alchac

No to je taky nápad, chlastat pochybnou samohonku nalezenou na podezřelém ruském vraku. To se pak jeden nemůže divit, že mu jmenovaný likér nejen vytře zrak, ale taktéž si hravě zalaškuje s jeho DNA, pročež se konzument probudí jako Vetřelci podobná rybí Věc. Pokud navíc podmořské základně velí Robocop pod dohledem plk. Trautmana, je takto postaráno o hodinku a půl solidní zábavy. Takže sice jde o klasický případ výroby rybích prstů, do kterých výrobce semlel kdejakou žánrovou klišku, ale vzhledem k tomu, že použité suroviny byly kvalitní a jejich zpracování rovněž, mohu konzumaci vřele doporučit, neb chuťové pohárky uspokojí a trávicí trakt nerozbouří.

Sice jsem se zase nedočkal toho, že by třetí nejhorší svinstvo, které kdy opustilo Ukrajinu (přesněji řečeno Banderovci sice o parník vedou, ale s radioaktivním spadem z Černobylu Olča více než zdatně soupeří o druhý flek), někdo konečně na filmovém plátně brutálně terminoval (a to pokud možno co nejdříve po úvodních titulcích), ale naštěstí aspoň 007 byl ve výborné formě a kdyby mu tedy z kástingu přihráli lepší koště pro obligátní bondáž, bylo by to zřejmě na plný počet.

... a tak mé čekání na setkání s filmovým Vidocqem, který by se alespoň vyrovnal Borisi Rösnerovi, stále pokračuje. Tenhle byl ale ještě o fous horší, než před lety Depardieu.

Bonzák se mi válel v blbníčku od doby, kdy jsem uviděl první trailer, neb jsem cítil ve vzduchu dalšího Pistolníka, leč jelikož brzy zmodral, odvážil jsem se na něj až poté, co mi několik jedinců z mé topky našeptalo, že zde zase – podobně jako u zmíněného Šónova kusu – řádí místní klika pravidelných konzumentů Šalamounova hovna. A vskutku! Takto kvalitně napínající, odsýpající, plnokrevný, od A do Z excelentně obsazený a zahraný (Trouba dokonale slizký, madafaka Komouš dokonale černý, Žoel dokonale dokonalý, ale největší poklonou musím vyseknout paní Píkové, která by ty mrazivé frigidní černé vdovy mohla přednášet na univerzitě, pročež mi z ní zase dvě hodiny zalézaly kulky), na vymazleném scénáři postavený thriller jsem neviděl… no, ano, asi právě od výše zmíněného Šónova kusu (pročež odvolávám netflixího Tripla). Jako milý bonus též hodnotím skutečnost, že autentičnost místních temných sil nebude mít problém představit si asi nikdo, kdo se někdy náhodou nachomýtl na nádraží ve chvíli, kdy po prohraném zápase odjížděli fandové Baníku, či navštívil hokejové utkání v Havířově (nebo si tamtéž dokonce zaskočil po zápase na pizzu).

Když už se objeví v toxických luzích a trouchnivějících hájích české kinematografie vkusnější námět než věčné furtdokolové jakože romatické (a samozřejmě ukrutně vtipné) komedie či sladkobolné, kolotočářskými moudry prošpikované nostalgické klystýry z normalizační éry, tak Státní fond kinematografie zrovna nezvedá telefon, neboť právě na drátě dohaduje Trošku Vejdělku s Hřebejkem či jiným sice již dávno vyšeptaným, ale dokonale protekčním zmrdským filmovým parazitem. A tak musela Drsného spasitele do audiovizuální podoby převést partička nadšenců, přičemž když člověk uváží, že to bylo zflikováno za částku, která by nestačila ani na pět minut libovolného (a beztak prodakt plejsingem prolezlého) českého filmového fekálu, který se tu běžně dostává do kin, nelze se při pohledu na slušně odsýpající akci, celkem obstojně zvládnuté bojové scény, vkusné animované vsuvky a na poměry fandovského filmu silně nadstandardní digitální potvůrky ubránit jistému nadšení, které jednoho hravě povznese i nad notorické neduhy (polo)amatérské produkce, jako např. mizerné postsynchrony, prkenně odříkávané dialogy či nějaké ty drobné vady a nedodělky ve scénáři. Současně to jednoho mě také nutí napálit mírně nadhodnocenou čtveřici, neboť se cítím povinen přispět svou troškou… no fuj, tak jinak – přispět svým dílem k tomu, že se tento chvályhodný počin ocitne když už ne v červených, tak aspoň nad posledními počiny libovolného z pánů, jejichž směrem jsem si výše odchrchlal.

Seksmisja definitivně porobila Holý Úd a já jen doufám, že tento drůbeží rymejk dvojky nezvěstuje budování nových terminátorských mýtů (= metoo) pečlivě očistěných od té fuj fuj půlky populace, neb kromě neodmyslitelného ikonického Guvernátora v něm samci figurují toliko jako obligátní zlá plechovka a jatečný kompars (resp. abych byl přesný, porážkové kusy jsou pro jistotu výhradně samčí). Nakonec je ale i tak za největšího sympaťáka filmu jediná postava s gulama, tj. stará Connorová. Přes uvedené ovšem musím chca nechca přiznat, že jde o akci odsýpající, nenudící a celkově podařenou, která se chvályhodně snaží držet ve starých dobrých kolejích z doby před všemi těmi Gaynisisi atd., a kdyby mě v ní podobně jako již v posledním v Bledém Ranrovi permanentně neděsil ten blonďatý neherecký špalek, vulgo slečna Kajl Rýsová vol. 2.0, byl bych téměř nadšen. Samozřejmě s výhradou řečenou v první větě, kvůli kteréžto dostávám chuť pomučit pruducent(k)y (sic!) a scénárist(k)y vývrtkou!

Inu, assasíni jsou v kurzu, pročež Disneyovští řitíři řádu Židáj servírují něco ve stylu „Kterak plechový Džon Dick preferující namísto štěňat pistáciový Jogurt potkal Hvězdné Války.“ Čili základní výtka vůči charakteru hrdiny silně nekompatibilnímu s jeho profesí viz mé zvratky k prvním dvěma dílům Nýjovy assasínující série. V tomhle dortu pejska a kočičky bylo snad všechno – od jedné populární assasíní videohry přes kung fu filmy, špagety westerny, Sedm statečných až po Terminátora (jsem jen čekal, zda IG zahučí do lávy se vztyčeným palcem). A přestože scénáristé pytlačili opravdu velmi pilně a díly jsou tak krátké, že u nich jeden nestačí ani usnout, tak nejpozději od začátku druhé půlky naprosto nedokázali zakrýt, jak moc je to vlastně celé o hovnu, neb postavy, atmosféra, děj = 0, futrování plytkým patosem naopak na úrovni Japonců, deus ex machina maká snad ještě víc než v Epizdodě VIII (naopak patologika některých situací i některé "skvosty" zmíněného kusu (jako např. gravitační bombardování ve stavu beztíže) výrazně přebíjí) a celé dílko si společně s hlavním hrdinou vesele štráduje odnikud nikam, aby prostě v jeden moment zčista jasna zahučelo až po pás do závěrečné parodie na atmosferickou akci. Já sice chápu, že když už největší kurvitelé dobrého vkusu v dějinách kinematografie Žoržovi vysolili za jeho Gaylaxii moc a moc dalekokot takový prachy, tak dolary prostě musí proudit, ale toto byl seriálový ekvivalent ruské matrjošky zakoupené v Celetné. Tedy, přinejlepším... A k mému zděšení to zjevně stačí.

Jenom jestli nejde o nějaký prohnaný marketingový tah globální kleromafie, usoudivší, že asketická a submisivní verze Šéfova syna už netáhne tolik jako dřív, pročež tajně odtajnila archívy a nechala vizualizovat verzi bejzd on dz trů story, která by přitáhla i dnešní mládež! Přiznejme si, že aktualizované desatero obsahující např. "Nepožádáš manželky bližního svého více než sedmačtyřicetkrát za večer a nejvýše se dvěma přáteli naráz," či "Pomni, abys svátečního dne světil užíváním tvrdých drog jakož i opulentní orgií" a v neposlední řadě "Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému, aniž by sis z něj kolosální prdel činil" má v novém miléniu přece jen vyšší konverzní potenciál a navíc by se tak dalo jasně vymezit proti nekalé konkurenci, která s římskou centrálou vede již cca 14 století autorskoprávní spor a v současnosti explozivně expanduje do celého světa. Okamžitě bych to začal každoročně promítat na Štědrý večer místo beztak beznadějně out Tří vořechů.

Tak i mafiánská verze Expendables nakonec dopadla více než uspokojivě, byť jsem byl často velmi silně napnut, zda protagonisty při jejich patrně posledním vzepětí nad talířem špaget trefí dříve kulka či šlak. Ačkoliv tedy půlka rozpočtu zjevně musela padnout na armádu geriatrů a maskérů, aby udržela ten spolek sicilsko-irských předkremantů v provozuschopném stavu resp. vzezření nevzbuzujícím v divákovi dojem, že si omylem pustil italský zombie horror, pak s ohledem na mnoho scén a dialogů, při kterých mi zrak vlhnul dílem nostalgií za všemi těmi Coppolami, De Palmami i klasikami dirigenta tohoto kusu a dílem vědomím, že ústřední trojice nejenže doposud nenašla v žánru důstojné nástupce, ale že se jim i přes kmetský věk nikdo nedokázal přiblížit ani na dohled, jsem nucen k subjektivně objektivní čtveřici přihodit jednu hvězdu do plného počtu. Pročež výjimečně kvituji i celkem brutální stopáž, neb příště už nejspíš budou klapat Scorseseho náhrobním kamenem a De Nira s Pacinem a Pescim bude štáb před kamerou posunovat pomocí lopatky a smetáku.

Tak nad tímhle už je jen Sam Raimi. Ale ten zase nemá Billa Murryho.