Prvý zradca

Rozhodně není film pro každého, ale fanoušek realistických mafiánských filmů bude nadšen. Stejně tak já. Zprvu mi vadila „VHS“ kamera, ale nakonec jsem ocenil její dokumentární ráz. V první části mírný chaos mezi postavami a útržkovitá snaha vylíčit důvody a atmosféru, které vedly k „první zradě“. Vše do sebe začne zapadat v druhé části u soudu. Přes někdy dlouhé dialogy nesmírně zajímavá pasáž. Závěr místy napínavý, místy doplňující poslední střípky mozaiky. Vše do sebe zapadne nakonec. Z místy nesourodých pasáží vznikne vyladěný celek. Přes velkou stopáž jsem se nenudil ani vteřinu. 4,5* (11.02.2020)

Italské, skutečné, mafiánské, legendární, otřesné, děsivé. Dobrý italský film o italských mýtech, která existují. Cosa Nostra. Krásná vyprávění, ale občasné zvraty časů, míst a osob byly dost matoucí a únavné. Film byl dlouhý a konec zbytečně natahovaný. Pierfrancesco Favino hrál skvěle. ..obávám se, že dovolená po Sicílii nás čeká.. (24.11.2019)

Že lze prostor kina pro sledování kinematografie něčím nahradit? Ani v nejmenším – jinak by byl divák před začátkem vlastního filmu ochuzen o upoutávku na jiný film: v tomto případě reklama na film „Tenkrát podruhé“ (v orig. „La belle époque“), v němž důchodci vytvoří zážitková agentura ve filmovém studiu svět sedmdesátých let, aby zde mohl prožít svoji první lásku… Také je prokázáno, že Alzheimerova choroba se u starších lidí nejlépe zastavuje jejich umístěním do dobových kulis, původního nábytku jejich mládí, exponováním s jejich vzpomínkami atd… Bellocchio sice ve svém věku jako autor logicky ztratil mnohé ze svého uměleckého ikonoklasmu a formálních invencí, ale nejen, že je stále nad úrovní běžné konvenční kinematografie, kam tento film spadá co do kategorie, ale zároveň funguje jako Bellochiova historická pocta italské filmové belle époque: směs poliziotteschi a italských angažovaných politicko-policejních thrillerů, v rámci nichž stvořil Bellochio jeden ze svých slavných filmů, „Aféra z titulní stránky“ z r. 1972. Italové dodnes dokazují, že americké filmy umějí v Evropě nejlépe oni. (09.12.2019)

Pokud máte obličej jako Robert de Niro, Joe Pesci, Chazz Palminteri, nebo jako v tomto případě Pierfrancesco Favino, mafiánský film už je z poloviny hotový. Tentokrát velice rychle vyeskaloval a následně se houpal na vlnách střídajícího tempa a občas z psychologicko-kriminálního dramatu sklouzl k čiré (nevím, jak moc chtěné) komedii při scénách u soudu, který Italové nazývají Maxiprocesso. I když Buscetta by neměl být vykreslován až takto s neskrývanými sympatiemi, tak za mě hodně dobrý, tohle je kinematografie. (14.10.2023)

Fajn rekonstrukce velké události italské historie. Jejich spleť mafií je vděčné divácké téma a pozorování různorodých hereckých kreací postav mafiánských bosů je pro milovníky dramat a thrillerů žůžo. Proto škoda, že tady jako kdyby chyběla první třetina 3-hodinového filmu, protože o postavách, které se propírají v druhém plánu, nic moc nevíme. Většina mafiánů, které hlavní postava napráská a pak na ně koukáme u soudu (či jinde), jsou spíše panáčkama na odstřel a jejich osobní vztah k Buscettovi, čím konkrétně si spolu prošli, je nám neznámý. Mimo tento handicap, který třeba některým divákům vadit nebude, je to filmařina řemeslně na úrovni a s výborným Pierfrancescem Favinem. Já ale dávám jasně přednost třeba sice fiktivní, ale cinematičtější, atmosferičtější a dramatičtější Subuřře. [Cannes] (24.05.2019)