giblma

Cohen místy překračuje pomyslnou mez únosnosti, dělat si prdel z blbých lidí mi taky nepříjde moc hezké. Přesto nemohu tvrdit, že jsem se nebavila. Obzvlášť poslední scéna z nahrávání agitačního songu mě dostala.

Skvělé úsměvné momenty jsou vykoupeny dlouhými minutami nudy. Prostříhat!

Na bahnitý koloniální Nový Zéland se sice hezky dívá, je to ale třeskutá nuda přetékající patosem a romantikou. Kdyby alespoň tu hlavní hrdinku nechali zemřít s pianem...

Bezeslovný, nostalgií prodchnutý film, který na závěr dokazuje, jak se s léty některé věci nemění.

Ach. První zhlédnutí mě tehdy úplně rozsekalo. Noiret s rozlámanýma brejličkama a likvidující nácky, využívaje výhody domácího prostředí, mi přišel neobyčejně působivý. Jenže s uplynutím roků už to není ono. Způsoby vyvraždění německých vojáků jsou stále velmi neotřelé a rafinované, problém je, že si je trošku pamatuju, takže odpadá "oh" moment. Flashbacků a hlavně Romy Schneider je taky trošku moc a jenom zpomalují děj. Přesto si film zaslouží čtyry hvězdy. Minimálně za konec a plamenometovou scénu.

Žádný kalkul s vršením příliš drsných sociálních scén. A funguje to.

Nechápu ten povyk kolem. Jasně, film má světlá, vtipná místa, jinak to ale je jen rádoby ždímačka citů. Mezi silnou scénou a patosem je tenká hranice (udržet ji třeba většinou umí Forman). Forrest je polovinu stopáže za hranou.

Při sledování "jednoho z nejslavnějších westernů" jsem si uvědomila, že ženské hrdinky by ve westernech vůbec neměly být. Z toho plyne, že Tenkrát na Západě prostě nemůže být western, ženská složka mu totiž dodává druhý rozměr. Pravda, chvilkama se mi pozdávalo, že tu spoustu citu nezvládnu (podníceno sice skvělými, ale příliš profláklými Morriconeovými melodiemi). Závěr (i ukázka Harmonikovy minulosti) je ale přesto kulervoucí. Ale co naplat, dolarová trilogie se mi svým cynismem zamlouvá víc. No není to přece krásné, že kdysi přátelé spolu soupeří jen kvůli penězům?

Americká část suverénně vede.

Raný Kosturicův film u nás často přirovnávají k Pelíškům – Otce bych spíše nahradila Klamným létem, nicméně pravdou je, že nešťastné dějinné události jsou nám podány zidealizovaně optikou mladých, kterých se to zas až moc netýká. Hlavní hrdina Malik vzpomíná na své dětství, jehož středobodem je milovaný otec, záletný obchodní cestující. Série vesměs úsměvných epizod se odehrává na pozadí divokých 50. let, komika se mísí s tragikou a odhaluje střet dějin a malého člověka.