Smrť krásnych srncov

" Jejich oči se na sebe dívaly dlouho, snad celý věk a co si říkaly, to se nikdo nedoví, protože jsou oba mrtví...a i kdyby žili, nikdo by se to nedověděl, protože oni sami to stejně nevěděli...snad nadávali na psí život, snad na židovský...ale to je všechno snad........" Tahle část, (nádherně odvyprávěná hlasem Luďka Munzara), když se na sebe pes Holan a Karel Heřmánek dívají mě vždycky totálně dostane. A ještě jedna scéna, když se loučí Prošek (Rudolf Hrušínský) a Leo (Karel Heřmánek) a jejich výrazy ve tváři, které napovídají, že už se nikdy neuvidí...to je taková síla, že to snad ani nejde zahrát. Prostě tohle je film, který je pro mě nejlépe ztvárněný krásnou poetikou s nastupujícím holocaustem. V tomhle filmu co záběr, to úžasná podívaná, kameraman Vladimír Smutný si parádně vyhrál, zejména s barevnými filtry, kde první půlka filmu je do žlutava a kde převládá zábava a druhá půlka je do modra, kde už se situace vyostřuje a naše území okupují německá vojska. Tohle je tak působivý snímek a snad nejlepší film Karla Kachyni, takovou překrásnou látku Oty Pavla by nikdo nedokázal natočit lépe. Pro Karla Heřmánka je to stoprocentní životní role. Absolutní genialita. A co ještě filmu nemůže chybět je nádherně kouzelná hudba Luboše Fišera (zejména záběry na srnce a ryby, ten hudební motiv je zosobnění poetiky a krásy). A ještě musím zmínit nádhernou roličku Lubora Tokoše jako malíře Nejezchleba. Pro mě jeden z nejlepších českých filmů, ne - li vůbec nejlepší! Srdcovka! (30.03.2013)

Za nedlouho budu maturovat a tak jsem si rozhodl ze Smrti krásných srnců udělat takový výtah, co bych tam tak mohl říci, kdybych chytl Otu Pavla. Každopádně se mi to válelo na stole a oko padlo přesně na tento film. Neváhal jsem a s radostí jsem ho vložil do přehrávače. Ze začátku mě příběh okamžitě vrazil do očí, plno známých herců, ale hlavně fantastický Karel Heřmánek. Uvědomil jsem si, že jsem vlastně tento film viděl jako malý, jen jsem si na to nemohl vzpomenout a tak jsem koukal. Bavil se příjemným průběhem, který později zkomplikovala válka. Příběh výborně funguje jak po komediální stránce tak po dramatické, rozdělený nenápadně na dvě části. Každopádně bych ho po shlédnutí vyslal do kolonky jedněch z nejlepších českých filmů vůbec. Zvláštní, ale neskutečně silný a neobvykle rychlý příběh mi před očima proběhl jako čára života na mé ruce a já po skončení filmu civěl na obrazovku jak vyvoraná myš. Nádherné na tom všem je, že člověk si vždycky po takové kráse uvědomí jednu věc a to tu, že překvapit dokáže opravdu cokoliv a kdykoliv i když si myslí, že už nic překvapit nedokáže. Příjemný a opravdu hodně svižný film, což je neobvyklé, ale postupem času si uvědomuji, jak hodně silná stránka filmu to je. (06.05.2008)

Vážně úchvatný snímek. Akorát se divím, jaké mám nejspíše stále mezery v české filmografii, jelikož Heřmánka si zatím mohu spojit pouze právě s tímto filmem, a dále již jenom s jeho nezapomenutelným dabingem Rampy McKváka z Kačeřích příběhů... Nicméně toto občas úsměvné, občas smrtelně vážné drama má do animovaných skopičin hodně daleko. Samotného mne velmi překvapilo, jak si s mými náladami během devadesátiminutové stopáže režisér pohrává. Začátek připomíná spíše takové Kurvahošigutntag, jen aby se postupně rozpoutalo pravé peklo, jehož je Druhá Světová válka ostatně synonymem... Při tolika scénách mne neskutečně mrazilo! Občas jsem byl jako opařený při očekávání, kdy se do mírumilovné rodiny přikrade první tragédie; kdy se do poklidné atmosféry s charismatickými charaktery přikrade nějaká katastrofa. Kamera pak tento pocit jen doplňuje, protože - upřímně - občas jsem měl pocit, že sleduji spíše další digitálně-třepotavý kousek Michaela Manna. Takže jak to shrnout: Smrt krásných srnců je pěkný romantický film, roztomilá komedie, psychologická sonda i napínavé drama. Nezbývá než udělit maximální hodnocení. (16.08.2009)

Nikdy jsem neměla Karla Heřmánka moc v lásce, ale tady jsem musela změnit názor. Byl vynikající. Krásně se doplňoval s křehkostí Marty Vančurové. Dojemný, nadčasový a velmi lidský příběh. Ota Pavel tam na malé ploše dokázal dát úplně všechno. Vůbec nesklouzává k přílišné sentimentálnosti a patetičnosti. Jedním slovem nádhera. (07.09.2020)

Vynikajicí smutný film s dobrou atmosférou, ve které je krásně vidět, jak rok 1939 drasticky zasáhl do psychiky úspěšného a šťastného člověka. Naprosto bravurní výkon Karla Heřmánka, ať už jako prvorepublikový švihák s luxem, ale především však jako pronásledovaný člověk se žlutou hvězdou na prsou. Kontrast slunných a pohodových dní u řeky se dny, kdy tam hlavní hrdina přijíždí, aby sehnal maso pro své syny, kteří odjíždí do koncentráku, je dokonalý a dechberoucí. Tento film patří k našim národním pokladům. (22.06.2008)