giblma

Využívání proplétání vztahů je poměrně obvyklý prvek. Tady je ale odlehčen bizarními fobiemi jednotlivých postav, mimoto každá část je zajímavá. Ať se jedná o nešťastně oženěného spisovatele. Mladého lékaře, překonávající problémy homosexuálního vztahu se sígrem z ulice. Nebo herečku trpící narkolepsií, jejíž utkvělá představa není tak utkvělá, jak se zdá.

Ve stísněném prostoru vlaku se rozehrává náhodné setkání dvou se životem nespokojených lidí. Ona utíká před milencem, on jede za svou ze setrvačnosti udržovanou rodinou. Jejich vzájemné porozumění je korelováno přítomností dalších spolucestujících se satiricky vykreslenými charaktery, tepajících do lidského maloměšťáctví. Hitchcockovsky budovaná dusná atmosféra vrcholící v jedné z nejpůsobivějších scén na hřbitově, práce se symboly, otevřený, nostalgii vzbuzující konec.

Hlavní zápletka a hlavně dialogy jsou velmi uvěřitelné a propracované. Bohužel to mezi tím byla nuda.

S filmovou adaptací mé nejoblíbenější české knihy nemohu být spokojená. Pravdou je, že realizace proběhla nejlepším možným způsobem - žádné dialogy, jen hlas Filipa Topola, hudba Psích vojáků a zdánlivě nesouvisící umělecké obrazy. Asi ve dvou momentech to bylo přesně ono, zhmotnění atmosféry. Je sympatické, že spousta věcí není vyřknutá nahlas. Ale co si z tohoto film odnese člověk, který předlohu nečetl? REEDIT 2012: Zvyšuju, nevím, jestli je to hormonama, ale aj slza ukápla a musím si zase něco přečíst. Klidně znova Sestru. Jak z ní, tak z hudby a textů Vojáků čiší běsi. (Ono zhmotnění atmosféry: jednak milovaná pasáž z tržiště, jednak s Cikány, plus voice-overový útěk psů lesem.) Mimochodem, realismus s hvězdičkou.

Jasně, film není ze scénáristického hlediska nic extra, stojí na hudbě a auře liverpoolských bardů. Když ale vidím tolikrát parodované scény a hlavně studiové záběry s kytarama proklatě vysoko, nemohu nepoužít slova jako roztomilé a okouzlující.

Všechno špatně. Modelky moc nehrají, scénář pokulhává a nejhorší jsou snad složené obrazy.

Bojím se, že sem viděla jinou verzi, než většina autorů komentářů. V té mé k záběrům nehraje hudba, nýbrž mluví paní průvodkyně. ("Nešahejte mi na kostičky!") A s těmito zcizováky je Kostnice kouzelná!

Tvůrci museli požírat psychotropní látky po kilech. A jestli ne, tak to nechápu. Květnaté Shakesperovy dialogy vyznívají v kýčovitém prostřetí plném flitrů poněkud zvláštně. Když ale dojde na scénu, kdy neodvádí prostředí pozornost (třeba ta balkonová), je to zas starý dobrý Wilda.

Dívá se na to hezky. Líbí se mi flashbacky, které odůvodňují jinak nepochopitelný úspěch nevzdělaného slumdoga. Ani na chvilku se nevkrádá nuda a Boyle dokáže na plátně vyvolat jak napětí, tak mrazivé "oh" momenty (třeba když starší bráška hlavního hrdiny prodá hrdinův tolik vybojovaný autogram:). Je to moderní pohádka, proto nemůžu vytknout kalkul s drsnými scénami, ani happy-end (i když bych mnohem raději viděla jeho opak). Zkrátka, dle mého Milionář nedosahuje velikosti Města bohů (jež mi během sledování mnohokrát přišel na mysl).

Dejte mi do ruky ovladač s čudlíky, možnost rozhodovat za pana Nováka a změním svět! A když už ne, aspoň se budu moci chvíli cítit jako bůh!