Réžia:
Marco BellocchioKamera:
Vladan RadovičHudba:
Nicola PiovaniHrajú:
Pierfrancesco Favino, Luigi Lo Cascio, Maria Fernanda Cândido, Alessio Praticò, Fausto Russo Alesi, Fabrizio Ferracane, Patrick Simons, Paolo La Bruna (viac)Obsahy(1)
Osemdesiate roky v Taliansku. Klany sicílskej mafie medzi sebou neľútostne bojujú o moc. Vláda si so situáciou nevie poradiť, kým sa neobjaví prvý zradca. Tommaso Buscetta spraví doposiaľ nemysliteľné. Poruší prísahu, popíše praktiky najväčšej mafiánskej organizácie Cosa Nostra a pomôže sudcovi Falconemu dostať stovky ich príslušníkov za mreže. Čoskoro sa ale začne schyľovať k tvrdej pomste. (ASFK)
(viac)Videá (11)
Recenzie (76)
Opět jsem si potvrdil, že životopisný film je asi nejnudnější žánr. Sledovat osudy Tommase Buscetty mě těžce nebavilo, ten film je úmorně dlouhý, nesmyslně zahlcený postavami, a povětšinou se tam nic neděje. Některé momenty jsou velmi silné, ale jako celek mi to přišlo strašně nepřehledné a nezáživné. Škoda, od filmu od Aerofilms jsem měl větší očekávání (Pierfrancesco Favino na mě navíc před lety udělal dojem ve filmu Suburra a možná pod vlivem toho jsem trochu mylně myslel, že První zrádce bude něco podobného). ()
Snáď jediné, čo by som tomuto filmu vyčítal, je fakt, že sa scenár nesnaží vykresliť Buscettu v negatívnom svetle a všetkému, čo by ho mohlo ukázať v očiach diváka ako sviňu, sa skrátka vyhýba. Nie žeby som to nutne k vychutnaniu Prvého zradcu potreboval, ale film tak mohol byť ešte lepší. Expozícia sa odohráva v Riu, neskôr sa presúvame na taliansku pôdu a na viaceré súdy, pričom tieto procesy sú nakrútené vskutku vzrušujúco a vidieť mafošov v klietkach, kedy vypovedá hlavný svedok, respektíve "prvý zradca" k nim chrbtom, je skrátka veľké potešenie. Nedá sa povedať, že tie dve a pol hodiny utečú ako voda, rozhodne sa ale film nevlečie a fanúšikovia žánru si ho patrične vychutnajú. Fanúšikovia politika Andreottiho nech radšej zostanú doma... ()
Že lze prostor kina pro sledování kinematografie něčím nahradit? Ani v nejmenším – jinak by byl divák před začátkem vlastního filmu ochuzen o upoutávku na jiný film: v tomto případě reklama na film „Tenkrát podruhé“ (v orig. „La belle époque“), v němž důchodci vytvoří zážitková agentura ve filmovém studiu svět sedmdesátých let, aby zde mohl prožít svoji první lásku… Také je prokázáno, že Alzheimerova choroba se u starších lidí nejlépe zastavuje jejich umístěním do dobových kulis, původního nábytku jejich mládí, exponováním s jejich vzpomínkami atd… Bellocchio sice ve svém věku jako autor logicky ztratil mnohé ze svého uměleckého ikonoklasmu a formálních invencí, ale nejen, že je stále nad úrovní běžné konvenční kinematografie, kam tento film spadá co do kategorie, ale zároveň funguje jako Bellochiova historická pocta italské filmové belle époque: směs poliziotteschi a italských angažovaných politicko-policejních thrillerů, v rámci nichž stvořil Bellochio jeden ze svých slavných filmů, „Aféra z titulní stránky“ z r. 1972. Italové dodnes dokazují, že americké filmy umějí v Evropě nejlépe oni. ()
Tohle je vážně hodně zvláštně natočeno. Sice chápu, že vysvětlit celou Cosa Nostru je náročné a obzvlášť ve scénách u soudu, kde se vyjadřuje každý jednotlivě. Nicméně i tak je to delší než by bylo třeba. Je tam dle mého názoru také spousta zbytečných scén. Mě osobně zaujaly nejvíce ty scény ze soudní síně, ale celkově to je lepší průměr. ()
První zrádce ukazuje přesvědčivě, proč určité látky mizí z filmové nabídky a přesouvají se pod křídla televizních společností. Marco Bellocchio se sice snaží, ale zachytit adekvátním způsobem soupeření mafiánských klanů a válku Cosa Nostry proti státnímu aparátu v časovém úseku dlouhém bezmála dvě dekády v jediném snímku není uspokojivým způsobem možné. Většina vysoce zajímavých postav se filmem jen mihne, důležité události se odbývají ve zkratce. Na hlavní postavu pohlíží scénárista se zjevnou empatií, jakkoliv jeho spolupráce s justicí byla účelová. Jeho protivníci jsou líčeni jako ukázková monstra (což nepochybně byla), Bucettovým pestrým rejstříkem a krví za nehty se ale snímek zabývá jen okrajově, vlastně až v samotném závěru. Jedno zhlédnutí je v pohodě, ale vracet se k filmu nemá smysl. Celkový dojem: 60 %. ()
Galéria (41)
Zaujímavosti (1)
- Film Itálie vyslala do soutěže o Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film. (JoranProvenzano)
Reklama