Honza135

„BOHOVÉ, JSEM SPATNÝ ČLOVĚK. HLUBOKO VE SVÉM SRDCI UCHOVÁVÁM VZPOMÍNKU NA TU DÍVKU. ALE TÉMĚŘ SEM SE STAL SEXUÁLNÍ OBĚTÍ MITSUKY. JE TO MOJE NADŘÍZENÁ A K TOMU JEŠTĚ VDANÁ…“ V adaptaci stejnojmenné vizuální novely se seznámíme s Masashikem, který až pateticky miluje neznámou dívku z dětství. Avšak podaří se mu ji najít? » Co se mi líbilo: 1) Zápletka. Ač je to směšný děj a v některých případech bych protagonistovi i nafackoval, dalo se na OVAčko koukat celkem bez obtíží. Moji pozornost si to udrželo. 2) Hrdinky. V OVA nezbyl žádný čas na vytvoření větších sympatií s žádnou hrdinkou, nicméně u Aoi jsem nesouhlasně kroutil hlavou, jak si může Masashiko odříct takové fajne děvče. No, když se nad tím zamyslím, on rozumu příliš nepobral a bylo to na něm celkem znát... » Co jsem nemusel: 1) Komedii. Sice jsem se párkrát usmál, ale nebylo to nic extra. Spíš to celkově podtrhovalo výsměšnost celé příběhové myšlenky. » Shrnutí: Anime vám ve výsledku příliš mnoho nedá. Sice tu máme pár zajímavých H-scén, ale ty jsou spolu s kresbou spíše průměr. Taktéž závěr mi příliš nesedl. Dohromady to pojí ne příliš kvalitní komedie, takže výsledné mírně podprůměrné hodnocení je více než trefné. Pro příště už sáhnu po nějaké seriálové příběhovce, protože znám své meze… Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v severoamerickém vydání

„NORMANE, JSI V POHODĚ?“ „BOLÍ MĚ RAMENO, ALE TO NIC NENÍ. AŽ TUHLE VÁLKU VYHRAJEME, VEZMEME SE…“ Tyhle dva dodatečné díly rozšiřují původní OVA z přelomu tisíciletí o další zápletku. Bohužel, ta se nedá ani popsat, protože není založena na příběhu. » Co se mi líbilo: Nic. S jistotou za sebe můžu říct, že tu nic pěkného fakt vidět není. » Co jsem nemusel: 1) Nulový děj. Očekával jsem rozšíření příběhového univerza z první série a dostalo se mi jen zklamání. Nic nového jsem se nedozvěděl a jen jsem koukal na dvě OVA oproštěné o jakoukoliv myšlenku. 2) Bestialitu. Aneb návod jak mi zkazit náladu. Vezměte to nejhorší z minulé série a nacpěte to do pokračování. Hnus fialovej, oklepávám se z toho zážitku ještě dva dny po shlédnutí. Přimíchejte k tomu ještě všudypřítomný sex nedávající žádný smysl a negativní zážitek je zajištěn. 3) Animace a kresba. Mizerný vizuál tomu dává korunu. Animační efekty byly na zeblití a kresba tomu taky příliš nepomáhala. Jestli mě tohle mělo vzrušovat, tak to ani omylem. » Shrnutí: Po shlédnutí se sám sebe ptám, co jsem to sakra viděl? S původním OVA to nemá téměř nic společného. Příběhová linka tu prakticky neexistuje a jen tu vidíme nucený sex na každým rohu, bez ohledu na okolnosti. I kresba spolu s animací je příšerná. Výsledkem je odfláknutý titul, který se tváří jako nepovedená pornoparodie. Dodnes jsem nepředpokládal, že bych dal anime někdy odpad. Jak se říká, všechno je jednou poprvé… Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v severoamerickém vydání

„KMENOVÉ SVĚTLA A STÍNU, POSLOUCHEJTE. JSEM VÁŠ STVOŘITEL. TOTO ALE NENÍ VAŠE KONEČNÁ PODOBA. JEDNOHO DNE BUDETE MUSET SVŮJ VÝVOJ DOKONČIT. DO TÉ DOBY TU BUDE STÁT TABULE, JEŽ BUDE VAŠE SVĚTY ROZDĚLOVAT…“ V adaptaci RPGčkový hry se seznámíme s Astralem, dědicem trůnu kmene Stínu. Když vypátrá, co má jeho snoubenka na mužích ráda, rozhodne změnit svůj život a získat tak její srdce. Rozhodne se porušit otcovo přání a vydává se na cestu bojovníka… » Co se mi líbilo: 1) Poutavý děj. Na ten si musíte vyčkat do druhé kapitoly, kde se ukáže pravý potenciál anime. V počátku je hlavní hrdina takový nemastný neslaný, nicméně díky své obyčejnosti se v něm leckdo najde. Na zajímavosti příběhu přispívá i vhodně zvolený střih, díky němuž se divák ani chvilku nenudí; stále je na co koukat. 2) Slečny. Samozřejmě jsem si všímal děvčat, kterým je tu věnován nemalý prostor. Nina bylo děvče napůl lidské a kočičí rasy žijící v kmeni Stínů. Já říkám, proč ne? Jsme v kresleném světě, tak proč nepopustit uzdu představ. Holčina byla laskavá a veselá, což se v ponuré okolní atmosféře celkem hodilo a díky ní poznal Astral slečnu, která ho měla ráda takového, kým byl. Taktéž i mladá čarodějka Myuu měla co nabídnout. S jejím přispěním dostál protagonista prvního uznání. Rozkošné to zelenooké děvče, s kterým nabyl důležité sebedůvěry. A pak tu byla ona důvtipná válečnice, s blond vlasy až po boky a modrými kukadly. Sharon, sexy slečna ve zbroji a s mečem v ruce, právě té patří první místo v mém žebříčku popularity. 3) Sexuální scény. Tři slečny; tři milostné akty. Sice tu bylo scén povícero (k tomu se dostanu později), ale tyhle tři mi nejvíce sedly. Vynucený sex sice zvládnu snést, ale tomu dobrovolnému se nic nevyrovná. Je podstatný rozdíl slyšet děvče dovolávající se pomoci a křičící k odporu; a naproti tomu slečnu užívající přicházející vzruchy. Hned má akt zcela jinou, příjemnou atmosféru. V tu chvíli tomu není co vytknout a funguje to na mě jako balzám na duši. 4) Kresba. Studio ARMS si u mě buduje slušné jméno; na svou dobu jsem dostal kresbu, kterou bych čekal až o pár let později. Animace taktéž stála za výbornou, na každém snímku byl vidět pohyb. Již výše zmíněný střih také dělal hodně, i během H-scén, během kterých hrála na pozadí příjemná klasická hudba. Tak to má být; vnést do sexu umění není od věci. » Co jsem nemusel: 1) Polidštěná zvířata. Samy o sobě mi nevadily, kdyby jejich hlavní výskyt nebyl v prvních sexuálních scénách. Jsem schopen vydržet hodně, ale bestialita je už za hranicemi mých zásad. Plně souhlasím s názorem Rococa, tohle bylo už moc. Bylo to odporné. A vůbec, celkově jsem sexuálním scénám nevěnoval takovou pozornost, když došlo na nadměrné násilí. Prostě mě to nic neříkalo a jen tiše koukal. 2) Nedokončená myšlenka. OVA samo o sobě na dost otázek odpoví, ale některé zůstávají nezodpovězeny. Nebudu říkat konkrétní případy, protože bych vám vyzradil příliš, ale každý pozorný divák si toho povšimne. » Shrnutí: Temné fantasy mi dalo více, než jsem očekával. Tušil jsem, že tu půjde hlavně o sex, ale neočekával jsem fungující příběh spolu s nečekanými zvraty. Jsem zvědav, co mi nabídne pokračování. Název anime mě nutí zeptat se sám sebe; stálo to za shlédnutí? No to si pište. Pokud chcete dostat něco víc než jen Hentai, jděte směle do toho! Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v severoamerickém vydání

„SEDM LET A NIC SE NEZMĚNILO. ANI MOŘE, ANI JÁ.“ „KDEPAK. MOŽNÁ TO TAK VYPADÁ, ALE VŠECHNO SE ČASEM MĚNÍ…“ V adaptaci stejnojmenné vizuální novely se seznámíme s Yoshihirem, který se po sportovním fiasku vrátil do míst, kde prožil své nejkrásnější vzpomínky; na místní pláž. Nechal se zaměstnat jako turistický průvodce pro místní letní školu, kde se stane terčem pozornosti hned několika děvčat. Mezi nimi je i Nao, kterou trápí smutné vzpomínky. Ani Yoshihiro to nemá lehké. Jak ale s jejich pochmurnými vzpomínkami zamává setkání s tajemnou dívkou? » Co se mi líbilo: 1) Tajuplné děvče. Alias dívka z pláže, která se ukáže vždy až po setmění při svitu měsíce. To už samo o sobě něco vypovídá. A když začne mluvit, svým rozumem dokáže převést nejednoho dospělého. Záhadná to postava, která mě nutila přemýšlet nad dějem. 2) Nao. Moudré děvče, které to nemá v životě lehké; a když konečně najde v životě někoho, kdo jí dokáže porozumět, najdou se tu sobci, kteří ji to štěstí nepřejí. Proč musí být lidský život tak trpký, říkáte si… Za mě je to pěkná slečna, která plní ideál ženy; bystrá, dlouhovlasá a vyvinutá. Soucítil jsem s ní a kolikrát mi i slza ukápla; a to jak radostí, tak i smutkem. 3) Kresba. Nové milénium se na kresbě i animaci výrazně podepsalo. OVAčko obsahuje syté barvy okolního prostředí i účesů dospívajících slečen. Ty jsou tu na svou dobu pěkně zachyceny a jejich tváře mají svou charakteristickou roztomilost. 4) Yoshiro. Znovu se setkávám s protagonistou, do kterého se můžu naplno vžít. Není to žádnej úchyl, co by se musel topit v litrech vlastní krve při pohledu na ženské tělo; je to sympaťák, co ví, jak slušně jednat s děvčaty. 5) Něžná erotika. Po dlouhé době jsem se dopracoval k titulu, který nemá erotiku pornografickou či jen jako pozlátko pro diváka, nýbrž příběhovou. Hraje tu podstatnou roli ve vývoji postav, při které se nám tu seznamují dvě mladé duše. Lépe zpracovat děj ani nešlo. Dojde tu také na koupelnovou nahotu, té jsem ale nevěnoval takovou pozornost. 6) Podkreslovací melodie. Když tu došlo na drama nebo melancholii, zazněly tu tajuplné melodie plné pěkných tónů. Ale poněvadž je OVAčko téměř zasypáno písky času, je prakticky nemožné dohledat soundtrack. » Co jsem nemusel: 1) Tsugumi a Chinatsu. Celkem protivný holky, co pořád strkaly nos tam, kam neměly. Jedna si tu stále fotí něčí ňadra, aby na tom později u kluků vydělala. Fakt úchyl ta ženská. Druhá zase oxiduje a je Yoshihirovi doslova koulí na noze, protože bez něj neudělá ani krok. Sice uvažuje jako dítě, to ji však neomlouvá. Vrchol všeho je to její oslovení „Onii-san“. Z toho jsem se pokaždé osypal. Horšího parchanta snad nemohl mít na starosti… » Shrnutí: Ukázkové anime, které dokazuje, že ne všechna kvalitní romance musí pocházet ze školních lavic. Dostalo se mi znamenité kombinace romantiky, vzpomínek, dramatu a erotiky. Sice se tu našly postavy, které mě štvaly, avšak jejich dopad na děj je minimální, takže jde tento neduh bez obtíží ignorovat. Jsem rád, že jsem oprášil tohle anime, které v sobě skrývá víc, než se na první pohled zdá... Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v DVD verzi

„TAKŽE JDEŠ DO ČVRTÉ POBOČKY?“ „UŽ TOMU TAK BUDE, V SRPNU OTEVÍRAJÍ NOVOU KAVÁRNU A POTŘEBUJÍ LIDI NA MESÍČNÍ VÝPOMOC.“ „TAK HODNĚ ŠTĚSTÍ.“ V anime adaptaci vizuální novely se seznámíme se stydlivou Sayakou, která si neumí přiznat své pocity. Když ji nadřízený požádá o měsíční výpomoc na jiné filiálce, navzdory citové vazbě ke kolegovi nabídku přijme. Tiše doufá, že ji do toho začne kecat, ale Akihiko ji jako správný Japonec v kariérním přesunu nebrání… » Co se mi líbilo: 1) Animace. Filmové zpracování přineslo do série Pia Carrot elitní formu zpracování pohybů. Postavy i jejich okolí byly dopodrobna zpracovány. Voda v jezírku se blížit více realitě už nemůže, Tonomi a její pohled na pláž spolu s tanečním vystoupením je plné pohybu. Není nač si v této sekci stěžovat. 2) Sdílení postav. Zase se nám tu naťukne dvojice postav z předchozího seriálu a zjistíme o Koujim něco nového. Ale upřímně, není to žádnej big deal, kvůli kterému bych valil oční bulvy; jde jen o fanservice pro skalní fanoušky série. 3) Ending. Závěrečná hudba se mnou trhla. Její melodie se mi zalíbila spolu s ohňostrojovou sekvencí. Avšak zbytek hudby byl nedostatečně výrazný pro zhodnocení. » Co jsem nemusel: 1) Povrchní děj. Tvůrci se sice snažili do stopáže narvat co šlo, nicméně to ve výsledku škodí. Když postavy začnou rozebírat svoji minulost, vždy je to jen na okamžik a následně to děj neovlivní. Nedokázal jsem si vytvořit ani žádné sympatie k nějaké postavě, všechny mi připadaly povahově nedotažené. 2) Ženská hlavní hrdinka. A už to tu je zase. Tenhle formát mi zkrátka nesedne; pohled na příběh očima děvčete obvykle podkope můj zájem sledovat co se bude dít, neboť se tu zase začínají řešit problémy, které si vlastní stydlivostí vybudovala ona sama. 3) Tonomi. Tahle lolitka mě štvala až ke konci filmu, kdy se ukázalo, že měla spadeno na jednoho hocha. Nechci nic prozrazovat, protože tahle část byla pro mě zajímavá právě svým obsahem, takže se musíte spokojit jen s tímto náznakem. » Shrnutí: Po shlédnutí si říkám, že je nakonec dobře, že to byl jen film. Nic nového jsem se nedozvěděl, jen se pokochal pěkným zpracováním. Bez souvislosti na Pia Carrot bych titul jistě vynechal. A to radím především těm, kteří toto kavárnové univerzum neznají; bude to pro vás jen ztráta času. A pro ostatní vlastně taky... Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v DVD verzi

„SHINJI, TOHLE JE OSUD! JE TO SKVĚLÁ PŘÍLEŽITOST NA LETNÍ ZÁŽITKY, NA KTERÉ TAK DLOUHO ČEKÁME. A PRÁVĚ TY ZÍSKÁME V TÉTO KAVÁRNĚ!“ Tato adaptace vizuální novely nám dovolí nahlédnout do osobního života Koujimu, který o prázdninách přemýšlí o letní brigádě. Při zahlédnutí rozkošné roznašečky objednávek se začne zajímat o rodinnou kavárnu Pia Carrot. To ale ještě netuší, s kým bude mít tu čest se před výlohou kavárny setkat… » Co se mi líbilo: 1) Kresba. Konečně jsem se dopátral titulu, který má v sobě silně zastoupeny prvky ženské roztomilosti. Na zpracování je poznat, že na anime měli tvůrci dostatek času, aby si mohli s kresbou patřičně vyhrát. Děvčata díky ní vypadají pěkně ze všech úhlů. 2) Komedie. První dvě třetiny OVAčka jsou zaměřeny na slapstick humor. Nezastírám, že ne vše mě pobavilo, ale okamžiky jako např. pláč dovozce zeleniny, cenzurovaná hádka či Asuza a její první zkušenost s pracovním outfitem ve mě vyvolaly přirozený smích. Asi jsem příliš jednoduchá osobnost, že mě dokážou rozveselit i tak obyčejné situace, ale to už asi nezměním. 3) Asuza. Pánové, no to byl kus ženský. Jak už jsem někde psal, mám rád povahy, které jsou otevřené a nemají k slovnímu i fyzickému násilí daleko. Když to spojíte s pěknými tělesnými křivkami, dlouhými vlasy, rozkošnou uniformou a povedenou kresbou, mé ideály jsou dosaženy a já si jen rochním blahem. Nemá smysl zakrývat, že jsem ji plně podporoval v dosažení jejího cíle. Protože jak se říká, co se škádlívá, to se rádo mívá… 4) Opening. Navzdory jeho drobné infantilnosti jsem otvírák při spuštění nové kapitoly očekával v příjemné náladě. Zbytek hudby spolu s melodiemi na pozadí mě příliš nechytl, tedy až na klavírové sekvence ze závěru seriálu, které mám v oblibě. » Co jsem nemusel: 1) Groteskno. Sice se tu našly chvíle, kdy jsem pukal smíchy, nicméně deformované obličeje roztažené po celé obrazovce tuto emoci zrovna nezpůsobovaly. Takový ksichty mě spíše děsily a já si říkal, že tohle je už přes čáru. Je toho povícero, ale tohle mě bilo do očí nejvíce. » Shrnutí: Když zpětně porovnám H-adaptaci s tímto titulem, příběhovka u mě jednoznačně vede. Erotika je sice fajn, ale anime založené na ději na mě obvykle zapůsobí lépe. Dostane se tu na pěknou zápletku mezi postavami, kde se netlačí na pilu a sledovat jejich postupné vnitřní uvědomění má něco do sebe. Puritánům doporučuji shlédnout nezávisle na předchozích titulech; Ečči je tu poskrovnu. Pro ostatní je to dobrý doplněk k předešlým sériím. Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v DVD verzi

„MÁM TĚ RÁDA, PROSÍM, ZŮSTAŇ PO MÉM BOKU I NADÁLE.“ „NEPLAČ. VŠAK TĚ MÁM TAKY VELMI RÁD…“ Anime je volnou adaptací vizuální novely, ve které se Yoshihiko při odchodu na vysokoškolské koleje loučí s rodinou, u které byl ubytován. Náhle ho zastaví Kana a vyzná se mu. Yoshihiko jí lásku opětuje a mizí do dáli… » Co se mi líbilo: No… jak to jen napsat. Prakticky tu není nic, co by stálo za zmínku. » Co jsem nemusel: 1) Krátkou stopáž. Ta tomu dávala největší ránu. Nemyslím si, že je reálné kvalitně zpracovat deset hodin hrací doby do půl hodiny anime. To přeci nemůže fungovat! A taky že ne. Kvalitní zápletka tu není téměř využita a po dokoukání si říkáte, že nic tak bezpříběhového jste ještě dosud neviděli. 2) Animaci. Kresba, která místo rozkošnosti akorát vzbuzuje hrůzu, asi není moc roztomilá. Tenhle experiment se tvůrcům tedy moc nepovedl. Ani animačně na tom není titul zrovna nejlépe. Koukat se na to dá, ale chce to určitý odstup. » Shrnutí: Už na zahraniční databázi mě varovalo nízké hodnocení, že to bude anime o ničem. Avšak i přesto se tu najdou příjemné chvilky, které nejsou tak špatné. Jsou to místa, kde se hraje na city a ačkoliv se toho moc příběhu nedovíte, kouká se na kapitolu dobře. A právě to rozhodlo o mém hodnocení. Měl bych tomu hodit odpad, ale nemyslím si, že si epizoda takové hodnocení zasluhuje… Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v DVD verzi

„CÍTÍM SE ZODPOVĚDNĚ, ŽES BYL VYHOZEN, TAKŽE TI PROSTŘEDNICTVÍM MÝCH ZNÁMÝCH POMŮŽU NAJÍT DOBROU PRÁCI. NA OPLÁTKU MĚ ALE VEZMEŠ S SEBOU, AŽ PŮJDEŠ ZA ZÁBAVOU…“ Anime je stejnojmennou adaptací vizuální novely, ve které se Tsuyoshi během dobíhání do školy seznámí s dívkou Ai. Jak se dá čekat, toto seznámení mu pozmění život… » Co se mi líbilo: 1) Uvěřitelnost. Po dlouhé době se ke mně dostal příběh tak trochu ze života. Když pomineme fakt, že seriál má harémové prvky, tak se nám tu rozvine Tsuyoshiho život jako na dlani. Chodí do školy, brigádničí, seznamuje se s děvčaty… prostě klasika. Navíc není ani protiva či úchyl, což z něj činí dobrého protagonistu. 2) Děvčata. Už se mi dlouho nestalo, že by mi v celém anime nevadilo ani jedno děvče. Ai nám tu ukáže svou lepší stránku nežli sebestřednost, jak tomu bylo v předešlém OVAčku. Ačkoliv je plachá a rozumu taky příliš nepobrala, je na ní vidět postupná přeměna povahy. Taktéž Ryoka stojí za zmínku. Její bystrost a talent v umění zaujal moji pozornost. Přeci jen, slyšet zmínku o božstvu z dob starověkého Řecka v anime, to je rarita. Její přímočarost a obětavost pro umění; to bylo něco pro mě. Nicméně Mayumi má u mě první příčku v oblíbenosti. Líbila se mi její povaha; holt mám slabost pro provokatérky. Je škoda, že tu mnoho prostoru nedostane. 3) Ending. Co se týká hudby, zní tu stejné podkreslovací melodie jako v předcházejícím OVAčku. Opening mě neurážel, ale že by byl něco extra, to se taky říct nedá. Ending byl ale povedený a vždycky jsem těšil, až zase uslyším tu chytlavou písničku. 4) Lechtivý obsah. Stará anime klasika, kde i lehká erotika za něco stojí. Pozlátko pro oči tu diváka nebije do očí a neruší při sledování. Ani ho tu není nadpříliš, takže za mě dobrý. » Co jsem nemusel: 1) Následující OVAčko. Epizoda taktéž označována číslicí čtrnáct, tak to je tedy zvěrstvo. Tahle bonusová kapitola mi vůbec nesedla a doporučuji jí zcela vynechat. Dojde tu na fantasy prvky, které tu nemají vůbec co dělat a taktéž na protivnou postavu. Epizoda celkově škodí celkovému dojmu. » Shrnutí: Po několika vážných titulech je dobré zase dupnout na brzdu a dopřát si nenáročný kousek. Kresba sice není výjimečná, ale povaha jednotlivých děvčat ji dostatečně doplňuje. Za mě pohodový kousek, který splnil má očekávání. Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v DVD verzi

„VŠECHNO MÁ SVŮJ ZAČÁTEK I KONEC. LIDÉ SE SCHÁZEJÍ A NÁSLEDNĚ ROZCHÁZEJÍ…“ Anime je volnou adaptací stejnojmenné vizuální novely, ve které si Shiori po několikátém telefonátu s neznámou dívkou uvědomí, že se doteď jen věnovala studiu a nemá žádné pěkné zážitky. Což by samo o sobě nebylo až tak zlé, kdyby právě nebyla v posledním ročníku střední školy… » Co se mi líbilo: 1) Kresba. Chvilku jsem si na ni musel zvykat, ale měla své kouzlo. Každé děvče tu má svoji zálibu; plavání, malování, péče o pejska, basket… Každá si přišla na své. A holčiny byly pěkné, to se musí nechat. 2) Vážná hudba. A právě Shiori si založila hudební kroužek. Pouštěla v něm vážnou hudbu, pro kterou mám slabost. Nádherné melodie známých skladatelů prostě nemůžu nezmínit. 3) Duch staré doby. Zahřálo mě u srdíčka, když jsem viděl starou dobrou pevnou linku, VHS kazety či CDčka. Nejvíce mě pobavila hláška z filmu, kdy se holčina vytahuje, že už má svůj první cellphone, protože telefonní budky už nefrčí. Jó, já jsem ale klikař, že si tuhle dobu ještě pamatuju… » Co jsem nemusel: 1) Odlišná hlavní postava. Vůbec mi nesedlo podání příběhu z pohledu děvčete. Šódžo obsah jde zcela mimo mě, takže jsem chvílemi litoval, že jsem si tuhle přeslazenou šaškárnu vůbec pouštěl. Připadal jsem si, jak kdyby mě někdo topil v glycerínu. 2) Chybějící mužský protagonista. Jsem zvyklý na příběhy, kde hlavní roli má na starosti muž. Dokážu se tak do děje vcítit a prožívat ho. V tomto podání jsem se v počátku trápil, kdy trápení postupně vystřídala nuda a ospalost. » Shrnutí: Chybějící přitažlivost titulu velice škodí. Za ty dvě necelé hodiny jsem málem usnul nudou. Nic se v příběhu neděje, jen se prožívá každodenní idylka. Doporučuji jen těm, koho zajímá kresba z přelomu tisíciletí. Ostatní můžou anime s čistým svědomím ignorovat. Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v DVD verzi

„NEZABIJU TĚ. JEDNOU POCÍTÍŠ TO, CO TEĎ CÍTÍM JÁ. VŠECHNO, CO JSI MĚL RÁD, SE TI ZHROUTÍ PŘED OČIMA. O TO SE POSTARÁM…“ V OVAčku se podíváme do doby, kdy byl Naně poskytnut domov. Sice dělá, co může, ale domácí práce ji moc nejdou. V nich vyniká Nyuu, která si tím Nanu proti sobě poštve… » Co se mi líbilo: 1) Odhalení Lucininy minulosti. Ze seriálu jsme se podstatnou část dozvěděli, ale i mě vrtalo hlavou, jak se dostala do výzkumných laboratoří. Taktéž jsem dostal odpověď i na pár dalších drobností, jako bylo třeba její ignorace přítomnosti Kuramy během první kapitoly. » Co jsem nemusel: Nenalézám nic, co by mě nějak obtěžovalo. Dozvěděl jsem se něco nového a to mi ke spokojenosti stačí. » Shrnutí: Od bonusového dílu jsem toho moc nečekal. Příhody z každodenního života mě nenadchnuly, ale ani neurazily. Nějak jsem je už očekával. Když ale došlo na Lucy a její minulost, hned jsem zbystřil. Sice jsem nedostal nic pompézního, ale za shlédnutí to stálo. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi