Anténa

K obsahu filmu vám neřeknu nic. Ani k jeho formě, ta tu je rozebrána do posledního šroubku. Řeknu vám jen toto - jsem rád, že jsem Anténu viděl, ale znovu bych na ni nešel. Není nudná, není zábavná, není otravná, není poutavá, je místy méně, místy více nápaditá, polovyžehlená, poloplochá a polohluboká. (15.02.2009)

Po stránce formální a stylistické je Anténa vytříbeným kouskem, který příjemně překvapuje vizuální nápaditostí. Hudební doprovod je rovnocenným partnerem vizuálna, jsou okamžiky, kdy dokonce hraje první housle. Je jasné, že Anténa je v první řadě hračička - která se inspiruje v mnoha významných filmových –nejen němých- érách a má být nejspíš i poctou. Po stránce dějové a logické mám však výhrady – použití občasných ruchů je matoucí (byť obvykle zdůrazňují nějakou důležitou akci, je tím narušena logika komunikace), no a vizuální střet hákového kříže a Davidovy hvězdy mě nesmírně pokazil celkový alegorický dojem (vždyť to bylo jasné i bez toho, počínaje třeba už jen občasným klezmer doprovodem). 65% (22.02.2010)

Scénář: Esteban Sapir .. Očekával jsem výživnější alegorii. Anténa se totiž povětšinou táhne až občas nudí. Ze začátku totiž nemá děj co nabídnout a ani spousta vtipných a originálních výrazových momentů nezachrání nevýrazný výsledek. Radši si pustím klasiky mistrů němé éry než znovu Anténu. Pocta na půli cesty. 50%. (20.01.2009)

Sapirova Anténa je po delší době film, se kterým mám velký problém. Nedokážu přijít na důvod, proč jsem si po celou dobu projekce uvědomoval, že kdybych se zvedl a odešel z kina, nijak by mi to nevadilo. Pod krásnou a originální slupkou plnou aromatické silice se schovává unylá dužina obyčejného příběhu, jenž je poplatný naivitě některých jeho předloh a nedokáže zaujmout sám sebou, nýbrž jen formou, kterou je obklopen. Dokonce i všemi opěvovaná Sujatovichova hudba mi nepřišla nijak objevná a spíše bych ji nazval nepříjemně vtíravou. Anténu budu muset nechat s prozatímními třemi hvězdičkami řádně rozležet. (05.05.2009)

FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 38: ARGENTINA: Anténa je filmem, pri kterém plně chápu naprostá nadšení vyplývající zejména z formální stránky, ale i přísnou kritiku z prakticky stejného důvodu napodobování 80 let starého filmového stylu s důrazem na formu. Zpočátku jsem právě přijímal tuhle černobílou a většinou i němou podívanou rozpačitěji, coby pouhou vizuální hru a experiment, na jaký je zvolená stopáž přes všechny klady trochu dlouhá (a ke konci jsem to místy začínal pociťovať také). Jenže vedle úžasných hrátek s vizuálem včetně řady nápaditých montáží a poutavě nasvícených záběrů s jedinečnou atmosférou musím vyzdvihnout jednu věc – totiž hned dva z nejzákladnějších technických aspektů klasického němého filmu, k němuž se Esteban Sapir stylově vrací, zde dostávají v rámci příběhu hlubší smysl: Většina postav není slyšet, protože ve vykreslené totalitní společnosti zůstali všichni lidé bez hlasu (výjimkou pro možnost slyšet lidský hlas zůstává gramofonová deska). A pokud jde o psané titulky místo mluvených dialogů, ty vypouští postavy ve světě ovládaném televizí přímo do obrazu (a že jsou často vizuálně rovněž nápadité!). I tento aspekt originálního propojení poetiky němého filmu s obsahem u mě rozhodl o 4. hvězdičce, stejně jako to, že zmíněný svět se zajímavou ukázkou jeho fungování mě spolu s napínavým dějem rozpoutaného honu na chlapce s lidským hlasem i oným vizuálem dokázal plně vtáhnout do sledování. Uprostřed tísně z totalitní společnosti jsem zaznemanel rovněž myšlenku, pěkným rčením vyjadřujícím naději. „Stále se můžeme zachránit. Sebrali nám naše hlasy... ale stále ještě máme slova.“ [75%] (08.08.2023)