JohnCZ

Many that live deserve death. And some that die deserve life. Can you give it to them? Then do not be too eager to deal out death in judgement. For even the very wise cannot see all ends. Nepřestává mě fascinovat, jak neuvěřitelně rychle ty 3,5 hodiny pokaždé utečou. To, jak intenzivně mě atmosféra Středozemě pokaždé natáhne a pohltí do sebe, i když už znám každou scénu, každý dialog v podstatě zpaměti. A že je i přesto po tolika zhlédnutích stále co objevovat a v každé scéně se skrývá menší či větší odkaz na tolkienovský lore. Peter Jackson dokázal s láskou a péčí stvořit filmový zážitek tak magický, že dodnes nemá ve filmovém světě konkurenci. Ukázkově zadaptoval knižní předlohu mistra Tolkiena, která je už sama o sobě něčím víc, než jen obyčejným fantasy příběhem. Skvělé obsazené, parádně zahrané, vizuálně díky střídmějšímu užití CGI nijak extrémně nestárnoucí. Místy i decentně vtipné, ale zároveň po většinu času nesmírně elegantní, s úctou a respektem pro high fantasy žánr. Obrovský podíl na intenzitě celého zážitku má nebeská hudba Howarda Shore, která ovlivnila můj život a zůstane se mnou stejně jako celý film až do smrti. Trilogie Lord of the Rings je bezesporu milníkem kinematografie a pro mě z osobního hlediska tím nejdůležitějším, tím zásadním dílem, který mě naučil milovat filmy.

I Dvě věže jsou, i přes nepatrně pomalejší rozjezd, naprosto jedinečným filmem. Od samotného počátku parádní build-up, který jednak posouvá postavami promyšleně v ději, zároveň na správných místech flashbackuje a především drží v napětí z nevyhnutelně se blížícího osudového konfliktu se Zlem. Pozornost mezitím udržuje Andy Serkis, jehož schizofrenní souboje mezi Glumem a Sméagolem jsou geniální jak po stránce herectví, tak po stránce kamery, která se příhodně zhoupne vždycky ve chvíli, když se mění řečník. Ve druhé polovině dochází k dlouho očekávané bitvě o Helmův žleb, kterou se i přes ještě relativně menší rozsah nezdráhám označovat jako nejlepší bitvu celé trilogie a zároveň dost možná moji nejoblíbenější filmovou bitvu vůbec. Úvodní napětí ticha před bouří a strach z mnohonásobné přesily, výborně nasnímaná akce, precizní střih, decentně humorné vsuvky a zejména přelety kamerou nad bojištěm, které jsou svou monumentálností pro celou trilogii tak typické a žádné fantasy je dosud nedokázalo nejenže překonat, ale ani se k nim byť jen přiblížit. Scéna, kdy Gandalf na poslední chvíli přivádí do bitvy jezdce Marky, ve mně pokaždé vyvolává silné mrazení. Spontánní emotivní útok Entů na Železný pas v ničem nezaostává a opět, zásadní podíl na tom má nebeská hudba Howarda Shore. A závěrečný dialog Froda se Samem o bitvě dobra se zlem, citující téměř slovo od slova knižní předlohu, je tou dokonalou tečkou a pro mě i zároveň tím nejvíce osobním momentem celého příběhu. ... There's some good in this world, Mr. Frodo...and it's worth fighting for.

I am glad you are here with me. Here at the end of all things, Sam. Příběh všech příběhů. Pokud bych měl vybrat jedno synonymum pro Návrat krále, neváhal bych vybrat slovo dokonalost. Poslední díl trilogie bere nejen to, co máme rádi na fantastice, ale i to, co máme rádi na filmech celkově. V rukou Petera Jacksona tak vznikl zcela ultimátní filmový koktejl, který dodnes nemá ve filmovém světě obdoby. Koktejl, který diváka semele a zcela vyčerpaného vyflusne, jako kdyby právě prožil největší dobrodružství svého života. Návrat krále je čtyřhodinová jízda nabitá hudebně geniálně podbarvenou akcí, přenádhernými efekty, památnými dialogy a v neposlední řadě i ohromně silnými momenty, které v závěru gradují do tak brutálně emocionální smrště, kde si vděčně popláčou i světem ošlehaní chlapi. Peter Jackson dokázal nemožné - natočil poutavé a hodně akční fantasy, vyzdvihl bitvy, které byly v Tolkienově předloze popsány jen tak letmo, ale zároveň zachoval ducha a emocionální sílu knih. Vlastně absolutně nechápu to, jak dokázal tak bravurně ukočírovat závěr, který by v jiném filmu a v jiných rukou působil nechutně kýčovitě. Tady ne, tady si sedlo vše na své místo a právě ten závěr je jedním z hlavních z důvodů, proč je pro mě Pán prstenů příběhem příběhů. Do you remember the Shire, Mr. Frodo? It'll be spring soon and the orchards will be in blossom, and the birds will be nesting in the hazel thicket. And the whistle in the summer barley in the Lower fields. And eating the first of the strawberries with cream. Do you remember the taste of strawberries?

To, co je druhý Terminátor pro terminátoří sérii, tím je i druhý (resp. pátý) Star Wars pro sérii o "hvězdných válkách". Delší, výpravnější, temnější, vtipnější, akčnější, promakanější, vizuálně dokonalý, s lepším scénářem a hereckými výkony a celkově prostě o třídu lepší. Jedna památná scéna střídá druhou a celé je to završeno nejkultovnějším momentem celé ságy: "I'm your father!"

Třetí díl Harryho Pottera je pro mě jedním z nejdůležitějších filmů mého dětství. Na film jsem tehdy (asi v 11 letech) šel v domnění, že jdu na pohádku, podobně jako byla jednička nebo dvojka. Dostal ale něco úplně jiného a díky svým myšlenkám a důrazem na vztahy a pocity si mě naprosto získal. Film obsahuje mnoho památných scén, do paměti se mi vryla zejména scéna rozhovoru mezi Harrym a Lupinem na mostě vedoucím k hradu a k tomu nádherná a, na jinak vcelku mainstreamového Johna Williamse, dost atypická A Window to the Past, z které mi běhá mráz po zádech při každém poslechu. Z mého pohledu se tedy jedná jednoznačně o nejlepší díl série, a díl, který se konečně snaží být i něčím více, než jen efektní filmovou adaptací. Změn oproti knize je mnoho, ale Prisoner of Azkaban je zářným příkladem toho, že je někdy lepší knihu otrocky nepřepisovat - filmu to jen prospělo.

Donnie Darko? What the hell kind of name is that? It's like some sort of superhero or something. --- What makes you think I'm not? Spojení vtipného teenagerského filmu (ale ne komedie!) a mysteriózní sci-fi, jehož děj i po několikátém zhlédnutí uchvacuje svou promyšleností a možnostmi interpretace. Parádní herecké výkony, minimalistická, leč velmi působivá hudba, hypnotická, těžko napodobitelná atmosféra, a hlavně možnost nad filmem přemýšlet dlouhé hodiny. Po každém zhlédnutí objevuji něco, čeho jsem si předtím nevšiml a postupně si dávám všechny střípky dohromady, ale pravdou je, že opravdové kouzlo je v tom, že stále nechápu všechno. Podrobné vysvětlení děje zde. Úryvky z fiktivní knihy Roberty Sparrow "The Philosophy of Time Travel" klíčové pro pochopení filmu zde. Why are you wearing that stupid man suit?

Výživná skoro až hard sci-fi pecka, která z diváka nedělá idiota, skvěle natočená, bravurně zahraná a obohacená o parádní efekty a epickou Zimmerovu hudbu. Ty monstrózní takřka tři hodiny utečou rychleji, jak leckterý 90minutový film a nenudí ani na chviličku především díky propracovanému a nápaditému scénáři. Rozuzlení mohlo být o trošičku méně polopatické, ale po stránce fantazie nemám výhrad. Film roku a jedno z nejlepších sci-fi, co jsem kdy viděl.

Mind-changing experience. Časoprostorový timelapse, který vám zcela změní (rozuměj, rozcupuje) náhled na onu pověstnou základní otázku o životě, vesmíru a vůbec. Boží animace doprovázena úžasnou hudbou a notoricky známými hlasy z populárně-naučných dokumentů. Emoce na maximum, existenční krize zaručena. Kdybych měl vybrat a doporučit jen jedno jediné video o vesmíru, které stojí za to vidět, je to tohle. Ke zhlédnutí zde. O fous slabší, ale stále výborný prequel zde.