Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Horor
  • Animovaný

Recenzie (3 579)

plagát

Deviaty život Louisa Draxa (2016) 

Žánrový mišmaš, který chvilku působí jako rodinná komedie, chvíli jako krimi, poté jako del Torovka a ve finále je to docela depka thriller. Jen nevím, jestli je úplně dobře, že jsem hlavní twist z chování postav odhadnul takřka hnedka na začátku filmu (protože to fakt nebylo vůbec těžké) a po zbytek filmu jen čekal jestli a jak se naplní. Přesto mě ale rozuzlení docela uspokojilo.

plagát

Užívaj si, ako sa len dá! (2009) 

Nemůžu si pomoct, ale mě ten Allen prostě nějak nebaví. Nihilistický Larry David a jeho suché hlášky jsou fajn, vlastně jsem se v něm i částečně docela viděl, ale na celovečerák je to trochu málo. Příběhově je to naprosto primitivní, nepříliš uvěřitelné, Evan Rachel Wood, na kterou jsem se těšil nejvíce, tu hrozně přehrává a i toho probourávání čtvrté stěny bylo na můj vkus až přehnaně moc.

plagát

Vivárium (2019) 

Nevím, jestli bylo od distributora zrovna moudré vyspoilovat pointu filmu hnedka v popisku. Ovšem jakkoli se dá film interpretovat i tímto způsobem, daleko více mě bavilo odhalovat jeho záhady v doslovné rovině. Zábavný sci-fi bizárek s dobrými nápady i hereckými výkony, který zprvu spíše baví, ale posléze umí být i zatraceně creepy.

plagát

Králi hôr (2015) 

Kluk z Entrelobos tentokrát netančí s vlky, ale létá s orlem. Vizuálně je to nádherné, některé kamerové hrátky snesou až srovnání se špičkovými BBC Earth dokumenty. S dějovou složkou už to tak slavné není. Ač obsazením je to super, paradoxně to kazí anglický projev a možná i kvůli němu docela nepřirozené herecké výkony, které v kombinaci s místy kýčovitě napsanými dialogy, prostředím rakouských Alp a komisařem Moserem v jedné z hlavních rolí, tak trochu evokují mizerné televizní německé a rakouské seriály. I po stránce zápletky je to velmi přímočaré, ale pravdou je, že sbližování otce se synem na pozadí rodinné tragédie je téma vcelku vděčné.

plagát

Mezi vlky (2011) 

Dobrodružná pohádka skutečným příběhem asi opravdu jen lehce inspirovaná, která na mě jak výpravou, tak režií a kamerou působila filmařsky spíše televizním dojmem, občas až na hraně hallmarkovského kýče, ale mající velkou výhodu v krásné přírodě a líbivé hudbě.

plagát

15:17 Paríž (2018) 

Dokumentární look, který koresponduje s volbou obsadit do hlavních rolí skutečnou trojici hrdinů, působí sice zajímavě a byť se jedná o příběh bezesporu zajímavý, nejsem si úplně jistý, jestli bylo nutné o něm v takovéto podobě natočit celý film. I když jsou kluci celkem sympaťáci, jejich dětství je ohraná nuda, následná cesta po Evropě taky úplně neohromí, navíc to kazí občasné náboženské kydy, a to zásadní se odehraje až v posledních, i když nutno podotknout vcelku adrenalinových, 15 minutách.

plagát

Príšerne nahlas a neuveriteľne blízko (2011) 

Problém tohoto filmu je ten, že ač se strašně snaží a ten silnej příběh má pro to všechny předpoklady, tak mě prostě nejenže nechytl za srdce, ale nakonec ani pořádně neoslovil svým dějem. Postavy, zejména ten malej sebestřednej něcojakolehceautistický kluk, jsou děsně afektované a nesnesitelné, ústřední záhada hodně rychle přestane diváka zajímat, protože scénář se tak podivně stáčí různými nezajímavými směry, že nedokáže pořádně držet tempo. Za zmínku stojí parádní Desplatova hudba, která alespoň z toho závěrečného smíření vytáhla nějaké funkční emoce.

plagát

(1998) 

Nepřímé spoilery! Matematika coby univerzální jazyk vesmíru mě vždycky fascinovala, i když na ní nemám buňky. Pi v tomto ohledu zprvu působilo nesmírně zajímavě, ale ve finále je to spíše film, kde vítězí forma nad obsahem a nějakého objevování všehomíra jsem se dočkal spíše jen v náznacích a ve zjištění, že člověk není stvořen k tomu vědět všechno (což je koneckonců i celá závěrečná pointa). Černobílý vysokokontrastní vizuál a nekompromisní režie ale umí efektivně vyvolat úzkost prakticky z ničeho a oči se z toho spouštěly jen těžko.

plagát

Po strnisku bosý (2017) 

Slice of life z české vesnice z období Protektorátu. Dobře zahrané, dobře natočené. Poetiku a trefný milý humor střídá spíše rodinné drama, které je stále sympatické, ale oproti Obecné škole o poznání obyčejnější.

plagát

Obecná škola (1991) 

Úžasně nostalgická retro atmosféra v kombinaci s neopakovatelnou svěrákovskou poetikou vykouzlila tělem i duší český film, který pobaví, potěší, předá i pár trefných a příjemně nevtíravým způsobem podaných pouček. Naší zemi by bylo hej, kdyby ta poválečná realita byla skutečně taková, jak si ji postavy ve filmu představují. "Ta největší strana musí mít pořád strach, že se to přehoupne a v příštích volbách už nebude největší. Nemám pravdu? Voni by se komunisti jinak začali strašně naparovat a nebylo by s nima k vydržení. Voni dokážou bejt i panovační. My jsme slované, pane učiteli, ale západní, západní! U nás žádná diktatura nemá živnou půdu, to je proti přirozenosti národa, nemám pravdu?"