Biely šejk

Podle mě jde tady o průměrnou a snadno zapomenutelnou komedii pro pamětníky z poválečného období, na kterou je speciálně zaostřeno jenom kvůli jménu později slavného režiséra. Několik scén (fotografování nebo u policie) mě i více zaujalo, párkrát jsem se pousmál (o větším zasmátí však v mém případě tady řeč být nemůže), jako v mnoha jiných filmech téže doby se mi líbí to kouzlo staré černobílé kamery, děj (byť s jednoduchou zápletkou) celkem dobře utíká, ale vcelku Bílý šejk i přes potenciální klady prošel kolem mě bez toho, aby mi přinesl větší zážitek... prostě a jednoduše průměr, doprovázený občas až nesnesitelně uřvanými scénami pro italské komedie typickými a prazvláštní komikou Leopolda Tristeho, který svou kreaci umí dostatečně zaujmout, ale zároveň na mě působil spíše jako herec z němé a nikoliv poválečné éry. Nejsymboličtější zůstává setkání s Giuliettou Masinou coby ikonickou Cabiriou již 5 let před tím slavným filmem... [60%] (13.12.2021)

Zámerné prehrávanie vo filme so sebou nesie znak sympatií režiséra k nemej kinematografii, obrazovému ponímaniu filmov a vyjadreniu emócií gestami a mimikou tváre. Presne taký je aj Biely šejk, ukazujúci v zhypnotizovane naivne obdivných výrazoch tváre manželky, kam vedie nekritický obdiv k hrdinom romantických a dobrodružných príbehov. Ich mimoriadne vlastnosti si fanúšičky fabulujú v závislosti na miere nespokojnosti vlastného partnerského života. Vyplašená tvár manžela, držiaceho sa dovtedy starostlivo pripravených plánov a majetníckeho poňatia ženy, odráža nepochopenie situácie. Prehliadal to, čo partnerku trápi. Tá namiesto otvorenej sťažnosti si nespokojnosti uzatvorila do fikčných svetov a dopisovania si s ideálom. Od takto skrývaných tajomstiev k náhlemu úniku za prvým fešným objektom už ďaleko nebýva. Manželka sa utieka k vybájenému hrdinovi. Následne zhreší i manžel, odchádzajúci nočným Rímom v sprievode prítulnej dámy. Peripetie sa zdarne podarí uhrať, rozjatrené emócie sa tíšia. Koniec smeruje k očiste vierou: nech ste zhrešili akokoľvek, po spovedi u sv. Otca bude všetko odpustené. Ironické podtóny, účelné prehrávanie a svižný dej bez feérických prvkov, typických pre neskoršiu Felliniho tvorbu, poskytli príjemný divácky zážitok. (04.04.2014)

Takže hneď na úvod:A.Sordi tam toho veľa nenahrá,ale to by nevadilo - postatné je,že to nebolo vtipné.Či časom vypršal humor alebo ozaj ten motív a hlavne prevedenie bolo slabšie neviem....no nič moc.Skôr zaujali exteriery rokov 50-tych ako dej samotný.Malá poznámka:malú úlohu tu hrala i Giulietta Masiny ,režisérova manželka - nemôžem si pomôcť,ale ani v mladom veku to nebola nejaká extra krasavica..... (26.05.2020)

ocenenia : MFF Benátky 1952 - súťažný výber ◘◘◘◘ Na tento druh talianskych komédií vlastní u mňa "copyright" síce Pietro Germi (napr. Svedená a opuštěná), ale toto sa Fellinimu vydarilo skvele, na čom má veľkú zásluhu aj herec Leopoldo Trieste, ktorý vo svojej tragikomickej postavičke novomanžela pripomína (aj výzorovo) Chaplinovho tuláka.... Príjemná, zábavná satyrická komédia s už vtedy rozpoznateľným režisérskym rukopisom, a s ohľadom na rok vzniku je film aj sviežou odbočkou zo silného neorealistického prúdu talian. povojnovej kinematografie (08.01.2016)

Průměr nehodný Felliniho jména. Přestože se jedná o skanzen Felliniho rukopisu, tak z celého díla zavání slovíčko: Průměr, který se k tak takovému filmovému gagintu jako je sám Fellini vážně nehodí. Celá zápletka není ničím zajímavá a celé ztvárnění jakbysmet. Komedie, při které se jen sem tam pousmějete, je na můj vkus tak trochu málo. Aspon ze Masinova je stále roztomilá a Sordi už tehdy dokázal zužitkovat svoje chlapácké charisma. (18.10.2006)