giblma

Žel už to nedosahuje kvalit a lehkosti Clerks. Ačkoliv se zde najdou vtipná místa, mám ten pocit, že tady Smithovi nevyšlo udržet tenkou hranici mezi fekálním a ještě vtipným.

Konečně splněna další povinnost, a to k mé největší možné spokojenosti. Snad úplně nejlepší Tarantino (přece jen, Pulp Fiction už znám nazpaměť), kdy banální debaty a absurdní brutalita kolikrát předčí režisérovy pozdější snímky.

Ten Felliny je prostě génius. Kdo dokáže 110 minut týrat smutným osudem prostitutky bez budoucnosti, aniž by divák měl jen na chvíli tendence film vypnout? Výšin Silnice to asi nedosahuje (ačkoliv se oba filmy zabývají stejným tématem, tolik typickým pro Felliniho ranné filmy), přesto to považuji za jedno z nejlepších děl italského velikána.

V záplavě průměrných oddychovek dnešního dne je Bílý šejk skvost, který jen potvrzuje, proč je kolem Felliniho takový kult.

Hlavní kanibalská zápletka je výborná. Stejně tak některé figurky jsou navýsost zábavné (sebevražedná schizofrenička nebo trogloté), přesto mě ale i na tomto Jenuetově filmu irituje ona roztomilá poetičnost, která je neuvěřitelně otravná.

Velké zklamání. I když jde z filmu vycítit rukopis bratrské dvojice, chybí mi v něm nadhled a hlavně pro Coeny tolik typický černý humor.

Zase se ukazuje,že Forman je mistrem silných konců. Ačkoliv film nenudí, je scénáristicky trošku zmatený a celá hlavní zápletka stojí - doslava - za hovno.

Skvělá noirovka, ze které jde cítit ovlivnění Kafkou. Výtvarně je to překrásné. Každý záběr je do detailů promyšlen a fígl s částečně barevnými snímky je kouzelný. Do toho přidejme temnou, beznadějnou atmosféru. Neznámé a nelogické prostředí s nesmyslnými pravidly. Hypnotický hlas vyprače, který jenom podněcuje zdání neskutečnosti snu. A samozřejmě zpochybnění dobrého a zlého, které se dá aplikovat na nejen poválečnou dobu.

Sugestivní, hodně kontrastní kamerou je film výtvarným žrádlem. Stejně tak hudba a typické rychlé střihy, udělají s už tak dost znervózňujícím tématem své. Když však už potřetí prožíváme s hlavním hrdinou záchvaty, začíná to být trošku nuda. Přesto se nedá říct, že Aronofský je jedním z nejperspektivnějších tvůrců dneška.

Dva mladí a neperspektivní muži zabíjejí své (ne)pracovní dny vesměs prodáváním cigaret, tlacháním s nakupujícími, neproduktivníma debatama o filmech, hokejovým utkáním na střeše obchodu, návraty k expřítelkyním a následným psychickým zničením expřítelkyně. A je to prdel.