JohnCZ

Po skvělé druhé a o něco slabší třetí sérii je čtvrtá řada důkazem, že pokud se i epizodickým seriálem táhne nějaká alespoň trošičku silnější dlouhodobá dějová linie, výsledek je výrazně zajímavější. A podobně jako v druhé řadě, i tady se kvůli rozhodnutím z minulosti začne situace značně komplikovat. Zároveň tato řada přináší více osobních linek a postavy zase o něco více přirostou k srdci, aniž by seriál, tak jako mnoho jiných, postupně upadal do otravné nekonečné soap opery. Pořád tu hrají prim chytré dialogy a interakce, které jsou mnohdy velmi humorné, ale nikdy (no, možná až na pranky s padajícími okny a dveřmi) nepřekročí práh uvěřitelnosti a nespadnou na úroveň samoúčelné komedie. A ač je tento pohled na politiku možná velmi idealistický, zejména kvůli až neuvěřitelně dobráckým postavám, největší síla Západního křídla i přesto tkví v jeho propracovanosti, uvěřitelnosti a vytříbeném writingu. Aaron Sorkin se se seriálem loučí na vrcholu a jsem zvědav, jak si se scénářem poradí jeho následovníci.

Obsahuje nepřímé spoilery! Dlouho jsem netušil, co si o filmu myslet. Divná atmosféra, divné postavy, divná zápletka, ale nakonec spíše v tom dobrém slova smyslu. I když to v sobě ani zdaleka nemá tu tvůrčí "co scéna, to zásadní střípek; co dialog, to kultovní hláška" genialitu v komentářích mnohdy skloňovaného Donnieho Darka a atmosférou je to daleko více poťouchlé a feel-good, nakonec to do sebe zapadne docela pěkně.

Parádní neonový vizuál, slušně krvavé bitky i přestřelky vs. slabší celkové choreo a až neuvěřitelně v rámci žánru klišé příběh, kdy divák přesně od začátku ví, jak to dopadne a kdo bude záporák. Tvůrci se nebáli hlavní hrdinku pořádně dobít a působí tak po celou zranitelně a lidsky, byť je to trochu v rozporu s množstvím padlých protivníků a ne až tak pokročilými pohybovými schopnostmi Mary Elizabeth Winstead. Ale ten celkový audiovizuál mňam.

Mega zajímavý a zároveň nesmírně sympatický dokument o nesmírně sympatických lidech a tématu, o kterém jsem až dodneška neslyšel. A to víc jsem ale zůstal koukat. Xenofobní dezolé by měli vidět povinně, takhle totiž vypadají a takhle se chovají opravdoví Češi. Je to svižně natočené, občas hodně vtipné, občas smutné a to především některými osudy dětí, které následný návrat do Namibie a adaptaci na "mars, kameny, sucho a zlý černý učitelky" psychicky nezvládly. Příběh paní, kterou po vytouženém návratu do Česka nějaký random neomalený xenočecháček nazval "černou kundou", což vedlo k tomu, že se v ní něco pohlo a uvědomila si, že v Česku ten zaslíbený domov už nadále nemá, se taky neposlouchal vůbec dobře. A tím se vracím zpátky k myšlence, že je tohle dokument, který by měli vidět opravdu všichni.

Ukrajinský eastern. Ponurá atmosféra, důkladná práce s mizanscenou, statická kamera a pomalu se odvíjející příběh rodiny z oblasti, kde přestala platit veškerá pravidla a životní jistoty. Po prérii se prohání banditi v podobě tzv. separatistů, militantních pošuků oblečených do ruských uniforem. Linie dotyku je neúprosně hlídána a neexistuje cesta pryč. Jídlo dochází, voda je zkažená. Klondike je sugestivní zpověď lidí v bezvýchodné situaci. Lidí, kteří postupně ztratili kontrolu nad svou půdou, majetkem, budoucností i vlastním životem. Russkij mir v kostce.

Dramat o fucked up teenagerech dostávajících se z vlastních traumat není nikdy dost a obzvláště, když jsou podány takovýmto neokoukaným indie způsobem. Romantická zápletka s Isabelle Fuhrman a Kodiho úzkostlivé noční bloumání chladnými ulicemi mě bavilo o něco víc než undergroundová rebelie, ale po celou dobu se to nese v tak neodolatelně ponuré, ale nikterak přehnaně depresivní atmosféře, a navíc v režii se smyslem pro detail, že jsem to slupnul jak nic.

Snad první věc od Pixaru, která jednoznačně není určena dětem. Zajímavá metafora s vostrou pointou a škoda, že to neskončilo tím temným twistem. Se snahou vysvětlovat a zároveň přinést alespoň nějaký happy end šla pak ta údernost trochu zbytečně do háje.

"Some people, they'll never accept him, but some will and he seems to know how to find the good ones." Není to ani nejinovativnější, ani to není nejvtipnější a rozhodně to není nejakčnější pixarovka, ale právě svou jednoduchostí, pohodovou letní atmosférou a ultimátní přívětivostí je to příjemný návrat k animákům, které měly duši. A krásná animace už je u tohoto studia samozřejmostí.

Zábavná béčková akční střílečka, která si na nic nehraje a osobně mě tím ani vůbec neurážela. Mírné zklamání se dostavilo akorát z velmi neambiciózního konce. Současným okem je zajímavý především setting do válkou sužované Ukrajiny, byť ve filmu situované do blízké budoucnosti, a sledování paralel, se kterými tvůrci dílem náhody dost trefně předpověděli dnešní dění. Svým jednodušším vyzněním to ale působí spíše jako povídka z nějaké antologické série typu Black Mirror než jako plnohodnotný celovečerák.

Kuky už na první pohled dýchne svou kombinací Svěrákovské poetiky a Amanitovského vizuálu a když jsem se z Filmu o filmu dozvěděl, že na Kukym pracoval mj. i tvůrce Samorostu - Jakub Dvorský z Amanita Design - bylo mi hned jasné proč tomu tak je. Je to milé, hezky dětsky hravé, ale zároveň takovým staromilským způsobem, notně odlišným od moderní, akční, dnes již především ryze animované západní produkce. Zároveň umí Kuky i na dětskou pohádku nečekaně potemnět a být celkem syrový. Dějově asi nic, co by vyrazilo dech a hrané sekvence působí celkem nepřirozeně, ale má to hezkou pointu a loutková část, což je drtivá většina filmu, je vizuálně fest vypiplaná a vypadá moc hezky a to nejen na poměry českého filmu. Víc takových neokoukaných projektů!