JohnCZ

"Kradete kufry a cizí území." Když pominu tuhle kultovní scénu a hlášku, která je dnes opět zase velmi aktuální, tak je to prostě hodně fajn film od začátku do konce. Sympatický, s lehkou režií a typicky svěrákovsky hravými dialogy.

Je zvláštní sledovat člověka, který působí, jako kdyby už dávno prožil celý život, přesto v těle 17-leté dívky. Výjimeční lidé v sobě často mívají takovou zvláštní těžko popsatelnou jiskru, obzvláště pokud si prošli něčím zlým. A tuhle jiskru, která má potenciál strhnout davy, má v sobě i Malála. Silný příběh, s citem podaný, poctivě sestříhaný, podpořený hezkými animovanými sekvencemi a hudbou Thomase Newmana.

Režisérka tohohle filmu ale opravdu nesnáší chlapy, co? :) Škoda, že do mužského pokolení nekope zábavněji. I navzdory krátké stopáži jsem měl pocit, že Jolt trvá tři hodiny. Dějově naprostá tuctovka, chybí tomu tempo, vtipné to taky moc není a i ta akce, i když je jí málo, je fakt špatná. Kate Beckinsale na tuhle roli působila už trochu přestárle a, i když stále vypadá na svůj věk k světu, z pohybového hlediska toho předvedla minimum.

Fakt škoda toho brutálně školáckého konce, protože do té doby to byl libově natočený horůrek za pár šupů, který i přes svou levnost, mírnou zastaralost a množství klišé uměl na některých místech řádně kopnout do vrtule a pořádně napnout.

Po skvělé druhé a o něco slabší třetí sérii je čtvrtá řada důkazem, že pokud se i epizodickým seriálem táhne nějaká alespoň trošičku silnější dlouhodobá dějová linie, výsledek je výrazně zajímavější. A podobně jako v druhé řadě, i tady se kvůli rozhodnutím z minulosti začne situace značně komplikovat. Zároveň tato řada přináší více osobních linek a postavy zase o něco více přirostou k srdci, aniž by seriál, tak jako mnoho jiných, postupně upadal do otravné nekonečné soap opery. Pořád tu hrají prim chytré dialogy a interakce, které jsou mnohdy velmi humorné, ale nikdy (no, možná až na pranky s padajícími okny a dveřmi) nepřekročí práh uvěřitelnosti a nespadnou na úroveň samoúčelné komedie. A ač je tento pohled na politiku možná velmi idealistický, zejména kvůli až neuvěřitelně dobráckým postavám, největší síla Západního křídla i přesto tkví v jeho propracovanosti, uvěřitelnosti a vytříbeném writingu. Aaron Sorkin se se seriálem loučí na vrcholu a jsem zvědav, jak si se scénářem poradí jeho následovníci.

Obsahuje nepřímé spoilery! Dlouho jsem netušil, co si o filmu myslet. Divná atmosféra, divné postavy, divná zápletka, ale nakonec spíše v tom dobrém slova smyslu. I když to v sobě ani zdaleka nemá tu tvůrčí "co scéna, to zásadní střípek; co dialog, to kultovní hláška" genialitu v komentářích mnohdy skloňovaného Donnieho Darka a atmosférou je to daleko více poťouchlé a feel-good, nakonec to do sebe zapadne docela pěkně.

Parádní neonový vizuál, slušně krvavé bitky i přestřelky vs. slabší celkové choreo a až neuvěřitelně v rámci žánru klišé příběh, kdy divák přesně od začátku ví, jak to dopadne a kdo bude záporák. Tvůrci se nebáli hlavní hrdinku pořádně dobít a působí tak po celou zranitelně a lidsky, byť je to trochu v rozporu s množstvím padlých protivníků a ne až tak pokročilými pohybovými schopnostmi Mary Elizabeth Winstead. Ale ten celkový audiovizuál mňam.

Mega zajímavý a zároveň nesmírně sympatický dokument o nesmírně sympatických lidech a tématu, o kterém jsem až dodneška neslyšel. A to víc jsem ale zůstal koukat. Xenofobní dezolé by měli vidět povinně, takhle totiž vypadají a takhle se chovají opravdoví Češi. Je to svižně natočené, občas hodně vtipné, občas smutné a to především některými osudy dětí, které následný návrat do Namibie a adaptaci na "mars, kameny, sucho a zlý černý učitelky" psychicky nezvládly. Příběh paní, kterou po vytouženém návratu do Česka nějaký random neomalený xenočecháček nazval "černou kundou", což vedlo k tomu, že se v ní něco pohlo a uvědomila si, že v Česku ten zaslíbený domov už nadále nemá, se taky neposlouchal vůbec dobře. A tím se vracím zpátky k myšlence, že je tohle dokument, který by měli vidět opravdu všichni.

Ukrajinský eastern. Ponurá atmosféra, důkladná práce s mizanscenou, statická kamera a pomalu se odvíjející příběh rodiny z oblasti, kde přestala platit veškerá pravidla a životní jistoty. Po prérii se prohání banditi v podobě tzv. separatistů, militantních pošuků oblečených do ruských uniforem. Linie dotyku je neúprosně hlídána a neexistuje cesta pryč. Jídlo dochází, voda je zkažená. Klondike je sugestivní zpověď lidí v bezvýchodné situaci. Lidí, kteří postupně ztratili kontrolu nad svou půdou, majetkem, budoucností i vlastním životem. Russkij mir v kostce.

Dramat o fucked up teenagerech dostávajících se z vlastních traumat není nikdy dost a obzvláště, když jsou podány takovýmto neokoukaným indie způsobem. Romantická zápletka s Isabelle Fuhrman a Kodiho úzkostlivé noční bloumání chladnými ulicemi mě bavilo o něco víc než undergroundová rebelie, ale po celou dobu se to nese v tak neodolatelně ponuré, ale nikterak přehnaně depresivní atmosféře, a navíc v režii se smyslem pro detail, že jsem to slupnul jak nic.