kuboj

Feel-good nad katarzí : 1. Komplexů macho maskulinity a parodie Schwarzenegger & Stalone filmů 80. let (otec a voják Markus), včetně toho, jak hluboce je zakořeněná i mezi nerdy/geeky. 2. Filmů dojímajících se nad "propojeností" všeho se vším ala Kieszowlského Náhoda nebo Butterfly effect.

Pěkný, hlavně v tom, jak film lavíruje mezi schematismem toho, jak je vystavěnej a nejednoznačností toho, co chce říct. Schematismus výstavby tak slouží spíš jako ilustrace všech stran diskuze s nejasným závěrem, kterej spočívá v tom, že rurální USA se musí změnit a frakování zemního plynu může nebo nemusí být cesta, protože má svoje jasný pro i proti. Nakolik je idyla americkýho venkova pořád součástí národní identity, tne tahle úvaha nad tím, jak vypadá a jakou má budoucnost, do živýho. Jenom škoda konce, kde se musí každá korporace ukázat jako zlá a ovládající všechny detaily našich životů prostřednictvím konspirací a manipulací, za který by se nemusel stydět bondovskej zlosyn nebo zednářská lóže. /.../ Taky je teda možný číst to jako příběh napravenýho cynika, ale to pak není moc zajímavý a film to neustále podvrací.

Rodinný film má skvěle našlápnuto: tlumený emoce a absence introspekce umožňujou sympatizovat a prožívat film s kteroukoli z postav, včetně psa rodiny. Problém je, že aby to bylo skutečně možný, bylo by třeba 1. dotáhnout aspoň některý komplikace příběhu a konflikty mezi postavama o krok až dva dál tak, aby k tomu byla nějaká látka, 2. přitlačit s výrazností zobrazení: absence introspekce nemusí být sterilita.