giblma

Maminka má teď spoustu volného času, vytahuje csfďácké špeky a během mé poslední návštěvy doma mi vytýkala, že mám v komentářích strašně moc chyb. Včera sem zase dostala výtku, abych nepsala komentáře ožralá nebo v kocovině, páč je to teda jako fakt hrozné. Jako jak já to během psaní po sobě čtu třeba desetkrát, tak to pak nevidim, ale každopádně maminka tedy ode mě dneska dostává přístupové heslo, a bude mi má veledíla opravovat. Nádhera!

Našla jsem svůj festivalový deníček a tady je pár fragmentů (ze setkání se slavnými osobnostmi):

Čtvrtek: chcípám, propadám zoufalství a chce se mi brečet. Naštěstí šatna ve výsledku zabrána a najíždím na autogenní tréning, že všechno bude krásné a zalité sluncem. A taky, že jo! Dodávka underground stage s třema točícíma se cédama a nejlepší pártoška na Jihlavě evr, atmoška jak kráva! M83 by nás určitě všecky chtěli do klipu, kontrolovali nás všichni!

Pátek: Autogenní tréning funguje, na otázku, co na Ji.hlavě dělám, odpovídám, že o tom nechci hovořit. To ve všech podněcuje zvědavost. Jsem kámoška s Kamilem Filou. Přišel si ke mně pro akreditaci (tajemství odhaleno!) a hledal nějaký asi svůj novinářský průkaz. Zde je přepis našeho přelomového rozhovoru, který dokazuje, že už sme fakt kámoši:

Giblma: "Dobrý den, já už vás hledám!" (zatímco projíždím vytisklé akreditace)

Fila: "Dobrý den! Vy mě znáte?"

Giblma: "Ano! ... Prosím!"

Fila: "Děkuji! Nashledanou!"

Giblma: "Nashledanou!"

Přijeli mí felas, chcem tančit, jenom není kde tančit, což mě hrozně mrzí, vzhledem k tomu, že s sebou mám mého nejoblíbenějšího tanečníka. Chytám tklivou náladu a v jednu chvíli dokonce brečím na schodech v dékáóčku. Být citlivé děvče je holt těžké...

Sobota: Tanec, tanec tanec, jen toho rapujícího Lišku si Kobza mohl odpustit. V rámci volebního bojkotu se jdu uklidnit adekvátním množstvím cigaret a tak úplně po haluzi se seznámuji s mým oblíbeným haluzovitým zdejším uživatelem.

Neděle: Nenadálé setkání po dvou letech, spousta vína a intelektuální debaty v zašité chodbě Dko. Můj společník je synem slavného otce a tahá zábavné historky o Juráčkovy a Menzelovi (Klein mě tolik nenadchnul). Zamáslení stanu a Dkóčka taky. Jen ten Lou Reed mohl počkat a taky úplně nebylo potřeba, aby sněžilo.

Pondělí: napnutí sil k poslednímu výkonu, který už jako fakt nešel. Jan Gogola ml. se mnou hovoří a nechce vrátit Blatného, co mi po dávném bujarém večeru v Leči dal či půjčil. Hodně neokouzluju přispěvatele na 1000 věcí co mě serou a nějaké psavce pro Maxim. Peťa Marek se sice tváří, že by to eventuálně šlo, ale ten večer ho zase neokouzlím. Poslední den festivalu totiž šarmem a inteligencí Giblma nesrší.

Po hrozně dlouhé době nemusím psát, že stárnu, divoké to bylo.

Intro

Letošní prázdniny se vracím do minulosti a mých gymnaziálních let. Tak sem se třeba ocitla na čupr akci s pejorativním názvem Beseda u Bigbítu, kde sem kdysi jakožto prvačka oslňovala starší chlapce (s aktivní zálibou v electru, co sou teď trochu slavní) četbou Kafky. Ten samý rok jsem rovněž byla poprvé ve Varech na Freshi a naučila sem se pít bechera. S tímto výletem se pojí minimálně deset krásných vypointovaných historek, které jednou budu vykládat vnukům, případně je zařadím do své autobiografie. Do Varů sme se pak ku stejné přiložitosti vrátili ještě jednou, tentokrát s méně vypoinotvanýma historkama, ale stále to bylo krásné. Následně nám Fesh Film Fest přestěhovali do Prahy, a nám lokalita začala připadat poněkud nundá, čímž tradice zanikla.

Středa

Měla sem sice přijet již včera, abych stihla VŠUPácko pártošku, leč Brno opět ukázalo svůj charekter černé díry. Dnes kolem deváté hodiny ranní jsem tedy zdárně dorazila. S hrůzou sem si pak uvědomila, že stověžatá není baštou kavárenství a všecko je zavřené. A ne, do Starbucksu opravdu nevlezu. Nezbývalo, než vypít nechutně přepálene presso (plusový minibodík za diferenciaci espressa a espressa lunga v nápojáku a za obrázek Steeva McQuina na nápojáku) a zařeknout se, že nyní si budu objednávat jenom pivo. (Tento slib zatím držím!) 

V Praze dlím hrozně blízko centra, na všecky festivalové místa dojdu pohodlně pěšky a můžu machřit tím, že spím v posteli mladé Libušky Šafránkové (díky, Evičko).

Úvodní levičácký film festivalu o ekoteroristech víc než spoko, akorát se mnou nikdo nechtěl jít na následný zahajovací ofišl drink, tak jsem tam nešla ani já. Stárnu. Včera oželím pártošku a dneska oželím pártošku. Zitřek s bývalou spolubydlící a skorospodlubydlícím, aka hlavníma hvězdama programu to jistí.

Pátek

Nelíbí se mi, jak má Fresh všecko naknap. Třeba bych včera viděla o dva filmy víc, kdyby rozdíl mezi projekcema byl víc, než pět minut. No tak jako ale co už. Viděla sem polský film o zbouchlé mladici a raný film berlínské školařky Schanelec, co byl čupr. Na slavné lidi je Praha tentokrát skoupá, potkala sem jenom Hansarda a Muchowa. Fiordmossáky a Bosku, co má dneska narozeniny, totiž nepočítám.

Ex post

Su velký žurnalista. Rozhovor s Schanelec pro časopis pro moderní cinefily sice nebyl úplně nejlepší, ježto málo času, ale ten druhý už byl pěkný a těším se, až mi dorazí záznam a začnu ho přepisovat. Jinak nevím, jestli jsem měla štěstí na projekce, ale Fresh drtí aj Vary aj Filmovku. Většinou filmy pěkně ostré a nasrané. Spoko. A teď, pokud se nerozhodnu jet do Piešťan na nového Jarmushe, tak do Ji.hlavy klid!

Jako na csfd se teďka hodnotí i klipy?! Naozaj?!? No tak hlavně, že ta hodnocení pěkně nakynou, že jo.

Pondělí

Zatímco vloni sem pičovala, že sem viděla třetinu programu, letos je to snad aj polovina a o zbytku vím a není problém se k tomu dostat. Takže zbývá už jen Portugalsko a úplně hyn z toho teda nejsu. Proto si letos asi ani akreditacu nekúpim, šak vloni sem viděla všehovšudy pět filmů za celů dobu, tož budu asi spíš pátroškovat a chodit na koncerty. Filmovka je totiž čupr v tom, že je to jediný týden v roce, kdy nemosíte jezdit za kámošama, páč všeci dojedú za vama. Stárnu, páč si dávám vždycky po večírku mosím dát den pauzu, ale jinak je to krásné.

Abych ale nebyla takový ignorant, tak zitra si na Rukopis ze Zaragozy zajdu, páč to je srdcovka, miluji ho a chtěla bych při něm někdy umřít. Třeba.

Středa

Stala se mi hrozně prima věc. Zrovna včera sem si chtěla jít koupit akreditaci, když mi náhle onemocněla sestra angínou. Tudíž sem dostala její a ona mi navíc nebude dělat ostudu dvěma culíky a tím, že vůbec nevypadá jak hipstr. Byla sem na Rukopisu, který sem konečně viděla na velkém plátně, krása to byla a neumřela sem, takže se mi to třeba stane eště jednou. 

Ex post

Závěr filmovky byl krušný, s Midi Lidma sem jela nakonec na vejlet do Tasova, takže to byl pořádný pank, vzhledem k tomu, že to byl jedinný den, kdy sem s sebou jak na sviňu neměla tašku s čistým oblečkem. Jinak lfš klasicky krása, jen mi to letos přišlo slabší jak programově, tak pártoškama. Spousta kámošů totiž nedojelo a kvůi švestkám všechny stany zavírali brzo. Holt není každý den posvícení, za rok znovu a lépe!

Úterý, brzké ráno

Za chvílu vyrážám po roční pauze zpátky do Varů. Nějak stárnu, ježto tento odjezd dopadne určitě dobře a já nebudu mít dva dny zpoždění, jako tomu bylo v minulosti. Dokonce se svého času používal ustálený termín "Markétino odjíždění na festival". Z Luha si vezu vincentovské pítko, takže už se nemožu dočkat, jak budu  házet na kolonádě machry.  

Doufám hlavně, že uvidím Andreu Verešovou. 

Středa

Platan žije, což mi udělalo velkou radost, je to totiž nejdůležitější místo ve Varech. Olomoučáci rozlívají piva s neuvěřitelnou kadencí a dělají mi ostudu, takže už je do Platana nikdy nevemu. Aeroport taky žije, dají se tam opéct špekáčky, ale je strašně daleko.

Bydlíme v poš hotelu Růže, ale jenom do zitřka. Moje spešl filmmejkrácká akreditačka je kouzelná a dostanu se na ni skoro všude. Ještě sem sice nic neviděla, ale včerejšek mám odškrtnutý Janou Eyrovou v autobuse, takže cajk.

Potkala sem Kocába s Leilou, opila se s pětinásobným finalistou AZ-kvízu, co se tam tehdy zachoval hrozně čestně. To je všecko, Peťu Marka a dokumentaristy totiž nepočítám.

Život mi ztrpčuje ošklivě odřené koleno. Pičuju na to, že mám jenou úzké kalhoty a nemožu nosti pančochy. Jestli mě potká Františka z Blesku, tak omdlí.

Pátek

Su z těch Varů jakási rozmrzelá, za to možná může přesun z čtyřhvězdičkové růže do mínus pětihvězdičkové tělocvičny. Furt sem nepotkala Bartošku, O Verešové a Simče Krainové ani nemluvě. Včera prý nade mnou asi hodinu stála ta nová krátkovlasá misska, čehož sem si já ovšem nevšimla. Ale zas sem viděla Františku. Sice ona neviděla mě, ježto sem zrovna zdrhala na film, co sem krutě nestíhala, ale určitě by mou černočernou kombinaci trika s poníky a klobouku ocenila. Ale zase je tu spousta jezevčíků, né že né.

Sobota/ Neděle (odděluji dny spánkem), časně ráno

Kolem třetí hodiny sem po mnoha peripetiích dorazila do Brna. Jedu k rodičům a do filmovky si dávám oraz. Budu jenom číst, dělat umčo, koukat na telinu a chodit na hřiby. Hlavně žádné chytré filmy proboha!

Rozhodla jsem se, že budu pod titulkem "naposledy rozsekána" drsněji selektovat a nebudu tam házel plakáty, ježto jsou většinou ošklivé.

Mé csfd ovládl ze  studijních důvodů opět Balkán. Ale krizi mám za sebou a už nechci, aby se před patnácti lety propadl do moře jihovýchod evropy.

Pátek

Je tu hrozné vedro a já si sbalila málo letních oblečků. Včera jsem byla trošku rozmrzelá z dlouhé cesty a z toho, že nemůžu jít na FAMU pártošku. Pak sem se navíc dozvěděla, že bydlím na hotelu Panorama, které je hrozně daleko. Rozhodla jsem se pro teplické mhd a když pan řidič viděl, jak neumím zacházet s jejich bedýnkou na jízdenky, logicky vydedukoval, že zřejmě nejezdím často, na což já jsem a hrdě zahlásila: "Ne, já su z Hradišťa." Pán se tvářil trošku nechápavě, tak jsem začala hovořit o vinohradech, slivovici a hned se pak chytl. O festivalu sice nevěděl nic, ale na konečné autobusu mě nasměroval k cíli. Panorama vypadá zachovaleji a víc poš, než jak si jej pamatuju z jednoho bujarého večírku před třemi lety. Mám tam telinu (sice jenom tři české kanály, ale koukat na Familly Guye v němčině (které nerozumím) byla celkem sranda. Když sem pak navíc chytla někdy kolem druhé ráno obskurní sicilskou detektivku (ČT) a pak reprízvali můj oblíbený AZ-kvíz, věděla jsem, že FAMU pártoška se může jít klouzat, kámoši nekámoši.

Až budu stará, chtěla bych být zazobaný německý důchodce. To sem si uvědomila u snídaně. Proto je škoda, že jestli někdy budu důchodce, určitě nebudu zazobaná. Já totiž nikdy nebudu zazobaná.

Pondělí

Teplo přestalo být hned v sobotu a začaalo celkem vydatně pršet, takže žáné válání se v parku. V pátek sem vzhledem k povinnostem měla jedinou možnost trošku zazlobit, čehož jsem využila. V sobotu se ve stanu pokračovalo v nastavené lajně a když přišlo na skupinové kreslení (animátoři, ti kreslí úplně furt), tak jsem byla po všech těm sambukách, fernetech a pivech celkem překvapená, že mi to jde. (Haha!) Na úvod v jedenáct ráno jsem doběhla tak tak a s rozmazaným mejkapem z předchozího dne, proto není divu, že včerejší den jsem v rámci antisocializace strávila v soukromí na hotelovém pokoji. Přepínala jsem mezi Superstár (ono to jako ještě někoho fakt baví?!) a jakousi zbrusu novou vědomostní soutěž kde byli všichni blbí jak modelky. Modelky v tomhle vedly. Pak Nicholas Cage luštil jakási čísla a rerízovali Týtý, což byl kupodivu asi nejlepší zážitek toho dne.

Ale jsem na festivale, takže bych spíš měla reflektovat nějaké filmy, co sem tu viděla, že jo. Krátkému filmu A dle mého kralovala Pavlátová s jejím sexuálně frustračním videem. Porotce Hattler nasolil své pásmo ze samých nenarativních krasohledových projektů. Apoštol, španělský celovečerák jsem vůbec nepochopila. Nevim, jestli to bylo kocovinou, ale kauzalita tam teda vůbec nedávala smysl, a to mě navíc křesťansko-duchařská mytologie dost ba. Ve výsledku vede poslední pásmo krátkých filmů E, tak si na to zajděte, páč "krátký film E" je hrozně výmlluvný, že jo.

A poprvé po třech letech jsem byla v Duchcově, tam je ten zámek, jak tam pak dělal knihovníka Cassanova. Jenom sme vyzvedávali brigádníky, takže ne, že bych něco viděla, ale aj tak spoko.

Úterý

Viděla sem jakýsi drýmworksovský biják pro děcka, který byl sice hrozně infantilní, ale stejně jsem ho dokoukala. Nejlepší kinozážitek za poslední dobu byl program porotce Thomase Barkela. Analog žije, ale víc sem o tom blít nebudu, ježto jsem o tom napsala článek pro 25fps (http://25fps.cz/2013/anifest-program-porotcu/). A tak teďka nakoukávám všechna pásma, co sem uváděla, ale neviděla a říkám si, že to poslední éčko je asi jako fakt nejlepší.

Už mi skoro došly prachy, cíga a dobrá nálada, tak teda jako fakt nevim, jak slavné to s tím posledním večerem bude...

Ex post

S posledním festivalovým večírkem to bylo víc než bujaré. Bylo to pěkné a naštěstí teď můj život nebude tak hektický. Doufám. 

Olomouc je dobrý. Jo, dobrý, říkám mu ten Olomouc. I když tam nemají tolik hospod s jukeboxem jak v Brně. Hrozně dobře se tam parkuje. Třeba na parkánu. Je tam všecko hrozně levné, jakoby už člověk zapomněl, že pivo stojí třicet aj s tringeltem. Petka s vínem. Vzteklí psi, dokud před tebou nestojí Vzteklý pes, nejsi v Olomouci. Život, bro!

Viděla sem film o transce. Pásmo sebevražd ve videoklipech. Nepustili celé Judas Priest a ani klip, ve kterém Brytny Spírs pobíhá v bílé košili nemocniční chodbou. Astronataulise, ale nekoupila sem mu panáka. I když by to dneska asi šlo.

Bylo to pěkný, bylo toho dost. A teďka na Anifest!

Chcu, aby BBC natočila třetí sérii The Hour.

Chcu, aby Spielberg natočil ještě pátý díl Indiana Jonese. Indy by běhal po Kambodži a bojoval by s Pol Potem.

Další věci, co chcu, budu průběžně doplňovat.

Su velký filmovědec. Pokud mi na projekci nepříjde vyučující a dám si před ní pivo (trémička, chápeš), tak dokonce ani v lektorských úvodech nemelu úplně největší kraviny. Což ovšem neznaméná, že by ty kraviny byly malinkaté (sebekritika, chápeš). 

Moje csfd ovládl ze studijních důvodů Balkán a lame zbytečné komentáře.

Úterý

Su velký filmovědec a v Jihlavě su za novinářa a štábáka. Bydlíme u paní Slámové, která má tu nejkýčovitělší ložnici, jakou jsem kdy viděla. Fotka, na které pózuju na posteli, má na fejsbuku velký úspěch a přes dvacet lajků. Je tu standartně zima, ale su zateplená a v zimních botách, tak možu klidně pit ty studené Ježky, co tu čepujú. U Jakuba změnili dyzajn interiéru. Je tam víc televizí, ale zas z ní hrajou staré vály kanálu Retro. Stan je přesunutý za DKočko a letos obroste houbama. Večer se totiž tančí potichu.

Čtvrtek

Loučím se s mou kariérou filmového publicisty. Krizovka.

Sobota

Su buďto v kinosálu nebo v redakci. Ale tančení jako zase zvládám, to jo. Říkám si, že jestli všecky další festivaly budou pracovní, tak mi deníček pěkně prořídne. Dneska party hard, ještě jsem nezvládla žádný pořádný exces, tonight´s that night! Btw sníh? Wtf!

Po třech letech se vracím na miesto činu do Piešťan. Něco mi říká, že letos si to pivo s Pálfim konečně dám, i kdybych to měla maskovat jako regulérní rozhovor. (Neberu s sebou ani laptop, ani diktafon. To budou články jak víno!)

Z poslední návštěvy si pamatuju, že všechno je rovno, a že toto lázeňské město je totálně smoking unfriendly. Problematiku toho druhého, dosti závažného poznatku eliminuji tím, že si na Slovensko beru skoro 70g Viržinky, snad to bude stačit.

Těšim.

Krom incidentu s dýdžejem zatím žádný exces (ale hrál hrozne špatne a zasloužil si být vypískán. 

Prej se dožiju osmdesáti let a až potkám lásku mého života, budu mít dva kindry, kluka a hned rok potom holku. To mi rekla jedna istni ciganka, co aj pres pilotky uhadla, ze mam modre oci. Ja pocitala s tim, ze umru tak ve styriceti, ale tedka to asi budu muset nejak prehodnotit...

Palfi dojede az v utery, kdy mam odjizdet, to je aj posledni Anderson. Vypada to na zmeny planu.

Tak dj nejenze neni nasrany, dokonce sem od nej dostala japko a pochvalu. Hudebni projekce ve stanu dospela do takoveho bodu, ze jsem se o jeden vecer prihlasila. Zel, i pres mnoha ocekavani a sireni se fam o tajemnem dj Markete z Cech a Brna, nakonec jsem zklamala. Tak nejak sem nemela laptop a naladu.

Videla sem posledniho Palfiho a vydesila se, kolik filmu znam.

Dneska mi ujel jediny normalni spoj, takze tady budu asi az do konce sveho zivota, ech.

Jo, a virzinka dosla uz v nedelu. 

Kolem třetí hodiny ranní jsem zdárně dorazila domů. Bylo to krásné. Dovča. Filmy teď nechci strašně dlouho vidět (což je se začínajícím semestrem supr) - 13 filmů za celou dobu?! Já?!. Pálfiho jsem na pivo nepozvala, rozhovor nemám. Ale dyť ono to přece neva. Naozaj.

Vymazala sem topku oblíbených režisérů, páč vybrat jich jenom deset prostě nejde. Když jsem klikala na křížek u Tarkovského, málem jsem se rozbrečela.

Mám chuť něco podobného udělat i s oblíbenými filmy a všemi mými komentáři.

"To není filmový ráj, tohle je peklo." Řekl už nevím kdo po nevím jakém bujarém večeru.

V Brně zuří Cinema Mundi a já jsem velký filmovědec. Trošku mi chybí nefalšovaná festivalová atmosféra. Hrozně ráda bych se opila a vedla s nějakým neznámým filmovým nadšencem hloubavou debatu o pobaltské kinematografii. Na pobaltskou kinematografii jsem teď totiž expert.

Jsem věrná svým festivalovým předsevzetím a poctivě se dívám pouze na jeden film denně, což ale zřejmě budu muset v nejbližších dnech porušit, páč mám hrozně moc volňasů. I když všichni chcou chodit do kina, furt se k tomu nemůžou odhodlat. Nebo se mnou teda do toho kina jdou a pak usnou.

Já jsem však na snímky hrozně hodná, odpouštím jim, že nejsou úplně dokonalé, co chvíli uděluji pět hvězd a tak. Když mi máti asi před rokem vyčítala, že už si filmy neumím ani užít, tak určitě přeháněla.

Televizní koutek:

Zpozorovala jsem, že filmák na dvojce je teďka hrozně dobrý a dvakrát do týdne solí filmy nějakého profláklého režiséra. Dokonce to dávají v takový čas, že mají šanci i jedinci netrpící insomnií. Úplně sem si říkala, jak bych byla hrozně nadrcená, kdyby můj filmový vývoj započínal právě v tuhle chvíli. Určitě bych byla ještě větší filmovědec, kdybych v patnácti neusínala u Kubrika začínajícího těsně před půlnocí.

Čtenářský koutek:

Bylo mi zapůjčeno Bordwellovo Umění filmu a mám ze sebe radost jak sem chytrá a jak všecko vím. Teda aspoň, když jsem knihou zběžně listovala, tak to vypadalo, že všecko vím.

Další díl stagnujícího seriálu stagnujících komentářů z filmů zhlédnutých na Letní filmové škole:

Furt se mi nevrátil katalog s poznámkama, Cieslerovy eseje a pakl Trierových filmů, co sem vyhrála v Cinestopu. Ale neztrácím naději, vím, kdo je má. Což mi připomíná, že taky pořád ještě nemám Sadoulovy Dějiny filmu, které jsem si asi před dvěma lety (to to letí!) zapomněla v Praze. Tady naději poněkud ztrácím... To be continue...

Ze studijních důvodů jsem si vzpomněla na Františka Čápa a teď půjdu po Krškovi.

Moje csfd ovládlo ze studijních důvodů Maďarsko, Polsko a lame zbytečné komentáře..