Deverant

Warner Bros. chtěli mít Rolling Stones verzi beatlovské A Hard Day's Night. Cammel a Roeg to viděli trochu jinak. Hodně jinak. Vznikl temný, odkazy nabitý, experimentální film. Psychedelická gangsterka. Gangsterská psychedelie.

Skvostně bizarní komiksová podívaná. Tak by vypadala Xenofontova Anabasis jako automatová vymlacovačka.

Film je občas takový rotřesený a bezkrevný, ale vcelku to není tak špatné. Dobře to shrnuje závěrečná honička auta s letadlem (tedy na zemi): na jednu stranu zajímavý a dobrý nápad, na druhou je to poněkud absurdní a nevěrohodné.

Náladou a jistým odstupem od "Ich-formového" vyprávění (Bobovi komentáře) mi Drugstore Cowboy připomínal Burroughsova Feťáka (a starý William Lee si také ve filmu zahrál závislého kněze), který je sice daleko syrovější a zcela se obejde bez ženských postav, feťáckou každodennost však zobrazuje stejně bezprostředně. Když k tomu připočtu typicky Burroughsovké promluvy, které vede kněz Tom (Burroughs si je ostatně napsal sám), nemohu nedat pět hvězd.

Můj výsledný dojem je, že kdyby tam nehrál Robert De Niro, spánku bych nevyhnul.

Manželství, ponížení a Sacher-Masoch. Ze Sacher-Masochova Severina von Kusiemski se stává krásná Séverine Serizy. Ta je stejně jako její mužský předobraz vlečena svou touhou po ponížení (na otázku proč to vlastně dělá odpovídá prostě "Já nevím. Nemohu si pomoci"), jež vyniká zvláště v kontrastu s jedním klientem podniku Madame Anais, slavným gynekologem, který chce mít nad svým ponížením dokonalou kontrolu, a v případě kdy není vše jak si představuje přechází z podřízenosti k rozkazům. Fascinující je i postava "libertina" Hussona ("Já narozdíl od vás mám své zásady.") ztvárněná Michelem Piccolim.

Úspěšný pokus o převedení surrealistické metody (protože surrealismus je zásadně metodický) na filmové plátno.A ten čas..: "Il était une fois... Huit ans aprés . Pers trois heures du matin... Seize ans avant . Au printemps...."

"With the help of the Devil, I bet we’ll make it."

Rozhodně je to, jak už tu kdosi poznamenal, film o intelektuálech pro intelektuály. Komu je cizí univerzitní prostředí (a francouzské intelektuální klima zvlášť), tomu bude asi cizí i tento film. Protože to je právě mřížka s níž postavy přistupují ke svému životu, i když problémy, které se snaží řešit jsou asi stejné, jako u kohokoli jiného. Film mi svým způsobem připomínal Fowlesova Daniela Martina, a ano, i já jsem si zpočátku říkal, že těch sto sedmdesát osm minut je trochu moc. Ale podobně jako u Fowlesova románu, je přes občasné mělčiny (které se ale nevyhýbají ani kratším snímkům) stále co říkat.

Kdyby ten film měl pouze tu komediální část ve stylu "co to tu páchne" víc než tři hvězdy by si nezasloužil. Ale například okamžik, kdy místní kapitán průmyslu s gustem oznamuje veliteli policie, že bude propuštěn, načež ten mu řekne "Bobe, spal jsem s tvojí ženou. Třikrát." je dokonalý. A scény, kdy si Caroline a Lloyd všechno řeknou na rovinu je snad pro tenhle film škoda.