alchac

Jen jsem nepochopil, zda se to snaží Vilíka neumětelsky napodobovat, či se proti němu stejně neumětelsky vymezovat.

House of Farts. Zvědavost a zřejmě latentní sklony ke koprofilii mě ponoukly zhlédnout první díl, což jsem i se silným sebezapřením vydržel něco málo přes tři minuty, následně to zvěrstvo zde poslal do senkruvny, ovšem poté se ve mně kromě žaludku hnulo i svědomí a pro zachování objektivity se kousnul, zhluboka nadechl, skočil do těch sraček šipku a protrpěl tu hrůzu až do hořkého konce. Pokud někdy dostanu nutkání pohledět na další díl, tak si raději napřed do predele narvu skelnou vatu, vyšňupnu dvě lajny mleté Trinidad Morugy, oči si vypláchnu louhem a spolykám metr žiletkového drátu a i tak se bojím, že muka způsobená Soukupem to násobně přebijí - promítat tohle do éteru už podle mě naplňuje skutkovou podstatu teroristického útoku. Což mě přivádí na zajímavý nápad - prodal bych seriál CIA, která by jej všem zadrženým tenoristům pouštěla s arabskými titulky. Přeživší by do týdne u Bašára škemrali o doživotní pobyt v Sednáje, parrilla a waterboarding inclusive.

Ani by mi tak nevadilo, že si tvůrci vytřeli prdel do sucha de fuckto vším podstatným, co bylo o páně jeptiškově nemesis kdy nakresleno a ještě zahnědlé stránky scénáře důkladně vyfutrovali Komunistickým manifestem, ovšem že pan Fénix již podruhé naprosto skvěle ztvárnil vyšinutého magora (doufám, že se za tuto roli zlatého dilda dočká, aniž by si to musel hodit), který má trochu problém s tím, že jako by Nikdy nebyl, ve snímku, jehož potenciál byl využit s bídou na 10 %, to mě irituje, až sere.

Já jsem tedy krajně pohoršen nedostatkem historické autentičnosti, ba bych přímo řekl úmyslným zkreslováním reálií ze strany prolhaných Ivanů! Každý své cti dbalý velitel UCK přece ví, že polapení civilové se v žádném případě nestřílí, ale vytěžují na náhradní díly. Jinak celkem příjemný návod na profesionální výrobu nefalšované albánské paštiky.

Já tedy nevím... Blbé to jistě není, ale pokud toto měl být nejzábavnější vítěz festivalu v Cannes od Pulp Fiction, tak musí být na té Riviéře děsná nuda.

Jak by mohly vypadat Prcičky, kdyby jejich tvůrčí štáb šňupal perník ne zcela ortodoxním způsobem? No skvěle! Přestože se bezprostředně po zhlédnutí nemohu ubránit dojmu, že můj oblíbený perverzní hovad tentokrát netlačil na sekáček tolik, jako u svých předchozích klasických kusů (absence Pohla seniora mě mírně zklamala), dokázal znovu vyhřeznout audiovizuální satanský veršík, který nepochybně obohatí anály světové psychiatrie o mnoho nových filií a ismů a jehož promítnutí v libovolném Klubu mladých katolíků se bude rovnat velmi bestiální masové vraždě.

Hostel napančovaný syntetickou náhražkou germánské mytologie a půl kilem rohypnolu. A tak jsem se zase jednou dvě a půl hodiny potil hrůzou a děsem - ze strachu, že se u mě začíná projevovat narkolepsie.

No ale kurvááááá – sedm křížku na hrbu a ten chlap na to pořád má! Jakkoliv se zdálo, že od posledních Expendables (beztak mizerných) míří Slájova resuscitovaná kariéra směrem žumpa, pročež se bylo možno obávat i značné fekálnosti posledního (...?) dílu Ramba, stařík zatraceně příjemně překvapil. Takto vymazlená mexická telenovela, maestrem vlastnonožně (od slova nůž) sepsaná, v níž mnoho postav dokonale obnaží svá nitra (a to tak, že zejména ke konci je ortodoxní akční divák téměř nucen užít nitra) či ztratí tvář (jakož i jiné části těla), vrcholící vskutku srdcervoucím závěrem, při kterém jsem v kinoteátru s kolektivem podobně naladěných úchylů nadšeně tleskal a volal „Bravo!“, tu již dlouho, ale opravdu dlouho nebyla! (a asi hned tak nebude) Je sice pravda, že obdobně jako v předchozím dílu nejakčnějšímu důchodci na světě poněkud trvá, než se osmělí bezuzdně propadnout svým starým zlozvykům, ovšem závěrečné Zúčtování v malém Dien Bien Phu vyvracející pravdivost známého klingonského přísloví o servírování pomsty v odleželém stavu (zde naopak s ohledem na své genetické dědictví hrdina finišuje a la Magua), jež je navíc velmi vkusně podbarveno Doorsáckými Pěti ku jedné („No one here gets out alive…“) a po jehož zhlédnutí Leatherface s brekem odložil Husqvarnu a Freddy Krueger odešel zahanbeně pracovat jako kotelník v domově důchodců, to přesto nekompromisně vytáhlo na jasných deset z pěti. Troufám si říci, že při závěrečné scéně, v níž hrdina odcválal na svém oři vstříc zapadajícím horám, nezůstal v sále rozkrok suchý - zkrátka romantika, o jakou člověk jen tak nezakopne.

Již dlouho se mi nepovedlo narazit na film, který jsem i přes standardní stopáž zkoukával nadvakrát a i tak jsem u něj co deset minut usínal. A to mám dojem, že tohle mělo snad být i napínavé…

Lukáš Běsoň si zjevně definitivně uvědomil, že přinejmenším jako scénárista je již zcela impotentní a jal se tedy páchat už asi čtvrtý (nebo kolikátý) nepříliš invenční rymejk slečny Brutální. Jako je již jeho dobrým zvykem, tak s nějakým svým novým plochým objevem v titulní roli a tentokrát též ve znamení návratu ke kořenům, neb vykrádá sám sebe poměrně důsledně (což je ovšem třeba hodnotit s ohledem např. na Johanssončin asijský psychovýlet spíše kladně), brutálních Nikitů je v tomto snímku velmi početný jateční kompars a ústřední rachitička se silně podobá Míle. Nebýt toho, že se ovšem tvůrce opět nebyl schopen pozvednout nad hladinu své již standardní dějové demence a také kdyby do toho nenablil tolik dějových zvratků, až byly tyto zhruba stejně překvapivé jako hepatitida C u zasloužilého degustátora heroinu, byl bych tentokrát téměř nadšen – z toho, že nejsem sledováním mírně nuděn.