progression

Volné pokračování příběhu ústřední dvojice z "Před úsvitem" a "Před soumrakem", které režisér Linklater natočil opět po devíti letech tentokrát v Řecku. Podle mne nedosahuje kvalit první a především druhé části. Přesto v celkovém souhrnu opravdu vyjímečné dílo s geniálním scénářem a skvělými dialogy, perfektně vystihujícími pocity i postupný vývoj ústředních postav. Ten nápad vystavět scénář na třech epizodách oddělených devíti lety, a aby nepřestal diváky bavit, se scénáristovi, režisérovi (i hlavním představitelům, kteří se na scénáři významně podíleli) povedl na výbornou. Myslím, že se ho na výbornou zhostili i Ethan Hawke a především Julie Delpy, kteří se dost pravděpodobně s celým projektemi i svými postavami více než ztotožnili, což bylo koneckonců moc dobře vidět. Tak mne napadlo, jestli nás náhodou v roce 2022 režisér Linklater nepřekvapí ještě jednou a jestli ten původní záměr a scénář nebyl ještě geniálnější. Na druhou stranu mne nenapadá, jak by se měl jmenovat ("Před ???"), tím spíše o čem by měl být, ale nikdy neříkej nikdy ...

Volné pokračování romantického příběhu "Před úsvitem". Trošku jsem se obával, že už režisér nápady vyčerpal v první části a pokračování už "ztratí grády", což se u různých pokračování bohužel dost často stává. Opak byl pravdou, druhá část díky geniálnímu scénáři i dialogům tu první ještě předčila. Opět (nejenom) "pěší road movie" tentokrát po překrásných zákoutích Paříže vyšperkovaná hodně zajímavými rozhovory mezi ústřední dvojicí, která je o "něco starší" včetně geniálního "slovního odkrývání" toho, co všechno se v jejich životech událo mezitím. A jako třešnička na dortu závěrečná písnička, která příběh zajímavě dotváří včetně opět otevřeného závěru, takže divák "necynik" opět doufá, že se s hrdiny neloučí navždy.

Hodně netradiční romance, spíše taková "pěší road movie" po Vídni vyšperkovaná hodně zajímavými rozhovory na nejrůznější témata. Mezi ústřední dvojicí na začátku možná dost odlišnou to díky tomuto inteligentnímu sbližování a odhalování svých niter prostřednictvím rozhovorů a "slovních her" začíná hodně zajímavě jiskřit. Přiznám se, že při prvním shlédnutí mne to ještě tak neoslovilo, až později. Tato stavba příběhu i vývoje vzájemného vztahu se režiséru Linklaterovi opravdu povedla a významnou měrou k tomu pomohly i povedené záběry zajímavých vídeňských zákoutí, což je vlastně ten "třetí herec". Hodně vzdáleně mi film připomněl "Madisonské mosty" nebo "Once", které patří k mým "srdcovkám". Takže jsem se na pokračování příběhu těšil - měl jsem to štěstí, že jsem jednotlivé díly trilogie viděl v tom správném pořadí podle záměru režiséra. Po pravdě řečeno na konci filmu jsem ústřední dvojici fandil, aby ten otevřený konec měl ještě pokračování, i když jsem o jeho existenci tehdy samozřejmě nevěděl...

Psychologické kriminální drama režiséra Claude Chabrola, který tento typ filmů zatraceně dobře ovládal. Jedna z nejzápornějších rolí pro Jeana Yanneho, ta se mu musela hrát ... Pro mne po Michelu Bouquetovi (Dva muži ve městě) asi druhý "nejhnusnější záporák". Přesto, že děj je poměrně jednoduchý - otec pátrá po "vrahovi" svého malého synka, Chabrol zpočátku "netlačí na pilu", ale postupně odkrývá charaktery i motivy jednotlivých postav a dává hlavním postavám dostatek příležitostí k vyniknutí. Bez ohledu na to, že film zdánlivě plyne dost pomalu, divák je vtažen do děje a ani chvilku se nenudí. Přesto, že konec je dost předvídatelný, celkovým rozuzlením Chabrol diváka stejně dokáže překvapit.

Ota Pavel patří k mým nejoblíbenějším autorům. Podle jeho povídek natočil Karel Kachyňa skvělý snímek, ve kterém excelují Karel Heřmánek a Rudolf Hrušínský. Hluboce lidský příběh, který kombinuje situace vážné, dramatické i tragikomické. Opravdu tatínek Oty Pavla musel být hodně zajímavá osobnost a jeho život dokázal Ota Pavel popsat opravdu nezapomenutelnou formou včetně svých autobiografických zážitků. Ale přiznám se, že z Kachyňových ztvárnění Pavlovy předlohy preferuji komornější, ale podle mne ještě lepší a k Pavlově předloze "přítulnější" snímek "Zlatí úhoři".

Hodně zajímavý snímek finského režiséra Akiho Kaurismakiho. V době kdy nás novináři i "novináři" krmí velkou spoustou převážně negativních zpráv, v poslední době je samozřejmě na výsluní přistěhovalecká a utečenecká problematika, tento poetický a hluboce lidský snímek dokáže pořádně pohladit po duši. Zdánlivě všední příběh obyčejných lidí z francouzského přístavního města díky zajímavě napsaným ústředním postavám i jejich vzájemným vztahům (včetně maximální empatie k druhým) dokáže diváka plně zaujmout. Je dost příznačné, že pomoci se snaží především lidé, od kterých by to člověk neočekával, a kteří by spíše sami pomoc potřebovali. Asi je to tím, že právě ti mají tu míru empatie nejvyšší na rozdíl od jiných, kteří žijí v jiných kruzích, s jinými etickými pravidly, odtrženi od reality, nebo v zajetí "jájínkismu", v nejhorším případě tohle všechno dohromady. Je mi jasné, že skutečnost není nikdy tak ideální jako to může být ve filmu, ale proč by právě takovéto laskavé filmové příběhy nemohly být inspirací pro tu skutečnost a současně i pro všechny, kteří se na tuto vlnu dokáží naladit. A ten hodně zajímavý, lidský a současně i překvapivý závěr je jen tou třešničkou na dortu. Ono je to celé vlastně takové "Musíme si pomáhat" po finsko-francouzsku...

Omlouvám se ostatním hercům, ale nezapomenutelná "One Woman Show" Báry Hrzánové v roli Helenky Součkové, žákyně 2. třídy ZŠ. Její geniální monolog i herecké ztvárnění "období husákovské normalizace" z pohledu osmileté Helenky a podle knižní předlohy Ireny Douskové (první část trilogie) nutí diváky neustále oscilovat mezi záchvaty smíchu i pocity přesně opačnými. Člověk by ani nevěřil, že celá "tehdejší doba" se dá popsat a hlavně předvést takovýmto absurdním způsobem. O to silnější je pak ten výsledný dojem.

Již legendární dílo, které pohladí po duši, i když doba, ve které se příběh odehrával, zrovna moc nehladila. Díky skvělému scénáři Zdeňka Svěráka a perfektnímu vyvážení tragiky, lidskosti, nostalgie i reality a především humoru a skvělých dialogů a hereckých výkonů vzniklo dílo, které opravdu jen málokoho nedojme. Příběh stárnoucího mládence Louky a roztomilého malého Kolji díky skvělým dialogům (jak českým tak i "českoruským"), nepřebernému počtu situací i "hlášek" (humorných, trpkých i dojemných), zaslouženě boduje u všech generací diváků, i u těch, kteří tu "ruštinu" tehdy zrovna moc nemuseli. "Konec hlášení v ruském jazyce" :-)

Legendární film o geniálním dostihovém podrazu. Skvělá dvojice Newman - Redford, která nadprůměrný scénář dovedla k dokonalosti. Spousta dalších výborných hereckých výkonů, legendární ragtimy Scotta Joplina - obzvláště ten ústřední asi bude navěky spojován s "Podrazem", i když je podstatně starší, a naopak jakmile zaslechnete melodii, připomene vám tento nádherný snímek v retro-stylu třicátých let. Jakmile se Redford s Newmanem setkali ve filmu, byla to "bomba" (Butch Cassidy a Sundance Kid), jen je ohromná škoda, že se na plátně nepotkali daleko častěji

Klasika sci-fi podle románu Pierra Boulleho. Nezapomenutelný Charlton Heston, na tehdejší dobu naprosto vynikající masky, skvělé herecké výkony, interiéry a exteriéry, zajímavá zápletka a vyvrcholení filmu za zvuků Straussovy hudby (Also Sprach Zarathustra), to byl tehdy v mém mládí pro mne neskutečný zážitek, který se mi zaryl do paměti asi navždy. Přesto, že jsem později toto dílo viděl znovu a znovu, viděl jsem i (o dost slabší) novější remake, přesto názor na Schaffnerův velkofilm i knižní předlohu jsem ani po letech nezměnil.