progression

Pokračování nezapomenutelné ságy rodu Corleonů. Jeden z mála případů kdy pokračování úspěšného filmu se minimálně vyrovná originálu. Ústřední úlohu Marlon Branda přebírá neméně vynikající Al Pacino, kterému zdatně sekundují Robert De Niro, Diane Keaton, Talia Shire i další. Na hudbu Nina Roty, která stejně jako v první části výstižně dotváří atmosféru celého děje i prolínání časových rovin příběhu se nedá jen tak zapomenout. Zrovna tak jako na otázku zda je lepší filmové ztvárnění knižní předlohy nebo původní knižní předloha. Ve většině případů filmové verze kvalitních knižních předloh za originálem "pokulhávají", což v tomto případě ani zdaleka neplatí a hodnocení i význam filmového díla to samozřejmě zhodnocuje a povyšuje.

O tomto geniálním mafiánském dramatu rodiny Corleonů podle knižní předlohy Maria Puza už bylo všechno napsáno ... Perfektní znázornění dobové atmosféry, skvělá hudba, vynikající herecké výkony hlavních představitelů, kterým vévodí nezapomenutelný Marlon Brando. Přes všechny superlativy u mne v této "mafiánské" tématice stejně těsně na body vede Leoneho legendární sága "Tenkrát v Americe".

Tak jsem si po letech zase zopakoval skvělý Vondrákův dokument o Bulatu Okudžavovi. Perfektní skladba dokumentu, která se Vondrákovi moc povedla. Okudžavovy texty a hudba jsou samozřejmě na prvním místě, ale celý dokument je perfektně vyvážen. Unikátní živé záběry z brněnského koncertu v roce 1995, jeho nejznámější písně v podání našich interpretů (od Hany Hegerové a Jarka Nohavici přes Vladimíra Mertu a Boba Frídla k Martinu Dvořákovi a Jiřímu Vondrákovi), autentické záběry ze setkání s Okudžavou na jeho "autorské dače", záběry z Arbatu podmalované jeho hudbou i zajímavé vysvětlení uspořádání brněnského a pražského koncertu, což byly poslední dvě vystoupení Bulata Okudžavy, nadčasového autora a interpreta s neuvěřitelným charismatem. Vondrákova interpretace Okudžavovy "Písně o modrém balonku" je nezapomenutelná, což platí o celém dokumentu. Pro "folkaře" je toto dílo opravdu povinnost.

Výborný hudební životopisný film z doby počátků rokenrolu. Životní příběh mladého chlapce s mexickými kořeny Ricarda Valenzuely alias Ritchieho Valense se soustřeďuje jak na rodinné vztahy i prostředí, ve kterém vyrůstal, tak samozřejmě především na složku hudební. Ve filmu zazní spousta zajímavých písní té doby, pro mne víceméně neznámí herci se svých rolí zhostili výborně a uvěřitelně. Pro Lou Diamonda Phillipse je to asi jedna z rolí životních, i když tak úplně věkově hlavní postavě neodpovídá. Ale ve filmové historii to není poprvé ani naposled. Skladbu La Bamba asi zná skoro každý, jméno Ritchie Valens zase spíše málokdo. Aby se ty "počty" alespoň trošku srovnaly, není nic lepšího než zhlédnout toto povedené dílo. I když Valensova kariéra bohužel netrvala moc dlouho, to co všechno dokázal je ve filmu znázorněno strhujícím způsobem.

Výborné drama podle skutečného příběhu. Dramatický příběh z malého hornického městečka o "vzorech" popisující velice zajímavou formou nejenom vztah otec-syn, ale i to, že pokud si myslíme, že něco má smysl, tak bychom se měli snažit pro to udělat všechno a neztrácet naději. Příběh "amatérských raketových konstruktérů" dokáže po celou dobu zaujmout i díky dobrému vyvážení scén dramatických, humorných i těch k zamyšlení. Hlavní tíha celého filmu leží na ústřední herecké dvojici Jake Gyllenhaal a Chris Cooper, kteří se rolí zhostili na výbornou, hodně zajímavá je i postava Laury Dern. Přesto, že vyvrcholení příběhu je dost předvídatelné, věta "Werner von Braun je významná osobnost, ale není to můj vzor" mne docela dostala ...

Legendární filmový přepis jednoho z nejvýznamnějších muzikálů minulého století "Hair" od Miloše Formana a kameramana Miroslava Ondříčka. Výborné herecké, pěvecké i taneční výkony, perfektní popis ústředních postav, jejich vývoj i vývoj jejich pocitů a vztahů. Celý příběh graduje do významného poselství - kritiky a obžaloby maloměšťácké lhostejnosti, konzervatismu, ale především strhujícím způsobem znázorněným "odsouzením války ve Vietnamu" způsobem, jaký (asi) dokáže jen Čech a Miloš Forman v jedné osobě. Závěrečné vysoce emotivní scény pochodujícího Bergera spolu s dalšími vojáky (na smrt) do trupu letadla i epilog na hřbitově rámované ústředními melodiemi muzikálu se nezapomenutelně zaryjí do paměti a asi jen málokoho nechají úplně lhostejného.

Skvělý dokument o osobnosti, která předběhla dobu. Nejenom v tom osmašedesátém, ale také v té době "novější". Geniální básník a písničkář, který pokaždé "viděl" hodně dopředu a svým nezapomenutelným způsobem dokázal komentovat a glosovat minulost, současnost i budoucnost. Díky tomu měl a má hodně svých fanoušků, ale na druhé straně protože dokázal trefně popsat nejenom to, co se mu líbí, ale také to, co se mu nelíbí a měl ten dar, že "bohužel" viděl i do budoucnosti, množina lidí, kterým "viděl do karet", se také požehnaně rozrůstala a stále rozrůstá. Krystyna Krauze natočila výborný dokument, ale je trošku s podivem, že se o natočení tohoto ryze českého námětu "nervali" tvůrci čeští a daleko dříve. Možná že odpověď je trošku skryta v té poslední větě režisérky : "Čím to je, že ty nejlepší české osobnosti mají vždycky ten nejlepší ohlas v cizině ?" ... Bohužel někdy zapomínáme docela rychle a proto takovéto snímky mají ohromný význam. Jsem docela zvědav, "kolik vody" uteče než se tento snímek dostane do veřejnoprávní TV (v rozumný vysílací čas) a tím pádem k většímu okruhu diváků. Na druhou stranu není tak úplně od věci otázka, kolik z těchto diváků pak raději přepne na některý z nekonečných seriálů či Babovřesky nebo Kameňák 4, 5, 6, 7 ....

Možná nejsilnější film z doby normalizace. Je dost velkým paradoxem, že takovýto silný příběh "musela" natočit polská režisérka ve spolupráci s HBO. Dalším paradoxem je to, že film vzniknul až v roce 2013, a že místo HBO tehdy nezaujala televize "veřejnoprávní". Chápu, že o peníze jde vždycky až v první řadě, o koláče sledovanosti v té druhé, "společenskou objednávku" už si v současné době ani netroufnu posuzovat ... Každopádně děkuji moc režisérce A. Hollandové, že se do projektu pustila a Štěpánu Hulíkovi za výborný scénář, který je inspirován skutečnými událostmi i reálnými postavami. Kromě postavy Jana Palacha jsou ve středu pozornosti jeho blízcí, a to hlavně dvě ústřední ženské postavy : matka ve skvělém podání Jaroslavy Pokorné a advokátka Dagmar Burešová v podání Táni Pauhofové, která sice do filmové postavy ne úplně odpovídala věkem, ale své role se zhostila taktéž na výbornou, její postavu jen tak lehce zapomenout nelze. Celá tehdejší doba je díky režisérce a jejímu filmovému pohledu znázorněna dost realisticky až z toho místy hodně moc mrazí ... Určitě jsou ve filmu (ať už vědomě či podvědomě) použity její vlastní zkušenosti z té doby, kdy u nás studovala. Její filmová výpověď je nesmírně působivá, a je jen velká škoda, že tento významný film se ani zdaleka nedostal a nedostává k takovému počtu diváků, které by si zasloužil. Jsme bohužel národ, který umí docela rychle zapomínat a proto by vůbec neškodilo si některé starší zkušenosti stále připomínat.

Nezapomenutelné dílo Jiřího Menzela podle pábitelské předlohy Bohumila Hrabala. Překrásný popis lidských příběhů z Kerska v podání špičkových herců. Nejenom o tom zda kance se zelím, či šípkovou omáčkou, skvělý popis "českých lidiček" i jejich povah a především námět k přemýšlení jací skutečně jsme ... Z hereckých výkonů jako obvykle vyniká Rudolf Hrušínský, ale zdaleka nejenom on, v hereckých úlohách se objeví i režiséři František Vláčil jako "myslivec - kmet" a Jiři Krejčík v roli "klobásožrouta", jednou z životních rolí Jaromíra Hanzlíka je pan Leli. No, nekupte to ...

Historický film z ne až tak dávné minulosti. Zajímavá zápletka, blížící se 2. světová válka a nově korunovaný koktající panovník. Nevím co všechno je přesně podle historie a co je upraveno eventuálně pro vyznění filmu přikrášleno, každopádně zaujme jak téma, tak především herecký koncert ústřední trojice (Rush, Firth, Bonham Carter), kteří mají na úspěchu filmu lví podíl. Vývoj vztahu mezi panovníkem a "obyčejným" logopedem je znázorněn poutavou formou od počáteční vzájemné nedůvěry až po navázání pevného pouta a maximální důvěry, která nakonec (i díky maximální psychické podpoře královy ženy) dokáže překonat zdánlivě nepřekonatelné bariéry. Závěrečná scéna projevu před celým národem je velmi působivá. Nádherně je znázorněna i postava a povaha královy ženy - budoucí královny matky. Není divu, že zcela oprávněně patřila mezi nejoblíbenější z celé královské rodiny a byla celým národem respektována a milována i v hodně pokročilém věku právě pro to "lidské" a "lidové" vystupování.