progression

Už jsem viděl vícero zfilmovaných verzí Hugova románu. Některé lepší, jiné horší. Ale pro mne ta absolutně nejlepší verze je tato a obávám se, že i přes další budoucí "remaky" to tak i zůstane. Nějak už si tu postavu Jeana Valjeana s někým jiným než Jeanem Gabinem nedokážu představit. Tento legendární herec mne snad nikdy nezklamal a tento jeho "filmový majstrštyk" byl současně jedním z mých prvních setkání s Jeanem Gabinem a tím pádem ho mám zarytý "zatraceně hluboko". A nutno dodat, že Gabin si zdaleka "neukradl" celý film pro sebe, nezapomenutelní byli rovněž Bourvil a Bernard Blier i představitelky Cosette a Fantiny.

Legendární americký western, který jen málokdo nezná, málokdo ho viděl méně než třikrát a asi málokdo ho hodnotil záporně. Skvělé herecké výkony, dramatický i poetický vývoj příběhu a skvělá hudba, která toto nezapomenutelné filmové dílo ještě více zhodnocuje. Tak mne ale napadla taková "rouhačská" a hypotetická myšlenka a námět k zamyšlení. Kdyby pár let před tím Akira Kurosawa nezfilmoval geniálním způsobem starou legendu o sedmi samurajích, s největší pravděpodobností by asi nevzniklo ani kultovní Sturgesovo dílo. A jakým způsobem by se v tom případě odvíjely herecké kariéry většiny ústředních hereckých představitelů :-? Jestli mne paměť neklame, tak v té době byl víceméně známý tak akorát Yul Brynner ... No raději to nebudu překombinovávat a poděkuji za skvělé zážitky jak Kurosawovi, tak i Sturgesovi a za skvělé herecké výkony i celé kariéry všem ostatním..

Legendární Kurosawovo dílo, jeden z jeho nejlepších a nejznámějších filmů, jeden z nejvýznamnějších filmů japonské kinematografie. Je pravda, že jde o předchůdce Sturgesových Sedmi statečných, filmu, který jen málokdo nezná, protože je reprízován (alespoň v evropském či americkém měřítkku) více než často. Tenhle filmový japonský předchůdce a originál opravdu stojí za to a určitě je pravda, že nebýt jeho, těžko by vznikl i Sturgesův remake, který i díky celosvětově známějším hercům i zasazení do amerického prostředí možná nezaslouženě "slíznul" velkou část smetany, která patřila tomuto originálu. Já si netroufnu oba filmy srovnávat - oba jsou vynikající a oba patří k legendárním. Je pravdou, že v tehdejší době nebyl zdaleka tak velký "boom" asijské kinematografie, který nastal až později, takže se mohlo stát, že (alespoň co se týče popularity) v tomto případě "žák" přerostl "učitele" ... Ale současně platí i to, že "tento učitel" patří a vždy bude patřit mezi největší režisérské legendy všech dob.

Tak trochu neprávem pozapomenutý filmový klenot ze zlaté éry československé kinematografie. Možná nejoriginálnější domácí film, který (filmově) podstatně předběhl dobu (podobně jako třeba "Zemanovy verneovky"). Když jsem ho před mnoha lety viděl poprvé, odcházel jsem z kina tak trošku "groggy", protože to byla nezvyklá "makačka na bednu" a divákovi chvilku trvalo, než si zvyknul a plně pochopil geniální ideu Lipského s Macourkem. Některé z geniálních dialogů mi zpočátku unikly, ale při brzké repríze už zabraly a člověk se královsky bavil od začátku až do konce (tedy přesněji řečeno od konce k začátku). Nezvyklý děj pozpátku, vypravěč a glosátor v nezapomenutelném podání Vladimíra Menšíka, ale hlavně neskutečně vymyšlené geniální dialogy pozpátku opravdu nepřetržitě trénovaly bránice diváků neskutečným způsobem. Po nějaké době film z distribuce nenápadně zmizel (asi bylo v trezoru ještě místo) a po pravdě jsem si na tento film vzpomněl až po letech, když jsem viděl "Podivuhodný příběh Benjamina Buttona". Fincherův film je výborný a originální, ale pominu-li samozřejmý vývoj i možnosti a technické prostředky pozdější kinematografie, v geniálnosti nápadů (obzvláště toho sestavování originálních a maximálně vtipných dialogů) v určitém slova smyslu za nadčasovým Lipského a Macourkovým nápadem stejně pokulhává. No prostě geniální "české ručičky a hlavně hlavičky".

Jedno z nejlepších soudních dramat světové kinematografie, které se Normanu Jewisonovi obzvláště povedlo. Hodně silné a nadčasové téma, občas odlehčované vtipnými hláškami a situacemi vrcholí nezapomenutelným závěrečným monologem mladého právníka Kirklanda ve strhujícím podání Al Pacina (oskarovou nominací naprosto oprávněně oceněném). Dvě (nikoliv nepodstatné) vady na kráse jsou, že Pacino za tenhle výkon tu sošku opravdu nedostal a hlavně to, že skutečnost se bohužel od ideálů dost liší, což bylo, je a bude a lze si jen přát, aby se ta realita k ideálům alespoň trošku přibližovala, nikoliv vzdalovala ....

Strhující válečné drama o holocaustu pod taktovkou Stevena Spielberga. Vynikající ústřední představitelé (obzvláště Neeson, Fiennes a Kingsley). Na jednu stranu krutě krásný a dojemný film, na druhou stranu zdrcující obžaloba nacistických zločinů. Na téma holocaustu bylo natočeno velké množství (a hodně kvalitních) filmů, ale Schindler's List je pouze jeden. Monumentální filmové dílo, které asi nebude nikdy zapomenuto, zrovna tak jako by nikdy nemělo být zapomenuto jak téma, které tento film drsně krásným způsobem divákovi přináší, tak i jeho významné poselství pro současné i budoucí generace. A na tom hodnocení nic nemění ani to, že Oskar Schindler asi nebyl zdaleka jen tak "černobílý", jak by se z celkového Spielbergova ztvárnění "skutečných událostí" mohlo zdát.

Jeden z nejlepších českých filmů inspirovaný zážitky z dětství. Vynikající herecké obsazení včetně přirozených a přesvědčivých dětských představitelů. Přesto, že film se odehrává v nelehké poválečné době je nesmírně poetický a díky velkému množství již zlidovělých hlášek a situací neuvěřitelně zábavný a optimistický. Při každém shlédnutí opravdu pohladí na duši a současně nabízí i dostatek podnětů k zamyšlení přesně ve Svěrákově slohu. Také třeba o tom, jak je to s tím skutečným hrdinstvím. Na jméno, vizáž i přesvědčivé vystupování Igora Hnízda asi žádný divák nikdy nezapomene. Ta role asi byla opravdu psána v Čechách "znovuobjevenému" Janu Třískovi přímo na tělo a to tak, že výborně a samozřejmě patří k jeho nejlepším a pro diváky je asi tou úplně nejlepší a nejznámější. Menší ale velice výraznou rolí se zaskví i Rudolf Hrušínský já jsem ho snad průměrně či špatně ani nikdy zahrát neviděl ("rodiče, kteří chtějí vidět idiota, nechť se dostaví do ředitelny"). Výborný a rovněž nezapomenutelný Zdeněk Svěrák, Libuše Šafránková, Bolek Polívka a mnoho dalších. Obená škola je a ještě dlouho bude dílo, které vždy znovu potěší a "pozvedne" třeba zrovna blbou náladu. Prostě takový náš "filmový životabudič". Podobně jako třeba Menzelovy/Hrabalovy "Slavnosti sněženek" či Formanovo "Hoří má panenko". Potěší, osvěží, ale také nenápadně nutí k zamyšlení ,,,

Skvělý Matt Damon s Benem Affleckem jako herci, ale ještě o třídu výše jako scénáristé. Neuvěřitelné, že se jim podařil při debutu takovýhle "majstrštyk", ale scénáristická zlatá soška byla naprosto zasloužená. Vynikající role pro Robina Williamse. Přes nezapomenutelného Damona v ústřední roli Robin Williams strhává pozornost neustále na sebe, kdykoliv se objeví na plátně. Ale stejně mi tak trošku vrtá hlavou, jestli jeho role neměla tak tošku předlohu v Juddu Hirschovi v Redfordově režisérském debutu "Obyčejní lidé". Ale nebudu řešit mé dohady a půjdu se raději věnovat dámě ....

Legendární Lumetovo soudní drama odehrávající se v jedné místnosti. Díky brilantnímu scénáři a strhujícím hereckým výkonům, kterým vévodí Henry Fonda a neztratí se ani Jiří Voskovec, se divák ani chvilku nenudí a tento filmový skvost lze oprávněně zařadit mezi klenoty světové kinematografie. Příběh nejenom o tom jakým způsobem se lze postavit názorům a mínění většiny, když je člověk schopen svými argumenty (obzvláště pokud-li má o správnosti názoru té většiny silné pochybnosti) toto mínění regulérním způsobem zpochybnit a zvrátit. Ale současně také o tom, že charismatický a inteligentní jedinec může to mínění změnit (zmanipulovat) bez ohledu na to, zda je ono mínění správné či nesprávné. A i v tomto významu jde o velice silné poselství filmu a tím pádem i spoustu námětů k zamyšlení.

Legendární filmový přepis Šabachovy knižní předlohy odehrávající se na konci šedesátých let, v době, která nebyla zdaleka tak "veselá" jak by se z celkového vyznění filmu i díky velkému množství komických i tragikomických situací a "hlášek" mohlo zdát. Perfektní výběr a hlavně herecké výkony ústředních představitelů tří generací, kterým vévodí Jiří Kodet ve své možná životní, ale každopádně divácky nejznámější roli, humorná nadsázka a skvělé prolínání scén tragikomických, vážnějších i nostalgických a skvělý hudební doprovod vedly k tomu, že toto "tragikomické drama z oné podivné doby" se stalo jedním z divácky nejúspěšnějších filmů současnosti. To se Janu Hřebejkovi i díky Petru Šabachovi, Petru Jarchovskému a dalším opravdu povedlo.