giblma

Nolan už párkrát ukázal, že skládačková verze filmů mu svědčí. Udržet divákovu pozornost a zároveň neztratit nit děje se mu daří. Ale co naplat, když od čtvrtiny filmu tušíte dvě třeniny hlavních point. Nebo že by to byl odkaz na tři fáze kouzelnického triku? Nemyslím si a podle toho vypadá i hodnocení.

Zpočátku mně mnohokrát vytanula na mysl spojitost scénáře s dílem Oskara Wilda (mimo názvem zmiňovaného Shakespeara). To se v průběhu děje příliš nemění, ale přes zdánlivou beztarostnost a vtipnost dialogů, z filmu nelze nevycítit smutek a hořkost mezilidských vztahů.

Vzhledem k předešlému neúspěchu Geparda se obávám, že Viscontiho pomalu plynoucí styl vypravování mi nesedí. Třeba příště.

Irituje mě nadšení tancem. Ani španělské rytmy (vytlačivši Bizzeta) mě neberou. A skutečnost, že mě tím Saura zaujal téměř po celou dobu filmu, oceňuji čtyřma hvězdičkama.

Mnohem raději mám Švankmajerovy kratší filmy. Jeho tvorba je totiž předně umělecká, kdy tato stránka snímků mnohdy zastíní dějovou linku a dlouhá stopáž tomu rozhodně neprospívá.. A to je případem Alenky. Sice mám filmovou formu surrealismu nejraději a režisér ji ovládá na výbornou, ale co naplat, po hodině mě pak kochání se vývarnem a bizarními nápady začne zlehounka nudit, jelikož autor se zbytečně opakuje a prodlužuje situace. Přesto ale na uměleckou tvorbu manželů Švankmajerových nedám dopustit, obzvlášť když mě u každého záběru napadá, kolik jen to muselo dát práce..

Nostalgie jak kráva. Počet zhlédnutí půjde určitě do vysokých, dvojciferných čísel, takže bylo velmi sympatické rozpomínat se na jednotlivé scény a hudební motivy. A neméně sympatické bylo zjištění, že můj oblíbený dětský film obstál zkoušce času.

Jakkoliv jsou Sedmikrásky po dějové stránce nestravitelné a jakkoliv by člověk dvě Marie v některých chvílích nejraději zabil, pro mě je nejpodstatnější výtvarná stránka, která je naprosto geniální a díky ní nemohu od filmu - stejně jako když jsem ho před těmi pěti lety viděla poprvé - odtrhnout oči.

Potěšila výtvarná stylizace, oživlé titulky (ty mě obzvlášť bavily), odkazy na profláklá díla němé éry. Snovost, pohádkovost a laskavost mi evokovala atmosféru Amélie z Monmartu. A bohužel stejně tak trošku iritovala a místy nudila.

Je mi líto, ale aby byl příběh ošetřovatele, který znásilní ženu v komatu, podáván jako romantická love story, to je na mě moc. Zdá se, že si s Pedrem rozumět nebudeme.

Film pro fanoušky. Pro ty, co z hlavy ví o Dylanových prosezených hodinách u legendy Woodyho Guthriea. O profláklém vypískání elektrických kytar. O předělávání autorské básnické sbírky Tarantule. O dokumentu z britského turné, kde zesměšňuje novináře. O románku s Warholovou Eddie. O Dylanově havárii na motorce, zdravotních komplikacích a příklonu k Bohu. A samozřejmě pro ty, kdo znají postavu Aliase z Patta Garreta a Billyho Kida.________Já to z hlavy nevím...