nijak zvlášť nevybočuje z žánrového klišé, ale nutí zamyslet se nad hlavním hrdinou a nad (ne)pravdivostí slov, která mu chvíli předtím byla řečena.

Komediální, skoro až naivně pohádková variace na Johna Wicka s ženským obsazením, která co do scénáře je sice zoufale nenápaditá, ale svým stylizovaným vizuálem co nabídnout má - minimálně luxusní závěrečnou akční scénu. Karen Gillan se svým roztomilým kukučem se ale na rozdíl od drsňácké Leny Headey do téhle role moc nehodí.