Honza135

„NECHÁPEJ MĚ ŠPATNĚ, RINE. ROMANTIKA JE JEN PRO JEDNOHO, NE PRO VŠECHNY NAJEDNOU. NIKDO TĚ NEOBVIŇUJE. VLASTNĚ SIS VEDL SKVĚLE. BYLO TO ROZHODNUTÍ, KTERÉ JSI TY, RIN, UDĚLAL SÁM...“ Série je adaptací stejnojmenné vizuální novely, kde hlavní hrdina Tsuchimi Rin žije poklidný středoškolský život s kamarádkou Fuyou Kaede. Oběma se stala tragédie; jsou částečně sirotci, a tak se Kaede ochotně o Rina stará. Jednou se ale Rin dozvídá, že do jeho třídy přestupují dvě studentky, které o něj mají od prvního okamžiku zájem. Otázka zní, proč? » Co se mi líbilo: 1) Příběh. Děj má v počátku dobrou zápletku, ale poté přichází prostor pro komedii a příběh stagnuje. Avšak ne napořád, od poloviny série zase začíná být děj důležitý. 2) Komedie. Ta byla hlavně v prvních dílech k popukání, poté ji vystřídal nenásilný fanservis. Nelze říct, že byl špatný. Leckdy překvapil a já, hlavně v jeho počátcích, měl oči navrch hlavy. 3) Vztahy. Pokud se bavíme o první polovině, tak zde byla romantika celkem slabá. Navíc není ani naznačen vývoj vztahu Sia - Rin - Nerine, jen jsem byl postaven před hotovou věc. Tak to tedy ne. Naštěstí pro diváka, toto nejsou jediné hrdinky, které mají Rina rády... Třeba taková Asa, která měla problém s tím, že mluvila o sobě v mužském rodě; když mluvila, šlo obvykle ve větě zaslechnout "boku" místo "watashi" (v překladu "já" v mužském nebo ženském rodu). Byla to má nejoblíbenější hrdinka, hned za ní se umístila Kaede. 4) Drama. Právě poslední romanticko-dramatická třetina udělala ze seriálu zajímavou záležitost. Různá odhalení, o kterých divák nemá potuchy, převrací vše od základů. 5) Hudba. Opening byl pro mě příjemným překvapením. Čekal jsem nějakou starší písničku, ale místo toho se objevil vyladěný J-rock. Ending byl také povedený, ale hlavně v posledních dílech moc nesedí na konec epizody (viz například 23. díl). Z hudby na pozadí byla nejlepší melodie Sweet Memories. » Co jsem nemusel: 1) Zdlouhavý nástup příběhu. Toho je celkem škoda, protože ne všichni vydrží do poloviny série. 2) Žádný vývoj vztahu u Rinových snoubenek. Jak již bylo zmíněno, právě to kazilo mou představu o tom, že by s nimi Rin měl něco mít. Právě kvůli tomuto nedostatku jsem si nebyl jistý, jestli alespoň jedna z nich je pro něj vhodná. » Shrnutí: Celkem fajnová oddechovka, na kterou se dá celkem v pohodě koukat. Animaci nedokážu zhodnotit, bohužel, jsem z ní celý rozporuplný. Nečekejte nic extra, ale myslím si, že to zato stálo. Přečtena původní vizuální novela. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v DVD verzi

„NEJPRVE JSEM SE SPOKOJIL JEN S POHLEDEM NA NI... SEDĚT VEDLE NÍ, OBĚDVAT S NÍ MĚ ZNERVÓZŇOVALO. PŘEMÝŠLÍM NAD TÍM, KDY TO ZAČALO... KDYŽ JSEM SE JÍ CHTĚL DOTKNOUT, OBEJMOUT JI. TO MI NESTAČILO, CHTĚL JSEM VÍC A VÍC... NAKONEC JSEM SE PŘESTAL OVLÁDAT A STAL JSEM SE SOBECKÝM...“ Seriál byl vytvořen podle stejnojmenné vizuální novely, ve které Itou Makoto nastoupí do prváku. Při každodenním dojíždění vídá ve vlaku dívku ze stejné školy - Katsuru Kotonohu. Zalíbí se mu, a tak si ji nenápadně vyfotí a fotku si na mobilu nastaví jako tapetu... » Co se mi líbilo: 1) Příběh založený na romantice. Tento seriál byl můj první zhlédnutý anime počin s romantickou tématikou. A právě děj, který čerpá zápletku (a vůbec všechno) jen ze vztahů hlavního hrdiny s ostatními holčinami, mě vskutku oslovil. Co se týče romantiky, popravdě, jednu chvíli jsem netušil, která z děvčat by si měla Makota získat. Přál jsem ho jak Kotonoze, tak i Sekai a Otome. 2) Silné drama. Nervydrásajících okamžiků je tu skutečně požehnaně, především v poslední třetině seriálu. Ke konci série pak drama skvěle graduje a nenechá diváka v klidu. Vůbec jsem si nedokázal představit, jak to celé dopadne. Kdybych měl své pocity přirovnat ke strunám, tak by se pnutím postupně přetrhávaly, jak by se příběh posouval blíže a blíže do závěru. 3) Používání mobilů. Celý příběh mě přišel o to uvěřitelnější, když si všichni mezi sebou volali nebo posílali zprávy. Už právě za toto považuji anime seriál za velmi uvěřitelný. 4) Hudba. Co se týká openingu, tak si pochvaluji jeho hudební styl první půlky nultých let. Právě tato skladba mi připomněla mé pocity při opětovném shlédnutí. Ending tu musím vychválit za jeho rozmanitost. Není totiž jeden, ale je jich hned několik. Já jsem si oblíbil ending Waltz a pak také Still I Love You, který je paradoxně openingem ve vizuální novele. Z hudby na pozadí zmíním melancholickou klavírovou melodii Chiisana Tan a písničku ze závěru seriálu. Obě dotáhly drama k dokonalosti. 5) Vlaky. Právě i jejich přítomnost měla dopad na seriál. Momentky s nimi spojené dodávaly příběhu další dramatické chvilky; ať už je řeč o zpomalených záběrech nebo vhodně načasovaných příjezdech. 6) Barva vlasů. Narozdíl od jiných anime sérií zde nenajdete pestrobarevné odstíny vlasů, ať už je řeč o modré, červené, fialové či zelené. Všechny postavy tu mají svůj reálný odstín černé nebo hnědé barvy. Autoři se opravdu drželi uvěřitelnosti, jak to jen šlo. » Co jsem nemusel: 1) Komedii. Neříkám, že stála zcela za zlámanou grešli, ale ne vždy byla vtipná scéna k pobavení. Našly se i ty, které byly spíše k pláči; například první minuty bazénové epizody. Na druhou stranu, tato série mi vykouzlila úsměv na tváři ze stále se opakující nadávky "baka"... 2) Animaci. Upřímně, v době vzniku anime adaptace se už dalo animovat mnohem lépe. Její propracování bych označil za nízkorozpočtové, stejně tak jako dabing. Avšak si lze rychle přivyknout, pokud tedy nesledujete několik seriálů naráz... » Shrnutí: Toto je jiná romantika, než na kterou jsem zvyklý. Je plná lží, nevěry, ale také naděje na dobrý konec. Ačkoliv má své mouchy, je to ukázkové velodrama, které v mé shlédnuté anime tvorbě zatím žádný jiný titul nepřekonal. Přečtena původní vizuální novela (která je přeci jen lepší než seriál). Shlédnuto v japonském znění se slovenskými titulky v TV verzi

„UŽ JSI ZAŠEL MOC DALEKO. NEZÁLEŽÍ NA TOM, JAKOU CESTU ZVOLÍŠ, STEJNĚ JEDNU Z NICH RANÍŠ. ČÍM VÍC TO BUDEŠ ODDALOVAT, TÍM VĚTŠÍ TO BUDE RÁNA. PRO VÁS VŠECHNY...“ Toto OVA je alternativní vezí seriálu Clannad, kde se Tomoya neseznámil s Nagisou, a tak si Ryou díky pomoci své starší sestry splní sen; začne randit s naším hlavním hrdinou. Avšak byla Kyou k sobě upřímná? » Co se mi líbilo: 1) Alternativní volba. Už v první sérii jsem přemýšlel, co by se stalo, kdyby si Tomoya vybral právě Ryou a co by to přineslo za důsledky. 2) Příběh. Byl jsem doslova u vytržení z toho, že jsem celý obsah dílu kompletně uhodl. 3) Vztahy. Když začnu těmi přátelskými, tak musím vychválit Youheie. Tady na to vážně kápnul, vypadla z něj největší moudrost, co kdy řekl. Ale nebýt romantického dilematu, stál by tento díl za nic. Hlavním tématem dramatu byl milostný trojúhelník mezi sestrami a jejich kamarádem a napjaté očekávání, jak to celé dopadne. 4) Hudba. Tak ta neměla chybu. Co melodie, to bomba. Veškerá hudba, včetně Roaring Tides II, tuto epizodu velice slušně dramatizovala. 5) Animace. Stejně jako u zbylých dílů a sérií, tak i zde jsem si ji vychutnával. » Co jsem nemusel: Stejně jako u prvního OVA, není nač si stěžovat. » Shrnutí: Očekával jsem stejně zdařilý díl jako u Tomoyiny kapitoly, ale byl nad očekávání ještě lepší, a to díky silně podaným emocím. Celá epizoda na mě zapůsobila natolik, že mi ke konci tekly slzy dojetím. Opravdu jsem si ze shlédnutí odnesl skvělý zážitek. Tohle je moje skutečná hlavní hrdinka celého Clannadu! Avšak pokud tyto řádky čte někdo, kdo ještě OVA neviděl, doporučuji si před shlédnutím přečíst Clannad, konkrétně Kyouninu route. Adaptace této cesty je osekaná, ve vizuální novele se děj posouvá mnohem plynuleji a kritický děj je podrobněji rozebrán. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi

„KDYBYCH ZDE NA NI PROMLUVIL, NAGISA A JÁ SE ČASEM SEZNÁMÍME A BUDEME SPOLU CHODIT. ALE MOŽNÁ BY BYLO LEPŠÍ, KDYBYCH TO NEUDĚLAL. MOŽNÁ BY BYLO LEPŠÍ, KDYBYCHOM SE NIKDY NEPOTKALI...“ Celá série byla vytvořena podle vizuální novely Clannad. Seriál přímo navazuje na první sérii, ve kterém se dočkáme už jen pár vedlejších příběhů, začlenění všech postav do společnosti a poté dalšího vývoje vztahu mezi Okazakim a Nagisou. » Co se mi líbilo: 1) Pokračování příběhu. Už jen to, že autoři nevynechali z předlohy druhou část, mě potěšilo. Bohužel jsem od ní očekával více, než se mi dostalo. 2) Vedlejší příběhy. Yukinina část byla celkem pěkná, ale to nejlepší z celé série byl Misainin příběh ze středoškolských let. Její vztah s Katsukim se mi zdál uvěřitelnější, než vztah hlavního hrdiny s Nagisou. Velmi mě dojal a poprvé došlo i na slzy... 3) Žánry. Vždy se mi líbily příběhy, kde mělo silné zastoupení drama se špetkou komedie. Občas se zasmát a zároveň být napnutý jak struna, jak to dopadne... Ten pocit mám prostě rád. 4) Animace. Její propracovanost netřeba chválit, dosahuje stejně vysokých kvalit jako první série. 5) Hudba. Oproti první sérii, kde mi ending lezl krkem, v druhé sérii se mi neprotivil. Byl průměrný, zato opening byl povedený. Jeho zpracování se velmi podobalo openingu ze seriálu Air. Samozřejmě se musím ještě zmínit o melancholické klavírové melodii Roaring Tides II, díky které jsem si uvědomoval závažnost daných situací. » Co jsem nemusel: 1) Poslední díl. Bohužel nepatřím k těm, pro které byla Nagisa nejlepší hlavní hrdinkou. Dokázal jsem si domyslet, že to tak vše dopadne. Ushio byla chudák, nemohla za to, ale Nagisa už ano. Proč byla tak tvrdohlavá? A hlavní hrdina to vše odnesl... Fakt solidní drama, které bych v tomto místě ukončil. Ale autoři byli vázáni námětem, a tak vznikl 22. díl, kterým to vše zkazili. 2) Nepoutavost. Od okamžiku, kdy Tomoya odmaturoval, jsem do závěru 17. dílu cítil, jak se do sledování musím nutit. I přes občasnou vtipnost či drama mě tato část příběhu nudila. Tedy až na chvíle, kdy se na scéně ukázal Yuusuke... 3) Nedostatek romantiky. A té tu bylo zatraceně málo. Tomoya se s Nagisou sotva drželi za ruce, a to byl vrchol veškerého vztahu, víc se divákovi neukázalo. Ani na ten polibek nedošlo! Proč byla Nagisa tak sakramentsky plachá? Jak si pak mám reálně představit pokračování příběhu? » Shrnutí: První série sázela na středoškolskou vtipnost a romantiku, druhá na drama o rodině, které se, podle mého názoru, až zas tolik nepovedlo. Nebýt Misae a jejího vztahu, tak udělím tomuto kousku pouhé dvě hvězdy. Předchozí adaptace vizuálních novel od vývojářů Key byly prostě lepší. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v TV verzi

„UŽ JE TO MĚSÍC, CO JSEM S TOMOYO ZAČAL CHODIT. NEZAKOUKALI JSME SE DO SEBE V JEDNÉ URČITÉ CHVÍLI. POSTUPNĚ JSME SE SBLÍŽILI A NEŽ JSME SI TOHO VŠIMLI, ZAMILOVALI JSME SE...“ Toto OVA je alternativní verzí posledních dílů seriálu Clannad. Zde se Okazaki Tomoya rozhodne pro Sakagami Tomoyo a tak je volební kampaň do studentské rady dá dohromady... » Co se mi líbilo: 1) Alternativní volba. Jsem moc rád, že autoři vytvořili i jiný konec, než byl v první sérii. A rozhodně se vydařil! 2) Příběh. Ačkoliv byl děj krátký, tak jsem si ho velice užil. Dramatem a romantikou se tu nešetřilo a je fakt, že mě příběh ke konci dojal. Také stojí za zmínku zajímavá proměna Okazakiho, jakožto flákače ve snažícího se studenta. 3) City. Narozdíl od první série, kde snad krom 13. dílu s Kotomi se city moc nevyskytovaly, tak tady je jich dost. A to je dobře, protože díky nim je vztah Tomoyi a Tomoyo opravdu vynikajicí. 4) Hudba. Tak ta tomu dávala šťávu. A to především melodie Roaring Tides II hraná na pozadí. 5) Animace. Stejně jako v první sérii, tak ani tady k ní nemám žádnou výtku. Kresba byla vskutku kvalitní. » Co jsem nemusel: Podle mého názoru je to tak vydařený díl, že ani žádné nevýhody nemá. » Shrnutí: Jsem vážně rád, že autoři udělali i tuto alternativní epizodu. Nabídla víc, než jsem očekával, proto jsem s ní naprosto spokojen a vřele doporučuji všem, co konec první série moc nesedl. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi

„MĚLA JSEM SEN. BYL TO SEN O JINÉM MÍSTĚ. MĚLA JSEM NA SOBĚ ZVLÁŠTNÍ OBLEČENÍ A BYLA JSEM JINÁ JAK VZHLEDEM, TAK I POSTAVOU. BYLA JSEM TO VŮBEC JÁ?“ Tento dvojdílný speciál rozšiřuje okolnosti u osmého dílu seriálu Air, kde osobní strážce Ryuya společně s Její Svatostí Kannou a její služkou Urahou utečou ze svatyně. Celý příběh je vlastně jen o útěku a skrývání se před pronásledovateli, kdy Ryuya obě již jmenované chrání před dopadením. » Co se mi líbilo: 1) Nové informace. V základní sérii jsou této vsuvce věnovány pouze dva díly, takže jsem uvítal, že vznikl také speciál. Ten ná prozradí mj. Ryuyovu historii nebo také skrytý Kannin talent. 2) City. Bylo krásné sledovat, jak se Kanna s Ryuyem škádlila a následně se do něj zakoukala. Její snahy o získání Ryuyova srdce nemůžu hodnotit jinak než pozitivně. 3) Žánry. Mix romantiky, dramatu a komedie jsem vždy považoval za nejlepší žánrovou slitinu. Navíc drama a komedie jsou tu v rovnováze, takže se mi po shlédnutí dostavil příjemný pocit spokojenosti. 4) Opening. Po jeho začátku asi každého praští do očí menší úprava, kde zhruba v polovině, po představení hlavních hrdinek ze základního seriálu, spatříme Ryuya, Kannu, ale především Urahu - právě záběr na ni, který trvá zhruba vteřinu, je myslím nejzajímavější. » Co jsem nemusel: 1) Vysoká brada. Stejně jako v základní sérii, tak i tady se mi kresba jako taková zamlouvala, až na tuto drobnou chybku. Ta se ale dá celkem bez problémů přehlížet. » Shrnutí: Jsem rád, že autoři natáhli základní seriál právě mojí oblíbenou historickou vsuvkou. Pořád jsem si říkal, že se toho moc o "Kannině partě" v základu moc neřeklo, že chci vědět víc... Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v DVD verzi

„NĚKDE ZA TÍMHLE NEBEM JE DÍVKA S KŘÍDLY. ROZPÍNÁ SVOJE KŘÍDLA A VÍTR JI ODNÁŠÍ DÁL DO MINULOSTI.“ „A TY TU DÍVKU TAKY HLEDÁŠ, JAKO JI HLEDALA TVOJE MATKA, YUKITO?“ „NO, KAŽDOPÁDNĚ TY TO URČITĚ NEJSEŠ. HODNĚ LIDÍ SNÍ O TOM, ŽE LÍTAJÍ...“ Série byla vytvořena podle stejnojmenné vizuální novely, ve které přijede potulný loutkař Kunisaki Yukito do pobřežního města. Má neobyčejnou schopnost; dokáže ovládat loutku bez provázků. Představení mu ale moc nevynáší, protože neumí skoro žádné triky, které by mladé obecenstvo zaujalo. A tak hladový Yukito usíná na pobřežní zdi, kde ho zahlédne Kamio Misuzu... » Co se mi líbilo: 1) Děj seriálu. Je fakt, že teprve od sedmého dílu začíná být příběh zajímavý. Ale i předcházející díly jsou povedené, jen je škoda, že jejich hrdinky nijak neovlivňují následující epizody. 2) Historické vsuvky. Podle mého právě spojitost s historií bylo to nejzajímavější, co jsem v sérii viděl. Jak u Kano, tak i u Misuzu a Yukita byly tyto vsuvky opravdu skvělé. 3) Hudba. Tak jako v Kanonu, tak i tady nesmím opomenout upravenou openingovou písničku, která nese jméno Hane. Díky ní drama získává tu správnou procítěnost. Také opening a ending byl úžasný. 4) Žánry. Něco málo romantiky tu je, ale především mě dostalo drama. Také fantasy se mi v tomto anime ukázalo jako solidní žánr. 5) Propojenost s Kanonem. Možná jsem jeden z mála, kdo si všiml tří už někde viděných děvčat v první polovině druhé epizody. Tsukimiya Ayu, Minase Nayuki a Sawatari Makoto odpovídaly jak vzhledem, tak i dabingem. Otázka zní, co tu dělají? Jak moc to propojuje jinak odlišné příběhy? Kdo mi nevěří, ať nahlédne do galerie. » Co jsem nemusel: 1) Vysoká brada. Sice je to jen drobná chybka v animaci, které si lze nevšímat, ale mě to prostě nesedlo. Kresba je ale jinak povedená. » Shrnutí: Je pravdou, že tato série není pro každého. Všechny postavy tu mají velice zvýrazněné emoce, které můžou někomu vadit. Ale těm, co to nevadí a mají chuť na pořádnou dávku fantasy a dramatu, můžu jen doporučit. Je ale škoda, že je seriál příliš krátký. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v TV verzi

„I SEN NAKONEC SKONČÍ. JAKO SNÍH TAJÍCÍ V JARNÍM SLUNCI. JAKO MLÁDÍ V LIDSKÝCH TVÁŘÍ. JAKO VZPOMÍNKY BLEDNOUCÍ VE VĚČNOSTI. MŮJ DLOUHÝ SEN SE CHÝLÍ KE KONCI….“ Tato série je remakem 12-ti dílného seriálu, který byl vytvořen podle stejnojmenné vizuální novely. Oproti původnímu seriálu je tento remake dvojnásobně delší a obsahuje většinu příběhu z původní hry. Hlavní hrdina Aizawa Yuichi přijíždí po sedmi letech do zasněženého města, kde jako malý trávil prázdniny u tety Akiko. Bohužel si ale z té doby nic nepamatuje, a tak postupem času pomocí své sestřenky Nayuki a nových kamarádek postupně odhaluje zapomenutou minulost... » Co se mi líbilo: 1) Dramatický děj. Jak u adaptacích novel od studia Key bývá zvykem, seriál nám zpočátku poskytne notnou porci komedie, kdy se Yuichi seznamuje se slečnami a během toho zažívá kopec srandy. Jenže nic netrvá věčně a postupem kapitol se dostaneme do dramatické části, kde nejedna slzička ukápne jak leckterému tvrďákovi, tak i romantické dušičce. 2) Děvčata. Nemá smysl skrývat, že jsem ty holky prostě žral. Tak třeba Nayuki, jejíž roztomilost vynikala spolu s její barvou hlasu. Je to slečna, která ujíždí na roztomilých zvířátkách a jahodách, kterou ráno z jen tak nevzbudíte. Byla mi sympatická především svojí povahou. Poslední věta se dá užít i ve spojitosti se Sayuri, která byla až nadměrně veselá, nicméně to k ní sedělo. Na její charakteristický smích nejde jen tak zapomenout. Příliš se toho o ní v seriálu nedovíme, ovšem to mě motivuje k přečtení visual novely. Nicméně největší motivací k četbě je tu její kamarádka Mai. Tajemné děvče, které není příliš populární především kvůli spojitosti s vandalstvím. Moc toho nenamluví a postrádá viditelnější emoce, až se zdá, že ji něco vnitřně trápí. V jejím příběhu mě především fascinovala dynamika děje, která se tu rozjede na plné obrátky a kolikrát jsem překvapením vyskočil z gauče. Za mě je to dospělá slečna, která s klidem strčí Ayu do kapsy. Ne, já proti Ayu nic nemám, nebijte mě! Jen mě lolitky prostě nelákají. 3) Kresba. Je znát, že se pod dílo podepsalo Kyoto Animation. Žádné zbytečné sexuální narážky, jen čistý příběh zaměřený na rozkošnost děvčat a bohatou animaci. Jedná se o další vývojový stupeň kresby z předchozího Airu, což je znát především podle kresby očí, která ale všem divákům nesedla. Já si na to musel chvíli zvykat, ale za mě můžu říct, že mi to ve výsledku vůbec nevadí. 4) Hudba. Možná si říkáte, proč je opening tak smutný. Vězte, že po načnutí druhé třetiny děje vám rychle dojde proč. Otvírák vystihuje skvěle celý seriál. Podkreslovací melodie perfektně sekundovaly probíhajícímu příběhu. Když došlo na vážnější děj, cítili jste ty hluboké emoce, které vás držely napnuté v očekávání, jak to celé dopadne. Za mě doporučuji melodie Kaze o Matta Hi a Šódžo no Ori, jež skvěle vystihují moje pocity. » Co jsem nemusel: Jak tu mám hledat zápory, když tu žádné nejsou… » Shrnutí: U tohoto seriálu mě fascinuje, že jsem si sledování natolik užíval, že jsem ho byl schopný shlédnout do konce týdne. Nepatřím totiž mezi no-lifery, co sledují anime od rána do večera. Ačkoliv jsem titul viděl již před čtyřmi lety (a sepsal nicneříkající komentář), i přesto na mě seriál znova dýchnul svojí jedinečnou atmosférou zimní romantiky mísící se s dramatem. Jsem Kanonu velice vděčný, protože jsem díky němu našel své žánrové zaměření. Pro všechny, kteří chtějí zažít anime plné emocí, vřele doporučuji. Známější Clannad tomuto příběhu nesahá ani po kotníky. Přečtena původní vizuální novela. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi

„UŽ SE NEMŮŽU DÁL DÍVAT NA TO, JAK TRPÍŠ! MISUZU, JÁ TĚ MILUJU!“ Film je vytvořen podle stejnojmenného seriálu, od kterého se liší tím, že je zaměřen pouze na dvě postavy: Kuniskakiho Yukita a Kamio Misuzu. Tato dvojice se potká na pláži, ve městě, kam Yukito přijel na blížící se festival vydělat si loutkovým představením nějaké ty yeny. Slovo dá slovo, a stanou se z nich přátelé... » Co se mi líbilo: 1) Vzájemné vyznání lásky. Na to jsem celou dobu v anime sérii čekal, ale marně. Proto jsem velice spokojen, protože film obsahuje to, co mi v sérii velmi chybělo. 2) Upravená animace. Oproti seriálu má vylepšenou animaci, která vůbec není špatná. 3) Alternativita. Našel jsem dost rozdílů mezi filmem a seriálem. Jeden z nich je fakt, že vedlejší postavy (snad mimo doktorky Hijiri) do příběhu nijak nezasahují. Když ale budete pozorní, tak na Kano, Minagi i Michiru určitě ve filmu narazíte. Ve filmu také městem projíždí vlak po trati, která se v seriálu nepoužívá a je ve stadiu rozkladu. Další rozdíly vám ale prozradit nemohu, protože bych jinak vyzradil celý příběh. » Co jsem nemusel: 1) Anglický sountrack. Celkem to se mnou trhlo, když při sledování závěrečných titulků jsem zaslechl anglickou písničku. Naštěstí byl tento song ve své zvláštnosti jediný. Japonským openingům a endingům angličtina nesahá ani po kotníky. » Shrnutí: Když nebudu počítat ten ending, tak své hodnocení zkrátím do jediné věty: Viděl jsem, co jsem chtěl vidět a slyšel jsem, co jsem chtěl slyšet. Pro ty, co mají rádi romantiku, vřele doporučuji. Nebudete zklamáni. Shlédnuto v japonském znění se slovenskými titulky v DVD verzi